Utrpení mladého Werthera
Johann Wolfgang Goethe
https://www.databazeknih.cz/img/books/48_/481302/bmid_utrpeni-mladeho-werthera-osW-481302.jpg
4
2224
324
Kombinací románu v dopisech a deníku vzniklo geniální dílo, v němž ústřední postava, mladý malíř Werther, líčí svůj vlastní vnitřní svět. Na počátku opěvuje krásu přátelství, hloubá nad významem vzdělání, ale nečekané vzplanutí lásky k Lottě ho postupně mění. Nejprve můžeme pozorovat hluboký a vášnivý cit, ale ten se bohužel postupem času mění v zoufalství. Jeho láska totiž není opětována a Werther tudíž propadá černým myšlenkám, které ho dovedou až jedinému možnému východisku – smrti.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2021 , 1400Originální název:
Die Leiden des jungen Werther , 1774
více info...
Přidat komentář
Dojemný a smutný příběh, který se nás snaží přiblížit k utrpení hlavního hrdiny, abychom snáze pochopili, proč svůj život ukončil tak brzy a tak strašlivým činem. Kniha není jen o nesmírné lásce k dívce Lottě, která se může zdát až jakousi posedlostí, je rovněž o pocitech mladého muže, který se ocitá v širém světě a zjišťuje, že svět není takový, v jaký doufal, když byl malým chlapcem, a že vidina lákavé a neznámé budoucnosti se stává obyčejnou přítomností, která není o nic zajímavější než minulost. A tak se z chlapce s plnou duší a srdcem a kypícího rozmanitou představivostí, stává vyschlá studna, kterou nedokáže žádná voda naplnit, jen ta, kterou už bohužel pije někdo jiný.
Werther je velmi čestný, laskavý a vzdělaný mladík, který ale věří, že krásu nemá člověk ve vědomostech, které může mít každý, nýbrž ve svém srdci, které je jedinečné...
Kniha rozhodně není oddychovým čtením, donutí člověka přemýšlet nad otázkami, jež si Werther kladl, a nad názory, s jimiž se nestyděl seznamovat své okolí. Čtenář je tak pozvolna ukolébán chvěním jeho citlivé duše, že vidí všechnu tu krásu a cítí všechnu tu bolest společně s ním, a snad proto jsem na konci necítila ani tak smutek, jakožto oddych, že jeho duše se zbavila vší pozemské tíhy a konečně je volná. Přesto ví, že ani smrt ho od své milé nerozdělí.
Knihu neocení určitě každý. Nedoporučuji ji někomu, kdo již teď ví, že by se do hrdiny nedokázal vcítit a čtení o Wertherově nářku a bolesti by pro něj bylo vlastním utrpením.
Osobně jsem si z knihy mnoho odnesla a věřím, že mnohým, stejně jako mně, změnila (alespoň trochu) pohled na život a na smrt.
Kniha se skládá z dopisů hlavního hrdiny Werthera jeho příteli Vilémovi, spíše ale připomíná deník, než korespondenci. Obsahuje krásné popisy krajiny, rozvinuté filozofické úvahy, z každého záznamu prýští emoce. Autorův květnatý jazyk a použitá slovní zásoba jsou prostě neskutečné. Z objektivního pohledu popsal Goethe hrdinovy city a z nich plynoucí milostné utrpení dokonale. Subjektivně mi byl Werther sympatický do seznámení s Lottou, poté přistoupil k nadměrnému fňukání, jak je jeho vyvolená božská, a jak je nešťastný, že ji nemůže mít. Antipatie vůči němu vyvrcholila jeho smrtí, která byla cokoliv, jenom ne hrdinská. Je to však klasické dílo, které alespoň jednou stojí za přečtení.
P.S. Opravdu by mě zajímalo, zda kdyby Werther Lottu získal, miloval-li by ji až do smrti, či by jeho city opadnutím růžových brýlí vyprchaly (jak se to děje ve skutečnosti).
