Vejce a já
Betty MacDonald
Kniha začíná obdobím před narozením hlavní hrdinky Betty. Její rodiče hodně cestovali, a to i po narození svých dětí. Nejdříve se narodila Mary, pak Betty, bratr Cleve a sestra Darsie. Vyrůstala ve velké dětmi oplývající rodině, často se stěhující, ve velkých domech s jídelnami, ložnicemi, tělocvičnami. Tatínek byl přísný a dodržoval řád chodu domácnosti, který sám vymyslel. Maminka s babičkou mu všechno kazily a nic nedodržovaly a tak se děti zmítaly mezi naprostou přísností a nedokonalou povolností. Vzaly to jako děti a líbilo se jim to. Když bylo Betty dvanáct let, zemřel jí otec a o pár měsíců později se narodila nejmladší sestra Alison. Smrtí otce se vše změnilo, chudoba zaklepala na dveře, děti už nechodily do tolika kroužků, rodina se semkla a vyrůstající děti pracovaly kde mohly. Betty dospívala a měnila se, Mary sháněla celé rodině práci, v Americe byla krize, někdy jim vypnuli elektřinu, ale radostného života se nevzdávali, chodili na dřevo do parku a zvali spousty hostů na nastavovanou sekanou. Hráli hry, zpívali, tančili, neopouštěli se. V sedmnácti letech se Betty zamilovala do o třináct let staršího muže, kterého přivedl její bratr na víkend. O rok později se s Bobem vzali. Chystali se koupit si farmu, protože to byl Bobův sen. Farmu koupili daleko v divočině na úpatí Olympského pohoří, zašlou starou, farmu bez vody s obrovským pozemkem naprosto zarostlým obřími semenáčky douglasovy jedle. Bobovi šlo všechno od ruky, měl fortel a cíl a byl šikovný, Betty se trápila se vším na co sáhla, uměla vyšívat, hrát na klavír, zpívat, ale zatloukat hřebíky, štípat šindele, vodit koně, sekat dřevo to neuměla. Z Boba se stal tvrdý farmář a na jaře zaplnil farmu tisíci narozených mláďat kuřátek, prasátek, štěňátek, koťátek, všude to volalo, pípalo, štěkalo, mňoukalo, Betty se narodilo miminko a měla na starost všechna ta mláďata. Sousedi byli daleko a přesto, že byli přívětiví, měli své starosti, své farmy, svoje zvířata, někteří sousedi byli pracovití a měli všechno zvládnuté perfektně a jiní byli líní, dobytek jim utíkal, všude byl nepořádek, ale taková sousedství byla pro Betty vysvobozením, šla klidně s kočárkem 7km k paní Kettlové jen aby si popovídala, aby zahnala samotu a dostala neskutečně dobré pohoštění a mateřskou náruč k tomu. Betty zjistila, že na farmě je každá návštěva vítaná, obsloužená, že jí musí být pomoženo a každá návštěva vždy přinese velké vzrušení a společenskou událost, ať jsou to dřevorubci, indiáni, kteří byli úplně jiní, než co se o nich píše v knihách, ale i osamělí lidé, kteří ze samoty zešíleli, podomní obchodníci a divoká zvířata. Když se Betty narodila druhá dcerka Janka byla pro ni samota už tak neúnosná, že svého muže opustila a vrátila se do města Seattlu za svojí velkou rodinou, která ji mezi sebe přijala jako znovunalezenou dceru se dvěma roztomilými děvčátky. Kniha je humoristický román o těžkém životě, o chudobě, o samotě, ale vyznívá optimisticky a hodně se u čtení nasmějete. Betty nebyla dříč, ale její popisy přírody a událostí jsou nesmírně rozmanité, řeč je tak květnatá až přechází do fantazie a její smysl pro humor už pomohl v těžké životní situaci mnoha tisícům nezkušeným mladých manželek.... celý text
Literatura světová Romány Biografie a memoáry
Vydáno: 2008 , ArgoOriginální název:
The Egg and I , 1945
více info...
Přidat komentář
I já jsem si přečetla knihu spíše proto, že mi byla doporučena. Možná právě kvůli doporučení jsem čekala více a byla jsem pak zklamaná.
Tá neopozeraná schopnosť si urobiť sama zo seba terč úsmevnej kritiky. V detstve nám to otec predčítaval, akosi mu nešli rozprávky a nám to fakt nevadilo. Asi najvýstižnejšie adjektíva sú : milé a úsmevné.
Přečetla jsem si jí na doporučení,že je to výborná kniha,vtipná atakdále..... uznávám že hlavně popisování domáctnosti Kettlových mě bavila,ale celou knížku jsem tak nějak počítala stránky do konce,což nikdy neznačí nic dobrého, jednoduše řečeno mě kniha moc nebavila a byla jsem zklamaná.....
Knížka zahřeje, pohladí na duši, povznese nad běžné problémy a pokaždé, když v tichosti domova sakrujete nad tím svým klukem/chlapem/mužem přesvědčí vás o tom, že není nejhůř, protože jste ještě nechovaly slepice :) Krásně napsané, realistické, čtivé
Ta kniha se čte sama, příroda ožívá a hodnotí Betty v jejím pachtění; jste vhozeni do jejího nitra a je to - ne hořkosladké - spíš hořkovtipné. K téhle knize se vždycky ráda vrátím.
