Zahrada mrtvých duší
Lukáš Boček
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/493058/bmid_zahrada-mrtvych-dusi-hzx-493058.jpg
4
341
105
Příběh rodinného tajemství, jež mělo zůstat pohřbeno Markovým světem se po náhlé smrti otce rozprostře nicota. Podivný vzkaz jako ze záhrobí ovšem mladého malíře vytrhne z letargie: vypadá to, že pouze jeho sestra Šárka, kterou už roky neviděl, zná pravé důvody rodinného neštěstí. Najít ji přesto nebude snadné. Sama se ukrývá v hlubokých lesích, kde ji uvěznila vlastní minulost. Ta, kterou jejich otec vidí docela jinak než všichni ostatní.... celý text
Přidat komentář
Tato kniha pro mě byla příjemným překvapením, obzvlášť vezmu-li v potaz, že se jedná o autorův debut.
Lukáš Boček dokázal rozehrát příběh, ve kterém se snoubí poetická mnohovrstevnatost (obzvlášť zdařilé mi přišlo propojení s jinými literárními postavami) a syrovost. Líbily se mi rozostřené hranice reality a snových vjemů, které přicházely a odcházely, aniž bych se v příběhu ztrácela. A pokud jsem se na chvilku ztratila, byl to autorův záměr.
Normálně příliš nevěnuju pozornost ilustracím, ale tentokrát mě z nich až mrazilo.
V neposlední řadě chválím soundtrack a těším se na dobu, kdy elektronická kniha bude mít v sobě odkazy na jednotlivé songy, takže je budeme poslouchat přesně v okamžiku, který pro nás autor vybere. Jsem sice literární konzervativec a mám ráda papírové knihy, ale toto propojení textu a nových medií mě baví.
Přiznám se, že na konci už to na mě byla těžko uvěřitelná kovbojka (nechci spoilerovat), ale i tak jsem si odnesla skvělý čtenářský zážitek a těším se na další Lukášovu knihu.
Začátek mě bavil, než mi došlo, o co půjde. Pak už mi to přišlo zbytečně protahované, "tajemné jako hrad v Karpatech".
Na prvotinu ale slušné. Moc se mi líbil jazyk, kterým je kniha psaná.
Líbí se mi střídání pohledů různých osob, ale připadá mi, že z rodinného "tajemství" udělal autor pokladovou hru.
Líbí se mi autorův styl vyprávění, zvolené téma taky zaujme na první dobrou, leč když už člověk cca od poloviny tuší, jak se věci mají, přijde mu pak čtení už lehce zdlouhavé....nebo ať nezobecňuji, já to tak měla.
Měla jsem trochu dilema, jestli dám všech pět hvězdiček, protože mě v textu na můj vkus hodně zastavovaly jazykové nedostatky (překlepy, ponechaná slova navíc – zřejmě po úpravě, a zejména pak nekonzistence řeči postav), ale nakonec je s klidným srdcem dám. Jednak ve srovnání s jinými knihami, které je ode mě dostaly, považuji tento příběh svou hloubkou za jedinečný, a jednak ty drobnosti (které měly být vychytány při redakci či korektuře) Lukáš bohatě vynahradil pestrou slovní zásobou, krásnými obraty a mnohovrstevnatými myšlenkami. Jednoznačně doporučuji všem, kteří nehledají jen lehkou prázdninovou četbu, ale rádi se zaberou do hlubokého lidského osudu, který nemusí být vždy veselý.