Tohle je jedna z "výkladních" knih své doby. Přelomová, důležitá, a dnes už klasická. Ale. Mě prostě romantismus nesedí, a ačkoliv kniha obsahuje několik myšlenek, se kterými nelze než souhlasit, a ačkoliv mám pro Werthera veliký pochopení (každej víme, jak to kurevsky bolí, když...), tak ve mě po celou dobu čtení převládala touha jednu mu fláknout a poslat ho dělat něco pořádnýho, aby teda přišel na jiný myšlenky a nenimral se jen ve svý bolesti.
Málokomu se podaří napsat román, který tak zaujme určitou skupinu nešťastných lidí, kteří se naprosto ztotožní s hlavním hrdinou, že ve skutečném životě začnou následovat jeho příkladu. Werther se nešťastně zamiluje do dívky, kdy jeho cit není opětován, díky tomu je naprosto psychicky zdeptán a proto volí pro sebe to nejjednodušší řešení. Hodně pochmurný a depresivní příběh, který ovšem je výborně napsaný
O jedné nešťastné lásce alias "friendzone" existoval i v 18. století. Sledujeme Werthera, jakéhosi umělce, který se fláká v nějakém městečku a nadbíhá tam zadané holce. Je zajímavé, že v první části knihy je ještě Werther poměrně optimistický. Hodně filozofuje o životě a sem tam se zde vyskytne skvělá nadčasová myšlenka (např. že člověk by se neměl srovnávat s ostatními). Taky kupodivu hlavní hrdina nadává na lidi, co jsou zbytečně zachmuření, a obecně vyzdvihuje, jak je ten život skvělý. Většina knihy je napsána formou Wertherových dopisů, kde adresátem je často nějaký jeho kamarád, ale vzhledem k tomu, že máme vždy jako nadpis den napsání dopisu, kniha se spíš čte jako deník. Jazyk knihy je hezky poetický, i když místy je kvůli tomu román náročnější na čtení.
V druhé části už se Werther více naladí do emo-módu a začne hodně fňukat. Nepomůže ani když z městečka odjede, stejně si na ni myslí a rochní se ve svém smutku. Občas mu někdo racionálně něco řekne a snaží se mu pomoct, ale on si stojí za svým. Zamilovaný je, a to sice tak, že to může působit romanticky, ale ve skutečnosti je jeho láska spíš sobeckou posedlostí.
Ke konci je Utrpení mladého Werthera čím dál otravnější číst. Je zde dokonce i dlouhá pasáž, kdy Werther předčítá svůj překlad poezie, a to byla pro mě vyloženě zívačka. Škoda, první půlka je ještě i dodnes svěžím filozofováním z v podstatě vesnického prostředí.
Šest zaláskovaných umělců z deseti.
Jedna z mých oblíbených klasik.
Kniha o bolesti na duši, beznaději a nešťastné lásce. Určitě ale není pro každého. Člověk v sobě musí mít aspoň kapku melancholie, aby příběh dokázal ocenit.
Hned na úvod musím říct, že letošním maturantům příliš nezávidím. Situace, která postihla naši zemi, každému z nás svým způsobem trochu zavařila. No….možná jsme si zavařili tak trochu i sami. Vlastním myšlením či jednáním. Ale proto tu dnes nejsme.
Já osobně jsem maturovala ještě podle starého systému. Učila se o dobách, spisovatelích, jejich myšlenkách a dílech. Jen si nejsem jistá, jestli je odvykládání dějů jednotlivých knih tou pravou motivací k jejich přečtení. V současné době si maturanti mohou četbu vybírat. Přesto si myslím, že k pochopení klasických děl je třeba nejdřív řádně dospět. Aspoň taková je moje osobní zkušenost. Proto bych dnes ráda napsala pár vět o díle německého spisovatele Johanna Wolfganga Goetha – Utrpení mladého Werthera.
