Lehké fantastično

09.05.2016

Já myslím, že už není třeba si tu hvězdičku šetřit na další díly. Je to zkrátka fantazie - Pratchettův humor, imaginace, originálnost, nápaditost...Asi jen on umí stvořit situaci zároveň vtipnou a napínavou. Závěr mě dojal...postavy jsem si prostě stihla oblíbit už během těchto dvou dílů...Jsem zvědavá na další vývoj.

16.04.2016

Neuvěřitelný svět fantasie humoru a skvělých postav. Jaksi nenacházím slov. 4,5*

Pokračování knihy Barva kouzel a zas jsem se bavila. Jojo, i turista zatouží nakonec po domově :).

11.03.2016

Další vydatná dávka zeměploškého elixíru radosti, humoru a moudrosti po mou duši!

Dosud jsem netušila, že Terry je mimo jiné i velký poeta:
"Slunce stoupalo pomalu, jako by váhalo nad tím, zda to vůbec stojí za tu námahu.....magie na Ploše byla neuvěřitelně silná, a proto hebké žluté světlo svítání plynulo nad spící krajinou jako laskání něžného milence nebo, jak by řekli jiní, jako nazlátlý sirup. Zastavovalo se, aby naplnilo údolí. Pomalu se vršilo na horských úbočích.......tam se navrstvilo do nepředstavitelné výšky, aby se nakonec v obrovské líné vlně tsunami zbortilo a tiché jako samet přelilo do krajiny za Středem."
Mňam :))

V šílené honbě za záchranou Zeměplochy před velkou rudou hvězdou se opětovně setkáme s Mrakoplašem:
" Mrakoplaš do nebližšího stromu vztekle kopl. Vzápětí mu na hlavu spadl velký žalud, "Au", vyjekl. Strom prohlásil hlasem podobným skřípotu starých dřevěných dveří: "To máš za to."
Zavládlo dlouhé ticho. Pak se Mrakoplaš nesměle ozval: "Tos řekl ty?"
"Ano."
"Tohle taky?"
"Ano."
Mrakoplaš si pomyslel: nemůžu tady přeci stát a žvanit se stromem. Kdybych mluvil se stromem, byl bych blázen, a já nejsem blázen, takže ten strom prostě nemluví. "Sbohem !" pronesl rozhodným hlasem."

S jeho přítelem Dvoukvítkem, který se rozhodl, že Smrtě a jeho přátele (Hlad, Válku a Dýmějový mor) naučí hrát bridž,
s Dvoukvítkovým báječným Zavazadlem:
"Je neuvěřitelně trpělivé a nikdy se nevzdává. Uvědom si, že proti sobě máte Myslící hruškovník. Klidně si počká, ty si budeš myslet, že na tebe zapomnělo, a jednoho krásného dne, až půjdeš večer nějakou temnou uličkou, uslyšíš za sebou ty malé nožičky ťap, ťap, ťap, budou pleskat po dláždění, ty se dáš do běhu, ale ťapání za tebou se zrychlí, ťapťapŤAPŤAP..."

Putování provází udatný(leč bezzubý) hrdina Cohen:
"Byl bych to poražil," řekl potom tiše, "I kdybyš to neokřikl, byl bych to nakonec štejně poražil."

A dokonalým kořením celého příběhu jsou tentokrát trolové, kteří mne, coby nadšeného geologa a šutrologa, nesmírně potěšili :)
"Napřáhl k Mrakoplašovi ruku, která vypadal jako trs zkamenělých banánů. "Jmenuji se Křemen," představil se. "Tohle je Chryzopras, támhleto Brekcius, Jaspis a tuhle moje žena Beryl - je trochu metamorfní, ale kdo dnes není. Jaspise, slez mu z té nohy!"
"Jsme vymírající rasa," odpověděl mu se smutkem v hlase Křemen, když se výprava ve svitu hvězd vydala na cestu. "Malý Jaspis je jediný oblázek v našem kmeni, Trpíme nevhodnou filozofií, víte?" "Ten poslední balvan, to je moje teta. Nevím, o čem teď právě přemýšlí, ale posledních dvěstě let se už nepohnula."
"Jděte? To je mi líto."
"Já vím, že to není tvoje vina, ale vy lidé nepoznáte rozdíl mezi zamyšleným trolem a obyčejným kamenem. Mého dědečka dokonce ROZLÁMALI, abys věděl."
"To je strašné!"
"Ano. Jeden den to byl zamyšlený trol a zanedlouho z něj byla ozdobná římsa nad krbem."

11.03.2016

Mrakoplaš a Barbar Cohen, to nemá chybu. A ještě bych chtěla vědět, kde se dá koupit takové Zavazadlo...

