Vděk
Delphine de Vigan
https://www.databazeknih.cz/img/books/41_/415126/bmid_vdek-1AS-415126.jpg
4
625
184
U nás již dobře známá a oblíbená francouzská autorka Delphine de Vigan ve svém zatím posledním díle Vděk navazuje na předchozí knihu Pouta v jakési zamýšlené volné trilogii věnované různým aspektům mezilidských vztahů. Hrdinkou jímavé, ale i humorné knihy je rezidentka domova pro seniory Michele Seldová zvaná Miška. Svérázná stařenka s duší mladého děvčete paradoxně k tomu, že pracovala jako korektorka v novinách, trpí postupující afázií, poruchou řečových schopností. Ztráta slov, která Miška nahrazuje jinými, je sice zdrojem komických efektů, ale zároveň prozrazuje leccos z její dramatické minulosti: její židovští rodiče byli deportováni a v dětství ji vychovávala cizí náhradní rodina. Miška vnímá svůj celoživotní dluh – vyjádřit těm statečným lidem svůj vděk – a cílí k tomu veškerou svou zbývající energii.... celý text
Přidat komentář
"Starnúť znamená naučiť sa strácať. ... Príde deň, keď už nebudeme môcť behať, kráčať, zohnúť sa, zdvihnúť, nakloniť, skrčiť, obrátiť sa nabok, potom na druhý, zadkom alebo predkom, ani ráno, ani večer, ani nikdy. Ustavične sa prispôsobovať.
Strácať pamäť, strácať svoje orientačné body, strácať vlastné slová. Strácať rovnováhu, zrak, pojem o čase, strácať spánok, sluch, strácať hlavu.
Strácať to, čo je vám vlastné, to, čo ste nadobudli, čo ste si zaslúžili, to, čo ste si vydobili, čo ste si zaumienili mať naveky. "
Krásny, smutný, pravdivý príbeh.
Dočetla jsem a ještě mám vlhké oči. Stáří - každého se nás týká a stejně jakoby sme si jej nepřipouštěli. Patřím už do té více ohrožené skupiny, co jezdí hromadnou dopravou za levno a stejně ... třeba to zvládnu. Byla to nádherná kniha a bylo tady o ní mnoho pěkného napsáno. Souhlasím a kdo nečetl - doporučuji.
Útlá knížečka, kterou jsem četla dlouho. Někdy mě i kousek sebral, dojal nebo zasáhl natolik, že jsem ji zase musela odložit. Krásný i bolestný – ne příběh, jen krátký pohled – na stařenku Myšku, která už "odvázala kotevní lano", ale než odpluje za obzor, chce ještě zamávat, poděkovat, uzavřít vztahy, ve kterých "nebylo řečeno všechno". Nevzpomínám si, kdy mi naposled bylo při čtení tak často do pláče.
Příběh o závěru života, který je vždy nepříjemný.
Je uměním podat to bez patosu. Tahle kniha to dokázala.
Možná se nám jednou s postupujícím věkem začne svět zamlžovat, ztrácet a rozpadat pod rukama. Nebo se my začneme rozpadat v rukou světa. Soukolí našeho organismu začne zadrhávat, kolečka se budou naprázdno protáčet, informace nenajdou cestu do míst, kam by měly doputovat, myšlenky budou zastřené a my si bolestivě uvědomíme, že některé procesy jsou nevratné. Důležité je nebýt na to sám a mít oporu v někom blízkém.
Sledujeme příběh, který je smutný a nevyhnutelný, ale zároveň dojemný a plný naděje, že když něco odchází, tak vždy i něco nového vzniká. Koloběh života, kterému se nelze vyhnout ani vzepřít. Až jednou přijde náš čas, snad nebudeme sami.
Tahle kniha byla skvěla v tom, jak pojala a velmi dobře popsala, jak vypadá stáří v moderní době. Skvěle zachycuje, jak už se stařenka o sebe nemůže postarat a tak musí odejít do domova pro seniory a následně je krásně zachyceno, jak to tam chodí.
Dále ss kniha zabývá nemocí zvaná afázie, která je zde také dobře zachycena a popsána. Autorka tak seznamuje širší veřejnost s tím, co tato nemoc obnáší, což je skvělé.
A tím největším tématem je zde samozřejmě vděk. Stařenka celou knihu touží poděkovat své náhradní rodině a nedovolí si odejít, dokud to neudělá. Je to pro ni bytostně důležité. Kniha se tak pozastavuje nad tím, co vlastně znamená být vděčný, skutečně vděčný. Tento pocit je tam také skvěle zachycen a vykreslen, co to prostě znamená být opravdu vděčný.
Styl psaní a čtivost celé knihy byla také skvělá. Kniha se četla velmi snadno a rychle. Jazyk byl lehce složitější.
Všechny postavy jsem si naprosto zamilovala, hlavně Mišku, které mi až bylo líto. I Jerôme byl zlatý a milý a člověku přirostl k srdci. Hrozně se mi líbilo, jak autorka knihu zakončila a jaký konec Jerômovi dala.
