Z krve a popela

30.03.2022

Kniha se mi líbila. Jdu číst další díl. Doporučuji k přečtení.

19.03.2022

(SPOILER) Knížka je dobře napsaná, co se týká stylu psaní. Ale...

Předem chci upozornit, že se nechci nikoho dotknout, ani autorky, ani čtenářů. Jedná se pouze o můj názor, se kterým nemusí každý souhlasit.

Šíleně málo děje mě často nutilo knihu odložit. Knížka mohla mít o 200 stránek míň, většina z toho je jen zbytečné tlachání o ničem. Ano, já vím, že knížka je především slaďák, ale i tak se mi chtělo u některých pasáží spát.
Hlavní hrdinka je mi nehorázně moc nesympatická. Ona sama se v sobě nevyzná, tak mi vysvětlete, jak ji mám chápat já. Poppy vlastně neví, jestli Hawkea chce, nebo ho vlastně nenávidí (řekla bych, že v každé kapitole to cítí jinak). Chápu její rozporuplné pocity ke konci knihy, kdy děj vyvrcholí, ale i tak mě vytáčela k nepříčetnosti. ,A mám vlastně dodržovat ta pravidla, která mi stanovili, nebo se mám na všechno vykašlat?´ Ona prostě musí přeskakovat z jednoho názoru na druhý. Měla by se jít léčit. Hawkea radši rozebírat nebudu. Je to klasický bad boy a u něho mě nepřekvapilo téměř nic, nemůžu ale říci, že mě neštval.
Když už jsem zmínila děj, tak musím říct, že většina událostí se dala předpovídat, takže mě nic nepřekvapilo a pokud ano, tak to nebylo nic velkého, co by stálo za zmínku.
Autorce se musí nechat, že se nebojí zabíjet své postavy. Ne, že by vyvraždila většinu populace, ale myslím, že se toho nebojí.
Co se týká fantasy světa a nadpřirozených bytostí... tak to nebylo nic nového a přínosného. Samozřejmě vytvořila si vlastní historii a dala řekněme rasám jiná jména, ale ve finále to pro mě nebylo nic nového.
A romantika? No, kdybych byla o pár let mladší, moje já by jásalo, protože tohle byl typ knížek, který jsem vyhledávala. Mému současnému já se chce jenom unaveně povzdychnout. V knize nejde o nějaké vyloženě pomalé zamilovávání, přišlo mi, že ty postavy k sobě chovaly velké city, už když se poprvé viděly, akorát o tom nemluvily (jak bylo v knize zmíněno), protože samozřejmě je naše hlavní hrdinka velice nerozhodná a Hawke radši drží jazyk za zuby, protože si myslím, že by ho Poppy poslala k šípkům, už jen z toho důvodu, že by řekl něco pravdivého, co si nechce přiznat. Ale pak by ho zase vzala na milost, protože přeci neví, co chce!
Romantika je hezky napsaná, ale myslím si, že záleží na člověku, jaký typ romantiky upřednostňuje. Na mě to bylo trochu moc... kecání a málo děje celkově.

Knize dávám tři hvězdičky ***, o pokračování zatím pouze uvažuji.

17.03.2022

Od knihy jsem neměl velká očekávání, ale nakonec se mi poměrně líbila a bavila mě, jelikož upíři a vlkodlaci, to je moje. Není to nic nového, jen zase něco jiného a snad to má potenciál. Myslím, že si série užije svých patnácti minut slávy a potom se na ni zapomene jako na každou upířinu. V každém případě je to fajn oddechovka, pokud člověk nechce číst nic intelektuálně náročnějšího (nebo skripta).

(SPOILER) Po prvních 200 stranách jsem přemýšlela, jestli knihu dočtu, nebo ji rituálně spálím. Nebyla část, která by mě zaujala a já jen žasla nad tím, jak moc je špatná. Jelikož ale nemám ráda nedočtené knihy, překousala jsem se i zbytkem.
Z krve a popela je snad první kniha, kde mi nebyla sympatická žádná postava. Naopak mě všechny svým nelogickým, otravným chováním vytáčely, což se mi ještě nikdy nestalo.

