Už nikdy pěšky po Arménii a Gruzii
Ladislav Zibura
https://www.databazeknih.cz/img/books/35_/355873/bmid_uz-nikdy-pesky-po-armenii-a-gruzii-3IQ-355873.jpg
4
1632
376
Po dvojici bestsellerů přichází princ Ládík s další knihou – tentokrát o cestě do Arménie, Gruzie a Náhorního Karabachu. Ladislav Zibura se vydává do těch nejzapadlejších vesnic, aby mohl poslouchat příběhy místních a načerpat něco z jejich moudrosti. Alkohol teče proudem a mladý dobrodruh důvěrně poznává kulturu plnou pohostinnosti, rozhodných slov a sovětské nostalgie. Své zážitky z kavkazského putování Zibura líčí s tradičním humorem a sebeironií, pro které ho čtenáři nenávidí a milují.... celý text
Přidat komentář
Knihu jsem dostal k Vánocům. Dcera byla na přednášce. Tak jsem si při čtení spojoval svoji představivost i s přednáškou, kterou jsem si taky jen představoval, a bylo mi dobře. Nemohu říct, že bych přečetl mnoho cestopisů, ale tento mě oslovil.
Hlavne inšpiratívne. Podané prirodzene s ľahkosťou. Takéto príhody človek nevymyslí :)
Myslím, že se mi přece jenom předchozí knihy od Prince Ládíka o chlup líbily víc. Na druhou stranu jsem se při čtení této knihy několikrát hlasitě smála (čímž jsem trochu vyděsila pána, co seděl se mnou ve stejném kupé ve vlaku), což se mi snad u žádné jiné knížky nestalo. Knihu také krásně doplňují ilustrace ze studia Tomski&Polanski. Takže opět pět hvězd (už to začíná být poněkud nudné).
Tato kniha není vhodná pro abstinenty.
Byl bych rád, kdyby se autor pustil i do ambicióznějšího psaní, protože na to talent podle mě má jako možná nikdo další z mladých spisovatelů (které znám, samozřejmě důležitý dodatek). Cestování a cestopisy jsou bezva, ale bylo by škoda při jeho talentu a vzdělání nerozšiřovat sobě i nám obzory (nejen ty geografické).
Prvních 100 stran se mi četlo docela těžko, chtěla jsem knížku odložit. Pořád jenom pití, kocovina, děj žádný, nic, co by jste si zapamatovali. Pak se to ale zlepšilo a já se začetla. Pěšky mezi buddhisty a komunisty se mi ale líbila víc, přišlo mi, že Ladislav se za každou cenu snažil být vtipný, a méně je někdy víc. Každopádně ale klobouk dolů za odvahu cestovat po neznámé krajině sám a pěšky. Knížku doporučuji jako oddechové čtení, sama jsem jí přečetla za pyžamové oddechové soboty.
Četla jsem všechny Ziburovy knihy a líbí se mi jeho vývoj se zlepšující se tendencí. Mám ráda jeho druh humoru, proto jsem knize dala plný počet hvězdiček, nicméně chápu, že ne všem tento styl zahrunjící velkou dávku ironie a nadsázky imponuje. Jak tady již někdo psal, ten "ustřižený" konec byl trochu překvapující, stále jsem čekala, že se tam ještě objeví příběh pána z kamionu, se kterým se svezl na cestě zpět domů. To se mi ale stávalo v průběhu celé knihy, že jsem čekala, kdy se tam objeví příběhy, které jsem již znala z facebooku nebo jeho přednášky. Proto bych určitě doporučila si nejprve přečíst knihu a až pak jít případně na besedu, měla jsem to obráceně a trochu mi to zkazilo překvapení z příběhu ;)
Líbí se mi, s jakou lehkostí je to popisováno. Každá kapitola je celkově krátká, a přitom je to všechno logicky uspořádáno ve sledu, jak autor putoval. Je skoro až s podivem, jaké detaily si autor pamatuje. I když se často v knize zmiňuje, jak si píše po cestě deník. I tak se udivuju, kolik hovorů a okamžiků si zapamatoval, než je sepsal. Pokud je to všechno pravda :) je to podáno spíše humornou formou, aby se čtenář pobavil a užil si tu četbu. Kdyby sepsal všechno od A do Z, třeba by tam nebylo tolik optimismu a lehkosti. Z knihy si totiž každý může vzít, jaké je cestování brnkačka, a že vlastně by člověk mohl vyjet jen s pár korunami a nechat se neustále hostit. :) ale samozřejmě se to musí brát trošku s nadhledem. Obdivuju ho určitě za to, jak se dokáže s lidmi nenuceně bavit a navazovat vztahy.
