Vlaštovčí kopec
Donna Everhart
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/497537/bmid_vlastovci-kopec-1iN-497537.jpg
4
333
84
Chce to pořádnou kuráž, aby člověk dokázal zachránit sám sebe… V románu úspěšné spisovatelky Donny Everhartové z prostředí terpentýnářských pracovních táborů, ukrytých v hloubi borových lesů, se odehrává drsný i vášnivý příběh o lásce, přátelství a boji o přežití. Pohnuté osudy tří románových hrdinů svádí dohromady smůla, vlastní špatná rozhodnutí i zlomyslná náhoda. Georgia, USA, 1932. Pracovní tábory na sběr a zpracování pryskyřice rostou jako houby po dešti. Dělníci tu dřou v drsných podmínkách, za prachbídnou mzdu, izolovaní v nedozírných lesích od zbytku světa, a tudíž zcela závislí na často hamižných a arogantních majitelích, kteří poskytují ubytování a stravu za nehorázné ceny. Pro mnohé z nich jsou však tato místa poslední a jedinou šancí. Patří k nim i hlavní postavy tohoto příběhu, které se setkají v táboře, jehož jméno, Swallow Hill, se dá chápat buď jako „Vlaštovčí kopec“, nebo – a možná poněkud příhodněji – jako „kopec všeho příkoří, které je tu třeba spolknout“, aby člověk vůbec vydržel. Del, Rae i Cornelie zde postupně nacházejí i ztrácejí naději, dokud nepochopí, že chtějí-li zachránit holý život, musí se pokusit z tohoto domnělého azylu uniknout. Nejprve se ovšem musí vypořádat se svou minulostí…... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2022 , JotaOriginální název:
The Saints of Swallow Hill , 2022
více info...
Přidat komentář
Dočetla jsem Vlaštovčí kopec a musím říct, že ve výsledku se mi kniha moc líbila. Ale určitě bych ji neporovnavala s Kde zpívají raci. Obě byly o něčem jiném. Vlaštovčí kopec je spíše o vztazích, lásce, rodině a jejich hodnotách.
Já si čtení moc užila, i přesto, že to nebyl stejný příběh jako Kde zpívají raci. Všem kdo se na Vlaštovčí kopec chystají radím, aby neměli stejná očekávání jako od knihy Kde zpívají raci a pak si tuto náležitě užijí a vychutnají. Dá jim nahlédnout do pracovních táborů a jak tam život vlastně fungoval.
Marketingový tah " pro čtenáře Kde zpívají raci" se vyvedl. Všichni jsme s nadšením sáhli po této knize. No a ona je úplně jiná. Tohle je kniha hlavně o vztazích, milostná linka svítí skoro z každé stránky. Což nevadí, četlo se to dobře, ale čekala jsem větší psycho. a plusem je i to, že jsem se hodně dozvěděli o práci se smolou a o pracovních podmínkách v pracovních táborech.
(SPOILER) Začátek působil velmi slibně - zajímavé osudy lidí v nelehkých časech. Bohužel pak na mě kniha začala působit zdlouhavě až trochu nudně. Sem tam nějaká akcička. Šťastné konce jsou samozřejmě milé, bohužel na mě ale tentokrát působil příliš pohádkově a idealisticky (možná jen stylem psaní). Pro mě kniha nevyužila potenciálu - zajímavé doby a prostředí.
Po dlouhé době příběh, který mne opravdu oslovil a ke kterému se budu ráda vracet. Proto dávám 5 hvězdiček.
Líbí se mi ten dvojaký název pracovního tábora, tedy dvojaký pouze v angličtině, která je svými mnohovýznamovými slovy pověstná.
Třicátá léta dvacátého století na americkém venkově asi nejsyrověji zpracoval autor, který je opravdu prožil, John Steinbeck. Mě osobně oslovila také Knihovnice z Troublesome Creeku, podobně jako kniha Jojo Moyes Jako hvězdy v temné noci.
Donna Everhartová se na rozdíl od jmenovaných hned od prvních kapitol netají tím, že její příběh bude především o vztazích, a že sociální otázky, rasismus či homosexualita jsou jen dokreslením charakteru vystupujících osob. Přesto právě v její knize jsem poprvé našla termín Hoovervilles, který v té době mohl být jakýmsi americkým synonymem např. k indickým či africkým slumům.