Hlavní hrdinka je tak bolestně tupá, až má člověk chuť mlátit hlavou o zeď. Stále dokola opakuje to, co už bylo řečeno nejmíň stokrát, je přímo posedlá dolíčkem dokonalého válečníka a co je vám jasné hned na začátku, ji to trvá celou knihu. Snad jediný moment, kdy se mi líbila bylo, když řekla Vikterovi od plic, co si skutečně myslí.
Dialogy byly jinak v prvních 200 stranách naprosto katastrofální a už jsem přímo alergická na tři tečky ve větě, které se objevovaly snad na každé stránce. Nechápu, jak ji někdo může srovnávat s Maasovou, to je – jak by řekl dr. Rodney McKay – jako srovnávat bernardýna s čivavou.

Co se týče Maasové, je vidět, že se u ní autorka inspirovala. Až příliš.

1. Vůně borovic (Hawke x Jeřáb)
2. Opakování slova „bohové“ (typická Maasová)
3. Vražedný mód v záchvatu zuřivosti (Cealena x Poppy)

Kniha je plná nepochopitelných nelogičností, kdy si dokola říkáte: Proč? Prostě… proč? Druhá polovina je o chlup lepší, když pominu naprosto trapnou sexuální scénu ve sněhu + když spali v lese. Zradil ji, ona ho nesnáší, umřeli kvůli němu lidi, ale… On je přece tak sexy! Scéna kdy se Poppy osahávala, protože měla v sobě jeho krev snad ani raději nebudu komentovat. Tomu nešlo jinak, než se smát.

Ano, byly tam i části, které mě celkem bavily, ale těch je tak zatraceně málo, že už si na ně ani nevzpomínám. Když to porovnám, bavilo mě jen cca 50 stránek z celé knihy. Jediná věc, co se autorce musí nechat je, že píše čtivě.

Lituju, že jsem za knihu dala tolik peněz a nechápu, jak je možné, že získala cenu za romantiku.

11.03.2022

Zatím jsem od autorky žádnou fantasy nečetla, ale její ostatní knížky mám moc ráda, takže jsem se do knihy pustila, ač upírů a vlkodlaků už jsem trošku přesycená. Ovšem autorka nezklamala, tajemný svět, který vytvořila je naprosto skvělý a rozhodně překvapivý. Začátek byl trošku zdlouhavý a člověk se snaží pochopit, jak ten svět vlastně funguje, aby později zjistil, že je vlastně všechno jinak. Užila jsem si příjemné napětí, které mě nutilo hltat jednu stránku za druhou až do samotného konce. Hlavní hrdinka mi přirostla k srdci téměř okamžitě a Hawke? Toho prostě nejde nemilovat. Co mi dělalo trošku problémy, byla elektřina v době, kdy se jezdí na koních, vůbec jsem se nedokázala ukotvit v nějakém čase. Co naopak oceňuju velmi, je krásná obálka. Druhý díl rozhodně potřebuju hodně brzy.

02.03.2022

Kdybych to měla zhodnotit hned po přečtení, tak jsem byla z této knihy nadšená a říkala jsem si, že asi nezvládnu čekání na další díly... no ale teď s odstupem několik dní jsem trochu vystřízlivěla... Kdybych to totiž měla srovnat s Maasovou, jak to tady často bývá, tak to rozhodně na to nemá. Přirovnání k Maasové byl vlastně taky jeden z důvodů, proč jsem se do Z krve a popela pustila. Proto jsem se rozhodla, že jednu hvězdu uberu. Jinak jsem ale spokojená a rozhodně se nemohu dočkat pokračování.

