Faust

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Faust. 1. díl, Tragédie. Jedno z největších děl světové literatury ve skvělém, dnes již klasickém překladu vynikajícího českého překladatele, literárního historika a básníka Otokara Fischera. Goethův Faust ztělesňuje drama základních otázek, s nimiž život člověka konfrontuje od nejstarších dob do současnosti: hledání smyslu existence, touhy po lásce a poznání a především po tom, co přesahuje lidskou smrtelnost....celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/54_/54388/faust-54388.jpg 4.1496
Orig. název:

Faust (1832)

Žánr:
Literatura světová, Divadelní hry
Vydáno:, Mladá fronta
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (58)

Kniha Faust

Přidat komentář
Ronnie68
03. února

Povedená kniha ... mě se to četlo nádherně .... částečně se to jevilo jako hra .... ale to mi nevadilo, spíše potěšilo ...

jakub2199
29.11.2018

První díl v podání překladu Otokara Fishera. Nádherná báseň či nádherné drama? Možná obojí. Německý romantismus ve své plné kráse a síle. Jako většina romantických děl užívá Goethe řadu alegorii, které jsou pro moderního čtenáře dále komplikovány faktem, že jde o dílo inspirované středověkou literaturou, která byla alegoriemi prodchnuta ještě více. Navíc fakt, že jde o dílo veršované svazuje možnosti překladatele překládat věrně. Bohužel nejsem schopen porovnat překlad s originálem, takže se pokusím vyhledat jiný překlad uvidím zda existují nebo neexistují velké změny v obsahu.
Určité pasáže mi připadaly nadbytečné a jako by se do díla ani nehodily. Mám na mysli především úvodní Předehru na divadle a Sen Valpuržiny noci. Z obsahu a komentáře chápu že se mělo jednat o komentáře událostí doby vzniku (politická situace v Německu a v revoluční Francii).
Příběh sám je perfektní, můžeme klidně říci biblický - pokušení, hřích, trest... Překlad Otokara Fishera je nádherně zbásněn.
Jedna z klasik literatury ke které se vrátím více než jednou.

Henry_1986
27.11.2018

Moje TOP 2 po Malém Princovi...já nemám co dodat.:-)

LotusFlower
03.08.2018

Já dívám se, dívám,
neb vidoucí jsem,
já věžník si zpívám
a miluji zem.
Zřím blízko, zřím dálky
a kroužení hvězd
jak laňky a skalky
mi na dosah jest.
A věcí všech libý
zřím soulad a znám,
tak vše se mi líbí,
i sobě já sám.
Vy blažené oči,
co zřely jste kdy -
nechť bylo, jak bylo,
přec nádherné vždy!

Atanone
22.05.2018

"Kdo dlouho hledí do propasti, toho propast pohltí"
Friedrich Nietzsche

Marek978
11.05.2018

„Eritis sicut Deus, scientes bonum et malum.“ Věta, která charakterizuje celý první díl této podivuhodné knihy. Nejenže poukazuje na problém materiálního světa, toť nekonečné pokoušení samotného člověka, jakožto individuum ze strany zla, ale také na svět nemateriální, upozorňujíc na nekonečný kosmický boj Hospodina se zlem. Mohli bychom říct, že tento problém, je začátek všech problémů – prvotní hřích lidstva. Opět poukazuje na významnější boj, který probíhá mimo náš svět a naše chápání.

