Velká samota
Kristin Hannah
Rok 1974. Ernst Allbright se z bojů ve Vietnamu vrací domů jako jiný člověk. Je neklidný, trpí nočními můrami, nedokáže si udržet práci. Když mu řízením osudu spadne do klína chata na Aljašce, rozhodne se, že se tam i s celou rodinou přestěhuje. Divoká, krásná a nezávislá země se jim má stát novým domovem, kde budou konečně spokojeně žít. Také třináctiletá dcera Leni doufá, že společný nový začátek alespoň trochu zklidní bouřlivý vztah jejích rodičů. Po příchodu na Aljašku se zprvu zdá, že se jejich nové útočiště a společenství místních drsných a silných mužů a ještě silnějších žen skutečně stane lékem na všechna jejich trápení. Když však přijde zima, Ernstův psychický stav se prudce zhorší a rodina Allbrightových se začne nezadržitelně rozpadat. Spolu s další vánicí zasáhne Leni a její matku poznání, před kterým tak dlouho zavíraly oči: v okolní divočině je nikdo nezachrání, pokud jim má někdo pomoct, musejí to být ony samy. Velká samota je úchvatný příběh o lidské křehkosti a houževnatosti, o nádherné, ale nesmiřitelné přírodě, která měří všem naprosto stejným metrem.... celý text
Přidat komentář
Velká samota je kniha velká počtem stran i příběhem, který mě úplně pohltil. Drsné přírodní podmínky Aljašky dávají rámec drsnému vyprávění o různých podobách lásky. Láska zničující i naplňující, láska matky, láska dcery, láska k přírodě, síla přátelství.....
Kniha je dobře psaná. Problémy tam psané jsou bohužel stále aktuální. I když by už neměli
Naprosto strhující příběh jedné rodiny, která se odstěhovala na Aljašku. Autorčin cit pro popis přírody, osob, událostí je úžasný. Představila jsem si každou osobu, každé místo. Kniha mě vtahla do děje tak, že jsem se ocitla v divoke krajině Aljašky. Drsný život v této zemi a rodinné vztahy dávají té knížce šmrnc. Ráda si ji přečtu ještě aspoň jednou.
Nádherná kniha. Příběh jsem měla před očima jako film. Drásala mne neschopnost matky odpoutat se od patologického manžela a ochránit tak svou dceru, v kontrastu s tím jsou nádherné popisy přírody, Leni a její úniky ke knihám, první a osudová láska, všechny postavy v čele s Velkou Marge nebo Tomem Walkerem. Zajímavý byl popis, jak se může narušit chod místní komunity, když ho začne rozleptávat jediný toxický člověk a jak je těžké vrátit věci zase do původních kolejí.
Pro mne jedna z nejlepších knížek za rok 2020.
Tento příběh mě naprosto pohltil. Připadala jsem si jako jeho součást. Úžasné, silné a velmi velmi čtivé.
Krásná kniha, souhlasím se všemi kladnými komentáři. Sice se mi Slavík líbil víc, ale i tak dávám 5*. Líbilo se mi vyprávění o Aljašce, přírodě, o životě lidí tam. Oblíbila jsem si Coru i Leni . Doporučuji.
První půlku jsem dost usilovně prosila, aby se něco stalo... druhou pak aby to nemělo pointu, jakou to mělo. Body nahoru za povedené popisy aljašské drsné přírody, body dolů za klišoidní pasáže, útočící na city. Kristin Hannah mě ale rozhodně zaujala a ráda sáhnu po dalším dílku - jen ze srdce doufám, že to nebude z dílny Arga (překladatele i redaktora bych donutila stokrát opsat větu: "Budu pořádně dělat svojí práci.").
Mám ráda happy endy. Kniha je tak skvěle napsaná, že jsem některé části úplně cítila na vlastní kůži. Na Aljašce musí být nádherně.
