Temný les
Liou Cch'-sin
https://www.databazeknih.cz/img/books/34_/345285/bmid_temny-les-VCP-345285.jpg
4
1138
225
Vzpomínka na Zemi série
< 2. díl >
Dlouho utajovaná pravda o chystané mimozemské invazi, k níž má dojít za čtyři sta let, byla konečně odhalena a Země se vzpamatovává ze šoku. Zrádci a kolaboranti byli sice rozprášeni, na Zemi však působí sofony, subatomární vyzvědači Trisolaranů, před nimiž není úkrytu a jejichž prostřednictvím se nepřítel okamžitě dozví i o těch nejtajnějších obranných plánech lidstva. Existuje jen jedno místo, kam sofony nedohlédnou do lidského nitra. Organizace spojených národů proto světu představí čtyři jedince, do nichž vkládá svou poslední zoufalou naději: tři uznávané myslitele, vojevůdce a stratégy a jednoho obyčejného, druhořadého sociologa. Luo Ťi se ocitá v centru celosvětové pozornosti, aniž tuší, proč byl vybrán a co se od něj čeká. Ví jen, že je jediným člověkem na Zemi, kterého se Trisolarané bojí.... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 2017 , HostOriginální název:
三体II黑暗森林 (The Dark Forest) , 2008
více info...
Přidat komentář
Velice poutavé sci-fi, do kterého je zahrnuta spousta fyziky a technologií, díky čemuž to celé působí věrohodně. Oproti prvnímu dílu je děj lineárnější a soustředí se na projekt Mandala. Jelikož všudypřítomné sofony zmrazily na Zemi základní výzkum, naděje lidstva ve vítězství v bitvě, která má přijít za 400 let, je vložena do mozků čtyř meditátorů - stratégů, kteří musí svůj plán na vítězství úkryt před sofony ve své fantazii.
Následuje 400 let deprese, rozvratu, nové naděje, technologického pokroku, radosti, domýšlivosti, arogance, nového úpadku, paniky, odevzdání se a následného zavržení. Lidstvo se točí, jak si zrovna myslí, že si ve střetu s Trisolarany stojí.
Bavila mě více první polovina než druhá, která se odehrává v budoucnosti. Nic to ale nemění na tom, že autor to má hodně promyšlené a je schopný přijít s chytrými zápletkami a zvraty. Ačkoliv to místy působí rozvláčně, nakonec se vždy dojde ke skvělým pasážím, u kterých si člověk řekne jen "wow".
Druhá kniha série Vzpomínka na Zemi je opět tradičně netradičním sci-fi románem.
Autor navazuje na Problém tří těles a to sondou do civilizace, která stojí před rozhodnutím, jak naložit s informací, že za 400 let dojde ke střetu s mimozemskou civilizaví, která ji chce zničit.
Sledujeme, jak technický rozvoj blokují mimozemské sofony.
Sledujeme ustavení mediátorů. kterí mají pracovat na řešení trisolarské krize resp. jejich cílem je porážka trisolanské flotily.
Posouváme se v příběhu o 200let po začátku Triolanské krize.
Sledujeme odhalení průvodce třetího mediátora. Celkem šokující.
Sledujeme, jak se lidstvo za 200let i přes blokaci sofonů vyvynulo. Resp. jakou krizí si prošlo a co si z ní odneslo.
Sledujeme mediátora Luo Tiho. Pokusy o jeho zabití. Jeho seznamování se s novým světem.
Sledujeme lidstvo připravené na vítězný boj s trisolanskou flotilou.
Sledujeme přílet první trisilanské sondy do naší Sluněční soustavy.
A na konci koukáme jak to dopadlo.....
Na to jak byl první díl plný historických a technických faktů, tento je spíše vyprávěním a je proto pro čtenáře stravitelnější.
Na to kolik má kniha stran, se čte dobře.
Jen doporučuji číst v celku. Já ji četl po kousíčkách a není to ono.
Milovníci netradiční sci-fi si určitě přijdou na své.
Velmi zajímavá kniha s nečekaným rozuzleným. Skvělá myšlenka, bohužel jako celek příliš zdlouhavé.
První díl mě dostal, autor má obrovskou představivost a líbí se mi, jak věci popisuje i z vědeckého hlediska. Druhý díl, mno, docela mi trvalo, než jsem se vůbec do knihy začetla, ale ve výsledku zase dost dobré a zajímavé. Prakticky všechny uvedené případy, kdy byli lidé zahnaní do kouta, a proto udělali radikální rozhodnutí, mi přijdou až děsivě realistické :) Autor je prostě hlava, jsem ráda, že jsem se k sérii dostala a určitě půjdu i na další díl.
