Zahrada mrtvých duší
Lukáš Boček
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/493058/bmid_zahrada-mrtvych-dusi-hzx-493058.jpg
4
341
105
Příběh rodinného tajemství, jež mělo zůstat pohřbeno Markovým světem se po náhlé smrti otce rozprostře nicota. Podivný vzkaz jako ze záhrobí ovšem mladého malíře vytrhne z letargie: vypadá to, že pouze jeho sestra Šárka, kterou už roky neviděl, zná pravé důvody rodinného neštěstí. Najít ji přesto nebude snadné. Sama se ukrývá v hlubokých lesích, kde ji uvěznila vlastní minulost. Ta, kterou jejich otec vidí docela jinak než všichni ostatní.... celý text
Přidat komentář
Náročné a zvláštní čtení, které dle mého názoru nemusí sednout každému. Mě se ale tato kniha líbila. Neuvěřitelné, kolik životů dokáže ovlivnit jeden člověk.
Pokud přečtěte knihu za 24 hodin,znamená to,že se vám líbila?Asi ano..Dá se to u takové knihy vůbec říct ?
(SPOILER) Těžce se rozhoduju, jaké udělit hodnocení. Asi nedám žádné, protože i když mi byl celou dobu ten román vysloveně proti srsti, musím poctivě uznat, že styl, kterým je napsaný, je pozoruhodný. Nechci proto škodit, a proto hvězdy vynechám. Je vidět, že autor se ve světě slov pohybuje znamenitě. Jenže kdybych jen tušila, že kniha od začátku do konce bude jedno velké martyrium, kde jsou snad všechny postavy vyšinuté, vůbec bych ji číst nezačala. Protože - o co tu jde? Že o problém zneužívání ve vlastní rodině (vděčné to téma), na to přijde čtenář okamžitě. Co jiného? Takže ani to překvapení se nekoná. A sledovat duševní trýzeň zúčastněných bez možnosti úlevy byť v jedné kapitole, to je opravdu nápor na psychiku. NIKDO tu není normální. Ani ta matka, Kudlanka! Hned na prvním rande oznámí otci Janovi, že ji nebaví sex. A on v duchu zajásá....proč asi, že. Jestli si chce kdokoliv zkazit náladu, ať si počte. Ale už bych docela ráda našla knihu, která píše o tom, že je život docela fajn a najdou se i lidi, s kterými je "radost pobejt". A napadá mi hláška z filmu Vlak dětství a naděje - "... na tragickej život jsem já pes!" ;)
Markovi zemře táta, proto musí zařizovat všechny záležitosti týkající se jeho pohřbu. Když se nic netušící Marek zeptá mámy na to, jaké byly poslední tátovy dny, dostane se mu pouze strohé odpovědi. Den před smrtí prý vyrazil na celý den pryč, ani neřekl, kam a proč jede. Následně máma zavede Marka do bývalého dětského pokoje jeho starší sestry Šárky. Tam uprostřed místnosti uvidí povalenou stoličku a smyčku z provazu. Marek absolutně nechápe, proč se jeho táta oběsil. Tím spíš proč to udělal v pokoji Šárky, která před lety rodinu bez vysvětlení opustila. Čtenáři je čím dál víc jasné, že v této rodině bylo něco hodně špatně. Jaké je ale ono ponuré rodinné tajemství, které se podepsalo na všech jejích členech?
Kromě Markových kapitol jsou v knížce ještě další dvě dějové linie. Jedna je psaná z pohledu sestry Šárky a druhá z pohledu otce Jana. Autor úžasně popisuje ponurou a tíživě tesklivou atmosféru příběhu a složité pocity postav. Sny se mísí se vzpomínkami, náznaky a představami.. Tím samozřejmě čtenáři báječně zamotá hlavu a nasadí do ní spoustu znepokojivých otazníků. Vyprávění nemá jediné hluché místo, kdyby mi to dovolily moje časové možnosti, přečetla bych tuto knížku jedním dechem. Zahrada mrtvých těl je místy až mrazivě smutný příběh, který ale rozhodně stojí za přečtení.
V tomto případě se musím pozastavit také nad výborným grafickým zpracováním knihy. Jednoduché ilustrace skvěle doplňují autorovo vyprávění a podtrhují nastíněnou atmosféru. Zajímavostí je, že posledních asi třicet stránek je tmavě modrých s bíle tištěným textem.
5/5 *
I týden po přečtení ještě stále v téhle knize objevuji roviny,vrstvy a souvislosti,které mi při čtení unikly. Je to skvěle napsaný příběh o smutných věcech.. Výjimečná kniha.
Autor ma specificky styl psani. Spise poeticky a nemusi sednout kazdemu. Pribeh nam vypravi Marek, Sarka a i otec Jan. I presto, ze je kniha ponura a smutna tak se opravdu dobre cetla.
Tri dejove linky se nam nakonec spoji, byt rozuzleni pribehu pro me bylo velmi ocekavane. Byl to krasny a silny rodinny pribehy ktery urcite stoji za precteni.
