Vejce a já
Betty MacDonald
Kniha začíná obdobím před narozením hlavní hrdinky Betty. Její rodiče hodně cestovali, a to i po narození svých dětí. Nejdříve se narodila Mary, pak Betty, bratr Cleve a sestra Darsie. Vyrůstala ve velké dětmi oplývající rodině, často se stěhující, ve velkých domech s jídelnami, ložnicemi, tělocvičnami. Tatínek byl přísný a dodržoval řád chodu domácnosti, který sám vymyslel. Maminka s babičkou mu všechno kazily a nic nedodržovaly a tak se děti zmítaly mezi naprostou přísností a nedokonalou povolností. Vzaly to jako děti a líbilo se jim to. Když bylo Betty dvanáct let, zemřel jí otec a o pár měsíců později se narodila nejmladší sestra Alison. Smrtí otce se vše změnilo, chudoba zaklepala na dveře, děti už nechodily do tolika kroužků, rodina se semkla a vyrůstající děti pracovaly kde mohly. Betty dospívala a měnila se, Mary sháněla celé rodině práci, v Americe byla krize, někdy jim vypnuli elektřinu, ale radostného života se nevzdávali, chodili na dřevo do parku a zvali spousty hostů na nastavovanou sekanou. Hráli hry, zpívali, tančili, neopouštěli se. V sedmnácti letech se Betty zamilovala do o třináct let staršího muže, kterého přivedl její bratr na víkend. O rok později se s Bobem vzali. Chystali se koupit si farmu, protože to byl Bobův sen. Farmu koupili daleko v divočině na úpatí Olympského pohoří, zašlou starou, farmu bez vody s obrovským pozemkem naprosto zarostlým obřími semenáčky douglasovy jedle. Bobovi šlo všechno od ruky, měl fortel a cíl a byl šikovný, Betty se trápila se vším na co sáhla, uměla vyšívat, hrát na klavír, zpívat, ale zatloukat hřebíky, štípat šindele, vodit koně, sekat dřevo to neuměla. Z Boba se stal tvrdý farmář a na jaře zaplnil farmu tisíci narozených mláďat kuřátek, prasátek, štěňátek, koťátek, všude to volalo, pípalo, štěkalo, mňoukalo, Betty se narodilo miminko a měla na starost všechna ta mláďata. Sousedi byli daleko a přesto, že byli přívětiví, měli své starosti, své farmy, svoje zvířata, někteří sousedi byli pracovití a měli všechno zvládnuté perfektně a jiní byli líní, dobytek jim utíkal, všude byl nepořádek, ale taková sousedství byla pro Betty vysvobozením, šla klidně s kočárkem 7km k paní Kettlové jen aby si popovídala, aby zahnala samotu a dostala neskutečně dobré pohoštění a mateřskou náruč k tomu. Betty zjistila, že na farmě je každá návštěva vítaná, obsloužená, že jí musí být pomoženo a každá návštěva vždy přinese velké vzrušení a společenskou událost, ať jsou to dřevorubci, indiáni, kteří byli úplně jiní, než co se o nich píše v knihách, ale i osamělí lidé, kteří ze samoty zešíleli, podomní obchodníci a divoká zvířata. Když se Betty narodila druhá dcerka Janka byla pro ni samota už tak neúnosná, že svého muže opustila a vrátila se do města Seattlu za svojí velkou rodinou, která ji mezi sebe přijala jako znovunalezenou dceru se dvěma roztomilými děvčátky. Kniha je humoristický román o těžkém životě, o chudobě, o samotě, ale vyznívá optimisticky a hodně se u čtení nasmějete. Betty nebyla dříč, ale její popisy přírody a událostí jsou nesmírně rozmanité, řeč je tak květnatá až přechází do fantazie a její smysl pro humor už pomohl v těžké životní situaci mnoha tisícům nezkušeným mladých manželek.... celý text
Literatura světová Romány Biografie a memoáry
Vydáno: 2008 , ArgoOriginální název:
The Egg and I , 1945
více info...
Přidat komentář
Knižka mě trochu zklamala, čekala jsem od ní víc. Za začátku jsem se musela přemlouvat, abych ji neodložila.
Betty MacDonald je (byla) především nedostižná ve vytříbeném vyprávění o všem, co život přináší. A že jí a její rodině toho přinášel dost a dost a nebylo to vždy lehké břímě....... Nadnést se nad všechny svízele, neúspěchy a potíže všeho druhu s takovým humorem umí opravdu málokdo. Dovedu si představit vylíčení takových životních situací někým jiným: mohlo by z toho vzejít hodně depresivní povídání o nelehkém dětství, problematickém dospívání a nakonec o nesnesitelných slepicích, záludných petrolejových lampách, ne zrovna ideálním manželovi atd. Ale jen žena jako Betty MacDonald to vše podá tak, že podléháte nekontrolovatelným záchvatům smíchu, přesto, že si velice dobře uvědomujete, že zrovna vám by v mnohých situacích asi do smíchu nebylo. Nedám na tuhle knihu dopustit už dlouhé roky a když se mám na nějakou dobu vzdálit z domova, beru si ji s sebou. Mám sice od jisté doby nedůvěru ke slepicím a v době, kdy jsem také žila na venkově, jsem bedlivě sledovala naše sousedy...asi zda najdu nějakou podobnost. Ano, jsem zřejmě poznamenaná touhle knihou a jsem za to ráda.
