Vděk
Delphine de Vigan
https://www.databazeknih.cz/img/books/41_/415126/bmid_vdek-1AS-415126.jpg
4
625
184
U nás již dobře známá a oblíbená francouzská autorka Delphine de Vigan ve svém zatím posledním díle Vděk navazuje na předchozí knihu Pouta v jakési zamýšlené volné trilogii věnované různým aspektům mezilidských vztahů. Hrdinkou jímavé, ale i humorné knihy je rezidentka domova pro seniory Michele Seldová zvaná Miška. Svérázná stařenka s duší mladého děvčete paradoxně k tomu, že pracovala jako korektorka v novinách, trpí postupující afázií, poruchou řečových schopností. Ztráta slov, která Miška nahrazuje jinými, je sice zdrojem komických efektů, ale zároveň prozrazuje leccos z její dramatické minulosti: její židovští rodiče byli deportováni a v dětství ji vychovávala cizí náhradní rodina. Miška vnímá svůj celoživotní dluh – vyjádřit těm statečným lidem svůj vděk – a cílí k tomu veškerou svou zbývající energii.... celý text
Přidat komentář
Křehký příběh o stárnutí a ztrácení z pera francouzské spisovatelky Delphine de Vigan.
Autorka nám dává vhled na sklonek života Mišky, která žije v domově pro seniory a která postupně ztrácí slova kvůli postupující afázii. Miška byla dříve korektorkou v novinách. Dalšími postavami jsou Marie - dívka, která za Miškou do domova dochází a Jerome, Miščin logoped, oba pomáhají Mišce dořešit důležitou záležitost z minulosti a zároveň mají v sobě také nedořešená témata.
Celým příběhem se vine otázka vděčnosti a už na začátku se autorka zamýšlí nad slovem děkuji. Také nad tím, že před smrtí lidé chtějí projevit opravdový vděk těm, kteří pro ně něco zásadního udělali.
Jedná se o příběh, který přečtěte na jeden zátah. Je krásný a dojemný a zároveň se mi líbí, jak se autorce podařilo rozbít ten sentiment komičností i v takto závažném tématu.
"Ztrácet to, co vám bylo dáno, co jste získali, co jste si zasloužili, o co jste bojovali, o čem jste se domnívali, že to máte napořád.
Přizpůsobovat se.
Nacházet jiný způsob.
Obejít se bez toho.
Přenést se přes to.
Už nemít co ztratit."
Delphine snad neumí zklamat. Silné téma, krátké kapitoly, útlá kniha, ale tak vystihující konec života Mišky a jejímu vyrovnávání se překážkou, kterou ztráta mluvy je a také další záležitostí, za kterou je vděčná, protože díky ní je tam, kde je.
Hned úvodní dvě stránky jsme si četla několikrát. Nadčasové, vystihující pocity snad všech, kteří ztrácí či již ztratili své blízké.
První setkání s autorkou. Přečteno za 1,5h , knížečka je velmi útlá, ale zaručuji hluboký zážitek. Rozhodně se vás dotkne.
V poslední době hledám inspiraci ke čtení na YT, k této knize (a spoustě dalších tipů ) mě přivedla Míša z radsiknihu :) Dekuji.
Útlá kniha, která toho má opravdu mnoho co nabídnout. I přesto, že má jenom 160 stran, zůstane ve vás ještě hodně hodně dlouho.
Téma stáří, které je hlavním motivem knihy, moc nevyhledávám, protože mě trochu děsí. Mám pocit, že se jednou probudím, budu stará a už nestihnu všechno to, co jsem ještě mohla stihnout. :-(
Vděk jsem začala číst, aniž jsem tušila, o čem bude. A řadím ho mezi to nejlepší, co jsem zatím tento rok přečetla.
Kniha je vtipná a smutná zároveň, je sice krátká, ale plná emocí a citu. Autorka naplno využívá každého slova, věty, každého malého příběhu stárnoucí paní a lidí kolem ní…
Moc děkuji za tuhle knihu.
Delphine de Vigan umí psát o vážných tématech velice čtivě. Z téhle knihy čiší lidskost je to dojemný příběh u kterého se budete pousmívat, ale také vás rozpláče.
A tak musím říct, že cítím vděk k Delphine de Vigan, která se nebojí psát o takových tématech a svým stylem psaní dokáže přilákat úplně každého. Pro mě je jednou z nejlepších autorek a vždy se k jejím knihám ráda vracím.
Moje prvotina od této autorky a rozhodně né poslední!
Na pár stránkách tolik moudra.. setkání mládí vs. stáří, očekávání vs. zklamání ..
Téma, o kterém se příliš nemluví a to je .. jaké to bude až my budeme staří? Jací budeme těžko někdo ovlivní, je třeba to přijmout a přistupovat k tomu s respektem..
“Věci se dají zpomalit, ale ne zastavit..”
