Vejce a já
Betty MacDonald
https://www.databazeknih.cz/img/books/24_/24434/bmid_vejce-a-ja-MKB-24434.jpg
4
2875
2875
Slavný autobiografický román popisuje se značným odlehčením život na slepičí farmě, kterou s manželem Bobem založili a zvelebili - v civilizací nedotčeném, panenském koutě severozápadní Ameriky. Život v primitivních podmínkách a s nelaskavým manželem nebyl pro ženu zvyklou na město uspokojivý. Kniha je odrazem prvního manželství americké spisovatelky, která své nepříliš šťastné manželství na zapadlém venkově zažehnávala tím, že o něm s humorem psala. Kniha se po svém vydání v roce 1945 stala okamžitým bestsellerem a brzy byla přeložena do většiny světových jazyků. Sarkasmus autorky se trefil do všeoebecné nálady panující těsně po válce.... celý text
Literatura světová Romány Biografie a memoáry
Vydáno: 2004 , VyšehradOriginální název:
The Egg and I , 1945
více info...
Přidat komentář
Kniha vypráví skutečný příběh autorky, která se přestěhovala se svým manželem Bobem do hor na severozápadě USA, kde si založili slepičí farmu. Betty, zvyklá na život v civilizaci, musela najednou žít v místech, kde nebyla ani elektřina ani vodovod, starat se o tisíce slepic, malou dcerku a manžela, který jí rozhodně nepomáhal a jen ji podceňoval. K nejbližším sousedům je to hodně hodin chůze, navíc jsou všichni zdejší lidé velmi svérázní.
Betty má však velký dar, smysl pro humor, s pomocí kterého vše zvládá a ještě o tom dovede zábavně psát.
Betty MacDonaldová napsala knihu o životě na farmě. Bylo to oddychové čtení. Nic náročnýho, nic ve mně kniha nezanechala, za rok, dva nebudu vědět o čem je....v anotaci je napsáno humorná kniha...no nevím, nezasmála jsem se ani jednou... ale špatné čtení to nebylo, to ne.
Každopádně další knihy od této autorky nejspíš číst nebudu.
„Vejce a já“ jsem v minulosti četla mockrát. A vždycky, když jsem ho někomu dohazovala, hlavním argumentem bylo: to se nachechtáš!!
Pobavila jsem se královsky i tentokrát. Vypointovat líčené tedy Betty MacDonaldová vážně uměla. Bez mnohomluvnosti, s humorem tak suchým, že by s ním snad chytnul i „Sporák“. Ale báječně mě doslova zaskočila jiná věc. Jako bych teprve teď dokázala docenit, jak úžasně uměla psát. Jak barvitě i poeticky dokázala vykreslit prostředí, jak důsledně udržela - jednou perfektně vystavěné – charaktery, jak třaskavou směs kontrastů dokázala namíchat, aniž by podlehla lacinosti a přebujelosti. Což o to, každý, zdá se, není uchvácen tématy slepičí farmy, mě to ale bavilo moc. (Navíc jsem znovu žasla, co všechno se dá přežít a ještě o tom vtipkovat. Těším se se vymýšlením toho, v jak odlišném stylu by se taková storry dala pojmout. Jedno oko by nezůstalo suché!)
A tak není divu; v mé galerii imaginárních kamarádů má Betty na čestném místě postel s nebesy.
Niežeby som sa chytal od smiechu za brucho, ale kniha má veľkú výpovednú hodnotu. Popisuje život farmárov ako spoločenskej vrstvy v určitom časovom úseku na určitom území.
Politicky nekorektné opisy indiánov boli len čerešničkou na torte a sem tam úsmev k tomu bol príjemným spestrením čítaných príbehov.
Betty bola silná žena a zaslúži si obdiv, našinec by to už nezvládol. Civilizácia nám uľahčuje životy až k totálnej neschopnosti žiť ich.
P.S. Bola to obľúbená autorka mojej nebohej mamy a tak pri čítaní cítim navyše aj silu neviditeľného puta a oživené spomienky žijú vlastným životom.