Díl který se dle mého názoru, kvalitou příběhu nejméně vyrovná prvnímu (Problém tří těles nominován na cenu Nebula, vítěz Hugo). Paralelně vyprávěné příběhy mediátorů postupně gradují, ale hlavní dějová linie je stále přítomná a nevyzpytatelná. Za mne je v knize dobře vyřešen problém "přenesení" hrdinů v čase. V komentářích níže jsem zahlédl, že čtenáři vnímají v knize určitou geopolitickou předpojatost, vůči tomu se chci vymezit. Je velice dobře, že máme šanci číst tak skvělý román čínského autora ve kterém nahraje prim odkazu politiky současného světa. Za mne je Temný les nadčasovým románem, který Vás odmění tempem děje až do posledních stran (doslova).
Ze zvědavosti jsem si poslechl audioknihu a ta jedna hvězda patří za přednes Zbyška Horáka. Sám bych to jinak nikdy nedočetl. Tentokrát už se mi nechce o knize ani nic psát - a kromě toho tu vše podstatné už bylo řečeno (např. viz Rihatama). Teď už stoprocentně vím, že třetí díl nechám u ledu. Této exkurze do čínské mentality bylo pro mne víc než dost.
(SPOILER) Tak... Jestli jsem u Problému tří těles váhal mezi 3 a 4, pak u Temného lesa jsem byl od začátku přesvědčen o 4, ale poslední čtvrtina to převážila na plných 5*. Přijde mi, že autor je v této knize již vypsanější, ale originály byly vydané ve stejném roce. Možná to byla jeho zamýšlená koncepce, kdy první díl byl "na seznámenou". Nevím, každopádně tohle už byla jízda. A tentokrát jsem si naprosto užil asijskou mentalitu. Autor rozvíjí charaktery postav, které budí dojem, že budou v dějové linii důležité, aby je v další části knihy odsunul. Neustále Vás to nutí přemýšlet a snažit se domyslet souvislosti. Snažil jsem se odhalit záměry meditátorů a představit si co by se asi tak mohlo skrývat pod pojmem "kosmická sociologie", ale i tak mě autor překvapil svou propracovanou fantazií. Jeho představa o rozkladu lidstva, mezigeneračním odcizení a vzájemné nedůvěře mě zamrazila. Věčné optimisty bude autor zcela jistě deprimovat, protože přežít masakr jen proto, aby se přeživší pak pobili navzájem je prostě síla. Bohužel, takhle nějak si to ale představuji, protože "řetězec podezření" známe všichni. Vzhůru pro závěrečný díl.
Problém tří těles mě zaujal mj. svou poměrně odvážnou kritikou Velké čínské kulturní revoluce a vyobrazením řady dalších typických čínských fenoménů, které bylo možno vnímat v jejich obludnosti, aniž by zazněla explicitní kritika. Vždyť tohle je čínská realita, napsala jsem. A tady je onen kámen úrazu, který mě v tu chvíli unikl. Autor je přece Číňan. Žije snad na Marsu? Nebo aspoň v exilu? Nikoliv. Co jeden vnímá jako poukázání na typické, málo pochopitelné jevy v této prozatím největší populaci na světě, druhý může vidět zcela opačně. A tak mi Temný les hned od počátku objasnil, coby poněkud popletenému čtenáři, že z politického hlediska jde od počátku o záměrnou orchestraci. Kulturní revoluci již konec konců pečlivé kritice podrobila i současná čínská vládní garnitura. V úvodních kapitolách Temného lesa, věnovaných působení sofonů a vyzvědačů Trisolaranů na planetě Zemi, se to hemží zvláštními zasedáními Valného shromáždění OSN, Rady bezpečnosti a rezolucemi, to vše pěkně v kontextu kritiky kapitalismu přesněji sociální nerovnosti kdy bohatí musí projevit solidaritu se souženými a chudými pozemšťany, a dále kritiku bohatých zemí disponujících technologickými a vědeckými vymoženostmi, na které chudé země nemůžou dosáhnout (USA vs. Čína). Je proto nezbytné je předat všem k volnému užívání. Já opravdu nemám nic proti charitě a pomoci chudým. Až moc dobře ale znám politiku Číny a uvažování řady zemí, které mají na USA pifku (jemně řečeno) jen proto, že jsou bohaté. Jejich nárokové chování a uvažování je nejen nestydaté, ale především nebezpečné.