Další, pro mě zcela novou informací, byly údaje o získávání smůly, o odvětví zvaném smolařina, o výrobě terpentýnu, o borovicích vlasatkách. Sice netuším, kde překladatelka Ina Leckie vzala tento název, protože v české klasifikaci borovic jsem ho nenašla (možná jde o druh, který vymizel právě kvůli smolařině?). Ovšem jinak se mi překlad této knihy moc zamlouvá, počínaje skvělým věnováním až třeba po: „Oslněné srdce se mu zapotácelo, keclo na zadek a už nevstalo. Zůstalo mu ležet v hrudi a funělo jako pes, když se snaží ve velkém horku ochladit.“
Každopádně Vlaštovčí kopec je především čtením pro ženy; soudím že právě tohle bylo plánem nakladatelství JOTA. A podobně soudím, že naše čtenářky budou určitě spokojeny.
„Začátkem října se léto ještě jednou předvedlo – převléklo se za indiánské a naposled pořádně ovanulo kraj horkým dechem. Podzim se pak plížil docela nenápadně, až si Rae Lynn začala všímat, jak už je semtam po ránu vzduch docela ostrý. Netrvalo dlouho a duby a ambroně se začaly chlubit všemožnými odstíny červené, oranžové a žluté. Jak čas ubíhal, události na Vlaštovčím kopci nabíraly čím dál víc snový nádech a některé detaily se vytrácely jako skvrny ze schnoucího prádla.“
Příběh nás zavede do nezvyklého prostředí terpentýnářských pracovních táborů v Georgii kolem roku 1932. V táborech na sběr pryskyřice žijí dělníci v drsných podmínkách. Jiná práce však není, tak muži berou za vděk čímkoliv. Tři hlavní hrdinové budou muset prožít spoustu špatného, než se rozhodnou, že jim útěk zachrání život.
Od začátku je kniha překvapivě docela drsná. Místy šokující. Smutné příběhy, nelehké lidské osudy, člověk se musel opravdu snažit, aby přežil. V době hospodářské krize v Americe to bylo těžké opravdu pro všechny. Moc mě bavilo, pro mě nové téma, sběr pryskyřice z borovic. Jakým způsobem to probíhá, kdo jej může dělat. Práce náročná, špatně ohodnocená a mnohdy i nebezpečná.
Ve chvíli, kdy přijde v knize jedna zápletka, kterou obecně v příbězích nemám moc ráda, mě to přestalo bavit a měla jsem problém knihu dočíst.
Začátek knihy – těžké lidské osudy – bylo to skvěle popsáno, mělo to spád, bavilo mě to. Prostřední část knihy byla zdlouhavá, občas nějaká akce. Poslední třetina knihy byla v podstatě už jen červená knihovna se spoustou náhod.
Pro mě kniha, která měla potenciál, ale bohužel, mě zklamala. Možná, kdybych k ní přistupovala jako k romantické knize, tak by mě mohla mile překvapit, čemu všemu se věnovala, ale já očekávala, jak se na obálce píše: „Drsný příběh z drsného prostředí a drsných časů.“ To jsem bohužel nedostala.
Začnu obálkou. Je moc pěkná, ale proč je podobná obálce Kde zpívají raci? Co tím nakladatel sledoval? A ještě na obálku napsal, že je pro čtenáře tohoto bestseleru. Je to zavádějící. Společné ty knihy mají jen to, že se odehrávají v Severní Karolíně. A to ještě Vlaštovčí kopec až ve druhé polovině. Začátek je v Georgii.
Právě kvůli té obálce jsem začínala číst dost s nedůvěrou. Byla jsem ale mile překvapena. Líbilo se mně to a dozvěděla jsem se hodně zajímavých věcí. O terpentýnářských pracovních táborech jsem už kdysi v nějaké dobrodružné knížce četla, ale až tady jsem zjistila, jak to v nich vypadalo.
Konec knihy byl na mně trochu moc happyendový, ale vlastně proč ne. Nakonec jsem z něj měla takový hřejivý pocit.
Chce to pořádnou kuráž, aby člověk dokázal zachránit sám sebe... Tak tahle věta na té obálce, ta tam opravdu patří.
Knihu doporučuji.
Teď jsem si přečetla komentáře. Přímo z duše mi mluví komentář mag087 z 30.12.
Knížka se četla velmi dobře. Ze začátku jsem měla strach, že to bude nuda, naštěstí jsem se brzy začetla:-). Byl mi odhalen kus americké historie, o které jsme ani nevěděla. Hlavním postavám jsem velmi fandila a oblíbila si je. Jednu hvězdičku musím odebrat za ,, závěr “ knihy ( jak už se tu několikrát psalo..) .