Pohodová knížka pro smutné dny. I když žít na slepičí farmě v té době bez pořádného hygienického zázemí a nekončící práce, nebyl žádný med, přesto to bylo napsáno s nadhledem a laskavým humorem.
Moje první kniha od Betty MacDonaldové. Vybrala jsem si ji na doporučení, sama bych si ji pravděpodobně nevybrala. Kniha mě nezklamala, ovšem ani nenadchla. Asi nespadám do cílové skupiny čtenářů, což není chyba knihy ani autorky.
Naopak, příběh Betty je vyprávěn s humorem jí vlastním a také s nadhledem. Občas se mi cukaly koutky nad některými slovními hříčkami.
Knihu mohu doporučit dál jako odpočinkové a nenáročné čtení.
No, nevím teda, asi jsem čekal trochu více. Uvědomuji si, že nejsem úplně cílová skupina pro tuto knížku a věděl jsem, že se jedná spíše o oddechovou četbu, ale možná to na mě bylo oddechové až trochu moc. Vůbec by mi nevadilo, že se toho v knize až tolik nestane, mám docela rád knihy ve formě útržkovitých popisných životních etap. Na začátku se mi kniha docela i líbila, pak mi ale začala hlavní hrdinka připadat jako ublížená kvočna, která se ničím moc neliší od zvířat, o která se stará. Uvědomuji si, že se nejedná o úplně emancipovanou dobu, ale má vůbec svého manžela ráda? Má vůbec své dítě ráda? Uvědomuji si, že neměla lehký život, ale když každá kapitola má vlastně stejný závěr - nikdo ji nechápe, je udřená a strhaná, tak mě to po chvíli tedy přestalo bavit. Kniha je v některých pasážích úsměvná, ale vždy je to ta samá situace - zase hlavní hrdince osud nepřál, vše se tak trochu nějak zvrtlo a celé je to hořkosladké. A hořkosladké je to vlastně od začátku až do konce. To vše mi začalo trochu brnkat na nervy asi v půlce knížky, pak se k tomu ale přidala neuvěřitelně otravná postava pana Kettla a neustále se opakující personifikace a celé to čtení mě vlastně začalo vyloženě otravovat.
Dvě hvězdy za první část knihy, kde ještě hrdinka není tak věčně ublížená a za to, že se to lehce a svižně čte.
Skvělá knížka, oddechové, osvěžující, zábavné. Hlavní hrdinka byla pasována do role manželky farmáře na slepičí farmě. Jako původem městský typ naráží na spoustu nových "venkovských" situací. Kolem farmy jsou opravdu prazvláštní farmářští sousedé a to celé vyvolává mnoho úsměvných, komických i tragických situací. Nečekal jsem, že mě kniha bude tak bavit. Netrhal jsem se vyloženě smíchy, ale musím říct, že bylo mnoho pasáží, kdy mi prostě koutky cukaly do nenuceného úsměvu. Vejce a já rozhodně mnohonásobně předčilo mé očekávání. S hlavní hrdinkou jsem opravdu prožíval její trápení i radosti, velmi mě bavila její přirovnání a popisy prostředí.
Skvělá, opravdu skvělá, takhle jsem se dlouho nenasmála. Ta kniha má kouzlo, je to něco úžasně vtipného, ironického, opravdového, ale i poetického. Krásně popsaná okolní příroda a život v horách, který je těžký, ale lidi stmeluje. V těžkých podmínkách je potřeba vzájemně si pomáhat ještě víc. Betty má můj obdiv za ten nadhled a skvělý humor. A Bob ten byl zlatej, každou situaci tak hezky korunoval tím svým stoickým klidem.
Poměrně dlouho mě tato kniha míjela. Nemohu říct, že bych se u ní smíchy potrhala, ale úsměv na tváři mi vyloudila poměrně spolehlivě. A to vlastně úplně stačí, abych jí mohla doporučit dále.
Úžasné oddechové čtení. Styl psaní čtenáře navleče do kůže hlavní hrdinky, která všechna svá trápení bere tak s nadhledem.
