Zámek
Franz Kafka
Hlavní roli v románu hraje zeměměřič K., který je zámkem povolán do vesnice, aby zde provedl úřední měření. Už při svém příchodu se setkává se zvláštnostmi zdejšího prostředí, především pak samotných obyvatel, kteří z něj mají strach, straní se ho a bojí. Kvůli úředním nesrovnalostem mu starosta obce nechce dát zeměměřičskou práci a přiděluje k němu dva otravné pomocníky. Po románku se zdejší vysoce postavenou servírkou Frídou z Panského hostince, která je údajnou milenkou váženého a obávaného zámeckého úředníka Klamma, se K. dostává do nemilosti hostinské, je vyhozen z Hospody u mostu a je mu nabídnuto místo školníka. Zde nalezne útočiště i se svou snoubenkou. Jejich vztah však netrvá dlouho. Po návštěvě zámeckého posla Barnabáše, jehož rodina je ve vesnici nechvalně proslulá kvůli skandálu sestry Amálie, se po debatě s mladší ze sester – Olgou – dovídá mnoho o hierarchii na zámku, o postavení úředníků a pravidlech ve vesnici...... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 1997 , Nakladatelství Franze KafkyOriginální název:
Das Schloss , 1926
více info...
Přidat komentář
Můj první opravdový Kafka! Byla to dřina, ale opravdová, nádherná - jako když líná kancelářská krysa popadne do ruky pořádnou sekyru a naštípe haldu dříví: trpí jako pes, ale ten pocit z dobře vykonané práce, ten je k nezaplacení; nezapomenutelný po těch několik dnů, kdy se mu hojí natažené svaly...
Dle mého, zcela amatérského názoru, je román dokonalou alegorií obyčejného života, se všemi jeho zápletkami, nedorozuměními, představami, zklamáními, podléháními, Zámky.
A když je Život špatně rozpoložen je to jen klam a mam, nebo Klamm a špatně naložená hostinská.
Prostě paráda - dlouhou jsem se takhle nenadřel a neměl ten slastný pocit v zádech - těším se na Proměnu, Proces i povídky.
Kafku mám ráda, nejvíce Proces, pak Proměnu a do třetice Zámek. Skvěle popsaný zbyrokratizovaný absurdistán, jehož obyvatelé jsou taková variace na Rednecks nebo Hillbillies. Jakmile jsem se do knihy začetla, sevřela mě úzkost z divnolidí, kteří ctí ještě divnější pravidla. Kafka zkrátka umí vytvořit depresivní atmosféru a hrdinu, se kterým nejdřív soucítíte a nakonec jste jím znechuceni, protože podlehne systému.
Neviem ci sa da pocitat za precitanu knihu, vypocuta rozhlasova dramatizacia. Stiahnuta takze som si po pustal kedy ja chcem, a chcel som to v noci, potme, v klude a sam. O interpretaciu som sa ani nesnazil, chcel som si to uzit ako pribeh. A ako taky na mna posobil tajomne, prijemne, depresivno melancholicky, tajomno-hradno-karpatsky. Necital Kafka Verneho? Obcas?
Tu knihu jsem dočetla jen s největším úsilím. Lituji autora, který viděl svět v těch temných barvách.
Zjistila jsem zajímavou věc. Mnoho lidí, kteří horují pro Kafku, není schopno sdělit obsah jeho děl. Z čehož se odvažuji soudit, že jsou to snobové, kteří od něj nic nečetli, ale všimli si, že ikonou yntelektujálů je právě Kafka. ( A né třeba Poláček, který sice také patřil k Vyvolenému národu, ale v tady české kotlince dočista zgójovatěl. )
A tak mi přijde prazvláštní, že na pomník Karla Poláčka v Praze nenarazím, i když ho četl každý a miluji ho i děti. ( A do Rychnova nad Knežnou mu kytičku položit nepoletim. Zato pomníků F. Kafky máme 3 prd@le a určitě přibudou ještě další.
( No, zase to tak zvláštní není, Kafka byl horlivý sionista, učil se hebrejsky, Poláček určitě né. )
Ách jo.