Když jsem začala číst Vlaštovčí kopec, byla jsem hrozně vděčná, že jsem na tuto knížku narazila. Odehrává se v Americe za velké hospodářské krize a představuje nám prostředí pracovního tábora, kde se těžila pryskyřice, z níž se vyráběl terpentýn. Dějem nás provází hlavní hrdinové Del a Ray Lin, jejichž život se mi zpočátku nezdál zrovna nejrůžovější. Jejich osud se protne právě v táboře Vlaštovčí kopec, kde to ani jeden z nich také nemají lehké, ostatně jako všichni dělníci, kteří tu pracují. Až potud byla pro mě knížka pětihvězdičková. Bohužel poslední třetina knihy se zvrhla v naprostou červenou knihovnu, z čehož jsem byla naprosto zklamaná. Mě to přijde od autora skoro až zrada, že kniha si drží nějaký styl, ze kterého potom úplně vybočí. Kdyby byla už od začátku tak prvoplánově romantická, ani bych se do ní nepouštěla.
Tušila jsem, že tohle nebude sluníčkové čtení. Ale i přes to tísnivé téma se mi četla skvěle, opravdu jsem ji hltala a stránky otáčela kosmickou rychlostí. I když se jedná o historickou fikci, příběh je asi víceméně celý smyšlený, tak i přesto mě zasáhl neskutečně. Nespravedlnost na ženách, rasismus, ponižování a jiné zvěrstva, které se děly za hospodářské krize v USA. I já jsem byla jedna z těch, která chtěla číst tuto knihu především na základě obálky a jsem za to moc ráda, že jsem si ji přečetla.
Děj je rozdělen do tří částí, kde se vždy střídá po kapitole pohled vdovy Rae Lynn a proutníka Dela, každý dostal svůj prostor ve své kapitole, a tohle moc kvituji. Úžasně se ti dva doplňovali a neměla jsem tudíž šanci se vůbec v ději ztratit. Autorka to velmi dobře vymyslela.
První části jsme se seznámili s osudy hlavních postav. V další části jsme se dostali do pracovního tábora na Vlaštovčím kopci, ve kterém se těží smola, terpentýn a pryskyřice. V této části příběhu jsem byla v jednu chvíli úplně v tranzu, ani jsem nedýchala, jak jsem měla svírání na srdci z té tíživé atmosféry, byla jsem tak moc ponořená do děje, že jsem měla pocit, jako by se to dělo mně. A nakonec třešnička na dortu, trošku té romantiky taky nesmí chybět.
Moc doporučuji k přečtení, úžasná čtivá záležitost a ještě si rozšíříte obzory o nové znalosti.
Za začátku jsem se trochu obávala, že příběh nebude úplně pro mě, ale naštěstí se to vzápětí rozjelo, že jsem nemohla přestat číst.
Příběh je rozdělen na 3 části a vyprávěn v er-formě z pohledu Dela a Rae Lynn. To střídání mě moc bavilo a oba hrdiny jsem si oblíbila a fandila jim. Třetí neméně důležitá postava Cornelie dostala prostor spíše v druhé půlce.
Autorka skvěle popsala to prostředí i atmosféru tehdejší doby. Dokázala jsem si vše lehce živě představit.Rasismus, drsné pracovní podmínky, nesmyslné tresty, ponižování, týrání žen... Jistého Vránu jsem po chvíli nemohla ani cítit. A Otise jakbysmet.
Moc se mi líbilo, jaké přátelství vzniklo mezi Rae a Cornelií. Jak si pomáhaly, podržely se v nelehkých situacích a hlavně, že se nevzdávaly.
Romantická linka nechyběla také a byla krásná, taková mile rozpačitá.
Jeden moment, který jsem teda vůbec nečekala, mě dohnal až k slzám.
Doporučuji!!
Na knížku jsem se strašně těšila nejenom kvůli tématu, ale taky kvůli příslibu, že má knížka mít podobný vibe jako Kde zpívají raci. Téma bylo v knížce zpracováno obstojně, i když na můj vkus mohlo být zpracováno trochu hutněji a surověji, vyprávění působilo lehce pohádkově. Bohužel, s Kde zpívají raci má Vlaštovčí kopec podobnou jenom obálku a Ameriku.
Vlaštovčí kopec je "pouze" historickým románem, který ale nemá žádnou takovou tu tajemnou přísadu navíc, jako mají Raci a nebo třeba Kde se les dotýká hvězd, která vás pak donutí nad příběhem ještě dlouho přemýšlet.
Ke konci této knížky se radši ani vyjadřovat nebudu, nasadil totiž doslova korunu tomu mému pohádkovému pocitu.