Jednu věc knize upřít nemohu: čtivá určitě je. Ale jinak až takové nadšení jako někteří ostatní čtenáři bohužel nesdílím. Po dalším příběhu Zibury možná sáhnu, ale určitě až s odstupem času.
Směsice cestování, dobrého humoru a přesto i těch nejdojemnějších příběhů, které si umíte představit z nedávno válkou sužované země. Už to není ten kluk, co se jen jde vydat na dobrodružství, ale více opatrný objevovatel. Příběh (pokud se tomu tak dá říct) s jednou velkou zápletkou, kdy hlavní hrdina bojuje se svými játry a koleny, takže k tomu i plno napětí. Ilustrace nádherně vykreslují situaci, tak máte pocit, jako kdybyste byli společně s Láďou na výjimečné výpravě. Opravdu tomu nic nechybí a nemá cenu srovnávat s ostatními knihami, protože je vidět že se autor pořád vyvíjí. Kdybych měla doporučit, bude to někomu tak od 4 let do 120. Naprosto mě nezklamala (až na ,,uťatý'' konec) a pokud přemýšlíte, že si tuto knihu taky přečtete, už včera bylo pozdě. :)
Od Ládi jsem očekávala přesně takové čtení, které jsem dostala i v minulých dílech. Milé a humorné příhody jsou tentokrát okořeněny jízdou na kole a autem, což knize dodává zase trochu jiný spád. Opět se mi to moc líbilo.
Pořád mě to celkem baví číst, ale ze tří knih je tahle nejslabší. Chybí jí nějaký plán a cíl a díky tomu se mi "děj" hrozně sléval a moc ve mně nezanechal. A hrozně mě mrzel ten zničehonic konec, protože upřímně, na konci 'Pěšky mezi buddhisty a komunisty' jsem byla vážně hluboce dojatá. Je to prostě lehká oddechová četba - nic víc, nic míň.
Většinou čtu v noci, když přítel spí. Tuto knížku jsem takhle číst nemohla, protože jsem ho několikrát probudila svým smíchem. Knížka se četla opravdu sama, kromě toho, že byla vtipná, tak jsem se i něco nového přiučila. Rozhodně doporučuji. No a abych nezapomněla, tak nejlepší příběh byl samozřejmě o gombajzovi, který se živí žukami. :-D
První knižní setkání s Ladislavem Ziburou bylo moc milé, cestopisy čtu málo, ale tenhle za to stál...Často jsem se smála nahlas, dozvěděla se spoustu zajímavých věcí a NIKDY jsem se nepřistihla, že čtu jen z povinnosti :-)
Kniha koupena jako vánoční dárek otci (záminka abych si ji mohla sama přečíst). Princ Ládik mě několikrát nahlas rozesmál. Má moc hezký pohled na život.
Velmi mi tam chyběly fotky.resila jsem to mobilem, kde jsem googlila obrázky vesnic a mapy zemi,o kterých jsem zrovna četla. A to chačapuri v Gruzii a lilky paní Anakhit bych si bez váhání dala hned.
Ač jsem už o cestopisech Ladislava Zibury samozřejmě mnohokrát slyšela, aktuální knížka se mi do ruky dostala náhodou. A musím říct, že nelituju. Cestopisy obecně bývají čtivé, když jejich autor navíc vládne slušným smyslem pro humor, je to ještě lepší. Bylo to velice zábavné a možná se někdy mrknu i na další Ziburovy knížky. I se zvědavostí, jak moc si jsou podobné. Toho bych se totiž malinko bála. Ale toto první seznámení s ním mě potěšilo.
Štítky knihy
Arménie humor cestopisné příběhy cestopisy Gruzie pěší turistika Zakavkazsko
Autorovy další knížky
| 2016 |  Pěšky mezi buddhisty a komunisty |
| 2019 | Prázdniny v Evropě |
| 2017 | Už nikdy pěšky po Arménii a Gruzii |
| 2021 | Prázdniny v Česku |
| 2020 | 40 dní pěšky do Jeruzaléma |
Budete se smát nahlas...hodně NAHLAS!!!