Vždycky mě to mrzí když musím knihu opustit, už se ale opravdu nedalo nic dělat. Když mě jedna kniha sama o sobě odrazuje od čtení je nutné ji odložit. Zámek je velmi těžkopádně vyprávěná kniha, děj je frustrující, a postavy se chovají nesmyslně. Je mi popravdě jedno jestli to byl záměr, prostě to není pro mě. Jak psal někdo na Goodreads, tohle dílo buď odráží stav Kafkovy mysli v posledních letech života, nebo samo přispělo k jeho konci. A ten lump co to měl spálit nešel do nebe.
Absurdní zoufalost, marnost a spleť byrokratických uliček, z kterých nevede žádná cesta ven, snad se jen tomu všemu poslušně podřídit. Zámek je svým způsobem zajímavá kniha, ale čte se strašně těžko. Nemyslím si, že se k ní někdy v budoucnu vrátím.
Kocourkov od první do poslední stránky s vůní tajemna. Nemyslím, že se ke knize znovu vrátím.
Poslouchala jsem jako povedenou audio dramatizaci, ze které čiší tajemno a zvláštní atmosféra. Příběh nevšedního rázu, který popisuje příběh hlavního hrdiny, který se dostává do uzavřeného společenství lidí, kterým vládne byrokracie a nesmyslnost, se kterou navzdory velké snaze nelze bojovat a cokoliv změnit. Příběhem nás provází řetězec absurdních situací, které jsou pro tuto společnost lidí normální. Hlavní hrdina se nakonec postupně začleňuje mezi ostatní a začíná žít tento podivný život také.
“A kromě toho vede na zámek více cest. Jednou je v módě ta, a tak ji používá většina, jindy jiná a pak se všechno hrne tamtudy. Podle jakých pravidel dochází ke změně ještě nikdo nevypátral.”
Zvláštní kniha, která rozhodně není pro každého. Provází ji tajemná atmosféra, beznaděj, totální absurdita, bezvýchodnost, marast a skepse, čtenář chvíli něčemu věří, aby následně zjistil, že je vše jinak, než se na první pohled zdá.
Kafka ve svém románu líčí boj o proniknutí za fasádu zámku a odstranění všech “nánosů”, které brání tomu, aby člověk plně pohlédl tváří v tvář opravdovým podmínkám života v přesložité moderní společnosti (zámek symbolizuje společenský systém jakožto mocnost odcizenou člověku a marný boj zeměměřiče K. o proniknutí do systému).
Je tu krásně popsána byrokratická mašinérie, ovládající život kolektivu (vesnice pod zámkem), která je zároveň zcela nepřístupná samostatně jdoucímu a uvažujícímu jedinci. Tato mašinérie zasahuje do života každého tak extrémním způsobem, že je ohrožena a následně i rozdrcena sama lidská identita.
Oblíbeným Kafkovým motivem, který nalezneme i v některých pasážích Zámku, je "hrozivý průnik soukromého a veřejného prostoru" Kafka v Zámku např. popisuje noc, kterou stráví K. s Frídou ve školní třídě. Nejen že jsou "snoubenci" celou noc obtěžováni pomocníky (v jistém smyslu "vyslanci" zámku), navíc jsou ráno ze třídy vyhnáni učitelem, učitelkou a dětmi, kterým zde právě začíná vyučování. Podobné situace byly často realitou v totalitních zemích. Není divu, že Kafka je mnohými vykládán jako vizionářský kritik totalitních systémů.
Jeden z mých mnoha pocitů po přečtení je symbolika K.-ovo povolání zeměměřiče, vnímám ji jako metaforu pro povolání spisovatele, neboť tak jako hodlá zeměměřič změřit území patřící k zámku, chce spisovatel prozkoumat, "změřit", zachytit a popsat skutečnost.
Jednoznačně skvěle napsaná kniha, která vás pohltí svoji atmosférou, vtáhne vás a už nepustí.