Myslim si, ze jako prvotina je to hodne, hodne zdarily. Autor ma naprosto neobvykly metafory a slovni spojeni. Bavi me intertextualita, propojovani s jinymi notoricky znamymi dily. Taky me bavi, jak se to dilo tak hezky potlouka mezi zanry. Ač vystudovana bohemistka, byvam casto naivni ctenar. Proto me prekvapilo to rozuzleni. Ne moc, ale trochu prece. Autor umi navodit atmosferu tizivyho dusna, chytit cloveka za fligr a vtahnout ho do toho pribehu. Misty me to uplne rozcilovalo, pak zase desilo a pak me to hodilo do takovy obri vlny sebereflexe. K tomu ty drobny detaily jako playlist na Spotify a konec napsanej na modrejch strankach. Suma sumarum je to uzasny a tesim se, s cim prijde priste. V nejaky recenzi jsem cetla, ze to autor zbytecne natahuje. Obcas mi to prislo uz trosku na hrane, ale v zaveru ti dojde, proc to tak je vsechno napsany. Spis jsem byla fakt napjata z toho, co se dozvim. A parkrat me to donutilo zalistovat dopředu, to se priznam. :))
Krásná kniha, která mi zpestřila prázdninové dny. Není to sice příběh zcela veselý, ale velmi čtivý, napínavý, psychologický, trochu tajemný...Co se týče popisu vnitřních pocitů a emocí postav, příběh velice barevný a až neuvěřitelně propracovaný. A ty neotřelé, originální metafory a slovní obraty! Moc jsem si čtení užila!
Precteno doslova za jeden den. Musela jsem to do pulnoci docist. Nechci asi nic psat k detailu knihy, clovek hlta jednim dechem, celou dobu tusi prusvih, jen otazka jakeho kalibru a na konci rozuzleni.
Po několika spálení se už k debutovým románům přistupuji se značnou skepsí. Nejspíš proto mně Zahrada mrtvých duší ohromila. Protože něco tak vypiplaného a dovedeného k dokonalosti jsem vůbec nečekala.
Mráz mi běhá po zádech ještě teď, tři týdny po přečtení knihy. Rodinná tragédie ve mně zanechala šrámy, jako bych i já byla její součástí. Nevím, co vyzdvihnout spíš. Jestli psychologii postav, vykreslení atmosféry, zápletky, nebo práci s napětím, z kterého jsem místy nedýchala a byla jsem tak ochotná číst dlouho do noci.
Čtenářský zážitek umocnil i autorův styl psaní, který místy působil až poeticky. Jeho hrátky se slovy a jejich významy jsem odhalila až po čase. Například slova klid a ticho jsem zprvu považovala za opakování slov, než mi došlo, že je to jakýsi motiv, který prostupuje celým příběhem a paradoxně má vyvolat spíš pocity neklidu. Určitě mi dost narážek uteklo, ale to bude především tím, že jsem hltala děj, protože jsem nemohla v napětí už déle vydržet. Při opětovném čtení se hodlám zaměřit na detaily textu a kdo ví, třeba zjistím, že příběh dosahuje ještě větší hloubky.
Autor se nebál zabřednout do emocí a pocitů a tím čtenářům postavy skutečně přiblížit. Každé z postav byl věnován dostatek prostoru, takže jsem měla možnost je dobře poznat a tím pádem příběh i víc prožívat. Jejich chování nezacházelo do extrémů, naopak působilo velmi uvěřitelně, takže se nestalo, že bych si nad nějakou situací klepala na čelo a říkala si: Proč? Z psychologického hlediska mi přišly postavy velmi dobře vyobrazené.
V knížce se mi nepovedlo odhalit žádné mezery v ději. Všechno na sebe navazovalo a dávalo smysl, i když byl příběh místy náročnější na soustředění a uhlídání všech dějových linek. Za čtivým příběhem nestojí jen autorův jazyk, ale i správné načasování při odhalování zápletek. Tempo příběhu mi přišlo nastavené tak, aby nenudilo, ale zároveň aby se čtenář necítil úplně pod tlakem.
Zahradu mrtvých duší doporučuji všude a všem. Je to knížka, která vás zasáhne. Dost možná nad ní budete ještě nějaký čas přemýšlet a budete ohromeni tím, jaké tajemství se může skrývat za jinak relativně fungující rodinou. Možná vám způsobí lehké trauma, jako mě jedna určitá scéna, kterou asi nikdy nevymažu z hlavy. Knížce nemám co bych vytkla. Pokud bych ale měla přece jen něco vytáhnout, tak bych udělala projevy postav víc osobitější. Příběh byl vyprávěn spíš jedním vypravěčem, než třemi postavami. Ale není to nic, co by mi v závěru jakkoliv kazilo požitek ze čtení. Myslím si, že autor má 5/5 opravdu zasloužených.