Je nasnadě, proč je autor ve své zemi oslavovaným a užívá si domácích ocenění, a to právě za tuto trilogii. Víme totiž, že Čína neodpouští a nedopouští vlastní názor, a lidé tam mizí na léta nebo zcela, jako v příbězích sci-fi. A tak si tato trilogie logicky získala přízeň čínských autorit. Výborná sci-fi, současně však pečlivě zakomponovaná (tady na můj vkus až příliš okatě a nesmyslně na non-fiction) protirežimní politika a její vidění společnosti. Auvajs. Vážně jsem dlouho uvažovala, zda to dočíst. Byla jsem rozhodnuta zjistit, jak dobré je pokračování příběhu samotného, nebo jestli i ten padl na oltář nešťastné obludné politické ideologii. Jenže ono to bylo stále dokola páni, kmáni, spravedlnost, nespravedlnost... Tak jsem to vzdala, protože na čínskou propagandu nejsem opravdu zvědavá. K dispozici mám stovky jiných skvělých titulů, takže tento si nakonec nechávám bez lítosti ujít. Jen mě mrzí, že jsem autora neprokoukla hned v první části. Holt jsem přece jenom optimista. Ke čtení nemohu doporučit.
Tak tady se musím kát, Mea culpa, mea maxima culpa! Když jsem kdysi přečetl 1.díl této trilogie, byl jsem nadšený, hned jsem začal shánět díl druhý, ale jelikož jsem u knih drobet autista a vyžaduji pevné vydání, tak mi to trvalo přes rok. A když jsem se do toho pustil, tak jsem zjistil, že se vůbec neorientuji a po pár stránkách jsem knihu opustil. Ale naštěstí se rok s rokem sešel, na fb jsem našel příspěvek o knize a říkal jsem si, že tomu dám druhou šanci. Díky bohu!
Autor je génius, napsat knihu plnou vědeckých termínů, de facto bez akce, ale i tak dokázat připoutat čtenáře, prostě klobouk dolů! Jeho téma mediátorů, které dokázal parádně uchopit, tak, že ani pozorný čtenář nerozklíčuje skutečné úmysly je jen třešnička na dortu.
Knihu zařazuji do TOP 10 v mé žebříčku sci-fi a jdu zas shánět třetí díl a opět v pevné vazbě! Dávám 8 ze 6!
Kniha neměla takový wow efekt, jako první díl, ale i nadále se jedná o originální sci-fi, které rozhodně doporučuji. Je pravda, že některé plány mediátorů byly možná až příliš fantasmagorické, ale to tak trochu k tomuto žánru patří. Kdybych měl něco vytknout, tak snad jen to, že jsem měl občas guláš v čínských jménech.
Předchozí díl jsem si pamatoval letmo, ale ve změti čínských jmen jsem se teď na začátku hodně ztrácel. Vlastně jen velký policajt Ta Š´ mi utkvěl v paměti. Takže čtvrtinu až třetinu knihy jsem se trápil. Pak už to začalo mít spád - postavy mediátorů, zvláště Luo Tije, mne velmi zaujaly. A dva vrcholy - totální beznaděj a jiskřička na konci tunelu (pardon - knihy). Jsem zvědav na poslední díl.
V každém případě zajímavý pohled na Čínu a její "hrdinné" policajty a vědce (prostě bez bázně a hany a žádných vnitřních nepřátel).
Výborná kniha, ešte lepšia než prvý diel. Zamrzelo ma len vynechanie jednej postavy z minulej knihy, ale inak to je úžasné dielo.
Tenhle díl mě nebavil tolik jako předchozí. Asi do půlky jsem se nemohl začíst, mnoho jmen, mnoho příběhů, nevěděl jsem, kdo je kdo. O půlky mě to pak začalo bavit.
Nicméně pořád platí, že je to fascinující Sci-Fi, jedno z nejlepších, co jsem četl.
Není to jednoduché čtení (bez ohledu na čínská jména). Není to uvěřitelné čtení. Je ale budoucnost lidstva jednoduchá a uvěřitelná?
Měl jsem problém se do knihy vpravit - možná proto, že jsem ji začal číst hned po dočtení prvního dílu. Taky je v ní mnohem více postav a dost jsem se ztrácel. Cca první třetinou jsem se prokousával ztěžka. Ale pak se to zlomilo a zase to byla jízda!
Přidávám recenzi po druhém přečtení.