25.02.2022

Naprosto úžasný první díl! Do knížky jsem se začetla již od prvních stránek. Příběh se četl hrozně rychle, autorčin styl psaní je tak výborný, žádné zbytečné pasáže. Romantická linie byla hezky napsaná, několikrát jsem se zasmála. Dokonce i slza ukápla. Hawke mě naprosto okouzlil, dokonce až tak moc, že jsem byla jeho pravou identitou zaskočena, popravdě jsem to nečekala. Pořád jsem si říkala kdy přijde nějaký zvrat a tohle byl šok :). I Poppy je skvělá, i když chce mít jen svoji pravdu. Těším se na další díl, nejvíce mě mrzí, že zatím nevyšel.

23.02.2022

(SPOILER) Zezačátku se příběh trochu táhl, ale to už je zvykem u každé fantasy knihy. Nové prostředí, fungování světa a celkově se umět zorientovat je dost obtížné a obzvláště obtížné to bylo u téhle knížky. Pak už jsem se ale od ní nedokázala odtrhnout. Hrozně mi vyhovoval styl psaní autorky a líbily se mi postavy (Viktore, nechť je ti země lehká). Sice jsem už od začátku tušila, že je Hawke Temný, protože byl až moc skvělý na to, aby s ním něco nebylo v nepořádku xd Celkově je to hodně napínavý příběh s pěkně propracovým dějem a romantickou linkou, který rozhodně stojí za přečtení.

22.02.2022

Drahouškové,
do čtení této knihy jsem šla s velkým očekáváním. Viděla jsem spousty příspěvků, ještě než kniha vyšla v češtině. Chtěla jsem se vrátit do podobného stylu jako má Maasová a to se povedlo.
Příběh je velmi napínavý a poutavý. Už na začátku začíná netradičně. Postupně odhaluje všelijaké lži a intriky. Ale ani na okamžik mě nenapadlo, že se některé věci vyvinou tak, jak se vyvinuly. A to se mi už u mnoha příběhů nestává. Občas i ukápla slza a koutky úst se samy od sebe zvedaly. Romantická linka se také rozvíjela už od začátku slibně. Takže za mě docela ideál : )
Doufám, že pokračování vyjde so nejdříve a že si autorka udrží minimálně stejnou úroveň.

21.02.2022

Na knížku jsem se velmi těšila i právě díky reakcím a zajímavému tématu. Do první půlky jsem se snažila pochopit, o čem děj v podstatě je, druhou půlku jsem přemýšlela, jestli knížku opravdu dočtu. Miluju romantické příběhy, napětí mezi hlavními postavami, tu jiskru a vášeň. Ale nevím proč, v této knížce mi to ani nesedělo, přišlo mi to až nepatřičný. Téma je ve finále jen pořád obměňované jinou omáčkou okolo. Připomíná mi to ten typ seriálů na Netflixu, které pouštíte stylem neustálého klikání po 10s. Možná, že druhý díl bude lepší a dám mu šanci, ale za mě to není až takové wow, jak jsem čekala.

(SPOILER) Tak jsem se zase pro jednou rozhodla přečíst bestseller, co je tak masivně propagovaný Humbookem a hromadou lidí na Instagramu. Nenávidím se za tohle rozhodnutí, a nesnáším se i za to, že nedokážu odložit knihu, která je tak strašlivě špatná.
Jako vždycky bych na začátku ráda vypíchla něco dobrého, protože vždycky se něco najde. Tady jsem až na dvě nebo tři trefné a vtipné připomínky nenašla nic, takže jdu rovnou na seznam toho, proč je tohle jedna z nejhorších knížek, jaké jsem kdy četla.

Bez spoileru:
Pokud už jste něco málo přečetli, po téhle knížce sáhněte s tím, že se pobavíte nad debilitou hlavní hrdinky a že budete číst velmi nekonzistentní text plný stylistických, gramatických a logických chyb. Dočkáte se pitomých přirovnání a nepochopitelných rozhodnutí a činů, autorka se bude v jednom kuse neustále popírat, ať už v rámci jednoho odstavce nebo jedné kapitoly. Není jediná část, která by byla napsaná správně, kdy by si člověk mohl říct „Wow, tohle jsem nečekal“. Budete čekat všechno. Není to dobrý, bože, takový knížky by neměly vyhrávat vůbec nic, natož cenu za nejlepší romantickou linku. Není v tom ani za mák romantiky, pokud ovšem nebere jako romantiku vztah dvou nadržených chudáčků s příšernou minulostí, kteří jsou ale jinak dokonalí.

