Vitka
Kateřina Tučková
https://www.databazeknih.cz/img/books/37_/370812/bmid_vitka-KgI-370812.png
4
440
116
Původní divadelní hra na motivy životního příběhu brněnské hudební skladatelky a dirigentky Vítězslavy Kaprálové (1915–1940) očima jiné brněnské rodačky, spisovatelky Kateřiny Tučkové. Vitka je příběh o závratném vzestupu mladé talentované ženy, která se dokázala prosadit v oblasti dodnes vyhrazené především mužům. Její život byl fascinující směsicí výjimečného nadání, píle a neústupnosti, ale také svobodomyslnosti, kterou šokovala své okolí. Zemřela v pouhých pětadvaceti letech, válkou odříznutá od domova v jihofrancouzském Montpellieru. V té chvíli však už měla za sebou studia v Brně, Praze a Paříži, složila na čtyřicet oceňovaných skladeb, dirigovala významné evropské orchestry a byla životní i tvůrčí partnerkou Bohuslava Martinů, s jehož ženou Charlottou tvořili proslulý milostný trojúhelník. Či mnohoúhelník, vezmeme-li v úvahu její četné milence, mezi nimiž nechyběli známí představitelé meziválečné avantgardy pobývající toho času v Paříži. Kdyby přežila, byla by jednou z nejslavnějších českých žen.... celý text
Přidat komentář
Působivá hra o velmi zajímavé osobnosti. Postavy působí živě a hra přes svůj krátký rozsah umožňuje dobře pochopit jejich vzájemné vztahy. Dialogy jsou čtivé, uvítala jsem i fotografickou přílohu a obsáhlý vysvětlující úvod. Trochu rušivě na mne působila občasná moderní slova zakomponovaná do dialogů, to myslím nebylo potřeba, moderní a neortodoxní Vitčino myšlení a chování je patrné i bez nich a některé výrazy se prostě v té době ještě nepoužívaly...
Vitka mi ve svých replikách připomíná herečku Věru Ferbasovou v jejích rolích z mládí, kdy se chovala jako takové třeštidlo. Dokonce jsem občas viděl před očima odehrávající se film podle tohoto scénáře s tím, že Ferbasová hraje samozřejmě její roli. Než jsem knihu začal číst, něco málo jsem si o V. Kaprálové přečetl a tušil, že se tam vyskytnou epizody, ze kterých vyplyne, že střídá muže jako botky. A taky že ano. Zajímavá žena. Pokroková. Škoda, že to tak nemá každá. Mohlo by být na světě veseleji a těch dětí co by se urodilo. (Ani vlastně nevím, jestli Vitka nezemřela na následky potratu?) Každopádně s tím, jak vystupovala jako dirigentka ve fraku mi zase připomínala naši malířku Toyen, která skončila rovněž v Paříži a svými pánskými oblečky působí také na svou dobu „progresívně“. Kniha Vitka se čte hladce, protože číst jen dialogy připomíná trochu čtení komiksu. Jestlipak její vzdálená příbuzná Dora Kaprálová žijící v současnosti v Berlíně má nějaký ten společný gen. Zkuste si přečíst její deníkovou knihu Zimní kniha o lásce. Mě moc bavila.
Útlounká kniha - divadelní hra, která popisuje jen krátký poslední úsek života velmi mladé ženy, spíš dívky obdařené mimořádným hudebním talentem...Můj hlavní dojem z titulní hrdinky tak, jak ji Kateřina popisuje, je, že Vitka musela být neodolatelná ve své naprosté bezprostřednosti i lehkomyslnosti, že jen její přítomnost musela být občerstvující nejen pro muže, ale zřejmě pro všechny. Také mne napadalo, jak takový umělecký talent může být mnohdy sobecký a bezohledný a přitom sebedestruktivní. Jak díky své situaci, povaze a nezkušenosti byla Vitka vlastně bezbranná, vystavena na pospas doslova všem životním nástrahám...Začínám číst Podivné lásky Jiřího Muchy a jsem moc zvědavá na pohled na Vitku z druhé strany....Moc hezké i když smutné čtení, doporučuji.
chvilku mi trvalo, než jsem si zvykla na to, že je to divadelní hra. Knížka se mi moc líbila, měla jsem ji přečtenou během pár hodin. Moc pěkný příběh o mladinké talentované ženě. Bohužel zemřela hodně mladá..