Děj tohoto příběhu není nikterak složitý. Werther přijíždí na nové místo, aby tak trochu unikl z reality svého původního života. Velmi často se věnuje vycházkám do přírody a navazování nových známostí. Bývá oblíbený, hovorný a coby společník žádaný. Jednoho dne se seznámí s knížecím správním úředníkem. Ten ho pozve na přátelskou návštěvu k sobě domů. Život tohoto muže postihla tragédie v podobě ztráty milované manželky. Ta po sobě zanechala spoustu dětí, o které v současné době pečuje nejstarší dcera Lotta. Werther nějakou dobu s návštěvou otálí, ale nakonec se do domu svého nového přítele vypraví…
Ano, zastavím se právě zde – věřím, že si nejspíš domyslíte, jakým směrem se vyprávění bude ubírat dál.
Román je vyprávěn dvojím způsobem. Na jedné straně máme vypravěče, který svými promluvami více přibližuje některé skutečnosti, související s Wertherovým životem. Převážnou část však tvoří Wertherovy dopisy příteli Wilhelmovi. Zde popisuje svůj nový život, radosti, pocity, činy, plány…
A protože je Goethe tzv. preromantik, ocitáme se tedy v době na sklonku 18.
a počátku 19. století, není jazyk vyprávění příliš lehký. Já osobně jsem měla problém do příběhu proniknout. Na druhou stranu připouštím, že to šlo snáz než v případě Puškinova Oněgina.
Velmi často se setkáte s různými podobami sepětí člověka s přírodou. Hlavní hrdina do ní promítá mnoho svých pocitů, tužeb i trápení a nevyhýbá se ani jejím četným popisům. Werther je romantický hrdina se vším všudy – energický, ukvapený, vášnivý, rozpolcený, nešťastný, vznětlivý. Nechybí ani vnitřní monology, ve kterých rozebírá všechny své myšlenky, pocity nebo jednání.
Pokud se zaměřím na vlastní dojmy z četby, nemohu říct, že by mě tento román nějak zvlášť oslovil. Ať už způsobem vyprávění, emocemi, dějem, svým závěrem či charaktery hlavních postav.
K maturitě tuhle knížku doporučit nemůžu. Pokud ji však máte ve své knihovně, bude fajn, když si ji schováte na mnohem, mnohem pozdější dobu. Sami pak usoudíte, zda vás její četba nějakým způsobem obohatila…
Ach, utrpení mladého Werthera bylo občas utrpením mě samotné.
Tohle dílo je pro mne těžší hodnotit, jelikož nějakou tu svou krásu a hodnotu určitě má, přišla mi svým způsobem velmi poetická, ovšem louskala jsem ji nějakou tu dobu na to, že je to útlá kniha a byly chvíle, kdy se mi už nechtělo ani pokračovat, ale jaksi jsem se překonala a dočetla ji.
Hlavní hrdina mne nijak zvlášť nenadchnul, mnoho lidí zde zmiňuje, že se až přehnaně litoval a asi na tom bude špetka pravdy. Přišlo mi spíše, že to byl velmi citlivý muž a vše prožíval ve velkém celou svou podstatou, a proto se i nakonec nechal pohltit svými myšlenkami a pocity. Na jednu stranu jsem rozuměla jeho myšlenkovým pochodům a činům, ale někdy to bylo až za hranicí a to dosti ovlivnilo můj celkový dojem z knihy.
Řekla bych, že je zde dobře vykreslen smutek a tzv. utrpení Werthera, to ano, ale někdy až přehnaně, jak jsem zmínila. Inu, byla jsem trochu zklamaná, čekala jsem něco více, asi silnější a přirozenější příběh.