Je to neuvěřitelné, ale mně se tenhle literární klenot prostě nelíbil. Dočetla jsem to jen silou vůle, knihu Co život dal a vzal jsem vzdala po pár stránkách.
Pokud hledáte knihu na dovolenou k moři, která by vám měla vyplnit čas mezi snídaní a obědem, je to rozhodně správná volba. Nic zásadní mi do života nepřinesla, ale místy jsem se i pobavila a řemeslně velmi dobře zvládnuté. Proto 4 hvězdy
Tohle se dá čís několikrát a vždy se pobavíte. V naší rodině si tuhle knihu vezme do ruky čas od času každý
Člověk musí být asi v určitém věku, aby ho kniha oslovila. Knihu jsem poprvé začala číst když mi bylo 22, a po pár stránkách jsem ji odložila, a říkala si, jak tohle někdo může číst. Je to pár dní, co jsem ji začala číst znovu, překonala obavy, že jí zase odložím, a jen si namlouvám, že mě něco takového bude bavit, a po pár stránkách jsem se poprvé usmála, :-) hi hihi, a najednou ani nevím jak jsem byla začtená, do krásného vyprávění paní Betty, při cestě do práce v MHD jsem se chechtala, cítila vůni lesa, spáleniště, ostružin, a jindy zase zabijačky, a slepičinců.. Výborné čtení, oddychovka, zasmála jsem se, a kdo má alespoň nějakou fantazii, a představí si Betty jak prchá před medvědem, tak se jistě bude chcechtat taky. Každopádně, bych řekla, že více osloví ženy, které už za sebou něco mají , než-li mladé teenegerky, které o životě ještě moc nevědí. :) Přečetla jsem ji jedním dechem, a věřím, že se k ní nejednou vrátím. Doporučuji .
Chvilku mi trvalo než jsem se do ní začetla, ale pak jsem se nemohla odtrhnout. Výborná kniha, která posílá dobrou náladu.
Ironie a sebeironie přesně v té podobě a míře, která je mi vždycky sympatická! Kniha mě velmi mile překvapila: téma a prostředí zajímavé (aspoň pro mě), humor mi sednul (narozdíl od jiných uživatelů, jak tak koukám na hodnocení a komentáře...), postavy svérázné a neobvyklé, jazykově zajímavý překlad. Nenudila jsem se ani chvilku!
Moje nejmilejší-četla jsem již několikrát,vždy ve vypjatých situacích-krásné a milé čtení..
Tak dobré a zároveň kvalitní čtení! Knihu jsem četla snad již pětkrát a stále mne baví. Dobrá zábava na dovolenou, ale i pro stresové chvíle, které dokáže zmírnit.
Kniha mě zaujala a taky pobavila. Určitě správné čtení na uklidnění před spaním. Příběh o oddané manželce, schopné hospodyni, ale zároveň inteligentní ženě. Betty se sice snažila udělat pro manželovo štěstí cokoliv a dle mého se s tím po dlouhý čas vyrovnávala skvěle, ale i jí došlo, že JEHO štěstí nemusí být nutně JEJÍ štěstí.
Od autorky jsem četla ještě i co Život dal a vzal, však Vejce a já je lepší.
Vhodné číst, když se člověk potřebuje uklidnit či odreagovat.
Už dříve jsem četla Co život dal a vzal a slyšela jsem, že Vejce a já je nejlepší. Buď jsem neměla správnou náladu nebo mě opustil smysl pro humor, ale Co život dal a vzal mi přijde zajímavější.
Ze začátku se Vejce tváří jako neutuchající fňukání nad tím, jak se vzdělaná městská dívka ocitla v Balíkově a všechno tam bylo špatně včetně práce, sousedů a manžela. Zhruba ve čtvrtině se to však zlomí a Bettino vyprávění je vcelku optimistické. Najednou zvládá i péči o dítě, výlety a návštěvy sousedů.
Na nikom nenechá nit suchou, včetně sebe, a tak můžeme škodolibě číst o tom, jak je Betty nešikovná, její manžel nechápavý, sousedé hloupí nebo líní a Indiáni tvoří skupinu místních nepřizpůsobivých. Škodolibou radost nad cizím "neštěstím" (nic vážného se tam nestalo, takže o neštěstí nejde mluvit, navíc slepičí byznys nevzdali) jsem nepociťovala, spíš mi bylo Betty líto.
Kniha pro mě byla oddechovým zábavným čtením, kdy jsem si uvědomila, že ne vše, co se kdy stane lze ovlivnit. Užasla jsem nad tím, co byla Betty ochotna vytrpět pro svého manžela, pro jeho štěstí. Zároveň mi však tento názor připadal dosti zastaralý. Pocit emancipovanosti jsem při čtení rozhodně neměla. Přesto je pro mě kniha srdeční záležitostí.
Štítky knihy
humor zfilmováno venkov autobiografické prvky pro dívky farmáři vejce dívčí romány
Autorovy další knížky
| 2004 |  Vejce a já |
| 2010 | Paní Láryfáry |
| 1987 | Co život dal a vzal |
| 1993 | Čáry paní Láryfáry |
| 2008 | Morová rána |
Opět (po kolikáté už) jsem si tuto knihu moc užila. Když potřebuji podpořit a nakopnout, že všechno se dá zvládnout, i když má člověk pocit, že by nejradši utekl, je tohle dobrá volba.