1968

10.11.2021

Hned zkraje napíšu, že mě jímá opravdová zvědavost nad tím, jestli Host nechá přeložit i zbývající díly série, která je ve Švédsku vydaná již kompletně. Vzhledem k tomu, že tento díl vyšel česky v roce 2019, obávám se, aby to nakladatelství nestoplo, což by mě mrzelo, i když tedy s posledními díly vnímám jakousi „dohasínající“ tendenci.

Čtenáři, jednoduše se smiřte s tím, že vypravěčská linka o osudech rodiny Lauritzenových postupně bledne a do popředí románů se dostává zejména ilustrace dějinných událostí a společensko-politických nálad. Hlavním hrdinou zůstává vnuk první románové generace Lauritzenů, Eric, tohoto románového času „bohužel“ právník a poměrně zapálený přívrženec politické levice. V překladu to znamená, že pro mnoho čtenářů milujících historické rodinné ságy, obzvlášť těch vyrostlých v československých poměrech svázaných komunistickou nadvládou, bude četba tohoto dílu čiré utrpení. Politika, právo, komunisti, trockisti, marxisti-leninisti, Vietnam, socialisti – na takový guláš se připravte.

1968 představoval příslib poměrně velký. Neměla scházet ani prezentace pražských srpnových událostí, což tuzemského čtenáře přirozeně láká a snad by tu hutnou politickou míchanici výše tato událost i trochu zatraktivnila, ovšem ruku na srdce – neslibujte si od toho mnoho, řekněme možná takových deset stran? Opravdu maličko...
Já jsem tedy chvílemi rovněž trpěla a do čtení se už v některých pasážích musela vyloženě nutit, ale řekla jsem si, že kousnu do dřeva a dám to – jednak je tam těch politických úvah opravdu hodně, za další mě unavovalo, jak se na každé třetí straně řešilo, co si kdo obleče a proč.

Každopádně musím konstatovat, že posledních patnáct stran způsobilo docela zásadní zvrat mých pocitů z celé knihy, jako kdybych autora pokropili vodou. Poslední ze jmen románu by člověk mohl jen tak přejít... ovšem pořád mi šrotovalo, co mi to jen říká: Ulrike, Ulrike – schválně nepíšu příjmení... nakonec pomohla encyklopedie a v tu chvíli mi to secvaklo, čímž i těch patnáct posledních stran získalo úplně nový náboj a nemůžu se dočkat následujícího dílu o 70. letech!

EDIT: Dle nakladatelství Host další pokračování série nevyjde - důvodem je klesající zájem o další díly.

Tento díl fakt nedám.... Příliš mnoho politiky.... Budu muset vynechat... Tak snad bude i pokračování....

03.01.2021

Za mě jeden z nejslabších dílů, plný politiky už vůbec nepřipomíná rodinou ságu Lauriztenů. Pokud autor chystá pokračování, snad to znovu nakopne do starých kolejí.

Netvrdím, že jde o nejvydařenější knihu z cyklu Velké století. Absolutně ale nechápu, proč si někteří stěžují na to, že je to v knize samý marxista, komunista... Autor se, jako i v jiných dílech série, snaží vystihnout dobu a náladu ve společnosti. A tak se nedivme, že hlavní hrdina je levičák se vším, co k tomu v 60. letech patřilo. Za mě je kniha čtivá, naštěstí se autor vrátil ke klasickému pojetí románu.

Zklamání. Obrovské. Příběh nula nic.

U Mistra Guillou buďto propukla dosud latentní senilita anebo se (ta horší varianta) konečně odkopal jakožto pravověrný bolševik.Jak jinak hodnotit nehodnotitelný sled stranických školení predestřených čtenáři v tomto svazku?Skoro ostuda řadit ho do stejné série,z níž pochází brilantní první díl.Aneb jinými slovy: fikce-nefikce-takhle hloupě může fabulovat jen člověk,který celý svůj život tráví v laskavé náruči jménem demokracie.

27.04.2019

Příliš mnoho soudruhů, levice, demonstrací, marxismu-leninismu, antiimperialismu (proti zpátečníkům a buržoazii, proti Vietnamu), u nás ještě specifikum svazu mládeže a všude nekonečné debaty - kdo si chce tuhle dobu ať v Německu, Švédsku nebo u nás připomínat (dění ve Francii, o němž tady víme málo, věnoval autor všeho všudy půl stránky)..., já ne, takže jsem rychle přeskakovala a nepídila se raději ani po tom, zda Pražské jaro (hrdina po dvou dnech v Praze odjíždí jen pár hodin před invazí, víc už se k dění u nás nijak zvlášť nevrací) uchopil a zobrazil autor správně (i když, slova mladého soudruha doslova v předvečer sovětské invaze: "Soudruh Stalin, náš uctívaný génius a největší ideolog všech dob", myšlená zcela vážně a bez ironie - soudruh!, mě poněkud zaskočila - o jeho "kvalitách" už se přeci vědělo dost v té době).
V úvodu byla nejzajímavější (i když děsivá) pasáž soudního procesu s německou farmaceutickou firmou, jejíž lék zničil mnoho životů, zejména v prenatálním stádiu. S odstupem od hrůzného tématu byly zajímavé právní úvahy a související odlišnosti mezi Švédskem a Německem.
Ta hrdinova kratičká láska, (západo!)německá vysportovaná soudružka každým coulem, vymóděná "v civilu" ovšem jako motorkářská kráska, měnící se jak mávnutím proutku na upjatou asistentku státního zástupce, to byla tedy pěkná karikatura (až kreatura).
A ještě jedna perlička: jako soudní koncipient připravoval dopisy ručně a předával sekretářce k přepsání - na počítači! 1968 je 1968, ani ve Švédsku tedy nic takového užitečného ještě neměli.

14.04.2019

Příliš mnoho soudruhů... Vietkong, marxisti-leninisti, život v komuně, rasismus... No prostě nelíbilo. První knihy této ságy byly úžasné, šestá mě už spíš zklamala a sedmá - odhadem v součtu 120 stránek, kde byl nějaký děj a zbývajících 240 jen úvahy a plky o politice. Škoda. Rodinná sága se definitivně rozplizla.