Velmi příjemné překvapení, tady budu jen chválit. Jde o první román mladého autora a hned skvěle napsaný. Vlastně zase jednou můžu zkonstatovat, že má-li někdo talent, je zpravidla vynikající hned první kniha.
Román vypráví bolestný příběh jedné rozpadlé rodiny. Hlavní téma knihy je zřejmé velmi brzy, ale jak vše bylo ve skutečnosti se čtenář dozvídá postupně prostřednictvím vyprávění tří hlavních postav. Není sice těžké si správně tipnout, jak to zhruba bylo, ale to příběhu na hodnotě a poutavosti neubírá.
Všechny postavy jsou po psychologické stránce výborně vykreslené a zároveň mimo postavu matky čtenář celou dobu nahlíží do jejich myslí a ví, jak uvažují a jak se cítí.
Autor má příběh skvěle vystavěný a postupně jej skládá jako mozaiku, jejíž poslední díl zapadne na své místo až v úplném závěru.
Zahrada mrtvých duší je působivý román otevírající závažné společenské téma. Kniha je napsaná krásným a vyspělým literárním stylem, zároveň velmi čtivě a poutavě. Rozhodně si zaslouží doporučení k četbě.
Wow. Od prvotiny, ke které jsem se dostala spíš ze solidarity, než skutečného zájmu, se vyklubalo mimořádně čtivé překvapení. Při čtení jsem si připadala, jako kdybych se vrátila na střední, kdy jsem četla klasickou literaturu jako na běžícím pásu. Těžko to dokážu popsat, ale v téhle knize je jakési "cosi", které je blízké jenom české literatuře, takový zvláštní pocit melancholie, zmaru, ale zároveň jisté krásy a poetičnosti, který já osobně cítila vždy jenom u českých klasiků. Netuším proč, ale z nějakého důvodu jsem pořád myslela na Havlíčkova Neviditelného.
Autor se vyšvihl s bravurní prvotinou. Sice jsem se místy ztrácela v návaznostech a časové lince, ale byly to jen maličkosti, které v konečném součtu nijak neubírají z mého nadšení. Komorní příběh odehrávající se v dysfunkční rodině, napěchovaný melancholií a nádhernými slovními obraty, metaforami a přirovnáními. Číst zahradu mrtvých duší se rovná zážitku. Smekám před autorem, jeho práci se slovy, skvělým vystihnutím všech postav, pocitů, nálad...málokdy se to stává, ale tady opravdu nemám slov. Jsem vnitřně uspokojena, dojímám se a na tenhle zážitek budu ještě dlouho vzpomínat. Tohle dílo rozhodně stojí za pozornost.
"Přítomnost nikdy správně neuchopíte, pokud si nebudete jista, kde má zapuštěné kořeny."
Velmi dobře napsaná kniha s nelehkým tématem. Šlo se jen těžko odtrhnout, rozhodně doporučuji a moc ráda se poohlédnu i po dalších titulech z této edice.
Marek po smrti svého otce nemůže zase začít normálně fungovat, cítí smutek a neví, co se životem. Probere ho až zpráva od sestry Šárky, kterou roky neviděl. Díky ní začíná odhalovat rodinné tajemství, které možná mělo raději zůstat skryté.
Tak toto byla knížka, která mě chytla u prvních řádků a už jsem ji nemohla odložit, chtěla jsem vědět, jak to bude dál. Ponořila jsem se do příběhu, okamžitě jsem se dokázala vcítit do každé z postav, prožívala jsem jejich emoce, které autor skvěle popsal. Při čtení jsem ani nedutala a kolikrát jsem četla se zatajeným dechem.