Betty nepretrzite valcici se sporakem a strastmi venkovskeho zivota a dokonaly manzel Bob, ktery zije na slepici farme svuj sen... Tihle dva me bavili od zacatku do konce.
Knihu jsem četla kdysi před lety a dodnes si pamatuji, jak jsem se u ní nasmála. Skvělé čtení. Doporučuji.
Vtipně a s jistou dávkou ironie popsané peripetie mladé Betty na manželově vysněné, slepičí farmě v zapadákově. Zatímco Bob má schopnosti a fortel pro život na venkově a pro práci na farmě je jako stvořený, jeho žena byla vychována jako městská slečinka. Dovednosti, kterým se učila v dětství, zde těžko uplatní. Bez elektřiny, vody a rodiny jí není do zpěvu. Postupně si najde přátele, ale s manželem se vzájemně odcizí.
Život tam musel být neskutečně tvrdý a osamělý. Přesto je kniha humorná a nadčasová.
Doporučuji!
V první řadě bych měla napsat, že tahle kniha nepatří k mému obvyklému žánru. Řekla jsem si, že zkusím nějakou tu oddechovku a sáhla jsem po této velmi vychvalované knížce. A řeknu vám, že jsem se tím prokousávala jen horko těžko... Několikrát jsem ji chtěla odložit, ale nakonec jsem vytrvala a zhruba od poloviny se to už celkem dalo. Nebude to holt můj šálek.
Příběh Betty, která se v osmnácti letech provdá za o třináct let staršího Boba. Bobův sen je vlastnit slepičí farmu a protože Betty byla svou matkou vychovávána v duchu: Napřed se ujisti, že tvůj manžel dělá to, co ho baví a pro co se hodí a pak přijmi s úsměvem všechny následky, - následuje ho do nejzápadnějšího bodu Spojených států do podhůří Olympských hor. Tam Bob koupil malou opuštěnou farmu, kde podle jeho soudu je nejlepší místo v celých Státech určené pro chov slepic.
A zde začíná naprosto neuvěřitelný příběh točící se okolo života na farmě, hospodaření, sousedských vztahů (miluji Kettlovi, ale za sousedy bych je asi nechtěla :-).) no a hlavně okolo slepic a vajec - jak jinak?
Betty je tak vtipná, že jsem si kolikrát říkala, že to přece musela být krása žít na takové farmě. Ale je mi jasné, že by mi stačil měsíc :-)).
Zrovna když jsem knihu četla, tak na mě na internetu o ní vykouknul článek, psalo se v něm, že se některé postavy poznaly a s Betty se soudily - kdo to asi byl?
Tohle je příběh, který probouzí životní sílu, dobíjí energii a pomáhá objevit nebo oprášit chuť do života. Před návštěvou psychiatra či při pocitu blížícího se nervového zhroucení, doporučuji nejdřív přečíst tuhle knížku a až po tom se rozhodnout o dalším kroku.
Nadčasová, milá, vtipná a jestli se to tak dá říct neuvěřitelně svěží knížka. Nevím, jestli to někdo máte stejně, ale nějak podvědomě (a uznávám že pěkně hloupě) beru generaci žijící před 100 lety a déle trochu jinak. Tohle čtení mě něžnou fackou probralo k pokoře a ukázalo mi, že lidé tehdy také měli smysl pro humor (a to přímo skvělý!), řešili kolikrát starosti a nástrahy života stejného rázu jako my dnes a rozhodně i bez moderních výdobytků nežili nudný život. Nedivím se, že je to takový kult, protože knížku bych s klidným svědomím doporučila od prarodičů po vnoučata.
Štítky knihy
humor zfilmováno venkov autobiografické prvky pro dívky farmáři vejce dívčí romány
Autorovy další knížky
| 2004 |  Vejce a já |
| 2010 | Paní Láryfáry |
| 1987 | Co život dal a vzal |
| 1993 | Čáry paní Láryfáry |
| 2008 | Morová rána |
Mám pocit, že jsem četla úplně něco jiného než všichni tu a kolem mě. No, dočetla jsem ji. Možná jsem do této knihy ještě nedorostla :D