Vzpomínky na jednu vesnickou tancovačku
Jiří Hájíček
https://www.databazeknih.cz/img/books/22_/224512/bmid_vzpominky-na-jednu-vesnickou-tancov-224512.jpg
4
346
85
Dějištěm dvaceti povídek, které autor napsal v průběhu let 1995—2014, je jihočeský venkov. Setkáváme se tu s všednodenními lidskými mikrodramaty, příběhy vepsanými na plátno velkých dějin nebo jen zachycením nálady, životního pocitu či zkušenosti svérázných i zdánlivě obyčejných postav. Hájíček přitom dokáže velmi plasticky evokovat krajinnou atmosféru – spolu s hrdiny se brouzdáme spadaným listím, dotýkáme stébel kvetoucích trav, nastavujeme tvář slunci nebo se choulíme zimou v obnošených kabátech. Zvláštní místo zde pak zaujímají vánoční příběhy a povídky o vesnickém fotbale. Autor záměrně nezakrývá jistý odér regionálnosti, naopak jej používá jako koření a ozvláštnění obecně lidských příběhů. Neokázalost, pokud jde o styl, literární hrdiny i příběhy samotné, důvěrná znalost venkovského prostředí, vykreslení atmosféry — to jsou hlavní atributy Hájíčkova psaní. Návraty k realismu a přímočarému vyprávění jako by u autora nebyly otázkou volby, ale nutnosti či samozřejmosti vyplývající z témat a samotné podstaty a poslání jeho próz.... celý text
Přidat komentář
Výborné povídky. Hájíček umí jako vždy skvěle vykreslit atmosféru i postavy, člověk se do příběhů opravdu vžije. Zdánlivě "obyčejné" příběhy, které člověku připomenou jeho vlastní dětství a mládí. Krásné...
Jsem na tom podobně jako Iveta, povídky nejsou mou oblíbenou četbou. Přesto hodnotím knihu jako skvělou. Objevením Hájíčka jsem získala někoho, kdo je ze stejných časů jako já. I když jsem nežila na vesnici, obrazy, které mi autor předkládá, jsou srozumitelné, úplně ty situace vidím a ty postavičky také. Jako bych tam už někdy byla.
Hájíčkovo víkendový maratón... Mám pocit, že jsem těmi jeho postavičkami prorostlá, jsou mi nějak moc blízké a zavrtané do mozku :-)
Nemám ráda povídky, což ovlivňuje moje hodnocení. Příběhy jsou fajn, Hájíček píše výborně. Jen bych přivítala, kdyby témata byla víc rozepsaná (až na román :)).
Málokdy čtu knihy povídek, tentokrát jsem ale velmi ráda, že jsem po této knize sáhla. Všechny povídky, jedna vedle druhé, se mi velmi líbily, neskutečně dobře četly.
Pocházím z maloměsta na průmyslové severní Moravě a číst od Hájíčka naopak o jižních Čechách je příjemný zážitek. Ti lidi jsou tam stejní Češi ... a přece tak jiní, exotičtí:-) Dík za nahlédnutí do této krajiny. Třeba ten starý doktor je perfektně vykreslená postava, i ta jeho zmínka, že před 50 lety se alergici museli pro vědecké účely pracně shánět na inzerát...
Jiří Hájíček mě oslovil také svými povídkami, ačkoli se rozhodně nemůžu považovat za fanouška tohoto žánru. Opakovala bych jenom slova, která již byla zmíněna v předchozích komentářích, soubor je parádní.
Klasický Hájíček, jak ho známe. Povídky jsou svižné, majím hlavu a patu, zajímavou pointu. Pěkně vykreslené prostředí. Vynikající jako četba na uklidnění večer před spaním.
Tyhle povídky - to je skvost! Já jsem si při nich uvědomil, proč je tenhle "jihočeský" autor vydáván i v USA. Amerika má silnou tradici jižanské literatury a přestože ty povídky z českého jihu jsou v mnoha věcech zásadně odlišné, tak Hájíček vlastně tou "základní linkou" splňuje i ty americké jižanské parametry - vypravěčství, pomalé tempo děje, příroda, vztah k půdě, ohlížení se do minulosti, důraz na atmosféru, místy lehké magično, rázovité figurky a jakýsi přirozený antimodernismus (ne ve smyslu používání techniky, ale přístupu ke světu). Žádné hipsterské nebo "hustě avantgardní" čtení. Nádhera. Máme tady zakladatele "české jižanské literatury". Není tam jediná slabá povídka. Jsou jen dobré, ještě lepší a geniální. Ideální na zahrádku, k dobrému pivu
Čím novější povídka, myslím datem, tím mi příběhy přišly milejší a propracovanější. Je mi moc příjemné číst o obyčejných životech českých lidí. Pěkná kniha.
váhala jsem, zda 3, nebo 4..možná spíše 3,5 by bylo ideální....ale z celku se mi jich opravdu líbilo asi 5.. některé takové nemastné, neslané, některé měli atmosféru, která mě mrazila a fakt mi nesedla,...takže tak...