V příběhu pomalu odkrýváme rodinné tajemství. Při čtení jsem se bála, co přijde, protože mi bylo jasné, že to nebude pěkné a lehké čtení. Jsou zde zpracována nelehká témata, která Vám nemusí udělat dobře. Je to smutná kniha o vážných věcech, které se bohužel dějí kolem nás.
Jelikož kniha začíná tématem, které se mě osobně dotklo, a autor to napsal naprosto přesně, vyjádřil všechno pocity a emoce, tak jsem již na straně 14 brečela a byla jsem si jistá, že kniha bude skvělá a nespletla jsem se.
Moc se mi líbí autorův styl, jeho věty, obraty, slovní zásoba, čtení jsem si díky tomu opravdu užívala. Text mi přišel hodně přirozený a prostě se trefil do mého vkusu.
V knihách mám moc ráda, když samotné postavy milují knihy, díky tomu si nutně budu potřebovat přečíst Dopis otci od Franze Kafky.
Nesmím zapomenout zmínit krásné ilustrace od Evy Bartošové a celkovou nádhernou úpravu knížky, jak už to v edici Tvář od Vyšehradu bývá.
S čím jsem měla malý problém, tak já osobně v knihách moc nemusím, když hlavní hrdinové pátrají na vlastní pěst i v takových věcech, kde už by se třeba měla zapojit policie. A navíc jim všechno až moc dobře vychází.
I přesto, je to skvělá kniha, která si mě získala, pokud máte rádi v knihách vážnější témata, tak rozhodně po knize sáhněte. A já už jen doufám, že Lukáš Boček pracuje na další knize, protože mi je jasné, že si ji budu potřebovat přečíst.
Nohavica jednou řekl o jedné své baladě, že už to není tak zpěv jako spíš blití smutku. A já si na to vzpomněl při čtení Zahrady. Těch tři sta stránek odhalující story jedné dysfunkční rodiny z Budějic je totiž ponořených do černoty. Odhalování rodinného tajemství tu připomíná jeden obří quest z nějakého velikého RPG, kde hrdina nachází tu v zemi relikvie, onde ve starém domě dopis, jindy vedlejší postavu, co se podělí o cennou informaci, atd. A ačkoliv jde spíš o intošinu, autor píše superčtivě a s širokou slovní zásobou (a svěží orientací v české literatuře) výborně valí. Dojímá, mrazí, ale přitom zbytečně nevydírá. Kdybych se místy trochu neztrácel v časových souvislostech a pointu, ke které Boček umně graduje, neodhad někdy v první třetině čtení, klidně bych tasil touchdown.
Wow! Edice Tvář tedy umí překvapit!
Edici Tvář nakladatelství Vyšehrad mám ráda již od jejího vzniku - objevila jsem díky ní nové autory a zamilovala si její grafické zpracování...
Nyní jsem však přečetla dle mého názoru doposud nejlepší knihu této edice - Zahradu mrtvých duší!
Tato kniha je prostě vynikající v tolika směrech… To, jak zpracovává nevyrovnané rodinné vztahy, nedořešenou minulost, psychické problémy, pocity, emoce…
Příběh nejde spolu s postavami neprožívat... U čtení jsem ani nedýchala, místy mi bylo úzko a přála jsem všem hrdinům alespoň tu špetku štěstí…
Kniha se věnuje citlivých tématům a díky úžasným ilustracím je čtenářský zážitek ještě silnější!
Věřím, že vám o této knize budu vyprávět na konci roku, až budu mluvit o tom nej, co jsem letos přečetla!
Na tuto knihu jen tak nezapomenu! Není to sice žádná akční jízda a nějaké to tajemství třeba odhadnete, ale to jak prožijete celý ten příběh, to je něco nepopsatelného…
Zahrada mrtvých duší je románový debut Lukáše Bočka a je to příběh o hledání pravdy v jedné, na první pohled ideální a harmonické rodině.