(SPOILER) Moc krásně jsem si početla...ale posledních cca 100 stránek si myslím bylo zbytečných. Kniha mohla končit např. v místě, kde matka s dcerou prchá do Seattlu. Těch posledních cca 100 stránek je už jen "červená" knihovna...prostě "americký hepáč"
Čtivá kniha z krásného prostředí Aljašky, zejména druhá polovina nabrala nečekaný spád. Občas mi také žánr připadal jako thriller...perfektně psychologicky propracovaná postava Ernsta. Konec mi nevadil, po všech těch bouřích už muselo vyjít slunce, jinak by to byla celkem velká depka. Slavík se mi však líbil ještě o něco více. V podobném duchu zajímavé přírody se nese i "Kde zpívají raci" ... no a já jdu hledat knihy s obdobnou tematikou, protože teď na té krásné přírodě nějak ujíždím.
Úplně souhlasím s komentářem níže, kdyby to všechno neskončilo v podstatě happy endem, neměla bych ke knize sebemenší výhrady. Takhle to bohužel v životě moc často nedopadá. Jinak to ale byl moc hezký, i když smutný příběh (přiznávám, že i já slzu uronila:-))
Příběh je to krásný, mrazivý. I slzy v očích jsem v jednu chvíli měla, ale ten konec mě zklamal. Vyprávění je celou dobu hodně reálné a konec jako z červené knihovny... Za to musím, ač nerada, dát jednu * dolů...
Silný životní příběh, kde zjistíte, že vše není jen černobílé. Nemohla jsem se od knihy odtrhnout. A několikrát jsem se neubránila slzám. DOKONALOST⭐⭐⭐⭐⭐
Krásný příběh, těžký život mrazivé Aljašky. Knížku jsem do 3/4 hltala, pak už to bylo vláčnější. Za mě 4,5 hvězdy.
Pro mě spíš thriller plný domácího násilí. Prostě pro mě na čtení znepokojiva kniha, ale ne že by byla špatně napsaná. Předchozí mnou čtená kniha na podobné téma, Kde zpivají raci, se mi líbila mnohem víc.
Moc dobře se četla, napínavá, krásně popisovaná Aljaška, strhující příběh. Můžu všem doporučit. Ráda se k ní někdy vrátím ????
Velká samota ......velký příběh. Vzbuzovalo to ve mě různé emoce, ze začátku hlavně vztek nad tím, že se nedokážou odpoutat od násilnického otce. Ale jako všechno v životě nic není černobílé. Každopádně jsem knihu hltala, ale za mě to je "jen" na čtyři hvězdičky.
Štítky knihy
láska Aljaška příroda rodina 70. léta 20. století domácí násilí váleční veteráni
Autorovy další knížky
2016 | Slavík |
2019 | Velká samota |
2022 | Čtyři vichry |
2022 | Děvčata z Firefly Lane |
2000 | Andělské vodopády |
Takový příběh, jaký nám předkládá Kristin Hannah, se určitě v mnoha manželstvích stal. Láska a závislost na psychicky nemocném nemá většinou východisko. Tak dlouho Cora váhala s útěkem až bylo vlastně pozdě. Příběh se mě líbil, nejvíc jsem si ale užívala popisy nádherné aljašské přírody. Obdivovala jsem Leni, městskou dívku,pro kterou se drsná Aljaška stala domovem. Také nešlo si neoblíbit postavu Velké Marge. Happyendový konec bych mít nemusela, protože tak by to v životě určitě neskončilo. Ale na druhou stranu jsem zase ráda, že se Leni vrátila domů na Aljašku, kterou milovala.
V podobných knihách je uvedena Kde zpívají raci. Já nějak tu podobnost nevidím. Snad jenom popisy přírody mají ty dvě společné. Velká samota tak trochu zaostává ve výrazových prostředcích / to může být překladem/ a korekturách. Tak nad tím přimhouřím oko. Dávám 4* a těším se na Slavíka.
Knižní výzva 2021- 9. Kniha, kterou jste objevili díky Databázi knih