I když to může teď působit, že knížku hodnotím negativně, nenechte se zmást. Já jsem spíš "rozčarováná" z toho přirovnání k Rakům. Pokud se od toho oprostíte a budete ten titulek na obálce ignorovat, může vám knížka nabídnout příjemný historický román, který zpracovává drsné téma způsobem, který by se mohl líbit citlivějším duším.
Byl zajímavé dozvědět se nějaké informace o amerických smolařích, jak probíhal jejich život v pracovních táborech, ze kterých vlastně neměli téměř možnost odejít, i když celkově se jednalo spíše o román pro ženy. Ale už vím, jak vzniklo rčení "Smůla se lepí na paty". :-D
Příběh několika mužů a žen inspirovaných tvrdým životem sběračů smoly. Asi do 3/4 je kniha zajímavá, místy drsná, konec je jak z červené knihovny
Bylo to místy velmi bolestné čtení, společenský román ukazující odvrácenou tvář tehdejšího života, života poznamenaného hospodářskou krizí, která samozřejmě dolehla nejvíce na ty nejchudší vrstvy obyvatelstva. A proti nim stojí tehdejší mocipáni (majitelé táborů), kteří naprosto bez skrupulí a bez svědomí své zaměstance moří a ničí. Nešlo nesoucítit s těmi všemi nebohými lidmi, byla jsem tak moc naštvaná, úplně jsem cítila tu jejich bezmoc. Smůla se jim lepila na paty...nejen obrazně, ale i ve skutečnosti...Co říci ke konci, abych nic neprozradila? Snad jen, že kdyby byl jiný, byl by příběh ještě silnější a věrohodnější...
Faktem ovšem je, že jsem dostala do rukou knihu, která ve mně vyvolala spoustu emocí, zase jsem si rozšířila obzory a jen tak na ni nezapomenu.
Celá recenze v záložkách recenzí od Knižní střípky
První půlka napínavá, druhá půlka spíše červená knihovna. Ale četlo se to celé hezky.
Ač se podle anotace mělo jednat o společenský román,tak bych řekla že to pak malinko skouzlo spíše do ženského románu.
Ale kniha je to velmi pěkná a čtivá.
Moc se mi to líbilo.
Smolaření. Říká vám tento termín něco? Já věděla zhruba o co se jedná, ale díky této knize jsem získala vědomosti o činnosti, která za desítky let téměř vymizela. Smolaření je totiž způsob získávání pryskyřice z jehličnatých stromů, která se nadále zpracovává a používá v mnoha odvětvích. Autorka si dala velkou práci ve studiu tohoto oboru, aby nám čtenářům dokázala zprostředkovat, jak moc těžká práce to byla.
V knize seznamujeme s Rae Lynn. Mladou ženou, která se přes nepříznivý osud dostane až do pracovního tábora, kde vykonává tuto fyzicky náročnou práci. Potká zde i Dela, který se z obyčejného dělníka vypracoval na předáka a ukazuje podřízeným, že i mezi nadřízeným a podřízeným může být lidský přístup. V táboře na zpracování pryskyřice totiž jinak vládne krutost a trestání za sebemenší chybu.
Rae Lynn a Del se snaží vyrovnat se svou minulostí a smířit se s osudem, který je jim určený. Čteme tak srdcervoucí příběh plný odhodlání, napětí a lidské houževnatosti.
Příběh se mi moc líbil. Od začátku jsem sice tušila, jak asi skončí, ale přesto mi to tentokrát vůbec nevadilo. Od první stránky jsem se do knihy ponořila a jen nerada jsem ji odkládala. Navíc autorka dokázala postavy, prostředí a život vylíčit tak barvitě, že jsem měla pocit, jako když jsem přímo v dění.
Štítky knihy
boj o přežití příroda americká literatura Amerika lesy společenské romány světová hospodářská krize, 1929 romance osud Georgie, Georgia (USA)
Vlaštovčí kopec
Vlaštovčí kopec je i přes krásný, téměř poetický název, nehostinné, smutné a drsné místo.
Je to místo na sběr a zpracování pryskyřice, místo, kde se potkávají hlavní hrdinové románu a začínají se zde proplétat jejich osudy. Ve velmi tvrdých, až nelidských podmínkách tábora vzniká přátelství, ale je zaseto i zrnko lásky. To může ale vyklíčit, až se Del a Rae Lynn vypořádají se svou minulostí...
Příběh je hodně realistický, smutný, plný boje o přežití, ale nakonec nechybí ani to hlavní v příbězích i v životech - víra, naděje a láska.