I děj a příběh byly dobře vystavěny. Člověk má neustále potřebu číst, aby zjistil, co se stane dál. Děj se ani netáhl až by nudil, ale ani nebyl moc rychlý a uspěchaný. Ideální.
Celá kniha se mi velmi líbila a byla jsem z ní velmi nadšená. Pokud si chcete přečíst něco vážnějšího, doporučuju!
Moudré stáří, které ihned pozná, co člověka trápí? Trauma z minulosti, které se vyřeší těsně před smrtí? Tahle a spousta další otravných klišé příliš shazují jinak dobře napsanou knihu na neotřelé téma. Samozřejmě, že vás dojme a rozesmutní, jenže to přeci není automaticky známkou kvalitní literatury.
Znáte to, když se chcete smát situaci, která vlastně vůbec není vtipná, ale prostě si nemůžete pomoct, protože Vám vtipná přijde? Tahle kniha je takových scén plná.. a zároveň dojímá, rozesmutní a donutí se zamyslet nad tím, za co všechno jste vděční a zda to dáváte dostatečně najevo..
Kniha se mě dotkla mnohem více než všechny knihy o holocaustu. Snad proto, že stáří se potenciálně týká nás všech a všichni doufáme, že stárnout budeme pomalu, důstojně a že zůstaneme dlouho aktivní. I když všichni víme, že takový dar nedostane do vínku každý...
Vhled do mé blízké budoucnosti.
Citlivý a nepatetický příběh staré ženy, které se ztrácí zdraví a také slova... Cítí vděk za svůj dosavadní život a snaží se splatit svůj morální dluh. Poděkovat lidem, kteří ji během války ukrývali a zachránili před nacisty. Oceňuji její vnitřní sílu a snahu uchránit si poslední zbytky důstojnosti navzdory zvykům v "jejím" domově důchodců. Smutné, pravdivé, neřešitelné....
(SPOILER) Tohle ťalo do živého. Obsah jsem předem neznala. Přečetla jsem knížku za den těsně před dnem, kdy jsem se po dlouhé době dostala na návštěvu ke své dvaadevadesátileté babičce, která žije v domově pro seniory. Tenhle i díky knížce umocněný zážitek nikdy nezapomenu. Náhody neexistují.
Něžný příběh o konci života, o slovech a o tom, že i bez nich můžeme rozumět, když jsou srdce otevřená a odvážná.
To byla krásná knížka. Za jedno odpoledne přečtená, ale v srdci zůstane napořád.
Krátká novela, kde samotný příběh není tak podstatný, jako myšlenky v něm ukryté.
Po Poutech další čtenářský zážitek, na který jen tak nezapomenu.
Nevyslovitelný zážitek - ale právě proto přece máme knihy!
Text skvělé autorky, naprosto úchvatný překlad neméně skvělé překladatelky. Minimální rozsah knihy, maximální dosah (nebo zásah?). Jen pár postav, jen pár témat, a taková síla; Grace Kelly, ta by šuměla!
A přimlouvám se: určitě ne povinná četba, jen nabídka pro ty hloubavé a empatické.
"Čeká na mě v křesle.
Když na mě čeká, nedělá nic. Nepředstírá, že čte, plete nebo něco jiného.
Tady je čekání zaměstnáním samo o sobě."
Ano, čtení této knihy je opravdu zážitek. Je plný lidskosti, i když se odehrává v tak trochu 13. komnatě. Pojednává o věcech, o kterých se bojíme přemýšlet, poslouchat nebo je zažít. Skutečnost je určitě mnohem surovější, ale de Vigan je milosrdný vypravěč. Nabízí nám téma k hlubokým úvahám.
Nádhera, to byl opravdu čtenářský zážitek. Doporučuji přečíst, hlavně lidí co nemají úctu k starším lidem by to měli mít za povinnou četbu. Příběh paní Mišky byl opravdu moc hezký. Kniha má krátké kapitoly, takže za chvilku přečteno.
To byla krása. Pro mně osobně čtenářský zážitek....spisovatelka je pro mě objev, dosud jsem od ní nic nečetla. Hlavní postava Miška si získala mé sympatie, Marie i logoped rovněž. Kdyby i v reálném světě lidé měli tolik pochopení a empatie k seniorům....moc doporučuji
Štítky knihy
humor francouzská literatura psychologické romány poruchy řeči senioři vděčnost stárnutí domov důchodců
Autorovy další knížky
| 2011 |  Ani později, ani jinde |
| 2021 | Děti nade vše |
| 2011 | No a já |
| 2018 | Pouta |
| 2019 | Vděk |
Kniha Vděk je v
| Právě čtených | 4x |
| Přečtených | 765x |
| Čtenářské výzvě | 210x |
| Doporučených | 62x |
| Knihotéce | 251x |
| Chystám se číst | 405x |
| Chci si koupit | 89x |
| dalších seznamech | 3x |
Kdy naposledy jste někomu opravdu od srdce poděkovali?
Krásný, smutný a neskutečně dojemný příběh. Upozorňuje nás na fakt, že vděk máme projevovat ve chvíli, kdy můžeme. A jeho projevy můžou být různé. Neměli bychom na to ale zapomínat, může se totiž snadno stát, že další příležitost pro jeho projevení už mít nebudeme