Vejce a já
Betty MacDonald
Kniha začíná obdobím před narozením hlavní hrdinky Betty. Její rodiče hodně cestovali, a to i po narození svých dětí. Nejdříve se narodila Mary, pak Betty, bratr Cleve a sestra Darsie. Vyrůstala ve velké dětmi oplývající rodině, často se stěhující, ve velkých domech s jídelnami, ložnicemi, tělocvičnami. Tatínek byl přísný a dodržoval řád chodu domácnosti, který sám vymyslel. Maminka s babičkou mu všechno kazily a nic nedodržovaly a tak se děti zmítaly mezi naprostou přísností a nedokonalou povolností. Vzaly to jako děti a líbilo se jim to. Když bylo Betty dvanáct let, zemřel jí otec a o pár měsíců později se narodila nejmladší sestra Alison. Smrtí otce se vše změnilo, chudoba zaklepala na dveře, děti už nechodily do tolika kroužků, rodina se semkla a vyrůstající děti pracovaly kde mohly. Betty dospívala a měnila se, Mary sháněla celé rodině práci, v Americe byla krize, někdy jim vypnuli elektřinu, ale radostného života se nevzdávali, chodili na dřevo do parku a zvali spousty hostů na nastavovanou sekanou. Hráli hry, zpívali, tančili, neopouštěli se. V sedmnácti letech se Betty zamilovala do o třináct let staršího muže, kterého přivedl její bratr na víkend. O rok později se s Bobem vzali. Chystali se koupit si farmu, protože to byl Bobův sen. Farmu koupili daleko v divočině na úpatí Olympského pohoří, zašlou starou, farmu bez vody s obrovským pozemkem naprosto zarostlým obřími semenáčky douglasovy jedle. Bobovi šlo všechno od ruky, měl fortel a cíl a byl šikovný, Betty se trápila se vším na co sáhla, uměla vyšívat, hrát na klavír, zpívat, ale zatloukat hřebíky, štípat šindele, vodit koně, sekat dřevo to neuměla. Z Boba se stal tvrdý farmář a na jaře zaplnil farmu tisíci narozených mláďat kuřátek, prasátek, štěňátek, koťátek, všude to volalo, pípalo, štěkalo, mňoukalo, Betty se narodilo miminko a měla na starost všechna ta mláďata. Sousedi byli daleko a přesto, že byli přívětiví, měli své starosti, své farmy, svoje zvířata, někteří sousedi byli pracovití a měli všechno zvládnuté perfektně a jiní byli líní, dobytek jim utíkal, všude byl nepořádek, ale taková sousedství byla pro Betty vysvobozením, šla klidně s kočárkem 7km k paní Kettlové jen aby si popovídala, aby zahnala samotu a dostala neskutečně dobré pohoštění a mateřskou náruč k tomu. Betty zjistila, že na farmě je každá návštěva vítaná, obsloužená, že jí musí být pomoženo a každá návštěva vždy přinese velké vzrušení a společenskou událost, ať jsou to dřevorubci, indiáni, kteří byli úplně jiní, než co se o nich píše v knihách, ale i osamělí lidé, kteří ze samoty zešíleli, podomní obchodníci a divoká zvířata. Když se Betty narodila druhá dcerka Janka byla pro ni samota už tak neúnosná, že svého muže opustila a vrátila se do města Seattlu za svojí velkou rodinou, která ji mezi sebe přijala jako znovunalezenou dceru se dvěma roztomilými děvčátky. Kniha je humoristický román o těžkém životě, o chudobě, o samotě, ale vyznívá optimisticky a hodně se u čtení nasmějete. Betty nebyla dříč, ale její popisy přírody a událostí jsou nesmírně rozmanité, řeč je tak květnatá až přechází do fantazie a její smysl pro humor už pomohl v těžké životní situaci mnoha tisícům nezkušeným mladých manželek.... celý text
Literatura světová Romány Biografie a memoáry
Vydáno: 2008 , ArgoOriginální název:
The Egg and I , 1945
více info...
Přidat komentář
protože jsem na knihu slyšela jen chvalozpěv, tak jsem byla poměrně zklamaná. Neřekla bych, že sršela humorem a vtipem, ale jako náhled do života na slepičí farmě, v téměř lidskou rukou nedotčené části Ameriky, byla poměrně čtivá.
