Vyhnání Gerty Schnirch

Vyhnání Gerty Schnirch https://www.databazeknih.cz/img/books/29_/29103/bmid_vyhnani-gerty-schnirch-SiS-29103.jpg 4 4160 901

Noc z 30. na 31. 5. 1945. Gerta Schnirch, matka několikaměsíční dcerky, je jen s osobními věcmi odsunuta společně s ostatními brněnskými Němci směrem na Vídeň. Vyčerpávající pochod skončí v Pohořelicích, kde mnoho vyhnanců podlehne epidemii tyfu a úplavice. Gerta a některé další německé ženy se zachrání při nucených pracích na jižní Moravě, kde setrvají i po ukončení transportů. Po znovuzískání československého občanství se Gerta vrací do Brna, v němž prožívá další bouřlivé události druhé poloviny dvacátého století.... celý text

Přidat komentář

hanap
23.06.2016 4 z 5

Zajímavé, málo zpracovávané téma.

Isew
02.06.2016 3 z 5

Očekávala jsem hodně, dostala mnohem méně. Skoky v ději, zvláštní navazování, nesympatická hrdinka. Téma zajímavé, ale zpracování mi moc nesedělo. Žítkovské bohyně se mi líbily mnohem více.


Vikina333
02.06.2016 3 z 5

Na druhou stranu - na takhle mladou autorku dobrý. Jen jsem četla lepší knihy a méně útrpné a pardon "ufňukané".. A i bez toho šíleného utrpení byly ohromující..

ondrula
30.05.2016 3 z 5

Řadil bych se spíše k těm, kteří tvrdí, že Kateřina Tučková tuto knihu neukočírovala. Nemyslím si, že je to kniha napsaná na politickou objednávku, ale jednoznačně je to kniha sepsaná pod tlakem atmosféry politické korektnosti. Autorka knihu, spočívající v myšlence historické nespravedlnosti, jíž byli stiženi brněnští Němci na jejich pochodu smrti, příliš nezvládla. Téma natahovala o nesmyslné a užvaněné scény, kterých je kniha plná, atmosféru (po)válečného Brna se jí příliš nepodařilo vykreslit, osobnost Gerty byla povrchní a nesympatická a závěrečné překotné líčení osudů jednotlivých postav napříč 60 let bylo krajně nedůvěryhodné, nezajímavé a také naivní (Gerta upadne na půlstoletí do nějaké podivné soporické letargie, ze které jí vytrhne až přihlouplý vnuččin plán o omluvě).

GreenMagritte
24.05.2016 3 z 5

První polovina knihy byla zajímavá i čtivá, ačkoli mi roztříštěnost vyprávění mnohdy moc neseděla a vylíčení Gertiny rodiny mi prošlo skicovité. Druhá část knihy byla vyloženě nudná a musela jsem se nutit, abych ji dočetla. Chápu, že kniha o vyhnání Němců nemůže být zábava, ale vyprávění nepřinášelo žádný výrazný posun, takže celkový rozsah knihy mi přešel zbytečný. Autorka si pečlivě nastudovala dějiny Brna a jeho proměny v čase a režimech, nicméně snaha vtělit tyto informace za každou cenu do textu, působila příliš křečovitě, jakož i jiné informace objevující se v románu. Dějová linie se na konci knihy rozštěpuje a autorka chce najednou téma nazírat z pohledu mnoha postav (dcera, její manžel, jiné vyhnané Němky,…), což působí rušivě a text se najednou nesmyslně rozmělňuje se záměrem říci vše a ukázat „co si o tom každý myslí“.

Samotné téma vyhnání Němců je v posledních letech velmi vděčné a každému, kdo k němu nějakým způsobem přispěje, se dostává větší pozornosti než jiným. Ač neříkám, že je to špatně, mne způsob zpracování tohoto tématu v knize Vyhnání Gerty Schnirch příliš nezaujalo.

marketa6511
22.05.2016 5 z 5

Kniha ke mně přišla přesně v ten čas, kdy měla, byla pro mě sondou do života česko-německých rodin před válkou, a do následků, se kterým se musely potýkat po válce. A rozhodně to pro mě byla kniha, kterou by měl znát každý... už jen kvůli tomu, abychom si uvědomili, že minulost nikdy není jen černá nebo bílá.

