Úzkosti a jejich lidé
Fredrik Backman
https://www.databazeknih.cz/img/books/44_/442137/bmid_uzkosti-a-jejich-lide-zbo-442137.png
4
2090
2090
Úzkosti a jejich lidé je naprosto bláznivá komedie o skupince rukojmích zajatých při prohlídce bytu. Neúspěšný bankovní lupič se uvnitř zamkne s přehnaně nadšeným realitním makléřem, dvěma morousy závislými na nákupech v IKEA, jedním potměšilým multimilionářem, smutnou starou paní, ženou v pokročilém stadiu těhotenství, otravným chlápkem a králičí hlavou. Nakonec to lupič vzdá a všechny propustí, ale když pak dovnitř vpadne policie, byt je… prázdný. V následné sérii zmatených výslechů všichni vylíčí svou verzi událostí a před čtenářem vyvstane klasická detektivní záhada: Jak se lupiči podařilo utéct? Proč všichni tak zuří? A hlavně — co se to dnes se všemi děje?... celý text
Přidat komentář
opět laskavý a nevšední příběh, Fredrik Backman se mi prostě vryl pod kůži, knihu jsem četla jedním dechem a úsměvem se mi zase prodloužil život.
Tato kniha je opravdu originální. S něčím takovým jsem se ještě nikdy nesetkala. Ze začátku jsem si říkala, že je to fakt úlet a nebyla jsem si jistá, jestli knihu dočtu. Ale pak se začal rozvíjet příběh jednotlivých postav a mě knížka začala bavit. Byla lidská, zábavná, místy smutná, s mnoha trefnými popisy ze života. Určitě stojí za přečtení.
krásné, milé a čtivé. ani vám nevadí, jak si s vámi autor hraje, vodí vás za nos, aby v zápětí převrátil vaše očekávání naruby, protože to dělá hezky. jen název je zbytečně odrazující
Autor mě zatím vždy pobavil. I tato knížka je velmi vtipná. Leckde poznávám sebe i své přátele - s humorem.
Neuvěřitelný, místy vtipný příběh, který jde zároveň pod povrch a budí k zamyšlení. Skvěle se to četlo!
Kombinace smíchu a slz. Opět Backman a opět takto. Zase ty sebevraždy.
Napadá mě, že by to byla výborná divadelní hra. Ty dialogy si o to vyloženě říkají.
Skupinka velmi současných lidí, kteří se předtím neznali, se stala rukojmími v bytě, který si přišli prohlédnout. Každý z nich je tak trochu svůj a nějak „divný“. Každý má svůj příběh. Kniha má spád, místy je drsná, až lehce vulgární, ale o to víc možná působí současně. "Doprdele, miláčku." Nějak mě to pobouřilo :-) Tahle drsná stránka věci ale tvoří rub hlubokým až patetickým příběhům, které vás rozbrečí, když si je trochu pustíte k tělu.
K tomu divadelnímu zpracování možná svádějí i záznamy výslechů od policie, které jsou vlastně scénářem samy o sobě.
Také neustálé předjímání v ději, kdy se čtenáři prozradí konec a posléze se k němu dochází, má na spád děje svůj vliv. I to oslovování čtenáře. Vtahování do děje.
Přečetla bych si to teď ještě jednou, s vědomím konce.
Příběh je vlastně ohromně lidský. O tom, že všichni děláme chyby. O odpuštění.
Pravda o nás - blbcích :-)
Kniha o tom, že jsou ještě dobří lidé mezi námi a bavila se u poslechu audioknihy.
Měla jsem teď trošku čtecí krizi, spousta plánů, stěhování a dovča.. tuhle knihu s sebou táhnu dobrý tři týdny a pořád nebyla chuť. Teď jsem jí přečetla asi za 4 dny, čtení po nocích.
Jak moc mě potěšila. Byla na jednu stranu hrozně smutná, pravdivá, ale na druhou vlastně šťastná, ulhana ale se spoustou krásných myšlenek.
"Pravda je, že kdyby lidé byli opravdu tak šťastní, jak to vypadá na internetu, netrávili by na něm sakra tolik času, protože ten, kdo prožívá krásný den, ho z poloviny nevyplácá na focení sebe sama."
Kniha se mi moc líbila a "zabila" mou čtecí krizi.
Doporučuji.
Myslela jsem, že si přečtu oddechovou knihu s trochou horšího humoru. Z knihy se vyklubala kniha, která mě donutila zamyslet se více než knihy k tomu určené. Opravdu povedená "pohádková" kniha u které se člověk nepřestává usmívat nad hloupým humorem.
"Lidé totiž potřebují i pohádky, alespoň občas"
Krásná kniha, jako všechny od Backmana. Jeho příběhy mají větší hloubku než se na začátku tváří. Velmi se umí vcítit do jiných lidí. Doufám, že budou další knihy.
Rádoby nesmyslná šaškárna, která v sobě ale ukrývá hlubší myšlenky. Na tenhle styl si musíte zvyknout a buď ho oceníte, nebo si řeknete, že to byla totální kravina. No, já se řadím k tomu prvnímu. Našla jsem v tom dost.