Můj dojem z této knihy je poněkud zmatený. Hned po přečtení poslední stránky se mi dílo spíše nelíbilo, ale čím déle to je, tím více s Wertherem soucítím, je mi ho líto a více se mi tato kniha líbí. I tak ale doteď nechápu, jak mohl říct, že dobrovolně se zabít je hrdinství. Je pravda, že na jednu stranu potřebujete dost odvahy k tomu, abyste na sebe vztáhli ruku, ale na stranu druhou je to zbabělost. Obálka od Odeonu je jako vždy velmi vkusná a vydání velmi dobře zpracované v dělení na odstavce, kapitoly atd. Co se týče jazyka, je běžný, spisovný a jednoduše se četl. Je možné, že mé hodnocení knihy je dosti ovlivněné i náladou, kterou jsem měla při četbě, a která nebyla moc dobrá, ale pokud budu číst knihu ještě někdy v budoucnu, třeba ve mě zanechá lepší dojem. V každém případě pro mne zůstává nejlepším dílem pana Goetha Faust, ke kterému mám silný citový vztah i díky jeho recitaci Markétčiny světnice. I tak je Utrpení mladého Werthera velmi vydařený psychologický román. Tak snad někdy příště pane Werthere...
Číst tuto knihu bylo místy velice obtížné, jelikož mel hlavni hrdina - jak vyplývá i z nazvu teto knihy - az přehnané sklony se neustále litovat. Ke knize se již vracet nebudu, ale jsem rada, ze jsem si ji přečetla.
Jsou knihy, které oslovují mnoho generací čtenářů, přičemž jejich literární hodnota neztrácí na síle a podmanivosti. Jedním z takových děl je i Goetheho Utrpení mladého Werthera.
Knihu jsem četl na střední škole v rámci povinné četby . Pamatuji si, že byla jednou z mála, které se mi opravdu líbily.
Kniha konce 18. století, doba romantických idálů a snů...už je nám to prostě a jednoduše strašně vzdálené na sto stránkách brečet nad nenaplněnou láskou a sáhnout si kvůli tomu i na život, je to ale kánon literatury, měl by to přelouskat každý
Knihu jsem si chtěl přečíst už delší dobu, nakonec jsem se do ní pustil když jsem zjistil, že je zařazena v povinné četbě, a přečetl jsem ji jedním dechem. Ačkoliv je děj knihy tak minimalistický, je myšlenkově neuvěřitelně bohatý. Nejdříve jsem si z ní chtěl vypisovat určité Wertherovy úvahy které mne zaujaly, ale po pár stranách jsem zjistil že bych mohl opsat prakticky celou knihu. Tolik je text stylisticky vytříbený a obsahově bohatý! Fakt, že je kniha složena téměř výhradně z Wertherovy korespondence umožňuje dokonalejší prokreslení jeho osobnosti a duševních stavů a procesů než by tomu bylo možné při vyprávění er-formou se zásahy vypravěče. Werther není jen postavou v knižním světě, Werther je pro čtenáře celým světem. Vše, co se kolem něj odehrává, je čtenáři předkládáno prostřednictvím toho, jak to zapůsobylo na Werthera samotného (tímto mi kniha připomíná Zpověď masky od Jukio Mišima, kterou jsem nedávno četl). V průběhu knihy můžeme pozorovat Wertherovu vnitřní rozervanost, kulminující rozpad jeho osobnosti který se odráží na podobě jeho dopisů a tím umožňuje tak citově vypjaté, dramatické zakončení knihy. Werher si v tom dramatu snad téměř liboval.
Nesouhlasím. Werher není přecitlivělý. To jen my jsme se stali necitlivými... Miluji eleganci, která prostupuje celou knihu a vůbec bych se nezlobila, kdybych si tohle dílo vytáhla u maturity.
Když kniha přijde v pravý čas, přehlédne člověk rád i nějaký patos a nechá ji k sobě proniknout tak hluboko, jak si to jen ona sama dovolí. Však která z nás by v dnešní tvrdé době nechtěla být Lotta?
Přečteno po maturitě jedním dechem, co dodat. Byl to zážitek začínajícího léta plného volnosti.
