Vodní nůž

25.09.2016

Paolo zlenivěl, tohle byl absolutní odvar. Chápu, že nemohl úplně vsadit na něco jako Dívku na klíček (která taky nebyla zas takové terno, byla ale pořád mnohem lepší než tohle), protože ta zkrátka není pro každého, že ale svojí tvorbu tentokrát skutečně zakládá na prodejnosti a ne na chytrosti psaní, jde vyčíst z každé stránky. Svět sice opět vystavěl zajímavý, ale protože se tak strašně omezil na jednoduchost, na pouhou kostru, moc z něho neuvidíte a haldu toho úplně nepochopíte. Zapomeňte na kompaktní a jako živý barvený Krung Thep, teď dostanete jen omezené záběry jako ve filmu, ukazující jen několik stěžejních věcí, jež vám ukázat chce, aby vám vnutil nějakou emoci, a zbytek ignoruje. Až do konce knihy jsem neměl a stále nemám jasno, co přesně označuje slovo "Zónař". Zapomeňte na (aspoň nějaké) postavy, do nichž se lze vžít, tady jsou jenom šílení drsňáci, kteří drsně mluví, drsně střílí a drsně uvažují (a taky naivně, hloupě, nepromyšleně, zkratovitě, skoro až absurdně - což je v příkrém rozkolu s jejich "inteligencí", o které pořád mluví). Zapomeňte na nepředvídatelný příběh - sotva jsem se dohrabal ke všem postavám + jednomu předmětu, měl jsem tušení, jak to skončí a nemile mne překvapilo, že jsem to trefil až po poslední stránku - opět jako ve filmu. Té knize chybí minimálně dvě další postavy, nejméně 100 stran navíc. Hraje si to na noirovku, na to je tam ale příliš málo zákrutů i nečekaných odhalení. Na sci-fi tam zas chybí pořádný vpohled do onoho hroutícího se světa, třikrát za stránku jako mantru zopakovat slovo apokalypsa a furt mluvit o dronech nestačí. Podle mne to ani NEMÁ CENU KUPOVAT, počkejte si na knihovnu, anebo na film. Anebo vůbec a počkat si na něco lepšího.

20.09.2016

Svět budoucnosti je do detailu vymyšlený dokonale funguje a je opravdu živý. Příběh byl sice trochu předvídatelný a v podstatě mě ničím nijak nenadchnul a nepřekvapil, ale vzhledem k zajímavému světu to ani tolik nevadilo. Co mi vadilo byly ty postavy. Na můj vkus trochu moc pitomé. Chvílema svojí naivitou až nechtěně komické. Za ty prostě musím dvě hvězdy ubrat, úplně to zazdily.

25.07.2016

Když je léto je taky občas teplo. Když je teplo máme většinou žízen. Žízen v této knize je opravdová. Země a samotný svět opět jak jinak,dostává spolu s jeho osadníky do sedací soupravy těla. Samotné vody je nedostatek,lidé za ni platí nemalé obnosy a všelijaké korporace si mastí kapsy. Budoucnost jistě nelichotivá,leč ne zas tolik vzdálená,vemte si třeba africké země,kde tamní obyvatelé stráví denně několik hodin jen samotnou poutí za touto životadárnou tekutinou.
Samotný děj se téměř do poloviny pozvolna tvoří,musím podotknout trochu místy zdlouhavě,ale velmi zdařile atmosféricky zachycuje prostředí a hlavně tři postavy které se na přeskáčku střídají po jednotlivých kapitolách. Tyhle střídačky mám rád takže osobně pro mě velké plus. Za pulkou se příběh začíná zrychlovat a jednotlivé nitky do sebe zapadat,navíc s opravdu syrovými až drsnými momenty. Neopomenout nesmím ani na mozaikově doprovodné ilustrace,které spíše dotvářejí náladu než vyloženě podtrhují samotný příběh,fantazie pracuje a čtenář si přijde na své.
Suma sumáru tak máte před sebou thrillerovou dystopii s vtíravým ekologickým podtextem i poněkud vlažnějším uvodem,ale na druhou stranu literárně skvěle zvládnutým Bacigalpiho aktuálně varujícím počinem.
S chutí do toho,at už s nějakým mokem,drinkem,kávičkou,s brčkem či lžičkou,poněvadž ten zdánlivý pocit žízně se jistě dostaví :-) Opravdu pocit jen zdánlivý.

26.06.2016

Originální postapo.

