V polévce miso
Rjú Murakami
https://www.databazeknih.cz/img/books/16_/16529/bmid_v-polevce-miso-UIz-16529.jpg
4
490
93
Rjú Murakami, „enfant terrible“ současné japonské literatury, patří mezi nejvýraznější představitele japonské moderní prózy. Polévka miso je stejně jako tato kniha zvláštní směsí nasládlého, hořkého, kyselého a slaného. Hlavním hrdinou románu je mladík Kendži, který si na vysněnou cestu do Spojených států vydělává prováděním zahraničních, převážně amerických zákazníků nočním Tokiem. Jeho protipólem je zlověstně tajemný americký turista Frank, který si jej na několik dnů najme pro putování po těch nejpokleslejších podnicích a jehož osobnost vyvolá v Kendžim vlnu strachu a podezírání. Kniha je zároveň profesionálně zpracovaným thrillerem a promyšleným psychologickým románem s bohatým, až vizuálně působícím jazykem. Čtenář, který začne postmoderní balení thrilleru plného krutého násilí a sexu postupně loupat jako cibuli, objeví příběh o samotě, lásce a přátelství. O strachu ze života i smrti. O ztrátě vlastního já. O pokrytectví světa, ve kterém žijeme.... celý text
Přidat komentář
Jednoduchý, přímočarý námět. Kyselý, nasládlý přesně jak je v popisu, a hlavně naturalistický. Japonsko a jeden šílený Američan. Z některých popisů se mi zvedal žaludek, a to, vážení ,neumí popsat jen tak někdo.
Přemýšlím, jestli je to opravdu taková pecka, anebo vypývá atraktivita téhle knihy především z pro nás neznámého japonského prostředí a prostředí tokijských klubů a barů...
Japonsko je opravdu zvláštní země se zvláštní až (v ne nijak kritickém významu) podivnou kulturou a Japonci opravdu zvláštní lidé. Až mě děsí, že mě to poslední dobou fascinuje více a více a více a více tomu propadám. k V polévce miso jsem se dostal v podstatě jako slepý k houslým. Překládal jsem článek o japonské horrorové literatuře, kde mě zmínka o Rjú Murakamim zaujala natolik, že jsem se rozhodl o něm do jednoho časopisu napsat profil (v bláhové naději, že píšu o někom u nás neznámém). A během psaní profilu jsem zjistil, že mu u nás vyšly už čtyři knihy. Uběhlo jen pár dní a já se začítal právě do této. A každou další stránku jsem byl pohlcován více a více a propadal jsem se do příběhu hlouběji a hlouběji. Mohlo by se zdát, že je kniha o nehezkém, odpudivém a zlém Amíkovi, který si přijede do Japonska zavraždit pár lidí. Ale ouha, brzy se ukazuje, že tento Amík je jen pouhým zrcadlem, od něhož se se odráží hlavně Japonsko samotné. Na to, že má román jen pouhých 200 stran, je neskutečně mnohovrstevnatý, je tedy nejen o genezi a statu quo nestandartně se chovajícího jedince, ale hlavně o japonské kultuře, vztazích Japonských lidí mezi sebou i k cizincům, o jejich z našeho pohledu podivných zvycích a chování, ale i o vztahu hypotetické oběti k agresorovi. Samozřejmě nechybí trocha toho japonského ryzího estetického násilí (hrozně se mi líbí, jak je takřka cokoliv japonského esteticky dokonalé). Prostě úžasná kniha.
Tři hvězdičky jsou málo, čtyři zase moc.. Nevěděla jsem, co od knihy čekat. V první části je člověk napnutý jak špagát, ale uvolnění nepřichází, což po čase může unavit. Potom naštěstí přichází vrcholná scéna. Ale pak najednou strmý pád, konec mě malinko nudil. Myslím si, že kniha jako celek je dobrá, musí to jen splynout do toho celku..
Trosku me prekvapuje, ze kniha nema vyssi hodnoceni. Podle me super zajimave cteni, ktere vtahne kazdeho do deje.
trošku thriller o tom, co všichni tak milujeme na Japonsku . ) když si odmyslíte japonské reálie je to taková modernější a temnější verze Svěrákova Kolji, příběh o hledání přátelství mezi dvěma jedinci z různých prostředí
První polovinu knihy jsme měla pořád divný pocit v žaludku, asi podobně jako Kendži. Při vrcholné scéně jsem měla knihu zahodit daleko daleko, ale ještě že jsem to neudělala.. Psychologické knihy mám ráda, toto byl pro mě opravdu silný zážitek. Vžila jsem se. Téměř jako bych stála opodál v příběhu.
Tvrdý a realisticky napísaný príbeh z japonského prostredia, v ktorom sa Kendži, ako sprievodca zahraničných turistov, stretáva s podivným američanom Frankom, ktorého nezvyčajné správanie, vystupovanie aj zovňajšok, vyvolávajú v Kendžim pochybnosti.