Lukáš tu vykresluje těžkej příběh sourozenců Marka a Šárky, jejich nevlastního táty Jana, mámy kudlanky a kamarádky Lenky. Ale víc už k tomu napsat nemůžu, to bych spoiloval. Snad jen to, že smrt otce otevře dveře k historii té rodiny a Lukáš tu střídavě očima Marka, Šárky a Jana popisuje tu investigaci, objevování temnejch koutů, smiřování se s pravdou, hledání.
A jeho schopnost udržet napětí a postupně házet do příběhu nenápadné indicie, které ale na konci do všeho přesně zapadnou, je fascinující. S tím souvisí i spousta vlastně nedůležitých detailů, kterými ten příběh průběžně koření a tím ho dělá skutečnější. Čemuž vlastně pomáhá i hovorová čeština od Budějc (tohle slovo jsem viděl poprvé a jediné mne trochu štvalo, pražákovi tam chybí aspoň to i).
A celé je to i dost svázané s muzikou, Lukáše zajímá, co zrovna ty osoby poslouchaj, co hraje na pohřbu, co si Jan píská. Takže pod QR kódem uvedeným v knize, je odkaz na soundtrack.
A sama ta kniha je krásně vymazlená. Graficky a typograficky tak, aby byla radost ji číst.
Je to krásný čtení o těžkým rozuzlení vztahů v jedný rovině. Doporučuju ke čtení.
Komorní příběh o rodinném tajemství, které vyplouvá napovrch navzdory tomu, že pravda se celou dobu zdá nedostižitelná. Tři postavy vypráví události z minulosti i přítomnosti, každý má svůj pohled na běh věcí a čtenář si postupně skládá dílky do celku. Příběh vás pohltí vyprávěním, které je poetické, plné metafor a fantaskních výjevů. Za krásou jazyka se ovšem skrývají děsivé skutečnosti a tahle kombinace vás naprosto pohltí. Vše navíc umocňují úžasné ilustrace, a na obálku se ještě pořád nemohu vynadívat. Úchvatné.
Na zmínku o téhle knize jsem narazila ještě před jejím vydáním, zaryla se mi pod kůži svou obálkou. Záhy bylo jasno, že ji zkrátka potřebuju. A teď, ani ne 24 hodin od jejího otevření, mám dočteno. Výsledkem je jedno velké wow, které mi rezonuje v hlavě na mnoha úrovních, jež tu pravděpodobně ani nebudu schopná vystihnout.
Ano, na začátku všeho stála obálka. Tajemná, podmanivá a znepokojující. Na první pohled zajímavá, ale až se znalostí příběhu doopravdy oceňuju její hloubku. A to samé platí i pro ilustrace v knize. Obrázky a vůbec celé grafické zpracování (včetně barvy tisku a posledních stránek), s příběhem neuvěřitelně ladí, dokonale jej vystihují a podtrhují. To je ale vlastně jen třešinka na dortu. Líbivý zevnějšek by bez pořádného obsahu nestál za nic.
Po přečtení medailonku autora mi bylo jasné, že tohle nebude ten případ, kdy si budu chtít u čtení vypíchnout oči, skutečnost ale předčila moje očekávání. Ta slovní zásoba, pestrost, melodičnost a zvukomalebnost, originální obraty, nikde žádné klišé výrazy. Vše působilo čistě a vybroušeně, přesto nikoliv strojeně. Každá věta byla jako dezert, doslova jsem si užívala chuť slov na jazyku.
A samotný příběh? Podobně jako obálka, byl temný, těžký, plný tajemství, lehce přízračný. Plynul svým způsobem pomalu, ale nedovolil mi knihu odložit. Střídání vypravěče a pečlivě volené střípky pravdy i nepravdy mě udržovaly v napětí a nutily mozek pracovat, vymýšlet teorie. Kde je ta pravda? Skutečně míříme tam, kam si myslím? Kdo z nich tu realitu ohýbá? Je to Jan nebo Šárka?
Závěr nebyl až tak překvapivý, vlastně jsem to tušila celou dobu. Jenže to byl přesně ten typ tušení, který se vyznačuje velkou mírou nejistoty, váhání a naivní naděje, že možná si přece jen vykládám vše špatně. Ten druh tušení, u kterého si užíváte celou cestu za jeho potvrzením. A ta byla opravdu trnitá.