06.03.2016

Naprosto skvělé... Nejlepší jsou trolové a mluvící stromy :D

24.02.2016

Pořád se nemůžu rozhodnout, jestli je lepší první díl, nebo tenhle. S každým dalším čtením jsem totiž jako na houpačce, jednou fandím téhle, podruhé zase oné. Pokud se nepletu, tak kromě těchto prvních dvou dílů, se už další návaznost neopakuje. Aspoň co se týče Zeměplochy.
Kromě mého oblíbence Mrakoplaše si tu roli střihne i oblíbený Smrť, který jezdí na obyčejném koni a snaží se Mrakoplaše dostat. Bohužel pro něj však vždy marně. Aby toho nebylo málo, tak je Mrakoplašovi hozeno na krk i Zavazadlo. A k tomu všemu ještě musí zachránit svět. No není to rušné odpoledne?

06.02.2016

"Prosím vás, vy nejste strom, že?" "Co vás nemá, stromy přece nemluví... Po pravdě řečeno, já jsem KÁMEN" - nebo jak to je. K popukání :-)))

24.01.2016

Kdesi v dálce si největší hrdina, jakého kdy Zeměplocha zrodila, ubalil a zapálil cigáro, aniž tušil, do jaké role ho osud předurčil. Pověst toho muže byla taková, že skupina divokých jízdních nomádů ho s projevy nejvyšší úcty pozvala ke svému ohni z koňského trusu.
Náčelník nomádů promluvil: "Které jsou tedy ty věci, které učiní muže v životě šťastným?"
Chcete-li zahájit kvalitní rozhovor u ohně stepních nomádů, očekává se, že řeknete právě něco takového. Muž po jeho pravici zamyšleně upil svůj koktejl z kobylího mléka a z krve sněžné kočky a řekl:
"Step se svým nekonečně vzdáleným obzorem, vítr ve vlasech a bujný kůň pod vaším sedlem."
Muž po náčelníkově levici promluvil takto: "Křik bílého orla vysoko na nebi, zasněžený les a přesný šíp na tětivě vašeho luku."
Náčelník přikývl a dodal: "Já myslím, že je to však především pohled na pobité nepřátele, pohanu jeho kmene a na jeho plačící ženy."
Kolem ohně se ozvaly projevy drsnéhou souhlasu s tím skvělým projevem.
Pak se náčelník s úctou obrátil k vzácnému hostu, k drobné postavičce, která si u ohně tiše ošetřovala svou husí kůži, a prohlásil: "Ale teď bychom se měli zeptat našeho vzácného hosta, jehož jméno se stalo legendou - co podle něj patří k nejkrásnějším věcem v životě muže?"
Host se zarazil uprostřed dalšího neúspěšného pokusu zapálit si.
"Čo žíkáš?"
"Ptal jsem se, co podle tebe patří k nejkrásnějším věcem v životě muže?"
Bojovníci kolem ohně se napjatě nahnuli kupředu. Se zatajeným dechem čekali na perlu, kterou uslyší.
Host přemýšlel dlouho a těžce a potom pomalu prohlásil: "Teplá voda, dobrý dentišta a měkký toaletní papír."

19.01.2016

Lehké fantastično začíná přesně tam, kde Barva kouzel skončila (čili jestli si jí nechcete pokazit, dál nečtěte, ideálně opusťte celou databázi knih a internet vůbec), tedy ve chvíli, kdy se přes okraj Plochy zřítil jak čaroděj Mrakoplaš (v nepříliš funkčním skafandru), tak jeho věčně optimistický souputník Dvoukvítek (v nepříliš funkční vesmírné lodi). Na obloze se objevuje záhadná rudá hvězda (která se s každým dnem zdá blíž a blíž), Oktávo kdesi v útrobách Neviditelné univerzity vyvádí, úlisný mág Trémon plánuje puč, a Zaklínadlo v Mrakoplašově mozku ne a ne zmlknout.

Jak už jsem zmínil, Pratchettova druhá výprava na barvitou (byť trochu placatou) planetu ovládanou magií trochu netradičně navazuje přímo na knihu minulou (tuším, že něco obdobného se za celý zbytek Zeměplochy snad už nezopakuje), a rovnou nám tak odpovídá na všechny palčivé otázky dílu minulého, hrdiny znovu hází z jedné šílené situace do druhé, ale zároveň se oproti Barvě kouzel víc soustředí na zápletku, což je vždycky výhoda, všeljaké Pratchettovy joky bych mohl sice klidně číst vytištěné jako seznam, je ale přece jenom lepší, když jsou teď vpletené do konzistentního příběhu.