Mám zatím rozečteno, ale fascinuje mě, jak je ta kniha ve své podstatě současná. Jakékoliv "přesazení" do neznámého prostředí s sebou nese trochu nepochopení, pobavené sledování svého okolí, a jsem ráda, že někteří lidé mají dar, aby tato pozorování humorně sepsali. Oblíbené pasáže o jídle, místní farmáři jakoby svým nedostatkem rozhledu a vkusu z oka vypadli nechvalně proslulým uživatelkám Mimibazaru. Kontrast muže, který "plul s napjatými plachtami naprosto nedotčený jakýmikoli potížemi". A vůbec, zatím dobrý.
Vtipne pohodove cteni, Betty zboznuju. Ale pravdou je, ze jsem knihu precetla az na podruhe, poprve me nudila, to jsem byla ditko skolou povinne.
Super kniha.Vyvolá smích a úsměv na tváři a to člověk v dnešní době občas vážně potřebuje.Zapomenout na starosti a pobavit se vtipně napsanou knihou.
Čteno kdysi dávno a přiznám se....nedočteno...přišlo mi to takové....nudně laskavě nehumorné. Připomínalo mi to Svěrákovy povídky, akorát to bylo mnohem delší.
Klasicka knizka ke kave. A bubnujici kapky deste nam utvareji dokonalou kulisu...
Knížka sama o sobě nemá daleko k dokonalosti, ale v podání Tat'jany Medvecké se jí nedá vytknout už vůbec nic.
milé, oddychové čtení, které mě ovšem nedokázalo vtáhnout do děje. Nejlépe knihu číst při silných depresích. Neštěstí druhých alespoň mně vždy zvedne náladu :D
nelze než doporučit - parádní a chytrá oddechovka. a člověk je hned rád, že nežije na slepičí farmě :)
Velmi čtivá a vtipně psaná kniha, u které si odpočinete a přesto na ni nezapomenete.
(SPOILER) Autobiografická knížka, mladá Betty se vdala za manžela Boba,který chtěl mít farmu.Betty s ním odchází do hor na farmu, kde musí prát vařit, uklízet, zavařovat, především se musí starat o slepice a o velkou zahradu. Sousedy si nevybírá a seznamujeme se s jedněmi Ketleovými, kteří jsou líní a pohodlní a často prosí Boba o pomoc. Život na farmě Betty nenaplňuje a nakonec zmáhá. Po 2 letech dosáne vítězství a stěhuje se z farmy v horách zpět do civilizovaného světa. Úsměvný román této slavné spisovatelky mě velmi zaujal.
Nádherná kniha od skvělé autorky. Je škoda, že toho nemohla napsat víc. Vtipné, čtivé a snadno představitelné. Jak rádi čteme o potížích těch druhých
Knížka se sice četla snadno, ale na konci stránky jsem nějak nevěděla, o čem jsem vlastně četla.. Ke konci jsem se do čtení musela nutit... Čekala jsem od ní něco víc...
Kniha, která mě nikdy nezklame. Četla jsem ji už několikrát, tentokrát poprvé vdaná a matka, a tentokrát jsem tam pro sebe objevila mnoho nových pohledů.
Knížka relativně o ničem...Vyprávění plyne, postupně začne nudit a drobné příhody, které se tam autorka rozhodla vložit, se zdají být nevýrazné a jednotvárné....
Knihu jsem četl v roce 1970, četla se mi velice dobře,humor pro mě spíše úsměvný.Autorka mi tenkrát nejvíce potěšila odstavcem,kde bábinka jim večer předčítala knihy a nejraději měli Zaneho Greye ,mého nejoblíbenějšího autora..
Štítky knihy
humor zfilmováno venkov autobiografické prvky pro dívky farmáři vejce dívčí romány
Autorovy další knížky
| 2004 |  Vejce a já |
| 2010 | Paní Láryfáry |
| 1987 | Co život dal a vzal |
| 1993 | Čáry paní Láryfáry |
| 2008 | Morová rána |
Kniha mě trochu zklamala, až tak moc jsem se během jejího čtení nepobavila, spíš jsem žasla, co všechno je hlavní hrdinka schopna snést pro splnění snu svého muže. Opustit "civilizaci" a veškeré její vymoženosti jako je především tekoucí teplá voda a splachovací záchod v místnosti, to je obdivuhodné :-) Ale jinak příjemný náhled na život na slepičí farmě.