Přiznávám, Vitku jsem nečetl, ale viděl ztvárnění v brněnském Divadle Husa na provázku. Snad to pro ten komentář nevadí, jako žánr knihy je uvedeno "Divadelní hry". Na začátku představení jsem byl trochu rozpačitý, ale pak se to pěkně rozjelo a dostalo se mi uměleckého ztvárnění osudů progresivní mladé ženy, která svůj život jela na plný plyn. A jak jela, tak i dojela. Stěžejní byl vztah s ženatým Bohuslavem Martinů, který jeho manželka tolerovala. Tento manželský trojúhelník byl také zmíněn v knize Simona Mawera Pád. V dnešních časech by se Vitka zcela jistě dožila úplně jiného věku, ale tehdy neexistovala antikoncepce, lékařská péče měla jinou úroveň a válečné události probíhaly doslova za rohem. Takže svůj talent stihla vlastně pouze naznačit, a to je jistě škoda (byť moderní vážné hudbě příliš nerozumím).
Zajímavý hektický život nadané skladatelky. Žila i milovala vášnivě, plně, svou tvorbou se dokázala prosadit, i když v mužském světě to nebylo jednoduché. Jako by věděla, že má vyměřeno jen málo času. Ani jsem nevnímala, že čtu divadelní hru. Doporučuji k přečtení . Nevím, kde hru uvádějí.
Kdysi při procházce na Třech Studních padl můj zrak do zahrádky, v níž byl zatlučen kovový křížek. Na plotě byla připevněná cedulka s vysvětlením: Symbolický hrob Vítězslavy Kaprálové s kovovým křížem a schránkou s prstí z původního hrobu v Montpellier. Podivila jsem se, že vůbec netuším, o koho jde, ačkoliv tedy šlo evidentně o ženu významnou (v nedalekém lese je po ní pojmenována také studánka). Dohledala jsem si pár kusých informací a spokojila se s tím, že mi tehdejší procházka přinesla novou, byť povrchní, znalost. Když se letos kniha objevila v knihkupectvích na pultech novinek, okamžitě jsem po ní sáhla, protože bylo na první pohled zřejmé, čí osud zachycuje. A taky se díky Brnu hodila do letošní čtenářské výzvy :)
Kniha se četla velmi lehce, od prvních kapitol, v nichž Kateřina Tučková dokázala, že nedělá nic jen napůl a zkoumanou látku podložila důkladnými rešeršemi korespondence a dříve vydaných prací o VK, přes samotnou hru, ve které mi vadily snad jen občasné moderní výrazy (které ale zcela chápu jako přiblížení se současnému divákovi).
Poslední dobou mívám tendenci knihy posouvat dál, tuto jsem ale zasunula do knihovny. Knihu doporučuji všem, kteří si chtějí přečíst něco odpočinkového, ale zároveň sofistikovaného.
Vitka byla divoká a velmi talentovaná dívka, která se bohužel narodila do těžké doby.
Do knížky jsem se vžila tak, že jsem si ji představovala jako divadelní hru. Myslím , že by byla moc zajímavá a navštěvovaná, snad Brněnské městské divadlo ?
Že se Kateřina Tučková pustí mimo jiné i do divadelní hry, tak to by mě nenapadlo. A povedlo se jí to, do divadla bych se na to určitě přišla podívat.
Vitka není první divadelní hra kterou jsem četla. Na rozdíl od ostatních jsem si však vůbec neuvědomovala, že čtu divadelní hru. Četla se jako román. Kateřina Tučková opět nezklamala. Každá její kniha je úplně jiná a pro mne vždy velký zážitek. U Vitky si cením i uvedení postav před dějem. Také obálka je moc pěkná.
Už se těším na Kateřininu další knihu.
Přiznám se, že hlavní hrdinku jsem zaregistrovala až ve Skleněném pokoji. Tedy to, že vůbec někdo takový byl. Kateřině Tučkové se opět povedlo dostat do povědomí širší veřejnosti někoho , o kom se moc neví ... a je to škoda. Vítězslava Kaprálová by jistě světu ukázala mnohem víc, kdyby jí bylo dopřáno pár let navíc. Kniha opět skvělá... Díky , Kateřino ... :-)
Příběh zajímavé hlavní hrdinky uchopený zajímavou literární formou zajímavou autorkou :) Ne, vážně......divadelní hra Kateřiny Tučkové mě příjemně překvapila. Sama Vitka musela vyvolávat ve společnosti protichůdné emoce již v své době. A ani dnes pravděpodobně nezůstane hodnocení její osobnosti jednoznačné. Nicméně s takovým osudem se potýká každý význačnější umělec. U K. Tučkové oceňuji formu, kterou se rozhodla tuto mladou ženu českého uměleckého světa představit. Už jen vzhledem k tomu, že řada lidí do divadla spíše vyrazí, než by přímo sáhla po divadelní hře v knižní podobě. Zvolit správné jazykové prostředky a situace, aby se autorce podařilo vystihnout Vitčinu spontánnost, rebelantství, sebedůvěru i skryté frustrace a strachy, nebylo jistě jednoduché. Kniha stojí rozhodně za přečtení.