(SPOILER)
Drásavé, tíživé, k uzoufání smutné. Trochu mi to připomínalo Houbařku nebo Akvárium. Člověk od začátku ví, kam to vše směřuje, ale ve skrytu duše doufá.
Nejhorší bylo vidět vše Markovýma nevinnýma očima a vědět, že se mu ten svět zbortí, že jeho dětství a dospívání stojí na prohnilých základech.
Pro mě neskutečně těžké čtení, až moc. Souhlasím, že jazyk a styl knihy jsou výjimečné, i téma je závažné, ale pro mě bylo vše až příliš nervy drásající a ač obdivuji dílo nového mladého českého autora, bylo utrpením tuto knihu číst. Což o ní vlastně vypovídá, jak skvělá je. Dokáže člověka zranit, rozložit, nechat jizvy na duši.
Musím přiznat, že na začátku jsem byla možná i zklamaná, že pointu čtenář pochopí po přečtení pár stránek. Ale poté mě naprosto pohltila ta šachová partie mezi lží a pravdou. Sledovat, čeho je člověk schopný, jak dokáže ve víru manipulací a přesně promyšlených tahů dát mat čemukoliv a komukoliv , co by ho mohlo ohrozit, je až strašidelné . Kniha mě uchvátila svým zpracováním a jazykem a je škoda, že se o ní (ve stínu jiných) moc nemluví.
Tohle bylo hodně náročné čtení a zároveň tak skvěle napsaný. Co vše dokáže jeden "otec" napáchat v rodině a v 2 dětských duších (na tělech). Od začátku jsem byla v napětí, co se v té rodině děje, proč a jak to vlastně všechno skončí. A zda v tomhle příběhu bude nakonec nějaká ta spravedlnost a úleva pro některé hlavní postavy. Na konci všechny ty skládačky tak nějak zapadnou na své místo. Masakr! Prolínání různých časových linek tomu hodně přidalo na napětí. Nemohla jsem se odtrhnout. Skvělý!
Máme tady další rodinné podivno, našeptávala mi mírně skeptická záložka... takže ano... čekala jsem duševní marast, ale tahle hnusná temnota mi sakra brzy přiskřípla vnitřnosti... útržky vzpomínek a ta jejich znepokojivě strašidelná atmosféra... plíživá úzkost se mi stránku za stránkou víc a víc zadírala pod kůži... až ten konec utnul neodbytný proud domněnek v mojí zoufalé mysli a já při tom doslova přestala dýchat... protože pane bože, ten konec!!!
NICMÉNĚ... moje já zaplesalo i nad tou slovní vymazleností... nekonečné díky za tak boží češtinu.
Těžko se doporučuje, ale určitě stojí za to si tímhle bolestným tajemstvím projít... už jen kvůli všem těm dětským duším okolo nás či v nás samotných.
Já dnes souhlasím se všemi 4 -5 * . Určitě ve mě bude nějaký čas kniha rezonovat.
Konečně to někdo se slovama umí (za mě) podobně jako Jan Němec. Být to jiný téma, tak řeknu, že je to radost číst. Nádhera, vpíjet se do toho textu. Bohatý, hluboký, teskný.
Na mě až moc takový jakože záhadný,peotický. moc natahovaný a musela jsem si domejšlet co ty náznaky znamenaly.mít takovýho fotra ,hodim si mašly.
O co tady půjde, tuší čtenář docela brzy. V průběhu cteni však začne pochybovat, jestli je všechno tak, jak se zda. Konec je hodne silný a smutný. Detailní výjev, ke kterému se sourozenci na konci dostanou, byl pro mě až příliš těžký a nechutný. Z knihy po přečtení zůstává nepříjemná pachuť. I tak ji doporucuji, ale není to žádné lehké čtení.
Pro mě naprosto neočekávaný zážitek ze čtení. Jedna z nejlepších knih, které jsem v poslední době četla. Autor dokonale zpracoval velmi těžká témata, jeho příběh vypráví o složitých rodinných vztazích, nefungující komunikaci a nedostatku empatie, o zneužívání, ztrátě a opětovném nalézání důvěry, hledání pravdy, a hlavně bravurně zachytil jeden z fenoménů současné společnosti - určitou duševní křehkost, jejíž nárůst kolem sebe vnímám i ve svém okolí...Postavy jsou věrohodně a detailně propracované, čtenář před sebou vidí jednotlivé osoby jasně vykreslené (vychrtlá Markova matka v černém kostýmku s karafiátem v klopě mi asi ještě dlouho bude defilovat před očima), ale rozumí i tomu, proč určitá osoba jedná tak, jak jedná...Navíc je kniha napsaná krásným, bohatým jazykem, snové části se prolínají s reálnými, a přestože je text poměrně náročný, jde hodně do hloubky složitých témat, kniha se čte velmi dobře.
Dost mě proto překvapuje, že "Zahrada mrtvých duší" (i ten název je perfektní!!) nebyla nominovaná na nějakou literární cenu, takto komplexně vynikající literární počin by si ji rozhodně zasloužil.