Vracejí se staří známí (Smrť si v tomhle díle střihne jednu z mých nejoblíbenějších scének, aneb pokud se chcete před Smrtěm schovat v dobře chráněné truhle, nezapomeňte si v ní nejdřív vyvrtat dírky), poprvé se objevují některé kultovní postavy, a s koncem knížky tak tak zamačkávám slzu dojetí. Druhá zeměplocha dělá všechno, co dělala první, akorát o fous líp.

17.01.2016

knihovny a knihovníci:

"Do horních sklepů!" vykřikl Galder a kolébavě se rozběhl vzhůru po kamenných schodech.
Ostatní mágové se rozběhli v jeho stopách. Padali přitom jeden přes druhého, protože se každý umíněně snažil být poslední.
Nakonec se jim ale stejně podařilo dorazit nahoru právě ve chvíli, kdy se ohnivá koule ztrácela ve stropě hořejší místnosti.
"Urgh," moudře prohlásil nejmladší mág a ukázal na podlahu.
Místnost byla součástí knihovny, jenže teď tudy prolétl magický výboj a na cestě rozložil realitu všeho, co mu stálo v cestě. Bude tedy dobře říci, že hejno malých rudých čolků bývalo původně dlaždicemi knihovny a v místě, kde stály police s knihami, teď ležel kopec ananasového pudinku.

Později několik mágů přísahalo, že se malý smutný orangutan, sedící uprostřed té spouště, podobal hlavnímu knihovníkovi.

17.01.2016

knížka je pro mne velevýznamná - poprvé se v ní objevuje knihovník Neviditelné univerzity, aby nás pak provázel prakticky všemi díly..... a ještě dále, je to postava kalibru SMRTĚ
První dvě pratchettovky jsou velmi zdařilé parodie na fantasy a mohu doporučit jejich filmové zpracování.
OooooK!

10.01.2016

Další příběh čaroděje Mrakoplaše a bláznivého Dvoukvítka. Kniha se mi líbila, nicméně první díl mě zaujal více. Těším se na další.

29.12.2015

Parádní humorné fantasy. Bohužel někdy zbytečné větvení příběhu, které nemá do hlavní linie žádný vliv, ale je to styl autora, člověk se alespoň dozví více i o ostatních postavách Zeměplochy.

09.12.2015

Na knihy o Zemeploche som pocula same chvaly a tak som bola zvedava. Prva kniha (Barva kouzel) ma az tak neohurila, ale tato druha bola vazne super. Perfektne som sa pobavila, styl humoru bol presne podla mojho gusta a o zaciatku az do konca bola kniha plna akcie. To sa nedalo prestat citat. Tesim sa na dalsie casti.

08.12.2015

Nuda ako vo Farbe kúziel pokračovala aj tu a humoru bolo pramálo. Nadšenie ostatných nezdieľam a týmto dielom som so Zemeplochou skončil.

11.10.2015

Stejně zábavná, možná dokonce zábavnější, než Barva kouzel. Víc než v prvním díle se mnou děj zmítal od jedné příběhové linie k druhé. Prostě takový nezmatečný chaos. Druhý díl mě ještě více přesvědčil o tom, že Dvoukvítkova roztomilá naivita prostě nezná konce, stejně jako nevybíravý apetit stonohého Zavazadla.

29.08.2015

Druhý díl Úžasné Zeměplochy přímo navazuje na Barvu kouzel, která skončila dosti otevřeně - našim hrdinům hrozila smrt, vlastně ji měli už jistou, jako již mnohokrát, ale všechno dopadlo trochu jinak. A tyhle (ne)čekané zvraty udržují čtenáře bdělého.
O zábavu je postaráno od začátku do konce a kniha mi přišla o trochu lepší než první díl (Barva kouzel), kde jsme se s touto předlouhou sérií seznamovali. Tentokrát jsme už měli základy z minula, a tak nic nebránilo tomu, aby mohlo začít další bláznivé dobrodružství.

„Takové věci se mi stávají pořád,“ vmísil se mezi hlasy Mrakoplaš. „V jedné chvíli padám přes Okraj světa, najednou se ocitnu uvnitř knihy, zničehonic zase na létajícím kameni, pak pozoruji Smrťe, jak se učí hrát Přehradu, Splav, nebo co, a vy se divíte, že mě to už pomalu ani nezajímá?“
(str. 353)

13.08.2015

Nemůžu přijít Pratchettovi na chuť. Ano, občas se směju, že mi tečou slzy, ale jinak celou ságu nedám, nesedí mi to... (nevím, jak to přesněji vyjádřit).