SPOILERY:
1) První bod nepůjde na autorku, ale na všechny, kteří se starají o konečnou podobu knihy – překlad a korekturu. Paní překladatelka mám dojem občas vůbec nevěděla, co čte a jednoduše překládala bez ohledu na to, jak pitomě věty budou znít. V celé knize je strašlivý počet chyb, překlepů, chybějících teček, sakra, shodu podmětu s přísudkem by někdo, kdo dělá korektury knih, mohl zvládat. Nechápu, že se knize, která získala takové ohlasy, nikdo nevěnoval dost na to, aby člověk nemusel akorát počítat jednu chybu za druhou. A ať si říká kdo chce co chce, ne, není pro to omluva. Snad za něco platím a chci tedy kvalitní práci. Tady se to sakra nepovedlo. Když můžu mít dvakrát tak tlustou knihu bez chyb, proč tady na ně musím narážet v jednom kuse? To už chci fakt tak moc, když si přeju knížky bez chyb?

2) Kromě chyb člověk může neustále počítat i to, kolikrát se Hawke (btw, občas se jeho jméno skloňuju, občas ne, to bylo jako kolo štěstí?) usměje jedním koutkem (ne, nedává to smysl, protože když s někým mluvíte, jsou vidět i zuby), zvedne jedno obočí nebo se mu objeví jeden podělaný dolíček. Nebo jantarové oči či Princezna. Taky někdo neustále říká vaše jméno, když s vámi mluví?

3) Co se postav týká, nemá asi smysl je rozebírat. Poppy je extrémně, ale extrémně hloupá hlavní hrdinka. Její myšlenkové pochody a věci, co říká nahlas, občas fyzicky bolí. Nedochází jí absolutně zjevné věci, neustále konstatuje fakta, je to prostě taková chudinka s hroznou a traumatizující minulostí, která je ke všemu strašlivě výjimečná, mocná a umí zacházet s každou zbraní na světě, protože… proč ne. Navíc je krásná. Může být ještě víc Mary Sue? Jistě, protože se zamiluje do prince. Hawke je zase úplně klasická postava, kterou si mohou zamilovat… já vlastně nevím kdo může zbožňovat Hawkea. Je v jednom kuse nadrženej, pořád dokola přesvědčuje Poppy o tom, že neříká pravdu a myslí si věci jinak, než ona nahlas říká. Samozřejmě je dokonalej, protože se umí prát a nesmí chybět ani tragická minulost, aby nám ho mohlo být líto. Až na to, že vůbec.

4) Je tisíc věcí, které bych mohla rozebírat a vyberu si Poppyny strážce, protože všichni byli maximálně neschopní a… přizdisráči (sorry, ale fakt to tak je). To, že jsou ale k ničemu by se ještě dalo odpustit. Strašlivě mi ale vadilo, jak Poppy brala Viktera jako svého otce, Rylana jako dobrého kamaráda, Tawny je její nejlepší kamarádka, ale nikoho neštvalo, když Poppy třeba uhodila kněžka Análie (jop, autorka taky moc rozumu nepobrala, když KNĚŽKU nazve Análií). Vikter moc dobře věděl, co se Poppy děje, co jí vévoda dělá a nijak nezakročil, ani se o to nikdy nepokusil. Pokud člověk prohlásí, že mu na ní záleží, očekávám, že se za ni bude rvát do kousku duše, a ne že stáhne ocas, protože… proč vlastně? Proč nikdo nic neudělal? Já být osobní strážce nejdůležitější osoby toho světa a vidět, jak jí neustále ubližují, šikanují a zneužívají a nic bych se nepokusila udělat, nemohla bych se na sebe podívat. Rylan se nechá zabít šípem zrovna když je v pozornějším módu než kdy jindy a Viktera probodne týpek, který musí nejdřív vstát a až pak ho probodnut. Kdo se sakra otočí zády k nepříteli, který je naživu a všude se válí zbraně? Jak je sakra možný, že má Poppy jenom dva strážce, když je to budoucnost království? Nechápu nic. :D Nedává to prostě smysl.