18.05.2016

Paolo Bacigalupi se narodil v Coloradu a studoval na St. Berlin College v Ohiu, kde si jako hlavní obor zvolil čínštinu. Po studiu se začal živit tvorbou webových stránek. Netrvalo dlouho a napsal svou první sci-fi povídku Plná kapsa dharmy, ovšem na radu Harlana Ellisona se začal věnovat mainstreamu. Když v něm stále nemohl uspět, vrátil se k fantastice. Ta mu rychle poskytla doslova žeň všech možných literárních cen (Hugo, Nebula, Compton Crook Award, Theodore Sturgeon Award, John W. Campbell Memorial Awards…) a nominací (National Book Award). Jeho povídky otiskují prestižní časopisy zabývající se literární fantastikou, například Asimov´s Science Fiction nebo The Magazine of Fantasy and Science Fiction.

Na fantastické scéně debutoval roku 2008 sbírkou povídek Čerpadlo 6. Svět jeho povídek je krutý. 21 století je dobou kdy svět ovládly kalorické korporace, ropný věk pominul a díky genetickým zásahům do základní struktury rostlin a potravin se svět dostal do potravinové krize. Tomuto světu blízké budoucnosti zůstal věrný i ve svém prvním románu Dívka na klíček. V následujících knihách Prachožrouti a Potopená města si odskočil k dnes tak populárnímu žánru Young adoult fantasy.

V novince Vodní nůž se vrací k dospělým čtenářům. V příběhu sice opustil svou oblíbenou Asii, ale nabídl čtenářům neutěšené prostředí Phoenixu, který stejně jako Las Vegas a mnoho jiných amerických měst zápasí o jediný zdroj vody, jenž je představován řekou Colorado.

Velká korporace řízená tvrdou a nemilosrdnou rukou Catherine Caseové má své právníky a ti získávají vodní práva. Tedy práva čerpání vody z řeky Colorado. Kdo prohraje soudní spor, ten je od zdroje životodárné tekutiny odstřižen. Pokud se brání a dělá problémy, pošle za ním Catherine Caseová své elitní zabijáky - Vodní nože.

A právě do Phoenixu přijíždí nejlepší z vodních nožů - Angel Velasguez. Úkol je prostý, pomoci tamnímu zástupci korporace s jeho problémy. Jenže nic není tak jednoduché jak se na první pohled zdá...

Musím uznat, že vykreslení umírajícího města se všemi jeho slumy, revivalovými stany a beznadějí je natolik strhující a barvitý, že jsem neměl problém fikčnímu světu uvěřit. Vlastně i postavy jsou uvěřitelné, a to ať už jde o zabijáka Angela, který je se svým osobním morálním kodexem ne nepodobný noirovým hrdinům, tak i novinářku Lucy, která přišla o Phoenixu napsat jen pár článků a město ji prostě pohltilo. Stejně tak i „prostá“ dívka Maria které v umírajícím městě uvízla je vykreslena hodně dobře.

Zápletka sama je naopak dost prostá a vlastně jakoby vypadla z již zmíněných noirových detektivek. Na rozdíl od autorova románu Dívka na klíček je příběh (a to kvituji s nadšením) svižný a má spád. Dokonce i rozjezd, který v předchozím románu autorovi dělal problémy, je tady mnohem svižnější, což je jen a jen dobře.

I přes hezkou dynamiku jsem měl dojem, že akčních scén je přesně tak akorát a přirozeně se střídají s poklidnějšími částmi. Ano, je pravdou, že na rozdíl od předchozích knih Baciagalupi zvolil možná (a to nejen díky japonským anime) příliš ohrané téma, tedy boj o vodu, a někomu to může připadat jako vykalkulovaný tah na branku, ale já si myslím, že téma vody uchopil hodně neotřele a většině fanoušků postapo žánru jeho odklon od tématu kalorické krize zas až tak vadit nebude.

Ve své podstatě je Vodní nůž klasickou noirovou gangsterskou zasazenou do postapokalyptického světa.

Což je možná něco, co ctitelům Čerpadla 6 a Dívky na klíček možná nebude vyhovovat, ale většina fanoušků postapo žánru bude z knihy nadšena.

Bacigalupi je borec a tohle se mu povedlo. Bez příkras prezentuje uvěřitelný příběh v uvěřitelném světě. Více na: http://www.dagon.cz/vodni-nuz-reze-konkurenci-na-kousky/