"... prohlásit člověka za blbce je velmi lehké, pokud zapomenete, že být člověkem je většinou k zblbnutí těžké."
„Pěstovat mýtus kolem své osoby umí každý, pokud má na to dost hnojiva, takže jestli tráva na druhé straně plotu vypadá zelenější, asi bude plná sraček.“
"Všechny ty řeči o bio zemědělství a reklamy na volně pobíhající slepice a šťastná prasata... není ode mne mnohem neetičtější jíst šťastná prasata? Nebylo by lepší sníst prase, které prožilo strašný život, než prase, které si užívá podle hesla „carpe diem“ a má rodinu a přátele? Zemědělci tvrdí, že šťastná prasata mají chutnější maso, takže předpokládám, že počkají, až se prase zamiluje nebo až se mu narodí mláďata, zkrátka až bude úplně NEJŠŤASTNĚJŠÍ v životě, a pak ho střelí do hlavy a vakuově zabalí. Tohle že je etické?"
Nádhera...
Přečetla jsem to téměř na jeden zátah. Je to vlastně hrozně smutné, ale zároveň hezké, nadějeplnné čtení. Je zde spousta myšlenek, které jsem si musela zapsat, spousta krásných přirovnání v popisech... Jsem nadšená.
Myslím, že většina z nás si v tom něco najde.
Rozhodně doporučuji!
No konečně! Po opravdu hodně dlouhé době kniha, která není předvídatelná od samého začátku. Smála jsem se, plakala jsem a hodně si uvědomila. Po dočtení jsem si musela dát pár dní odpočinku od knih, protože ve mě příběh stále dozníval.
Nemohu nic jiného než doporučit!
Byla to má první a určitě ne poslední kniha od pana Backmana.
Tohle byla velmi zvláštní kniha. Krásně napsané, místy vážně vtipné, místy smutné. Nebyl to typ příběhu, který bych vydržela číst v kuse, spíše jsem se ke knize vracela. Ale rozhodně byla zajímavá. Závěr byl silný, možná až dojemný, nutil k zamyšlení.
Backman pro mě není snadné čtení, ale rozhodně stojí za to.
Čtete a říkáte si, "to jsou ale blbci", smějete se a díky krátkým kapitolám a lehkým perem autora postupně odkrýváte pohnutky a minulost lidí, kteří by se jen tak na jednom místě nesetkali. Vzhledem k převažujícímu humornému duchu díla, jsem nečekala, že mě konec, rozuzlení příběhu a nahlédnutí pod kůži našich rukojmí, individua, psycholožky a dua policistů tolik chytne za srdce. Pro všechny, kteří potřebují vzpruhu do života, kteří se potřebují nejen pobavit, ale i o životě se zamyslet.
Už mám asi “přebackmanováno” a jsem zmlsaná. Musím si dát pauzu. Kdo již zná autora, hned od začátku začne přemýšlet, kdo je kdo, kdo s kým a co má společného, z koho se vyvrbí úplně někdo jiný a jak moc (a to si pište, že to bude opravdu mooooc) jsou všichni mezi sebou nějak propleteni. Přidejte k tomu dvě časové roviny a o zábavu na pár dní máte postaráno. A ono náhle ne. Prostředek se táhl a konec vypadal, že je v nedohlednu. Prožité osudy jednotlivých postav se vršily, zamotávaly, proplétaly a nějak nikde nekončily. A pak náhle, jako když se probudíte ze zmateného snu, vše se rázem vyjasní, rozplete a vy najednou posloucháte (čtete) poslední věty. 3* a 1* za brilantní načtení Otakara Brouska ml.
“Nikdy se nedozvíme, co si vzájemně způsobujeme a jak váš život ovlivňuje můj.”
Moje prvotina od tohoto autora. Nalákala mě obálka a anotace.
Musím říct, že takovej bizár, jako na začátku, jsem dlouho, možná nikdy, nečetla.
Fakt to byla bláznivá jízda, kdy jsem se musela v textu občas vrátit, jestli jsem dobře četla.
Ve chvílích, kdy jsem nečetla, zaobírala jsem se myšlenkou, kolik času Backmanovi zabrala příprava, protože tohle vymyslet!
Konec mě trochu zklamal, tam už to bylo tak rozplizle fádní, ale jinak mě to opravdu bavilo :)!
Moc hezká knížka, při které jsem se opravdu od srdce několikrát zasmála, ale i si poplakala dojetím. Čte se prostě sama ;) Krásné dílo, doporučuji.
Štítky knihy
humor švédská literatura tajemství
Autorovy další knížky
| 2014 |  Muž jménem Ove |
| 2017 | Medvědín |
| 2020 | Úzkosti a jejich lidé |
| 2015 | Babička pozdravuje a omlouvá se |
| 2016 | Tady byla Britt-Marie |
Fajn počtení třeba na dovolenou.