Těžké melodično
Terry Pratchett
https://www.databazeknih.cz/img/books/46_/467/bmid_tezke-melodicno-CS5-467.jpg
4
1182
100
Úžasná Zeměplocha / Úžasná Plochozem série
< 16. díl >
Jiné děti dostávají na hraní xylofonky. Zuzance stačilo požádat dědečka, aby si vysvlékl vestu. Ano. V té rodině je Smrť. Je těžké vyrůstat jako obyčejné děvče, když dědeček jezdí na velkém bílém koni a máchá kosou. Pak najednou z jistých důvodů musíte převzít zavedený rodinný podnik a spousta lidí si vás plete se zubní vílou. Musíte se také v tváří v tvář postavit návykové hudbě, která se šíří po celé Zeměploše. To má na svědomí trojice hudebníků ve složení Chalamaďan Imp y Cilin, trpaslík Zlota a troll Perm M. Skalice (M jako Modroš). Úžasná Zeměplocha, kniha 16., přeložil Jan Kantůrek.... celý text
Literatura světová Humor Fantasy
Vydáno: 1998 , TalpressOriginální název:
Soul Music , 1994
více info...
Přidat komentář
Pratchett prostě nikdy nezklame. Užasně odpočinkové čtení, u kterého se člověk zasměje. Myslím, že velkou částí je potřeba poděkovat i panu Kantůrkovi za překlad. Prostě mne Pratchett v podání pan Kantůrka velmi baví ;)
Těžké melodično dokonale pasuje do Pratchettovy zeměplošské mozaiky. Hodně se mi líbí jak Terry dokáže vypíchnout nějakou událost, situaci či aspekt, který je příznačný i nám "obyčejným" lidem a skvěle jej zrcadlí a pitvá ve své tvorbě. Zatímco dále je to třeba otázka a důležitost moderních svátků (Otec prasátek), v Melodičnu je tím podstatným hudba. A to ne ledajaká. Ale hudba, která publikum nabíjí nepředstavitelným až fanatickým raušem a zároveň neskutečně ždímá (psychicky i fyzicky) hlavního interpreta či celou kapelu (ta většinu knížky neví jak dál). Jednoduše řečeno Beatlemanie či spíše šílenství "ohledně kamenů" je zde poodhaleno v celé své (lehce zvrhlé) kráse.
Super kniha :-) Spojenie Smrťa, mágov, Zuzanky a rocku v jednom diely je naozaj parádne. Dej je plný narážok na rôzne kapely a skladby zo skutočného sveta, takže ma to bavilo o to viac. Škoda akurát toho záveru a chýbala mi nejaká výraznejšia a silnejšia dejová linka. Tento diel som ale čítala, aby som mala krajší deň a viac sa smiala a to sa podarilo, takže 5* :-)
Poslouchal jsem jako audioknihu. Opět perfektní dílo, ale oproti Mužům ve zbrani je to slabší. Moc se mi líbily odkazy na klasický rock, a že jich tam bylo, možná jsem ani všechny nepostřehl. Celkově šel tentokrát příběh trochu mimo mně a užíval jsem si hlavně tyto odkazy. Čekal jsem víc Smrtě a doufal jsem, že tu bude i Mort a Ysabell.
Byť se jedná o Mistrovu knihu, nemůžu dát plný počet. Ano, máme tu Smrtě, mnoho neuvěřitelně vtipných a moudrých postřehů, ale... Autor honí příliš mnoho zajíců najednou a jako obvykle na konci vznikne tak nepřehledný guláš, že si člověk i při několikátém čtení marně vybavuje, kam jednotlivé postavy dospěly. U tohoto dílu Zeměplochy prostě platí třikrát a dost :-).
Tato kniha mi ze série připadala zatím slabší. Nepostrádá skvělý autorův humor, ale rozuzlení mi nepřišlo tak skvěle vykreslené, jak jinak autor umí. Hudba valících se kamenů je vtipný námět a Smrťák je neodmyslitelná postavička, která příběh skvěle okrajově doplňuje.
no, tak co napsat..... prostě další úžasná knížka od pana Pratchetta :-) Zuzanka mi byla velmi sympatická....hudební skupina ještě víc a Smrť nezklamal :-) prostě....soooooo Elviš :-)
Úplně nemusím takto psané 2 dějové linie, ale příběh Smrtě Zuzanky byl moc hezký a díky Krysímu smrťovi je to chvilkama dost vtipný. Druhá dějová linie už byla podstatně slabší, i když kouzelná kytara byla překvapením. Konec trochu chaotický a díky Smrťovi a spol i veselý.
Tak neviem, chýba bude asi vo mne, ale chytal som sa len keď tam bol Smrťák. Možno to bude tou formou, ebook čo som splašil nemal odseky tak som sa strácal v texte. Nevedel som či som u kapely, mágov alebo Zuzanky...
,,Děkane, co jste si to udělal s vlasy? Vpředu vypadají, jako když vám je oblízla kráva, a vzadu jako kachní řiť. A ke všemu sa vám jěšte blýskají, ani nechci řícť co.''
