Vlastní životopis
Agatha Christie
https://www.databazeknih.cz/img/books/13_/13030/bmid_vlastni-zivotopis-Xoz-13030.jpeg
5
315
68
V půvabně napsaném Vlastním životopise se vrací Agatha Christie ke svým kořenům, k dospívání, ke svým láskám a manželstvím, ke svým zálibám v cestovní a archeologii a ke svým odborným znalostem z medicíny a toxikologie. Její kniha je víc než životopis; je to strhující příběh života ženy, která – ač se ve svých románech tak často zabývá posledními okamžiky lidského života – dokáže mít ze života náruživé a všestranné potěšení.... celý text
Literatura světová Literatura naučná Biografie a memoáry
Vydáno: 1999 , AcademiaOriginální název:
An autobiography , 1977
více info...
Přidat komentář
Ve své době byla pro mě docela náročná na přečtení, ale ve výsledku jsem byla nadšená.
Byla to má první kniha od Agathy a moc se mi líbila. Vlastně mě nadchla tak, že mě přivedla k jejím knížkám.(18.1.2012
26.10.2012 - vzhledem k tomu, že jsem po několika letech četla životopis znovu, musím říci, že tentokrát se mi četl těžkopádněji. Chtěla jsem si ale osvěžit některé informace, když jsem se dostala na místa z života A. Christie
Chtěl jsem se dozvědět o tom, jak tvořila knížky, ale ona vyprávěla o svých vychovatelkách, chůvách a o tom, co měli k jídlu. Lepší je King a jeho O psaní. To, co se týkalo knížek, bylo chaotické a zpřeházené. Trochu mě zklamala
Vyprávění paní Agathy, její pohled na život, plachost a další vlastnosti jsou mi velmi blízké. Uchvátilo mě právě hlavně její vyprávění o dětství a dávné době, ve které žila. Tolik kouzelné a zajímavé pro někoho, kdo už tuto dobu nemá šanci zažít. Připadalo mi, že spousta z toho se odráží v pro mě viditelné "rozvernosti" jejích detektivek, protože v jejím podání je to vždy především vyprávění o lidech.
A jak zde bylo dříve poznamenáno, že je v životopise málo o tom, jak psala (případně jak psát detektivky), mi vůbec nevadilo. Ani jsem to nečekala. A to, co autorka zmínila, mi připadá srozumitelné a pochopitelné. Myslím, že k jejímu "stylu" se nehodí vysvětlování "pravidel psaní". Zdá se mi, že to prostě "měla v sobě", jednoduše dělala to, co ji baví:-)
Kniha pro mě velmi zajímavá, pozitivní a plná radosti ze života. Těším se, že si přečtu znovu.
Tuto knihu jsem četla už několikrát a ráda se k ní vracím. Načerpám z ní tolik pozitivní energie, které se kdysi říkalo jednoduše "radost ze života". Tato dáma uměla možná lépe než psát knihy skutečně s radostí ŽÍT....a to si na ní cením ještě víc. (I když její detektivky mám také ráda). Prožít svůj život s radostí a vztyčenou hlavou, je skutečné umění. A já se to od paní Agathy ráda učím.
Jde to, ale je tam hodně stránek o dětství. Lepší je Kingův životopis, ten má grády a říz. O psaní toho A. moc neprozradila. Zajímalo by mě, jak vznikaly její knížky. A uvítala bych rady, jak psát jako ona:-))) To King čtenářům radí. Jeho nejlepší rada je: Chcete psát knížky? Tak je pište:-)))
Štítky knihy
archeologie slečna Marplová vzpomínky viktoriánská doba spisovatelé Hercule Poirot autobiografie
Autorovy další knížky
| 2017 |  Deset malých černoušků |
| 2003 | Vražda v Orient-expresu |
| 2004 | Smrt na Nilu |
| 2001 | Záhada na zámku Styles |
| 2016 | Neočekávaný host |
Kniha se mi zdála zajímavá, protože mne zajímá autorka. A ona svůj život a sebe sama dokáže podat opravdu přitažlivě. Od toho kdy začíná vypočítávat, které věci má v životě ráda - a nejsou to věci okázalé a rádoby zajímavé, ale úplně obyčejné - jablka, východ slunce, psy, smetanu... V tom okamžiku jsem si řekla, že bych se s Agathou ráda potkala - ne jako s autorkou detektivek, ale jako s přítelkyní.