"Obracím listy a doufám, že jsem něco přehlídnul. Uvnitř se mi rozhostí dokonalý ticho, který přehlušuje jen zběsilej tlukot mýho srdce. V první okamžiky nevím, co si o tom všem myslet. Je tenhle život ještě pořád můj? A kdo jsou ty lidi, který jsem ještě nedávno považoval za vlastní rodinu?"
Markův svět se po smrti otce propadne do všeobjímající nicoty. Ze skličující letargie jej vytrhne záhadný dopis od již dávno zmizelé sestry Šárky. Rozjíždí se brilantní psychologické drama vyprávěné z pohledu tří členů rodiny - Marka, Šárky a jejich otce Jana. Autor vám nabízí pouhá vlákna informací, která se v ten správný okamžik protkají a vše do sebe perfektně zapadne.
Kniha obsahuje jemné, nerušivé kresby korespondující s úchvatnou obálkou. Příběh se pak skládá z různých vzpomínek, vyprávení, rozhovorů a dopisů. Není nijak časově ohraničen, takže občas tápete kdy se událost stala, ale nevidím to jako chybu, naopak - určitá chaotičnost podtrhuje celou tragédii událostí.
"Mám pocit, jako bych udělal něco strašnýho.
Jako bych přestal bejt sám sebou.
Jako bych všechny zklamal.
Jako bych celýmu světu lhal."
Fascinovala mě kombinace nespisovné a hovorové češtiny Marka a Šárky v kontrastu s knižním, až poetickým popisem Jana. "Čas se zatím lehounce pohupoval na místě, jako by se teprve rozhodoval, zda se kdy rozběhne kupředu. Všeobjímající nevzrušivost dní narušovaly tu a tam pouze všudypřítomné vzpomínky".
Ačkoliv již od začátku tušíte, jak to dopadne a co se v rodině stalo, ničemu to neškodí a navíc se vás autor snaží několikrát svést na zcestí a donutí vás přemýšlet, kdo je zde tou obětí a kdo manipulátorem? Nečte se snadno a určitě to není kniha pro každého. Já bych ji ale označila za velmi zvláštní a obdivuhodnou, obzvláště když vezmu v potaz fakt, že ji napsal mladý kluk a je to jeho první vydaná kniha. Takovou slovní zásobu nelze jinak než závidět. Dávám 4/5 a doporučuji, jistě si tento příběh s tragickými osudy jedné rodiny, jež ukazují jak moc nás zlo v rodině dokáže formovat po zbytek života, najde místo ve vašem srdci.
"Modř mě nadobro celýho spolkne. Hladina se jedním mohutným pohybem rozevře a já se v nekonečným indigu dočista rozpustím, jako mlha, který jsem nedokázal uniknout. Navždycky už zůstanu vlastním polostínem".
Famózní! A rovnou říkám, že díky detailům
knihy i kolem knihy - playlistu ke čtení na Spotify, hloubce stále dost tabuizovaného tématu, který je, bohužel součástí naší společnosti, do jaké kniha proniká, ilustracím i celkové grafické podobě, a perfektní práci s postavami a jejich charaktery a nitry, mám i týdny po přečtení stále pocit absolutní výjimečnosti této knihy a až kultu knihy. Doslova ji do rukou beru s citem a respektem. Hodně mě oslovila a pan Boček....klobouček, asi nejdokonalejší prvotina, co jsem kdy měl tu čest číst.
Zajímavý příběh nabušený emocemi. Četlo se to celkem dobře, i když se zde střídají pohledy hned několika postav, v různém časovém sledu. Pořád jsem doufala, že ta zvrácenost byla omyl, závěr měl spád a přečetla jsem ho jedním dechem.
Zajímavý dobře propracovaný psychologický příběh jednoho rodinného tajemství. Začínající český autor popisující prostředí dávno zaniklých šumavských obcí mě v jistém smyslu nadchnul podobně jako Jiří Hájíček i když ve zpravování příběhu do prostředí se jedná o úplně jiný směr.
Štítky knihy
Šumava česká literatura napětí tajemství psychologické romány společenské romány rodinná tajemství
Zahrada mrtvých dušíKniha Zahrada mrtvých duší je v
| Právě čtených | 5x |
| Přečtených | 396x |
| Čtenářské výzvě | 107x |
| Doporučených | 24x |
| Knihotéce | 133x |
| Chystám se číst | 402x |
| Chci si koupit | 115x |
| dalších seznamech | 6x |
Tohle byl pro mě docela čtenářský zážitek. Úplně na začátku příběhu jsem si říkala, že to asi bude těžké čtení. Přeci jenom, knížka začíná smrtí. Ale překvapil mě ten styl psaní. S jakou lehkostí , i přes to vážné téma, se ta knížka četla. Jak si se mnou autor doslova pohrál a já v jednu chvíli nevěděla komu vlastně věřit. Kdo má vlastně pravdu? A ještě musím zmínit ty krásné ilustrace. Díky nim to mělo tu správnou atmosféru a člověk se ocitl v té nicotě, která celou knížku provázela.