Ještě lepší pokračování skvělého Problému tří těles. Kniha je dost jiná: teď už nelze budovat tajemnou zápletku ohrožení lidstva, protože ta je už jasně daná a konkrétní, proto autor schová tajemno do hlav meditátorů - zvolených zachránců lidstva, kteří mají k dispozici všechny zdroje Země. Ve světě, kdy je jakákoli lidská činnost sledována vševidoucími sofony, je totiž možné způsob záchrany lidstva utajit pouze tím, že jej její tvůrci (meditátoři) nikomu neřeknou a rozehrává se tak pokerová hra plná přetvářky, iluzí a falešných kroků maskujících pravý záměr meditátorů až úplně do konce. Meditátoři jsou čtyři a každý na to jde jinak, nejzajímavější je bezesporu Luo Ťi, který dosud žil požitkářský život bez jakéhokoli zájmu, co přinese zítřek.
Vedle dějových linek meditátorů sledujeme i úsilí zbytku lidstva, připravující se na odražení blížící se invaze konvenčními prostředky pro případ, že meditátoři selžou. A nakonec i dějovou linku normálních důchodců, sledujících celé dění zpovzdálí pomocí televizoru, a toho, jak to na ně dopadá.
Začátek knihy je mnohem těžší, než u Problému tří těles, a důvod je zřejmý: množství postav. Je jich prostě moc a všechny jsou úplně nové, takže jejich představení a vykreslení zabere spoustu času a není to úplně zábavné (hlavně důchodcovská linka mě nudila). Navíc hlavní postavy předchozí knihy jsou doslova ignorovány: jedna zde má pouze okrajovou roli, druhá je pak zmíněna ve smyslu "Znal jsem jednoho chlápka...".
Nicméně když se tuto část podaří nějak zvládnout, začne se to rozjíždět, dějové linky se kroutí, splétají, některé končí a poslední třetinu knihy jsem už zase nemohl přestat číst.
Fyzika je v tomto díle stále pochopitelná, ale nyní už z velké části hodně teoretická ve smyslu "co by mohlo být" (ale předpokládám, že na stále solidních reálných základech, to posoudit nedokážu).
Do toho se připlétá i filozofie ("zvládne lidstvo vyslat do vesmíru pár přeživších, aby zachránilo alespoň někoho, nebo v rámci hádky o místa v raketě vypukne válka, která způsobí, že neodletí nikdo?").
No a závěrečná teorie Temného lesa... to pro mě představuje zásadní teorii, která můj pohled na celý žánr sci-fi změnila podobně, jako Nadace od Asimova.
Jediný zápor knihy je pro mě v těžké uvěřitelnosti rychlosti lidského vývoje (když dění v knize srovnám s rychlostí stavby dálnice D1, tak se prostě musím cynicky usmívat). A stejně tak mi přijdou málo uvěřitelné některé činy Trisolaranů, myslím, že knihu by mohli mnohem rychleji ukončit :-)
Celkově i tak knihu považuji za povinnost pro všechny milovníky žánru.
(SPOILER)
No dobrá, tedy. To jsem po předchozí knize nečekal. Parádní kniha, která v mnohém předčila první díl. Hlavní zásluhu na tom má především točení se pouze okolo jedné hlavní postavy Luo Ťi a zajímavá idea meditátorů. Za mě skvělé. Narozdíl od prvního dílu nepřeskakujeme od postavy k postavě s – pro nás Evropany – nezapamatovatelnými jmény.
Popis kapky a vesmírné flotily byl jedním z nejlepších popisů vesmírných bitev, které jsem četl.
Trochu jsem nepobral pasáže s vysněnou přítelkyní – takové zvláštní a vůbec mi tam neseděly. Bohužel (pochopitelně) se celým příběhem také proplétá čínská historie a tradice a někdy je na ni až příliš velký důraz. I v budoucnosti.
A z čeho jsem byl opravdu zklamaný, bylo ukončení druhého dílu. Ten závěr nebyl zkrátka naplňující. Celá kniha směřovala k něčemu jinému a závěr jsem tu vnímal tak trochu jako zradu na čtenáře a rychlý useknutý konec.