Práve vďaka popisu psychológie postavy Franka je prvá polovica knihy viac než zaujímavá a čitateľ len tápe a silou mocou chce vedieť, čo je to za človeka.
V druhej polovici Murakami šokuje nečakanou udalosťou a vyvrcholením je ešte lepšie vykreslenie Frankovej podivnosti.
Krátka, ale sugestívna kniha, ponúkajúca zaujímavé postavy a nevšedný príbeh, odohrávajúci sa v interesantnom prostredí.
Musím říct, že jsem z knihy byla lehce šokovaná, protože jsem nevěděla, co od ní čekat. Moje prvotina od RM. Děj mě pohltil, bohužel ale musím říct, že konec mě už trochu nudil a kvůli němu si knihu znovu nepřečtu.
Je to přesně tak, jak píše o pár komentářů níž Skip – po dočtení knihy jsem si odfrkla a řekla, že to bylo fakt divný. Ale taky docela divně dobrý. Prasečiny mě docela berou a psychologickou prózu mám ráda.
Na tohoto autora jsem byla velmi zvědavá....a po přečtení knihy jsem trošku zklamaná. Kniha se dobře četla, byla zajímavá, brutální, šokující...ale čím víc jsem se blížila ke konci, tím mě to začínalo až nudit a po přečtení se řikám....nic moc
Dobře a čtivě napsaná kniha, která na jednu stranu poctivě odhaluje netušená zákoutí japonské společnosti, na straně druhé vypočítavě šokuje čtenáře. Tam kde většina současných tvůrců, kteří zobrazují násilí, pracuje s nadsázkou, hyperbolou a pobaveně pomrkává po čtenáři, Murakami nedává čas vydechnout a servíruje kousky masa, které ještě ani neví, že přestaly být člověkem.
Výsledkem je surový thriller, který vydrží být dokonalý dokud buduje atmosféru nevědomostí a neopodstatněným strachem. V poslední třetině ale začíná skřípat psychologie postav a ani polopatické vysvětlování motivace už to nezachrání.
... a Murakami má s Amíky evidentně problém.
... V polívce miso, je dobre..ale moje nejoblibenejsi kniha od neho jsou čary. Ty mužu číst pořád..a vždycky v tom najdu něco noveho..
Dovolím si citovat ze závěru knihy, jelikož je to přesně to, co z této knihy cítím.
I díky takovým nemilosrdným pozorovatelům postmoderního Japonska, jako je Murakami, se můžeme dozvědět, že Japonsko není jen zemí čajového obřadu, kaligrafie, bonsají a kvetoucích sakur, ale také zemí bujícího pornografického průmyslu, deziluze mladé generace, kriminality a kulturní a morální korupce. Jen nesmíme po přečtení jeho knih podlehnout klamnému dojmu, že je pouze a právě takové!
Od tohodle Murakamiho rozhodně nejlepší co jsem zatím četla. Napínavý, tajemný, parádně napsaný... Zaskočil mě vývoj i když se dal očekávat... Doufám, že u nás vyjde víc kousků od autora..
líbilo se mi to. Přečetla jsem to jedním dechem. Je to brutální, šokující přesto velmi dobře psychologicky popsané. Taková kniha k zamyšlení... Je to hnus ale velmi dobrý hnus)
líbí se mi příspěvky od uživatelů Stammel a pet-kyval, byť jsou výrazně kontrastní. jednoduše odráží čtenáře, jež mají kladný či negativní literární zážitek z pozřené Polévky. nenapsala bych nijak jinak další (můj) příspěvek aniž by to nebyla pouhá echolálie.
Polevka miso asi nebude muj oblibeny pokrm, ale verim, ze mnohym muze zachutnat:)
Štítky knihy
vraždy japonská literatura sadismus duševní poruchy, duševní nemoci Tokio
Autorovy další knížky
| 2008 |  V polévce miso |
| 2009 | Čáry |
| 2011 | Nekonečná, téměř průzračná modř |
| 2012 | Piercing |
Kniha V polévce miso je v
| Právě čtených | 2x |
| Přečtených | 681x |
| Čtenářské výzvě | 36x |
| Doporučených | 31x |
| Knihotéce | 140x |
| Chystám se číst | 146x |
| Chci si koupit | 28x |
| dalších seznamech | 8x |
Jak Kendži potkal Franka.
Japonsko je úžasná země, ale tady je nám předvedena tak, jak ji v cestopisech a dokumentech zpravidla nepopisují.
Ztráta tradičních hodnot, vykořeněnost a identifikace s komerčním pozlátkem západu čtenáře masíruje na každé stránce.
S odstupem dvou dní po dočtení musím říct, že jsem si knihu opravdu užil.
Počáteční napínavá fáze tušeného zla byla asi nejlepší, střední akční část je správně bizarní a následné objasnění situace srozumitelné, čtenář se může zase zklidnit a vyčkává na zaznění zvonů.
Celou dobu mi přišlo trochu nevěrohodné, že by se postava Frankova typu mohla bez zvláštních omezení pohybovat v jeho rodné zemi, natož pak v zahraničí.