*čteno v originále*
Od začátku až do konce knihy jsem měla pocit, jako bych četla nějaký sequel k Procesu. Nebo Proces z alternativního vesmíru. Ani ne tolik kvůli skoro stejnému jménu hlavních protagonistů, ale spíš kvůli stejným situacím, do kterých se dostávali, jen třeba z jiných důvodů a s jiným vyústěním. A také proto, že se oba K. dostali do společností, ve kterých lidé jednali naprosto nelogicky podle nějakých naučených vzorců a tradic a jakkoli nesmyslné to oběma K. zpočátku přišlo, postupně se přizpůsobili a začali se chovat stejně.
Zajímalo by mě, jestli Zámek původně nebyla Kafkova pojišťovna, do které se “zeměměřiči” chodili pojišťovat, ale nerozuměli zdejšímu systému a i když chtěli, nikdy se nesetkali s nikým jiným než s nižšími úředníky. Kdo ví...
Tuhle knihu jsem si vzal s sebou na vojnu v roce 89. Doma 3/4 ročního syna a za sebou i před sebou marné pokusy se z té zelené pakárny dostat pryč.
Nic lepšího, než Zámek (a taky Proces) jsem si k tomu číst nemohl.
Pan Zeměměřič K - jak jsem jej já tehdy chápal.
Po 30 letech nastává čas si s ním prožít onu marnost znovu. Ve svobodnější společnosti, kde postupně zase získávají ony podivné šedavé figury pocit nadřazené důležitosti.
První větší Kafkovo dílo, do kterého jsem se pustil, mi zpočátku připadalo jako vyprávění snu: postavy se chovají naprosto neočekávaně, nepochopitelně, překvapivě, ale zároveň jakoby archetypálně. Anebo spíš se chovají celkem normálně, a pak v rozhodující chvíli úplně opačně, než bych očekával. Zvláštní mi přišlo, jak si hned všichni tykají;-) Postupně se vkrádá prvek byrokratický - protichůdné zprávy a příkazy, přehazovaní odpovědnosti za rozhodnutí, nevymahatelnost dohod... A nad tím vším visí nepochopitelnost a neuchopitelnost celého systému.
Celý příběh je vyprávěný očima a "duší" K.: víme o jeho každém hnutí mysli, ale nevíme ani, jak vypadá, odkud přišel, zda může odejít. O ostatních naopak dobře víme, jak vypadají, ale těžko se dostáváme k jejich vnitřku; často jednají zcela nepochopitelně a nerozumíme jejich motivaci. Ta je zřejmě dána podivně zrůdným společenským systémem, vším prostoupenou vírou v autoritu a moc úředníků zámku.
Zlobilo mě to opovrhování cizincem K., dokud jsem sám na sobě neobjevil na zcela konkrétním případě podobnou nedůvěru vůči cizincům...
Že kniha neměla konec, mi ani nevadilo. Samotné bytí ve vsi a putování s K. od čerta k ďáblu bylo zážitkem. Přesto by mě zajímalo, zda a jak měl Kafka vymyšlené uzavření příběhu.
Klade si nároky, ale může dát nějaké záruky? Telefonovat na Zámek je možné, ale spíš jde o žert? Zámek je nedostižný. Geniální, imaginace, spisy všude samé spisy, že to na Zámku trvá může být dobré znamení, tedy že se věcí důkladně zabývají, ale stejně tak to může být špatné znamení, že věc byla odložena a nebude nikdy vyřízena. Nutno číst znovu. Dlouhé rozhovory přes celé kapitoly se ženami jako v románu od Dostojevského.
Aj keď ide o nedokončené dielo, kniha dokáže ponúknuť viacero humorných situácií, zaujímavých myšlienok a taktiež núti čitateľovu fantáziu pracovať na plné obrátky. Len škoda, že sa nedozvieme, ako tento príbeh chcel ukončiť sám autor.
Stručně řečeno byrokracie byla, je a bude. Zámek je náročné čtení, nedivím se, že to někteří čtenáři vzdávají. Přestože prostředí na mě působilo depresivně, touha dozvědět se, jestli se problém někam posune nebo ne, mě hnala až do konce. Knihu bych zařadila mezi ty, ke kterým se ještě pro zamyšlení vrátím.