Ani po dočtení si nejsem zcela jistá, jaký vlastně na Vítězslavu Kaprálovou mám názor. Jeví se mně jako kariéristka, která si šla za svým i přes mrtvoly, nebylo jí zatěžko využívat mužské slabosti a nedělalo jí problém spát s deseti muži najednou. Na druhou stranu - Tučková ji zároveň dokázala vykreslit jako obyčejnou dívku v maličko zvráceném slova smyslu.
Jsem šťastná, že mezi současnými českými autory vydává své knihy i ONA. Za mě nejlepší česká spisovatelka. Bez debat.
Snad jednoho dne uvidím Vitku i na divadelních prknech.
Každou knihou mě Kateřina Tučková nepřestává udivovat a překvapovat. Mé první setkání bylo s Žítkovskými bohyněmi. Říkala jsem si, "no tak to už nepřebije". Pak přišla na řadu Gerta - a opět to samé. Co kniha, to unikát, to naprostá bomba. Když přišla s Fabrikou, říkala jsem si, to už nedám. Na bohyně ani Gertu to mít nebude a ono ejhle. Když jsem slyšela o Vitce a o tom, že je to divadelní hra, moc nadšená jsem nebyla. Nicméně i tak jsem byla zvědavá jak se k tomu autorka postavila, a i trochu už jsem čekala že mě nezklame. Nezklamala! Škoda jen, že příběh byl tak krátký, stejně jako život Vitky Kaprálové.
Klobouk dolů.
Už při čtení Mawerova Skleněného pokoje ve mně vyvolávala postava Vítězslavy Kaprálové zájem a zvědavost. Když jsem zjistila, že její příběh vyjde knižně a navíc od Kateřiny Tučkové, měla jsem radost - tu vystřídalo lehké zklamání při zjištění žánru - ovšem nakonec mi divadelní hra vůbec nevadila, postavy mi ožívaly před očima a celé to mělo plynulost a spád. Na konci mne jen mrzelo, že to bylo tak krátké. Moc povedené!
Bez obav dávám pět hvězd. I přes malou plochu divadelní hry se Tučkové podařilo rozehrát silný příběh výjimečné talentované komponistky a dirigentky a přiblížit nám její mimořádný talent i otevřenou sebevědomou povahu. Velmi dobře propracované i další postavy, nejen Bohuslava Martinů, ale i další spolužáky, snoubence, rodiče... Ráda bych viděla na divadle :)
Na tuto knihu jsem byla moc zvědavá a přiznám se, že jsem váhala, zda se do ní pustit. Ale nelituji. Dozvěděla jsem se spoustu zajímavého o této pozoruhodné mladé ženě. Musela to být velmi silná osobnost a myslím si, že se na těch pár stránkách povedlo paní Tučkové krásně vylíčit její podstatu, tu mladistvou touhu a extrémní zaujatost hudbou a životem jako takovým. Škoda jen, že takový talent zmařila tak brzká smrt.
Kateřina Tučková tu nepochybně potvrdila svou zručnost, nicméně divadelní hra má oproti próze ten handicap, že její text je svým způsobem polotovarem, teprve jeho inscenace jej dotvoří. Buď ho pozvedne na velký zážitek, nebo pohřbí. Každopádně se pouhý text divadelní hry špatně hodnotí. Rád bych ten kus někdy viděl na prknech. Text je skutečně dobrý.