5) Asi není potřeba zmiňovat, že budete naprosto přesně vědět, co se stane. Kdo začíná se čtením obecně možná ne, ale když máte trochu načteno, nepřekvapí vás prakticky nic. Vlastně už na straně víte to, co se Poppy dozví prakticky na konci. To je pak hrozná zábava.

6) Některý scény jsou absolutně směšné, nereálné a dětinské. Nazvala jsem to porovnání pindíků, protože přesně to se dělo na pohřbu Rylena. Člověk je zdrcený z odchodu svého strážce (i když neschopného) a kamaráda, ale klidně flirtuje na jeho pohřbu. Proč se Vikter od Poppy odmítl na té akci hnout dvacet metrů, bylo mega divný. Dál jsou divný všechny bojový scény. Nevíte, co se děje a jak se to děje, protože je všechno zmatené. Poppy bojující v noční košilce a střevíčkách je směšná (to, že její košilky mají výstřihy a rozparky až ke stehnům je taky na pováženou, stejně jako že má třeba meč pod polštářem).

(SPOILER) 7) Člověk se tím pádem hodně nasměje, pokud alespoň trochu chápe, jak funguje svět a má trochu rozumu. Jako že si předmět zapíchnutý do břicha NEVYTAHUJEME, Poppy. Taky třeba nejezdíme do lesa, kde žijí kraveni, když to jde objet, nebojujeme ve střevíčkách, neseskakujeme z koní, když bychom na nich mohli ujet. Taky nezapichujeme dýku pod bradu mezi obratle nebo nenazýváme roztrhání malým škrábnutím a už vůbec nevyřezáváme někomu žebra anebo se nevydávám zakusit život do prvního bordelu ve městě :D :D

8) K erotickým scénám se asi vyjadřovat nebudu, prostě jsou oba nadržení, tím to hasne.

9) Vysvětlení, kdo je Hawke a všechno to kolem. Upřímně jsem se snažila pochopit, o co jde. A možná dává smysl, kdo jsou Atlanťané a kdo upíři, ale zase mám stejný problém – dávno jsem věděla, že povznesení pijí krev těch děcek. A já se ptám, to jako opravdu nikdo nikdy nepromluvil? To vážně nikdo ze svých rodičů svoje třetí děti nehledal a nikdo nikdy nic nenašel? Zvláště pak, když ti kněží a kněžky jsou obyčejní lidé? Nikomu nebylo podezřelé, že si upíři chodí sem tam vysát nějaké obyčejné lidi? Není to divný, zvlášť když víme, že zanechávají mrtvá těla a dva vpichy v krku? Budeme to nazývat pokrevní choroba, ale … to by stačilo.

Nevěřím tomu, co Humbook propaguje a jak to propaguje. Vychválí do nebe všechno, jenom aby se sypaly prachy. Prostě jim je to jedno a podle toho pak vypadají i některé (ne všechny) knihy. Občas si připadám jako blázen, když nedokážu pochopit lidi, kterým se líbí Hawke, který má psychopatické a sadistické sklony, nebo jak někdo může přehlížet tu obří hromadu nelogičností. S tím ale asi nic neudělám. A jo, musí to být tak dlouhý, protože mě to fakt štve.

08.02.2022

Na tuhle knížku jsem se popravdě vůbec nechystala, podle reakcí jsem cítila, že to není úplně kniha pro mě, ale pak se na Kindlu objevila asi za 20 korun, tak jsem si řekla, že to zkusím, přinejmenším to bude alespoň další kniha v angličtině.

A začátek byl překvapivě dobrý - až jsem si říkala, že to nevypadá tak zle. Dokud se ovšem (podruhé) na scéně neobjevil ten opěvovaný alfa samec. Protože vztah, který spolu s hlavní hrdinkou měli, byl toxický a podle mě vůbec nebyl v pohodě.