Ach můj bože! Prostě úžasné. Jen mě dost mrzí a (dojem mi kazí) ta nejasnost žlutých pilulek…
Některé knihy mají tři sta stran a za měsíc po přečtení nevíte o čem byly. A jiné jsou vyloženě jednohubky, ale zůstanou ve vás napořád.
Vděk je ten druhý případ. Je to útlá knížka o stárnutí, obětavosti, porozumění a důležitosti poděkovat dřív, než bude pozdě. Přečtena za pár dní, přesto vás donutí k zamyšlení nebo vás rozesmuní, dojme nebo pohladí po duši. Nebo všechno dohromady. Každopádně tohle si chcete přečíst.
Vážné téma, ovšem napsané tak zlehka a čtivě, že jsem to slupnul jak malinu. Oceňuji, že de Vigan dokáže napsat o stáří tak, že se u toho člověk nemusí zmítat v depresích.
Malý příběh o velkých věcech. O stáří, pocitu ztráty a bezmoci, o vděku, věku i lásce. O boji za každé slovo.
Nevím, jak by mohla být lepší.
“Člověk si pořád myslí, že má čas, aby věci řekl, a pak už je najednou pozdě. Myslí si, že stačí naznačit, ukázat, ale tak to není, musí se to říct.”
Zprvu banální příběh rezidentky domova pro seniory stižené ztrátou paměti a afázií. Příběh se jeví jako studie postupujícího stáří a terapeutický rozhovor s člověkem, který celý život pracoval se slovy a jazykem, aby na sklonku života trpěl poruchou řečových schopností, nikoli ale ztrátou rozhledu a inteligence.
Poselství je jasné-vyjádření vděku prostřednictvím jiných lidí, jiným lidem. Pacientka vlastně promlouvá ke svým terapeutům a ponouká je k včasnému splacení dluhů ke svým rodičům, nabádá je k odpuštění a k dialogu, k osobnímu kontaktu.
Zajímavé téma s dobrým úmyslem, zpracováni horší.
Kniha na mě zapůsobila, jednou i dojala k slzám, přesto mi tam něco chybělo, nedokážu definovat co konkrétně, něco hlubšího. Každopádně nutí k zamyšlení, pracuji ve zdravotnictví, kde je poměrně častý kontakt se stárnoucím člověkem a konkrétně na neurologii i s poruchami řeči a demencí. A protože je pacientů hodně, odosobnění od jejich situace je prakticky nutné. A nyní díky knize přehodnocuji a přemýšlím, že by nebylo špatné si občas přitáhnout židli a poslechnout si jejich příběh....
Smekám před paní autorkou. Krátké dílo, které má v sobě hromadu citu, pokory a vděku. Chvíli jsem se usmívala a chvíli brečela. Po celou dobu jsem přemýšlela nad lidmi, kterým jsem vděčná za to jaká jsem a jestli jim to dostatečně dávám (dávala) najevo.
Velmi zajímavá kniha o stáří, která mě donutila se zamyslet nad nepodmíněnou láskou a nad tím, co to vůbec stáří znamená a jak to berou ti, kteří stárnou. Minimální počet postav, přesto každý splnil svoji roli. Smutné a přitom vtipné. Jen si myslím, že to ve mě nezanechalo tolik, jako jsem si myslela.
Nádherná kniha. Opravdu tolik pravdy, lásky, síly, uvědomění je v jejích knihách.
Keďže som bola knihou Deti nade vše nadšená, vrhla som sa na ďalšiu autorkinu knihu. Ale táto bola pre mna sklamanie. Smutná téma, ale podaná tak, že ma nezasiahla ako som čakala. No určite ešte od autorky niečo prečítam. :)
Útlá knížka, která mě střídavě nutila k zamyšlení, bilancování a pláči. Nádhera, vřele doporučuji.
Krásné, smutné, jemné, dokonalé. Mě knížka velmi oslovila, protože mám stárnoucí rodiče a tak tohle téma velmi citlivě vnímám, ten smutek, nemožnost stárnutí a mizení síly a schopností přibrzdit a přitom ta chuť ještě něco dokázat a radost z okamžiků, co ještě jsou...
Štítky knihy
humor francouzská literatura psychologické romány poruchy řeči senioři vděčnost stárnutí domov důchodců
Autorovy další knížky
| 2011 |  Ani později, ani jinde |
| 2021 | Děti nade vše |
| 2011 | No a já |
| 2018 | Pouta |
| 2019 | Vděk |
Kniha Vděk je v
| Právě čtených | 4x |
| Přečtených | 765x |
| Čtenářské výzvě | 210x |
| Doporučených | 62x |
| Knihotéce | 251x |
| Chystám se číst | 405x |
| Chci si koupit | 89x |
| dalších seznamech | 3x |
Lidský a dojemný příběh o ztrátách a stáří.. Možná až příliš krátké pro tak silné téma, ale autorčin styl psaní dokázal vtáhnout do děje okamžitě.Hořkosladké čtení..