Zo začiatku som bol zmätený. Príbeh mi nejak nesadol, a to hlavne v častiach s kapelou. Jedine čo ma nútilo ďalej čítať bola zvedavosť, ako to dopadne so Zuzankou a samotnou Smrťou. Neskôr to už začalo naberať ten správny Pretchettov smer a začali sa tam objavovať skvelé humorné scény. Škoda, že sa čitatel musí niekedy dobíjať hluchými miestami.
Krásný popis problémů vznikajících kapel, přes neřádského agenta, výborně popsaný ochraný svaz autorů až po bláznivé fanynky. Linka s příbuznou Smrťe také nezklame, včetně Alberta a jeho pomocníků a epizoda v cizinecké legii už vůbec nemá hybu. Prostě mohl bych tady popsat celou knihu, to si ji raději přečtu znovu.
Zdá sa mi to, alebo sa už Terry začína opakovať? Táto kniha mi príde ako plod súrodeneckej lásky medzi Mortom a Pohyblivými obrázkami. Namiesto filmu teraz ovládla Ankh-Morpork rocková hudba (aka “hudba s kamením”), starý známy Kolík ASP sa z toho snaží vytrieskať balík a do toho sa Smrť zas niekde zašíva a rieši existanciálnu krízu. V jednotlivostiach je kniha samozrejme stále zábavná (i keď teraz mi tu chýbali výraznejšie/šibnutejšie postavy), ale ako celok ma neoslovila. Môj problém je rovnaký ako pri Pohyblivých obrázkoch - tieto priame paródie výdobytkov modernej spoločnosti sú na mňa príliš “lacné”. 6/10
Napriek kritike si ale dovolím odcitovať pasáž, pri ktorej som sa musel aj vo vlaku začať smiať nahlas:
Dav, znejistělý novým obratem situace, se zatetelil.
„Zdravím tě, Ankh-Morporku!“ zvolal Drtič. Kývl na Špínu, který už na druhý pokus zasáhl své bubny.
A doprovodná skupina se vrhla do svého prvního a shodou okolností i posledního závěrečného čísla. Přesněji řečeno tři posledních čísel. Drtič se pokoušel o Anarchii v Ankh-Morporku. Kubouš propadl naprosté panice, protože se neviděl v zrcadle, a hrál dokola tu jedinou stránku z kytarové školy Zábrnka Kobylky, kterou si pamatoval, což byl obsah, zatímco Mumák si zapletl prsty do strun.
Co se Špíny týkalo, melodie písní, to byla starost těch druhých. On se musel soustředit na rytmus.
Většina lidí to nepotřebuje, ale pro Špínu bylo i obyčejné tleskání do dlaní namáhavým cvičením v koordinaci. Hrál ve svém malém uzavřeném světě a nevšiml si proto, že se publikum zvedlo jako pokažený žaludek a vrhlo se na pódium.
Já prostě nesnáším Zuzanu. Je to jediný hlavní charakter ze všech knih, který fakt nemůžu vystát. Hlavně proto, že je tady (i v Otci prasátek) tak zlá na dědečka. A jelikož je Smrť jedním z mých nejoblíbenějších, tak mi Zuzana hrozně vadí. Příběh jako takový je samozřejmě skvělý, jen bych si potřebovala víc nastudovat kapely v Británii a historii hudby s kameny, abych všem narážkám plně rozuměla.
Moje první setkání s Pratchettem.
A nějak jsem se nezvládla orientovat.
Myšlenky jsou dobré, ale občas jsem se ztrácela v textu.
Snad příště.
Skvělá knížka! Myslím, že si ji užije každý, kdo se aktivně věnuje hudbě (a má přehled o populární hudbě 2. pol. 20. st.) - těch narážek (nejen na kapely) tam je spousta, fakt mě to bavilo! Pratchett je vynikající v tom, jak dokáže pracovat s těmi jednotlivými tématy (obory, žánry, náměty).
Zavládlo ticho. První se ozval lektor Zaniklých run. "Skutečnost, že jsme zaslechli děsivý výkřik, při němž nám po zádech přeběhl mráz, obešla nás hrůza, zastavilo se srdce a ztuhl morek v kostech, automaticky neznamená, že něco není v pořádku."
Mágové opatrně vyhlédli do chodby.
"Přicházelo to odněkud zdola," prohlásil profesor Neurčitě mlhavých studií a zamířil ke schodišti.
"A proč tedy míříte nahoru?"
"protože nejsem idiot!"
...
"Držte se pohromadě, ano?"
"Já se zatím držím pohromadě."
"Protože když se budeme držet pohromadě, co by nám vlastně mohlo ublížit?"'
"No, tak za prvé: obrovský, obludný -"
"Mlčte!"
Jedna z Pratchettových jemně nepřehledných. Ale ne tak jako pohyblivé obrázky, i když základní linie je podobná.
Knihu zachraňoval Smrť, Albert a Zuzanka. Kvůli nim jsem jí také dala takto vysoké hodnocení. Kapela Howling Rocks mě tedy moc nezaujala.
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 1993 |  Barva kouzel |
| 1997 | Dobrá znamení |
| 2007 |  Darwinovy hodinky |
| 2003 | Noční hlídka |
| 1995 | Stráže! Stráže! |
skvělé