I téma je těžké, ale zpracované velmi citlivě, s důrazem na emoce.
Když to shrnu, tohle byl zážitek, který budu ještě chvíli zpracovávat. Vše tu zapadlo dohromady přesně tak, jak mělo. A pro příští autorovu knihu jdu hned po vydání
(SPOILER)
Kniha, po které bych sáhla už kvůli té podmanivé, tajnosnubné obálce – a s jistotou věděla, že si budeme rozumět. Dostala se ke mně o něco víc plánovaně, ale výsledek je stejný: byl to intenzivní, opojný zážitek, ze kterého si budu v sobě chtít hodně uchovat.
Jsou texty, kde slova jen posunují děj. Tady každé sedne do nálady. Přinese novou myšlenku. Probudí zasutou emoci. A přitom tak hladce a samozřejmě, že čtenář vůbec nepodezřívá autora z promyšlené kalkulace spisovatelského řemesla…
( „Tence potaženej životem.“ „Horko se tlačilo do oken.“ „I bílou lží člověk napáchá tolik zla…“ )
A přece jazyková uhlazenost a vytříbenost nedělají z příběhu něco vykonstruovaného, co by postrádalo drsnost, realitu. Žádná hra na autenticitu. Hezky, nesmlouvavě až k zalknutí životem.
Zahrada, ve které zprvu tlely ty protivné, nasládlé karafiáty, přesto v závěru klíčí něčím zdravým. Nenechává čtenáře vypleněného a zelená se něčím svěžím, co dodává naději: nejedné pochroumané duši.
Štítky knihy
Šumava česká literatura napětí tajemství psychologické romány společenské romány rodinná tajemství
Zahrada mrtvých dušíKniha Zahrada mrtvých duší je v
| Právě čtených | 5x |
| Přečtených | 396x |
| Čtenářské výzvě | 107x |
| Doporučených | 24x |
| Knihotéce | 133x |
| Chystám se číst | 402x |
| Chci si koupit | 115x |
| dalších seznamech | 6x |
Spisovatel Lukáš Boček je pro mě novým objevem ve čtenářském světě.
Markovi zemře otec. Nevlastní otec. Navíc je to zcela nečekaně a náhle. S mámou přežijí pohřeb a Markovi trvá několik týdnů než je schopný vyzvednout urnu. Přežívá...navíc ho mrzí a nejde mu do hlavy, proč se na pohřbu neukázala jeho sestra Šárka. Ano, neviděli se několik let, ale že by ani smrt otce nebyla důvodem přijít? Jednoho dne potká Lenku, bývalou kamarádku Šárky a ta mu předá dopis. Tím nastává životní zvrat a totální chaos v Markovo životě. Příběh nás přenáší do Markova dětství a vzpomínek na otce. Jak s ním chodil rybařit, jak jeho i Šárku bral na výlety a jak se jim věnoval. Jejich matka taková nebyla a raději pracovala ve svém květinářství. Od začátku je z příběhu cítit velký strach, obavy a hlavně tajemství. Temné a znepokojivé. A ví o něm Šárka. Sestra, kterou se Marek snaží vypátrat společně s Lenkou. Marek se prostě musí dozvědět, co se v jejich rodině odehrálo a proč otec zemřel....
Je to depresivní a silné čtení. Já měla při čtení místy husí kůži, protože příběh zní tak autenticky... Pomocí deníkových zápisků a vzpomínek tří lidí, Marka, Šárky a otce je nám před očima rozplétán rodinný příběh plný bolesti, lží, přetvářky, ale i naděje a velkého odhodlání. Čte se skvěle a navíc je na začátku knížky QR kód s odkazem na skladby, které v knize zazní a to je naprosto skvělé, protože to ještě víc podtrhne atmosféru při čtení. Navíc má autor bohatou slovní zásobu a používá takové slovní obraty, že čtenářské srdce plesá.