Sparkling
20.05.2016 2 z 5

Nechápu, kvůli čemu je tato kniha tak oblíbená. Pro mě nezajímavá, nudná, zdlouhavá, bez jakékoliv specifičnosti, která by mi knihu vryla do paměti. Tučková si podle mě až příliš zakládá na tom, že si ke svým knihám sežene veškeré možné informace a autentické dokumenty, ale upřímně, koho to pak vážně baví číst? (Narážím tedy hlavně na Žítkovské bohyně, které se mi líbily víc, než Vyhnání Gerty Schnirch, ale bylo to tím, že o tradici bohyň jsem nikdy neslyšela, nebylo to tisíckrát ohrané téma, navíc popisovaná krajina také udělala své.) Navíc nechápu, proč v každém rozhovoru zdůrazňuje, že šla cestou, kterou šlo v knize tisíce vyhnaných Němců, když tento pochod v knize nezabírá nijak velkou část.

hancass
08.05.2016 4 z 5

Zajímavé čtení, které mohlo být zkráceno o dost stran. Některé pasáže se bohužel vlekly do tak zbytečných podrobností, že kniha ztrácela spád a nudila. Přesto oceňuji vzhledem k věku autorky zájem o otevření tématu kolektivní viny brněnských Němců a pokus o fundované beletristické dílo na základě dochovaných pramenů. Gerta je navždy poznamenaná odsunem, v knize působí trvale depresívně, neumí se ani později radovat ze života, neumí najít lásku, přátelé, pocit štěstí, zařadit se do socialistické "špatné" české společnosti, žije vidinami minulosti a své špatné rodiny a tak jen strádá až do pozdního věku. Bohužel i vlastní vinou. Na každé straně knihy umírá zaživa, vytrvale trpí i po dlouhých letech, marně čeká na omluvu. Silný příběh zmařeného života ženy, která neumí najít vnitřní klid a radost. Veskrze tragický, někdy až moc knižní a příliš vygradovaný do trvalé deprese.

lapagerie
05.05.2016 4 z 5

Příběh je to trpký. Konec (Sólo pro Barboru) mě tedy úplně rozsekal, ta poznámka o nenaplněném životě. Jednomu by se chtělo až brečet.
Knížka se mi četla dobře, dokáže vtáhnout do děje. Trochu mě mátly některé vložené kapitoly, které vypráví jiná postava.
V každém případě silný příběh o odsunu Němců, pohled z druhé strany.

orinka3
30.04.2016 2 z 5

Nemůžu si pomoci, ale tohle vypadá jako román na společenskou objednávku.

Mates84
24.04.2016 5 z 5

Nechci byt sprosta ale ty..... to byl masakr!pokazde me udivi jak lide umit byt zli, kruti, nelitostni.Jak 90% z nas jsou jak ovce, ktere se drzi stada a jak nenavist a hloupost dokaze zvitezit nad vsim co by melo byt v cloveku dobre.Kniha je drsna, ale skvela.Jak Bohyne tak Vyhnanini jsem nedokazala odlozit a za den bylo precteno.Urcite stoji za precteni

Vyomi
14.04.2016 5 z 5

Kateřina Tučková je pro mě jednoznačně novou nadanou mladou autorkou o které se možná bude jednou učit ve školách.
Příběh Gerty je krutý... ale naprosto realisticky zobrazený. Tak to v poválečném období bylo..to je fakt a není možné ho zpochybňovat. Dějiny nelze vrátit a zapomenout.

historikola
08.04.2016 5 z 5

Příběh, který napsala Kateřina Tučková, byl úžasný. Byl tvrdý a bolestný. Bohužel byl také pravdivý. Byla to prostě doba (odsuny), kdy se vracelo všechno stejným ne li horším metrem.
Zažil jsem jako malý, kdy se Německá rodina přijela podívat po revoluci (1989) na svůj zabavený domeček v pohraničí v Ústí nad Labem. Měl jsem sice půjčenou knížku, ale stejně si ji založím do své knihovny. Rozhodně knížka stojí za to ji dočíst.

yaoiyuri
05.04.2016 2 z 5

Námět knihy je vskutku zajímavý a dal by se z něj vytěžit silný a poutavý příběh. Bohužel mi nepřišlo, že by se to autorce povedlo. S Gertou jsem se jako čtenář nedokázala ztotožnit, nebyla mi sympatická a její osudy mi byly více méně lhostejné. Mnohem více mě zaujaly pozdější kapitoly z pohledu jejích „přítelkyň“.
Styl psaní paní autorky mi také úplně nesedl, často mi přišlo, že jí jde víc popis obecných válečných událostí než popis dění z pohledu postav. První třetina knihy byla zajímavá a čtivá, druhou třetinou knihy jsem se prokousala jen se sebezapřením. V poslední části mě děj zase dokázal vtáhnout, ale ne díky Gertě. Navíc jsem se nemohla zbavt dojmu, že v nás má kniha vzbudit pocit viny, i když vše podává jen z pohledu Němců a není v ní místo pro konfronaci pohledů obou stran. Celkově je pro mě tato tolik opěvovaná kniha zklamání.

