Už nikdy pěšky po Arménii a Gruzii
Ladislav Zibura
https://www.databazeknih.cz/img/books/35_/355873/bmid_uz-nikdy-pesky-po-armenii-a-gruzii-3IQ-355873.jpg
4
1632
376
Po dvojici bestsellerů přichází princ Ládík s další knihou – tentokrát o cestě do Arménie, Gruzie a Náhorního Karabachu. Ladislav Zibura se vydává do těch nejzapadlejších vesnic, aby mohl poslouchat příběhy místních a načerpat něco z jejich moudrosti. Alkohol teče proudem a mladý dobrodruh důvěrně poznává kulturu plnou pohostinnosti, rozhodných slov a sovětské nostalgie. Své zážitky z kavkazského putování Zibura líčí s tradičním humorem a sebeironií, pro které ho čtenáři nenávidí a milují.... celý text
Přidat komentář
Já jsem od té knihy dostala přesně to, co jsem chtěla. Příjemně napsaný cestopis s Ladislavovým nezaměnitelným humorem. Nejvíc mě pobavil defekt na pneumatice na kole a následná "oprava" na benzince :)
Na to že tenhle žánr nevyhledávam, tak se mi kniha líbila. Moc hezky a vtipně napsaná :)
Z předchozích dílů jsem očekával víc humoru, naopak oceňuji, že autor začal zařazovat víc historických, faktických zajímavostí, tak kniha neslouží jen k pobavení a nasátí atmosféry země, národa, ale i občasnému nenucenému poučení. Určitě doporučuji
Kniha je opětovně nabitá cestovatelskými zážitky z jednotlivých dnů, které absolvoval autor po Armnénii a Gruzii. Líbilo se mi, že k cestování použil také kolo (velmi rád jezdím na kole).
Styl psaní je stejný jako u knihy, kterou jsem četl v minulosti (40 dní pěšky do Jeruzaléma). Opětovně návštěva kaváren, nocleh u cizích lidí, rozhovory s místními lidmi, obavy ze psů, něco z historie apod. V knize jsem nenašel nějaké větší dobrodružství, ucelenější příběh, kterému by věnoval mnohem více prostoru a u kterého by mi třeba naskakovala husí kůže, ale to nevadí.
Kniha se četla celkem dobře. Líbilo se mi celkové zpracování knihy, včetně ilustrací a poznámek, které jsou v červeném rámečku. V knize se vyskytuje humor i různé autorovy myšlenky.
Citát, který mne oslovil:
Skutečná svoboda totiž přichází až tehdy, když je člověk docela sám. Nemá tužeb, nemusí se nikomu zodpovídat ze svých činů a nikdo se o něj nezajímá. Stává se neviditelným. Skutečná svoboda ale neznamená skutečné štěstí. Jak jsem se už mnohokrát přesvědčil, dokonce se navzájem vylučují. Opravdu naplňující štěstí totiž vyžaduje lidskou blízkost.
Za mě super. Autorův humor je mi fakt strašně sympatický, už dlouho se mi nestalo, že bych se během čtení zasmála nahlas, což se mi u této knížky stalo několikrát. Správně sarkastické a přesto zajímavé a vlastně i poučné. Ten pohled na svobodu člověka mě fakt bavil, přitom to není žádná super pozitivně-motivační knížka, kterých jsou všude mraky. Určitě si přečtu i nějakou další.
Leč cestopisy nečtu, protože mě nebaví, zkusila jsem tento Ziburův, a docela příjemně jsem byla překvapená. Místy je to docela vtipná a poučná kniha, občas ale trošku nuda. Lehce se čte. Od Zibury moje první kniha, možná ne poslední. Ale na víc než tři hvězdy to není.
moja prva kniha od autora, celkovo celkom ctiva a vtipna, no ku koncu uz dost stereotypna...
Pravděpodobně poslední knížka, kterou jsem od autora četla. Pro mne naprosto nudné vyprávění, které nemělo hloubku, smysl ani směr. Obávám se, že po nějaké době si z ní nebudu pamatovat nic konkrétního, jen to, že jsem se touto útlou knížkou prokousávala měsíc, několikrát u ní usnula, a ke konci stále sledovala, kolik stránek mi ještě zbývá, což se mi nestalo už několik let.
Autor píše čtivě a s lehkostí, jen mi v jeho vyprávění chybí trochu toho děje :)
Velké plus jsou ilustrace Tomski & Polanski
Zibura - moje první kniha - tedy moje jeho první kniha :-D. Trochu netypický cestopis, ale dobře se četla. Sice se mi to zdálo po čase trochu monotónní - vesnice, město, pitka s místními - další zastávka, stejný scénář, ale nicméně jsem se nenudil. Autorův totiž vypráví svoje zážitky s humorem, který je mi blízký a tak jsem se docela bavil. Navíc Zibura projevuje docela obsáhlé znalosti o navštěvovaných zemích a krajích. takže, ne sice hned, ale nebudu se bránit další knize tohoto autora. Možná budu muset v tom případě sáhnout po jeho předchozích "cestách", nejsem si totiž jistý (i když mu to přeji), jestli bude následovat ještě nějaká další cesta. Jestli totiž jeho játra přežila cestu po Gruzii a Arménii :-D.
Víc alkoholu, víc procestovaných zemí, víc způsobů zdolávání kilometrů, ale pořád ten stejný Ladislav. A víte co? Pořád mě to baví.
Od prince Ládíka jsem zatím četla všechno (což není tak ohromující vzhledem k tomu, že tohle je zatím jeho 3. kniha) a jsem z něj stále nadšená. Ve vyprávění se projevuje jeho osobitý humor, který dokáže zdánlivě všední zážitky podat zábavně a poutavě. U každé z jeho knih se mi stává, že svým bližním prostě musím kousek odcitovat nebo poslat v podobě hlasové zprávy. Někdy se dokonce i nahlas rozesměju.