ˇUžasná vtipná kniha, u které se dokážu nekontrolovatelně smát nahlas. Betty líčí zábavně pobyt městsky vychované dívky, která se ocitne jako novomanželka na odlehlé slepičí farmě. Její marný boj se slepicemi, vejci, umíněným Sporákem, zavařováním, udržováním domácnosti v "polních" podmínkách a okolními svéráznými sousedy, s nimiž chce po dobrém vycházet, neboť nikdo jiný na míle daleko není...Vždycky, když mi bylo v životě těžko, sáhla jsem po tomto skvostu, psaném humorným a ironickým způsobem, plným laskavého porozumění pro lidské slabosti. Vracím se ke knize častokrát a vřele doporučuji !
Vejce a já sem četla někdy na konci minulého léta, ještě si živě pamatuji, jak se mi zželelo Betty během těch strastiplných a chladných zimních dnů strávených na slepičí farmě. Jedinečnost této knihy je práve v tom, jak trefně dokázala Betty MacDonald přeměnit Bettyin lopotný osud plný vajec a slepic v komedii a vtisknout jí ten neopakovatelný humor.
Mojí kamarádce přišla kniha humorná, ale já jsem spíš nad nástrahami osudu brečela. Kniha je jinak pěkná a čtivá.
To je presne ten druh kníh, ktoré mám rada. Je to zo života, je tam humor a nadhľad, neuveriteľná prehliadka prapodivných postavičiek obývajúcich odľahlý kút Ameriky.
Pre Semish: do šesťdesiatky mi chýba ešte 25 rokov.
Ne, nebavilo mě to. Občas jsem se pousmála, alejak dlouho mi trvalo, než jsem tuto knížečku přeloukala! Hrůza. Bohužel,na mě se se tu autorka příliš soustředí na popis a to je to, u čeho jsem skoro usínala.
Mám ráda takové knihy,škoda jen,že jich nestihla napsat víc.Obdivuji nadhled,ironii,ale vše už tady bylo řečeno.
Semish tuto knihu asi nepochopil?! Já jsem ji četla ve věku 20 let (ne tedy 60+ - i když, máte něco proti starším ženám? - nemáte babičky?) a ohromně jsem se bavila. I když jsem obdivovala Betty, že tam tak dlouho vydržela! Kniha rozhodně stojí za přečtení. Osobně mám raději Co život dal a vzal, ale Vejce je vtipnější.
Betty měla velký dar, uměla skvěle psát. Nemyslím se ovšem, že jde pouze o oddechovou literaturu. Pod tou vtipnou vrstvou se schovávají hlubší myšlenky. Ty dokazují o tom, že když někdo po něčem usilovně pracuje- dokáže se přizpůsobit.
Vtipná, oddechová knížka, psána s lehkým a nenáročným humorem. Líbila se mi, každopádně, není to můj šálek čaje, takže jsem se chvílemi u popisování autorčina života i trošku nudila.
Každopádně, kniha pěkná, přemýšlím nad tím, že si časem přečtu i pokračování. :)
To jsem se nasmála. Autorka se na věc dokázala dívat s úžasným nadhledem a i z největší katastrofy udělat v knize ohromnou legraci.
Nádherná oddychovka, vždycky mi spraví náladu. Děj je sice z minulého století, ale podstata života vdané ženské stále zůstává... :-)
Vtipné je, že jsem si během studií přivydělávala jako knihovnice a v životě, když jsem tuto knihu zakládala do regálu, by mě nenapadlo si ji přečíst. Až teď před státnicema jsem si přečetla v jednom výzkumu, že Vejce a já je údajně nejoblíbenější knihou českých čtenářek. Nemohla jsem tomu uvěřit - dokonce mě to rozčílilo! Ta kniha byla věčně vypůjčená, pořád zamluvená, ale už jen její minimalistický název Vejce a já mě opravdu odrazoval. Rozhodla jsem se jí tedy přečíst a s pocitem studu se zařazuji do dlouhé fronty fanynek Betty MacDonaldové - jak vtipně poznamenala moje dlouholetá kamarádka a spolužačka v jednom: "Je to ženská bible, jak uspokojit chlapa. Mám ji doma na nočním stolku." A co je nejhorší, začínám jí věřit :) Tudíž vřele doporučuji, a to obzvláště těm zarytým odpůrkyním jakou jsem byla já :)
moc se mi knížka líbila - přečetla jsem i další dvě volné pokračování - ted dočítám čtvrté.
Za sebe doporučuji.
Trvalo mi snad půl roku, než jsem tuhle útlou knížku dočetla. Ze začátku byla občas vtipná, ale ke konci už mě jen rozčilovala. Prosté popisování děje, které ani nejde chronologicky. Pořád dokola to samé - jedna sousedka uklízí a druhá je bez peněz zato s neschopným manželem, Betty chybí kultura, nemáme vodovod... Chápu, že mojí mamce se to líbilo, ale skoro od začátku jsem měla dojem, že dnešním dvactáníkům už kniha nemá co dát.
Štítky knihy
humor zfilmováno venkov autobiografické prvky pro dívky farmáři vejce dívčí romány
Autorovy další knížky
2004 | Vejce a já |
2010 | Paní Láryfáry |
1987 | Co život dal a vzal |
1993 | Čáry paní Láryfáry |
2008 | Morová rána |
Ze začátku mi chvilku trvalo, než jsem se do knihy začetla a pak jsem se nemohla odtrhnout od čtení. Příběh je moc hezký, pěkně se čte. Nakonec mi bylo líto, že jsem knihu dočetla... :) ale naštěstí má volné pokračování..