Čtivost je mnohem lepší a zdá se mi, že i překlad je na tom lépe, i když…
Jsou tam některé pasáže, které zněly v češtině až moc uměle. Takhle přece lidé nemluví. Viz např.:
– „Tvůj defétismus je čistě racionální,“ odvětil Čang. „Přinejmenším jej zakládáš na vlastní logice. Proto si nemyslím, že by ti někdo zvenčí dokázal zvednout náladu. Já se ti nehodlám omlouvat, Jüe. Vím, že mi to nemáš za zlé.“
„Právě naopak, Pej-chaji. Chci ti poděkovat. Vysvobodil jsi mě.“
– „Nejprve jsem se dozvěděl jen ta dvě slova, bez dalšího vysvětlení. Jejich význam jsem si odvodil až mnohem později.“
„Od koho ses je dozvěděl a kdo ti je nevysvětlil?“
„To zatím nechme být. Pokračujme v naší úvaze.“
– „Své jmenování jsem akceptoval již před týdnem, ale teprve nyní, když spolu poprvé sedíme, cítím jistou rozpolcenost.“
– „Toho večera se vůbec poprvé od chvíle, co se Luo Ťi do usedlosti v podhůří přestěhoval, rozpršelo a v obývacím pokoji se udělalo chladno.“
– „Ťi, kamaráde, abych pravdu pověděl, já v některých věcech nemám tak otevřenou hlavu jak ty. Zas takový flegmatik nejsem.“
Nebo zbytečně komplikovaná souvětí, kdy na konci věty zapomenete, o čem měl být začátek:
– „Čekání si krátil nezávazným hovorem s Kentem. Zeptal se jej, jak u nich zatím všechno zvládá, a Kent odpověděl, že v mládí žil v Číně tři roky, takže se s novým prostředím sžil docela snadno.“
– „Luo Ťi odešel do koupelny, aby se opláchl, a když se vrátil do palubní pracovny a objednal si jednoduchou snídani, ucítil, jak letadlo začíná klesat.“
– „Během té krátké cesty měl dojem, že se snad vrátil do éry dětské bezmocnosti, a kdyby mu teď někdo řekl, že jej povede za ruku, neodmítl by to.“
– „Význam slova „krajan“ se v novém světě netýkal společného místa, nýbrž éry původu, takže se jím označovali jen ti lidé, kteří podstoupili hibernaci zhruba v téže době. Když se po probuzení znovu setkali, zejména pokud mezitím uplynuly desítky let, měli k sobě blíž než někdejší krajané, kteří sdíleli stejné geografické rodiště.“
Ale když vše přelouskáte a nebudete se tolik upírat na (trochu laciný) závěr (je tu ještě třetí díl), tak je to hodně povedený příběh, který vás vtáhne hodně hluboko do děje.
První díl se mi moc nelíbil, ale tohle je super od začátku do konce. Prosím, Benioffe s Weissem, neposerte to :(
Kniha si mi hodně líbila, autor připravil řadu nečekaných zvratů, obdivuji jeho fantazii, např. mentální pečeť.
Štítky knihy
čínská literatura mimozemské civilizace hard sci-fi mimozemšťané sci-fi zfilmováno – TV seriál mimozemská invaze
Autorovy další knížky
| 2017 |  Temný les |
| 2017 | Problém tří těles |
| 2018 | Vzpomínka na Zemi |
| 2020 |  Věk supernovy |
| 2019 | Kulový blesk |
Kniha Temný les je v
| Právě čtených | 62x |
| Přečtených | 1 537x |
| Čtenářské výzvě | 111x |
| Doporučených | 115x |
| Knihotéce | 497x |
| Chystám se číst | 318x |
| Chci si koupit | 119x |
| dalších seznamech | 2x |
Temný les byl zajímavý převážně v tom, že se mělo jednat o "masíčko" trilogie a já dlouho nechápal, na čem se ty názory zakládají, protože začátek se dle mého nepovedl ( a šlo tuším o nějakých 150 stran minimálně ). Ale stejně jako má chyby jednička a je to ve výsledku 5/5, tak moc změnila závěrečná pointa mou osobu, že to opět jinak než na 5/5 nejde.
Dlouhé roky jsem hledal horror, který by mě vyděsil. Podařilo se to zatím jen knize House of Leaves. A k mé radosti taky Temnému Lesu. Vesmír je můj koníček, ač ho úplně nehltám jako své jiné koníčky, rád si o něm něco poslechnu a přečtu. V Temném Lese se dozvím, že Fermiho paradox je vlastně docela "oh sweet summer child" vysvětlení jisté problematiky a až Temný Les tomuto vysvětlení dodal něco, díky čemu se změnilo celé mé chápání vesmíru. Jedná se sice jen o teorii, ale já ji autorovi sežral i s navijákem a pojal ji jako obecnou pravdu. Už nikdy se na hvězdy nebudu dívat jako dřív. Na Lovecraftovi mě vždy nejvíce fascinoval kosmický horror. Díky Liouovi vím, že ve slovním spojení kosmický horror je to slovo "horror" redundantní.