(moje top : Havrani ve městě, Koně se mají pohřbívat, Příběh milovnce koňakových špiček, Melancholické lístečky..., Bubny a dýmovnice, Driving home....)
Hned první knížka od Jiřího Hájíčka kterou jsem četla mě nadchla a věděla jsem že to je spisovatel který mě nezklame. Třeba se mi od něj nebude všechno líbit tak moc jako ta první - Rybí krev , ale už teď vím že je to autor který mi svým stylem naprosto vyhovuje. Jen těch knih ještě od něj není tak moc takže si mezi nimi dávám větší přestávky aby bylo na co se stále těšit. Prosté povídky o obyčejných lidech a obyčejných příbězích na jihočeském venkově mi tak moc připomínají mého milovaného Steinbecka.
Ne asi, ale určitě se budu opakovat. Kvalita knih Jiřího Hájíčka je pro mě konstantní. Samozřejmě, že někomu se líbí z jeho děl tohle víc a někomu jinému se líbí víc zase něco jiného. Ale to, co spojuje všechny knihy od tohoto autora je obrovská uvěřitelnost, reálnost a pravdivost. Tak moc mi všechno a všichni připomínají mé dětství strávené u babičky na venkově. Pan Jiří Hájíček zachytil neopakovatelným a pro něho typickým způsobem atmosféru jednotlivých příběhů, dobu ať už tu minulou nebo tu současnou se všemi svými klady i zápory, které to přináší a také povahy a temperament lidí tam žijících. A to je samozřejmě dáno tím, že píše o prostředí, které důvěrně zná a se kterým je bytostně spjat.
Pocházím z vesnice, ale už dlouho žiji ve městě. Povídky z této knihy mne přesunuly v čase i prostoru tam kde to mám nejraději - k lidem, kteří žijí obyčejně, ale přesto jsou jejich životy často opředeny něčím neobyčejným. Příběhy jsem četla s nadšením, byla jsem zvědavá na jejich zakončení, ale zároveň jsem si přála, aby žádný konec nebyl. To pak přijde loučení s knihou a hledání nějaké nové, která by se jí vyrovnala, což je v dnešní době trochu těžké. Naštěstí nemám ještě od pana Hájíčka načtené vše, tak moje loučení není tak smutné :)
Není to špatné, ale román je román... doufám, že nás pan Hájíček nenechá dlouho čekat.
Hodně se mi líbilo , jak se to všechno,o čem pan Hájíček v povídkách píše, podobalo všednímu životu nás všech...smích střídá slz,radost smutek,nuda napětí a tak všechno kolem dokola a je z toho příběh. Hezké povídání, občas o ničem,ale i to přece žijeme.
Část I. a II. byly opravdu hrozné, nudné a říkala jsem si, proč lidé tutu kniho hodnotí tak pozitivně. Části III.-VI. už byly fajn, celkem vtipné a dokázala jsem si tyto situace na vesnici představit.
Štítky knihy
90. léta 20. století jižní Čechy venkovské povídky český venkov život na vesnici fotbal, kopaná
Část díla
- Anděl na půdě 2008
- Baladička 1998
- Baywatch 2008
- Bubny a dýmovnice 2007
- Dřevěný nůž 2004
Autorovy další knížky
| 2012 |  Rybí krev |
| 2005 |  Selský baroko |
| 2020 | Plachetnice na vinětách |
| 2016 | Dešťová hůl |
| 2015 | Zloději zelených koní |
Kniha Vzpomínky na jednu vesnickou tancovačku je v
| Právě čtených | 9x |
| Přečtených | 486x |
| Čtenářské výzvě | 70x |
| Doporučených | 24x |
| Knihotéce | 151x |
| Chystám se číst | 146x |
| Chci si koupit | 26x |
| dalších seznamech | 1x |
Neobyčejně obyčejné, vesnické, moc krásné.