Nejsem tu jediná, kdo tvrdí, že to bylo doslova utrpení. Dopisy pořád na jedno brdo. Chápu, že se trápil, ovšem přirovnání se neustále opakovala (podobala) a text prakticky celou dobu nikam nesměřoval. Druhý díl byl rozhodně lepší než první. Kdybych věděla, že se prakticky nic v knize neděje a pocity se opakují, přečetla bych si jen posledních 40 stran, kdy se začalo něco dít, ke konci se dopisy střídají s vyprávěním, co se dělo všem včetně Werthera a kniha nabírá spád. (Za to ta 2. hvězdička)
Bohužel to Goethe za mě úplně zabil těmi texty, které měly symbolizovat Lottino a Wertherovo utrpení během čtení. - To bylo opravdu utrpení (ale moje).
Moc jsme si s panem Goethem nesedli. Na to, jak byl text krátký, jsem ho četla příšerně dlouho. Už nikdy se ke knize nevrátím.
Líbilo se mi, že stylem psaní mi připomíná trošku Kafku (místa a postavy nemají celý název, pouze počáteční písmeno).
Nejsem velký fanda knih psaných formou dopisů, ale příběh Werthera se mi líbil
Kniha se mi opravdu líbí. Příběh mě celkem zasáhl, což jsem opravdu nečekala.
Štítky knihy
prvotina láska smrt trápení 18. století milostné romány romantismus německá literatura Německo romány v dopisech, epistolární romány
Autorovy další knížky
| 1968 |  Utrpení mladého Werthera |
| 1973 |  Faust |
| 1982 | Faust a Markétka |
| 1974 | Spřízněni volbou |
| 1976 | Balady |
Kniha Utrpení mladého Werthera je v
| Právě čtených | 48x |
| Přečtených | 3 667x |
| Čtenářské výzvě | 426x |
| Doporučených | 138x |
| Knihotéce | 752x |
| Chystám se číst | 542x |
| Chci si koupit | 84x |
| dalších seznamech | 24x |
Dnes jsem tuto knihu přečetl podruhé v životě. Četl jsem ji dva, či tři roky zpátky a četl jsem ji v posledních dvou dnech. Je až neuvěřitelné, jak moc se za dva roky dokáže změnit lidské pohlížení na city, činy a lásku. V průběhu těch dvou let se v mém životě odehrálo několik málo nedobrých událostí a ty mne zjevně v některých ohledech dosti změnily.
Jak? Dnes mám pro Warthera o něco větší pochopení. Zdůrazňuji o něco větší.
Warther je člověk založen na čistě emocionální bázi – což značí, že potkat ho já v reálném životě tak mu ulehčím odchod – a čistě na základě citů jedná. Jedná tedy zpravidla přehnaně, nelogicky a horkokrevně, což vede k nemožnosti uchopení svých citů a jejich ovládnutí. Na druhou stranu je pravda, že se tento mladý muž octl v pozici, ve které již dnes plně chápu onu nelogičnost a vlastně schvaluji, nebo alespoň uznávám jeho východisko z bolesti, která jej sužovala.
Goethe zde naprosto bravurně popsal myšlení zamilovaného člověka formou dopisů. Osobně ony dopisy chápu spíše jako deník, protože kdyby se opravdu jednalo o živou korespondenci, znamenalo by to, že je Warther ke všem svým mnohým nedostatkům ještě k tomu neuvěřitelně egocentrický. Forma se mi velice líbila, vydavatelovy poznámky byly skvěle provedené a konec byl díky nim neuvěřitelně mrazivý.
Vlastně už dnes i chápu, proč spousta mladých lidí pochopila Wartherovu cestu za správnou a vypukla tak vlna sebevražd. On k tomu vlastně sám Goethe vybízí. „A ty, dobrá duše, která cítíš stejné puzení jako on, čerpej útěchu z jeho utrpení, ať je tato knížka tvým přítelem, pokud řízením osudu nebo vlastní vinou nenajdeš nikoho bližšího.“ Tato kniha se dle „vydavatele“ měla stát přítelem. Mnohdy se však stala rádcem a vzorem.
Dříve jsem Warthera považoval za ubohého v těch nejpejorativnějších nuancích toho slova. Dnes ho považuje za stejně ubohého, ale v té formě, se kterou nelze nesoucítit.