Pro mě náročná na četba, ale stálo mi to za to. Moc zajímavě popsaný problém s byrokratickou mašinérií.
Utřídit si myšlenky o této knize do jasného názoru a ten ještě přenést na papír není jednoduché. Tato kniha má v sobě příliš mnoho celků, které se od sebe liší, stejně jako se od sebe liší i jednotlivosti oněch celků.
Od okamžiku kdy K. dorazil do vesničky, cítil jsem z knihy takovou podivnou atmosféru. Vesnice se mi zdála být jaksi – skoro se to zdráhám říci – pohádková. Zasněžená staromódní vesnice, vánice kam se člověk podívá, ticho… už mi ve vzduchu jenom chyběly vánoční koledy. Zároveň je ta pohádkovost propletená silnou paranoiou a podivnou depresivitou, zaostalostí, stagnací. Skoro mi z toho naskakovala husí kůže. Opravdu atmosféra knihy je velice silná a velice zvláštní. Dokonce mi v jistém pohledu vesnička připomínala děsivý Innsmouth od pana Lovecrafta a když jsem si to uvědomil, mělo to na mé vnímání obyvatel i samotné vesničky nepříjemný vliv.
Musím si zde postěžovat na osoby v ději vystupující, jak už to tak u Kafky mívám. Pan K., je až nepříjemně podobný Josefu K., vystupujícímu v Procesu, nemohu se tedy ubránit myšlence (třebas známému faktu, který mi unikl), že obě tyto postavy jsou obrazem pana Kafky. A ani jedna z těch postav mi není příjemná.
--spoiler--
Celou dobu pan K. vystupuje podivně agresivně, rozhodně, ale když se konečně dostane do blízkosti úředníků, je hrooozně unavený a tak se rozhodne je ignorovat, nezajímat se o svůj případ… no prostě ve mě vzbuzoval nelibost.
Zajímavou myšlenkou knihy je – krom mnohých jiných – neschopnost lidí přijmout skutečnost a poprat se s ní na vlastní lokte. Mám na mysli Barnabášovu rodinu, samozřejmě. Celá kniha je protknutá adorací úřadů. Každý si mysli, že za jeho úspěchy, ale hlavně neúspěchy může úřad – zde jakási alegorie, či nová manifestace boha – a tak se nesnaží napravit své problémy vlastními silami, snaží se uprosit úřad. Tato odporná myšlenka, obávám se, není daleko od dnešní skutečnosti. „Za všechno může systém!!!“
Tedy krom mnoha jiných myšlenek (například zde vidím jistou sobeckost lásky a povinnosti), je pro mě osobně jednou z nejdůležitějších ne kritika byrokracie, nýbrž kritika společnosti a alegorie na náboženství (jakékoliv, netýká se to jenom křesťanství).
Problém u této knihy mám s opakujícími se dialogy a proslovy, které zdánlivě nemají rozvíjet myšlenku, pouze jí neustále opakovat a to je můj největší problém s knihou, jinak se mi převelice líbila a plně ji doporučuji. (Ale Proces je lepší.)
Štítky knihy
zfilmováno byrokracie psychologické romány absurdno středoevropská literatura
Kniha Zámek je v
| Právě čtených | 36x |
| Přečtených | 1 960x |
| Čtenářské výzvě | 84x |
| Doporučených | 111x |
| Knihotéce | 753x |
| Chystám se číst | 405x |
| Chci si koupit | 62x |
| dalších seznamech | 15x |
Konečně jsem po letech přečetla celé! Četla jsem vydání s nádhernými ilustracemi Jiřího Slívy, které podle mě nesmí chybět v knihovně:-) i s pojednáním o jaký vlastně asi zámek/Zámek jde a proč. Jinak absurdita nad absurditu, jednak byrokratickými procesy, množstvím úředníků, kteří mají funkci pro funkci, ale i chováním "obyčejných" lidí (po jedné noci si jí chce vzít, další zavrhnou celou rodinu a proč vlastně...). Určitě patří do fondu "musí se jednou za život přečíst".