Zkrátka skvělé pobavení, čtení je lehké a ilustrace na jedničku.
Tak do třetice a u mě už téměř jistě naposledy. Z první knihy jsem byla nadšená, z druhé lehce mrzutá a z té nejnovější jsem otrávená. Lokomotiva Ladislav za sebe sice začal platit a přestal vyžírat ty nejchudší, ale jeho alkoholové dobrodružství po Kavkazu mě stejně nijak neohromilo. A vlastně ani neoslovilo. Humor nekomentuji, ten prostě nesdílíme. Nemůžu si ale odpustit šťouchanec do, dle mého názoru, místy vážně trapných poznámek pod čarou. Tedy, předpokládám, že to byly poznámky pod čarou, neobtěžovala jsem se půjčit si papírovou knihu, ale půjčila jsem si jen elektronickou verzi (tímto děkuji KJM za její geniální službu, která mě nenutí chodit do knihovny osobně :)).
Co naopak musím vyzdvihnout je tentokrát přidaná hodnota wikipedicky znějících informačních bloků. Zejména Arménská část se mi líbila. Konec knihy byl nečekaný, ale za mě vlastně asi lepší než ten patos minule. Ladislav našel skvělou díru na českém trhu, ale začínám mít pocit, že už tomu chybí jiskra a nenucenost a jde tu o něco úplně jiného, než skromné cestování a hledání dobrodružství.
Dvě hvězdy za historicko-kulturní arménské okénko a práci dua Tomski&Polanski (i když tentokrát jen černobíle na čtečce).
Moje první kniha tohoto autora. Musím přiznat, že mám rád tyhle cestopisy, které jsou víc o prožitku než o cestě. Mám rád země na východ od nás. Ládík píše poutavě, nebojí se interakce s okolím a nebojí se pít. Kombinací toho všeho se člověku až zdá, že je taky na cestě
Tak trochu jsem vedela do ceho jdu... v tom jsem se nemylila - dej je sice tak nejak stale postejny - prijede, seznami se, neco vice vypije nez poji, zepta se “jak se Vam tu zije” a jede se dal na kavu... ale i tak... jsem pred koncem knihy a uz ted me to mrzi. Tak krasne napsany sloh jsem uz dlouho necetla! Proste to nema chybu! Holt se trefil do me chripkove epidemie, Jiraska si necham na (j)indy. Jo, Kmotr od Puza je strasne napinavy, ale zase mu chybi ty slovni obraty. Proste dat do jedne knihy oboji podle mne ani nejde. Navic si celou trasu pekne overuji na googlu i bookingu, tim se moje radost nasobi, pac taky rada cestuji, nicmene jsem zelenac - vyrazit jako princladik, tak me polozi hned prvni stakan cehokoli a nevyjedu ani kopecek v Beskydech. Cte se to tak lehce, ze si rikam, co bude dal
Můj první Zibura. Četlo se to lehce, bylo to vtipné, autentické. Psané od začátku do konce zábavnou formou. Například podivné zvuky, vycházející z bicyklu lze opravit pomocí slavného beatlesáckého alba Sgt. Pepper's Lonely Hearts Club Band band - stačí pustit první píseň a zvuky z kola téměř ustanou :-) Člověk se tedy pobaví, rozšíří obzory a má se také nad čím zamyslet. Takže paráda. Přesto v druhé části knihy bylo popisování stále obdobných setkání s místními již trochu unavující, a to jsem v sobě neměl ani jeden stakan vodky.
Konec byl na mě oproti předchozím dílům trochu moc romantika a málo vtipu. I tak ale pořád senzační čtení.
Přečetl jsem další, třetí knihu tohoto autora, opět jsem spokojen, mám rád jeho cestopisy, zajímá se o cizí krajiny ne z pohledu sdělovacích prostředků, ale hlavně, ze svých osobních zážitků z cest. Tentokrát to byly tyto země a oblasti. Mám osobní výhodu, že jsem se zúčastnil přednášky pana Zikudy u nás v Hradci. Byl jsem jeho vystoupením spokojen. Přes avizované zdravotní problémy sklidil s velkým úspěchem svoje podaní cestovatele a se zaměřením na titul této publikace. Nepřekvapujeme mě, že v těchto zemích se stává životním krédem vodka, nebo jiné lihoviny. Jen obdivuji, že pan Zikuda i takto obstál.
Tento okouzlující cestopis mě dokázal nejen provést krajinou tamních zemí, ale také skvěle pobavit – několikrát jsem smíchy i brečela. Cestopisy tohoto mladého muže jsou také plné svobody, která mi dává zamyšlení nad mou vlastní? (Kdy by nechtěl takhle cestovat?) Jinak velmi čtivě napsané a myslím, že by se ke knize měl v rámci nějakého balíčku prodávat i koňak (nebo vodka), abychom z výletu Gruzií a Arménií měli stejný zážitek, jako princ Ládík.
Štítky knihy
Arménie humor cestopisné příběhy cestopisy Gruzie pěší turistika Zakavkazsko
Autorovy další knížky
| 2016 |  Pěšky mezi buddhisty a komunisty |
| 2019 | Prázdniny v Evropě |
| 2017 | Už nikdy pěšky po Arménii a Gruzii |
| 2021 | Prázdniny v Česku |
| 2020 | 40 dní pěšky do Jeruzaléma |
Bohuzial velmi ma to nebavilo. Rozprávanie o ľudoch a kultúre bolo zaujímavé, bohužiaľ dobry dojem mi kazilo neustale opijanie sa. Knihu som docitala iba kvôli výzve.