Štítky knihy
životopisy, biografie divadelní hry české ženy česká hudba osudy žen hudební skladatelé
Autorovy další knížky
| 2012 |  Žítkovské bohyně |
| 2022 | Bílá Voda |
| 2009 | Vyhnání Gerty Schnirch |
| 2014 |  Fabrika |
| 2018 | Vitka |
Kniha Vitka je v
| Právě čtených | 1x |
| Přečtených | 607x |
| Čtenářské výzvě | 308x |
| Doporučených | 23x |
| Knihotéce | 97x |
| Chystám se číst | 248x |
| Chci si koupit | 57x |
| dalších seznamech | 4x |
„Na scéně stojí krásná mladá žena, sálá z ní nadšení a nakažlivá chuť do života – Vitka v době svých největších úspěchů. Uličnicky paroduje rozporuplné mínění veřejnosti, vysmívá se chvále i pomluvám ...“
Říkala jsem si, jaké to bude? Vitka je totiž přesně ten typ hrdinky, který se ke Kateřině Tučkové hodí :-), byla to přesně taková žena, o jakých píše, silná hrdinka s dramatickým osudem odehrávajícím se na pozadí neméně dramatických událostí dějinných (dostane se vám možnosti sledovat meziválečné velkoměsto s jedinečným otiskem přechozích epoch, sledujete Uměleckou besedu, posloucháte šlágry Voskovce a Wericha, čtete básníky Devětsilu, na zdech visí obrazy surrealistů), a navíc, Vitka byla Brňanka.
Vše je tentokrát zabaleno v nezvyklé formě – s Vitkou máte možnost se seznámit v knižní verzi dramatické hry (Kateřina Tučková ji napsala pro brněnské Divadlo na provázku), byla to výzva, takže se mi krásně hodila k odstartování té letošní – čtenářské, a navíc příjemné překvapení – ono to totiž fungovalo :-). Příběh se odvíjel naprosto plynule a přirozeně, před očima mi vyvstávaly a měnily se kulisy, odvíjely se jednotlivé scény až najednou byl konec „představení“, spadla opona a já, ještě trochu v transu, měla chuť vstát a zatleskat! Kateřině Tučkové se opět povedlo vytvořit úžasný fiktivní příběh, ovšem stojící velmi pevně a přesně na velkém množství precizně prostudovaných historických pramenů, ale především na konkrétním životním příběhu zajímavé ženy.
Příběh, knižní, a bohužel i ten životní, je to krátký (jsem přesvědčená, že z pera paní Tučkové a množství nastudovaných materiálů, by určitě vydal i na velký román, a já bych si ho určitě ráda přečetla), přesto jsem měla možnost „vidět a slyšet“ mnoho:
... vypráví o Vitčině nutkání objevovat nové podněty ...
„Jenže vy tu nejste (mladá dámo) od toho, abyste tvořila ... vy jste tu od toho, abyste se vzdělávala!“
„Tak to třeba berte jako reformu formy!“
„Cože? Bože! Prostě příliš neukázněné!“
„Inu víte jistě sám, že vaše dcera se – jak abych to řekl – zrovna neznepokojuje úctou k autoritám!“
... celé je to drzé! ... jenže má to nápad a švih! ...
„A nakonec jsem jen žasl, co jí rostlo pod rukama. V té její symfonietě bylo všechno – obavy, tíseň, vzdor, ona tu aktuální mizérii zkrátka dokázala zachytit s takovou přesností, že mně, který už slyšel ledacos, při tom běhal mráz po zádech ...“
... vypráví o Vitce rozpustilé, lehkomyslné, nedělající si hlavu s „mravním přikázáním“ :-), ale taky o Vitce nesmírně talentované a cílevědomé, krásné a vzdělané ženě ...
„Hudebníci se postupně podvolují Vitčinu řízení, jejich pohyby se sehrávají, až jsou jedním velkým, synchronně se pohybujícím organismem ... s každým dalším mávnutím taktovky je výkon orchestru přesvědčivější ... Vitčino nasazení strhlo všechny hudebníky, vstávají, potí se a vydávají ze sebe to nejlepší ... zrcadlí každý její pohyb ...“
„A navíc ... všechen ten cirkus ... mně se tomu prostě nějak nechce věřit. Co když ... co když to vůbec nebylo kvůli mé muzice? Co když se jim jen zrovna šiknu do hry? Stejně jako těm bábám z Ženské národní rady bylo dost, že nosím sukně, hudbě nerozuměla žádná ...“
... a vypráví taky o Vitce obklopené lidmi, kteří tak utvářeli její osobnost ...
„Svatá prostoto, tak ona je láska vážně slepá! Vždyť se choval, jako by mu bylo osmnáct! Starý chlap! Můj přítel! A ženatý! ... Copak sis nevšimla, jak se Martinů může celý pominout z naší Vitky?“
„Život ten příběh vypointoval, jak bych si v obavách z neúnosné míry patosu sama nikdy netroufla.“
(Kateřina Tučková)