Ona vlastně sama hlavní hrdinka mi už od začátku byla nesympatická. Točilo se kolem ní totiž tak moc klišé, až to nebylo možné. Zároveň to, jak se v průběhu knihy chovala, mě opravdu hodně frustrovalo. Přišla mi strašně naivní a hloupá, protože ani přes skoro očividné nápovědy nebyla s to uhádnout, co se kolem ní děje.

Samotný svět by mohl být zajímavý - kdyby se o něm autorka trochu víc rozepsala (třeba místo nadbytečných sexuálních scén). Ani věci důležité pro příběh nám totiž skoro nebyly vysvětleny a já se u čtení musela sama sebe ptát, jakže to tam vlastně chodí. Často třeba přišla nějaká nová informace, která mi přišla jak vycucaná z prstu.

Ke konci knihy (zhruba od té doby, co děj opustil hrad) už jsem jen prosila, ať už je brzy konec, naštěstí se ale kniha četla docela rychle.

06.02.2022

Z krve a popela ve mně zanechalo dost smíšených pocitů.
Setkáváme se s Poppy, pannou předurčenou bohům. Ta čeká, až nastane její čas naplnit poslání, ke kterému byla předurčena. Do té doby musí plnit rozkazy, zdržovat se hlavně ve svém pokoji a vyhýbat se ostatním lidem. Když do jejího života vstoupí Hawke, její nový osobní strážce, ocitne se Poppy v situaci, kdy se její povinnost proplete s pokušením, které může jen těžko ignorovat. Po nějakém čase začne zpochybňovat vše, co kdy znala a odkrývat tajemství, kterým nikdy neměla přijít na kloub.
*
Mým největším problémem bylo pomalé tempo příběhu. Děj nabral spád až v posledních padesáti stranách a brzy poté nastal konec. Jsem přesvědčena o tom, že kdyby autorka zkrouhla rozsah stran na polovinu, měla by kniha větší spád a stejný účinek.
Přestože v sobě titul má několik zajímavých aspektů, nemohla jsem se v určitých chvílích zbavit pocitu, že se autorka nechala inspirovat všemožnými klišé z úspěšných fantasy knih a zakomponovala je všechny různě do dění. Těšila jsem se na Hawka, kterému se podařilo uchvátit dost čtenářů, avšak v mém případě se mu to nepodařilo. Nebyl mi sympatický (to ale ani Poppy) a přišel mi svým chováním dost problematický.
Je mi jasné, že se mé názory s názory dosti čtenářů mohou minout, ale za mě je Z krve a popela spíše zklamání než nějaký velký hit, který by si měl každý přečíst

06.02.2022

Jsem z této knížky nadšená, popravdě jsem tušila kdo je Temný už asi v polovině knihy, ale i tak mne dej nezklamal. Nemohu se dočkat pokračování.

29.01.2022

(SPOILER) Kniha je opravdu čtivá a člověk se nemůže jen tak odtrhnout. Ovšem po několika kapitolách mi přišlo tempo příběhu celkem rozvláčné a zdlouhavé, den po dni.. Nebylo to nudné, ale spíše to na mě působilo "těsně", během pár dní tolik zážitků.

Poppy byla fascinující a opravdu krásná. Na začátku jsem vůbec nechápala jak je možné, že vévodovi prošlo chování vůči ní, ale když jsem zjistila, jak vlastně jejich svět skutečně funguje (stejně jako Poppy), vše do sebe začalo zapadat. Stejně tak lhostejnost vévodkyně. Vražda rodičů. A co především, tak zájem H. o Poppy. Skutečně až moc se o ni zajímal, a sváděl ji tak okatě, a ty jeho narážky "takovou jsem tě nečekal", muselo být jasné, že na ni čekal opravdu dlouho..

Super nápad ohledně náboženství, rozdělení světa, historie a ty zvraty! Ty jsem milovala!