Loubooker
04.04.2016 5 z 5

Uzasna kniha.
Prede mnou je zde jiz tolik vybornych komentaru, ze nevim, co dalsiho sdelit...
Ale cetl jsem ji az po Zitkovskych bohynich, coz si myslim je autorcin majstrstyk {priznavam, ze jsem zatim necetl dalsi knihy autorky...}, takze jsem se neubranil srovnavani, i kdyz knihy jsou o necem jinem. A to srovnavani ve ctivosti, kdy Bohyne mne nepustily od zacatku do konce a u Gerty mne zpocatku pribeh okamzite vtahl do sebe, asi az do poloviny. Pak, kdyz se hrdinky zastavily na miste a pracovaly na jizni Morave, tak mi to pripadalo staticke. Ale dalsi dej mne nezklamal.
A liceni Teresy, po X letech, jak je prijali - neprijali v Rakousku, to byl pro mne hodne silny moment.
Oproti Barbore a jinym ctenarum si nemyslim, ze by Gerta mela nenaplneny zivot - ostatne na nekolika mistech zminovala, ze vse, nejen hned pri vyhnani, ale i pote, delala prave pro dceru, nejdrive pro jeji a jich obou preziti... Aspon tak to vidim a citim ja.
Styl autorky, kdy pozdeji pise za Gertu a za Barboru v 1. osobe, mi vubec nevadil, naopak mi to prislo naprosto prirozene a neubirajici na ctivosti.
A opet, klobouk dolu pred autorkou, a dekuji i za dalsi knihy.
P.S. Jiz se chystam na Fabriku...

tatruszka
02.04.2016 4 z 5

Docela dost mě zasáhla první polovina knihy, byla jsem fakt zhnusená ze všech těch věcí, co se děly. Ke druhé půlce jsem se jen těžko vracela, dlouho mi trvalo, než jsem se druhou polovinou prokousala. I přes to si myslím, že je tato kniha moc dobrá.

Martooni
30.03.2016 3 z 5

Z knihy mám rozporuplné pocity. Mám ráda válečné filmy podle skutečných událostí (proto bych řekla, že jsem již "otrlá" z toho co se dělo za 2.světové války) a po přečtení této knihy si ráda přečtu další knihy s válečnou tématikou.

Nicméně z knihy mne "bavila" jen první třetina - vyhnání - jak napovídá název. Zbytek knihy je táhlý, ke konci jsem přeskakovala řádky a vadil mi i autorčin styl psaní.

Téma velmi zajímavé, nedá mi spát, proto zkusím ještě další knihy od jiných autorů.
Knize dávám 3,5*

Akťavs
30.03.2016

Prosím jen o jedno-poučit se z historie, aby měl každý lidský život svou cenu a nic tak hrozného už se neopakovalo. Viděla jsem i divadelní hru v brněnském Hadivadle, nezklamala mě, byla citlivá a bez patosu. Doporučuji. A Kateřina Tučková je mojí oblíbenou spisovatelkou, každá její kniha je jinak zajímavá, ale vždy silná

BUBINA1971
28.03.2016 5 z 5

Číst tuhle knížku byl pro mě nervydrásající zážitek. Válka dělá z lidí bestie. A to platí stále. Doporučovala bych ji jako povinnou četbu pro středoškoláky, pokud už není.

vlkcz
18.03.2016 5 z 5

Během četby se mi několikrát vybavila jiná "kronika" našich novodobých dějin, Slepá mapa od Aleny Mornštajnové. Ve srovnání s ní, je román Kateřiny Tučkové mnohem syrovější a první třetinu knihy jsem byl schopen číst jen po kratších úsecích. Párkrát jsem dokonce uvažoval, zda jí dočtu. Vydržel jsem a nelituji. Velice silná kniha.