Co mě dost překvapilo, tak brutalita a především ze strany H. To, že byla Poppy několik let týraná, zneužívána a konečně upustila páru, těch emocí bylo tolik, že jsem chápala její zuřivost a agresivitu, ale H.? To neznal jiný způsob jednání nebo trestu alespoň u těch, co s ním spolupracují? Vévodu chápu.. A pak ten jejich vývoj na konci knihy..na mě celkem toxický. To jak ji neustále dostával do situací, kdy neměla na vybranou. Nebyl o nic lepší než ti, co ji vychovávali. Jasně, že je sexy když ji škádlí a je tak trochu hazjl, ale aby za ni rozhodoval a přitom pár kapitol předtím ji "chápal", že chce mít svá vlastní rozhodnutí a podporoval ji. Pokrytectví.

Každopádně se těším na další díl :)

29.01.2022

Bavila mě a ráda si přečtu další díl.

29.01.2022

Poppy. Vyvolená. Na ramenou jí leží tíha osudu a budoucnost celého království.
Hawke. Neodolatelný, zlatooký strážce. Měl Poppy připravit na důležitý obřad, místo toho jí nabídl dosud nepoznané pokušení.

Půjdu asi trochu proti proudu. Z krve a popela mě dost zklamalo. Ne že bych měla nějaká závratná očekávání, věděla jsem, že půjde především o romantiku, zakázanou lásku, o tu chemii mezi hlavními postavami… Ale rychle jsem pochopila, že tohle pro mě nebude ten pravý šálek čaje – vztah mi totiž přišel strašně nezdravý. Říkala jsem si, že mi to třeba trochu vynahradí komplexní fantasy svět nebo třeba propracované zvraty. Heh, no to taky úplně nevyšlo :D

Svoje naděje jsem vkládala do hlavní postavy Poppy… Na všech fanartech, cosplayích se jeví jako hustá badass hrdinka, která bojuje se svým osudem Vyvolené, ale v příběhu se často chovala a uvažovala jako taková připitomnělá šmudla. Mrzí mě, že autorka nevyužila toho potenciálu, mohlo to celé být mnohem lepší. Z toxického chování jejího strážce Hawkea jsem také nebyla, eufemisticky řečeno, dvakrát nadšena.
Překombinovanost motivů, nadpřirozených bytostí, na konci hrozný mišmaš, jako kdyby si autorka řekla Ha, teď tady připravím pořádný plotwist, ale plně se jí to vymklo v kontrole. Mně osobně to pak připadalo směšné, buďme upřímní, obracela jsem oči v sloup…

Abych také našla nějaká pozitiva, musím ocenit čtivost, autorčin styl psaní. Hned od první stránky jsem chtěla vědět, co se bude dít dál, příběh si udržoval docela slušné tempo. Ocenila bych sice více bojových nebo politických scén namísto těch milostných, ale co se dá dělat.

Zahraniční blogeři většinou pějí na Z krve a popela chválu, u nás si za krátkou dobu našla také mnoho fanoušků, jednoduše asi záleží na vkusu.

28.01.2022

Na tuhle jsem se moc těšila, nejen proto, že její příběh je přirovnáván k Maasové, kterou naprosto zbožňuji. Někteří psali, že je toto lepší. To si nemyslím, ale moc mě to bavilo.

Čtivost hned od první stránky. Hlavní hrdinka mi sedla. Je pravda, že místy byla hloupá, nicméně myslím, že v hodně věcích bych to udělala stejně jako ona. A dost často měla růžové brejle. A to přesně chápu. Postava Hawkeho nooo co si budem, miluju ho!

Svět mi přišel zpočátku dost chaotický. Mapa v knize top! Nicméně mi přišla až moc obecná. Navíc svět pochopíte pořádně až ke konci. A musím říct, že jsem opravdu zvědavá, jak to celé autorka plánuje.

Místy se objevovaly nesrozumitelnosti a něco jsem vůbec nepochopila. Ale jako celek to bylo skvělé. Na to, že je to autorčino první fantasy tak myslím, že se má kam posouvat a v dalších dílech to více doladit.

S ohledem na to, že je to první díl dávám
4,5/5