Pojetí a pochopení Fausta, jako neodvratitelná část každého člověka, byla pro mě velmi obtížná.
Každý člověk, který kdy kráčel a bude kráčet na této zemi bude řešit stejné dilema jako Faust. Nechat se pohltit sliby ďábla anebo vzdorovat svou vírou. Jan Patočka ve své recenzi napsal. „Co vlastně znamená sázka nebo pakt s ďáblem o nesmrtelnou duši ve světě, který duši nemá?“ Není toto hlavní příčina problému? Pokud ve zvrácené realitě, platí tyto pravidla, nestává se z toho všednost a každodennost? Toť znamená: Každý den být pokoušen, aniž bychom to věděli. Celé lidské dějiny chtěli být lidé jako Bůh, chtěli se mu rovnat. Problém moderního člověka, je ten, že chceme být lepší než Bůh a k tomu nám bez našeho povšimnutí pomáhá právě Mefisto. Ten Mefisto, který se zmocnil Fausta, člověka, co chtěl příliš, chtěl vše. V Bibli jest psáno. „I řekl Bůh: „Bud světlo! A bylo světlo. Viděl, že je to dobré, a oddělil světlo od tmy. Světlo nazval Bůh dnem a tmu nazval nocí. Byl večer a bylo jitro, den první.“ To, co bychom si měli vzít z toho úryvku je, že vše začíná pouhým slovem, slovo dokáže osvobodit i spoutat, to Faust nevěděl, a to se mu stalo osudným. „Čím pánu posloužím? Nač tolik hluku?“ Mylně si Faust mohl myslet, že by někdy mohl být pánem Mefista, to on se stal jeho loutkou. Faust chtěl příliš, nestačilo, co věděl, chtěl vědět vše, má starost, jen o své dílo. Dospěl k Sokratovskému „vím, že nic nevím“ a to byl důvod jeho úpadku.
Sázka Hospodina s Mefistem o jednu lidskou duši, je pouhá alegorie na nekonečný boj o všechny lidské duše. Všichni jsme pokoušeni ze strany zla.
Když okamžik mě zvábí ke slovu:
Jsi tolik krásný, prodli jen,
pak si mě sevři do okovů,
ó, pak chci rád být utracen,
A tak přišlo na řadu Mefistovo snažení, poskytnout mu do cesty všechny pozemské slasti, aby se stal Faustův život úplný, to se mu nikdy nepodařilo, ale nebyla tato výhra člověka tímto způsobem, zároveň i jeho prohrou?
Co by mohl chtít starý muž, jako první? Mládí. Mefisto si možná myslel, že potom starý Faust bude mít vše po čem toužil, ona slova. „Jsi tolik krásný, …“ A tak mu to splní a omladí ho. Mefisto, ale nepočítá s lidskou rozmanitostí a věčným „chtěním“ po všem. Pod vlivem Mefista se z něj stává sobec, příliš mu nezáleží na ostatních lidech, kterými opovrhuje pro jejich nevědomost, smrtelnost, pomíjivost. Stále hledá to pravé poznání, v němž by našel uspokojení, touží po poznání smyslu své existence, vlastně hledá Boha – prostřednictvím ďábla. Jistý paradox, člověk potřebuje ďábla, aby našel cestu k Bohu.
Jednoho dne se Faust zamiloval do Markétky (božská Helena), Mefisto, je za začátku proti, protože tuší, že doopravdovou lásku mu nemůže obstarat, po Faustovo naléháním Mefisto ustoupí. Mefisto si je vědom toho, že jestli chce vyhrát musí dát Faustovi vše po čem touží, ale co je vše? Možná je překvapen, že není tak snadné uspokojit Fausta, který dychtí po vědění.
Mefisto podstrkává za Fausta Markétce dárečky, ta jako pravý opak Mefista odolává. Bohužel pro ni, podlehne, ne Faustovo lásce, ale Mefistovo manipulaci. Svým způsobem, když přijala Fausta, přijala i ďábla do svého počestného života. Stala se otrokem ďáblovým intrikám, skutečná oběť lásky k Faustovi.
Láska, která by měla být ryze božská, se stala zkažeností a podlostí.
Faust (Jindra) se stává egoistou a vede již hříšný život, dokonce zabije i Markétčina bratra Valentina, samozřejmě je veden Mefistovou rukou, faust je již zatracen v nekonečném bloudění a dychtivosti.
Markétka, která se z lásky k Faustovi odvrátila od Boha zabila svoji matku a své a Faustovo dítě, jako důkaz jejího hříchu, už pro ni není cesty zpět.

Markétko!
Kde ti hlava stojí?
Co to v srdci máš-
jaký zločin?
Modlíš se za matčinu duši,
za tu, kterous uspala k dlouhému, předlouhému soužení?
Je Valpuržina noc a Faust zatím obcuje s čarodějnicemi a Lilitou. Toto má představovat Faustovo konečné odvrácení od boha. Právě Goethova zmínka o Lilith mě nejvíc zasáhla. Lilith, jakožto první choť Adamova.
Když se Faust dozví o osudu Markétky, je už příliš pozdě. Faust přemlouvá Mefista, aby jí pomohl, ten po dlouhém naléhání podlehne a souhlasí. Markétka, ale již nesouhlasí, nechce jít s Faustem, protože si je vědoma, že by šla s ďáblem a radši si vybere boží cestu, což znamená: trest za svoje hříchy. První díl končí slovy Mefista. „Je odsouzena.“ Zatím co hlas shůry říká. „Je zachráněna!“ Markétka dosáhla odpuštění, díky přijatému trestu a tím je očištěna.

Celé chápání této knihy, je spjato s chápáním naší existence a naší individuality. Ďábel se snaží o každou duši, nesnaží se o svět jako celek, ale o svět jako: Individuální chápání podstaty světa. Právě tato individualita, je důležitá k našemu přežití. Nemůžete napravit celý svět najednou, musíte prvně napravit jednoho člověka.

mcleod
04.05.2018

Tato kniha pro mě byla velkým překvapením, ovšem bohužel ne zcela pozitivním. Z prvního dílu jsem byl nadšený a hodnotím ho zcela kladně, ale druhý předchozí dobrý dojem tak zničil, že jsem ho jen s velkou námahou dočítal. První díl představuje poutavý příběh o zaprodání se zlu bez ohledu na důsledky pro dosažení svých profesních i osobních snů. Dialogy Fausta a Mefistofela byly strhující... a to i ve druhém díle, kde se však omezily na nutné minimum, které bylo obklopeno nudnou a zmatenou smíchanicí, která se podobala spíše pochybné frašce s mnoha nerozpracovanými dějovými odbočkami a míhajícími se zástupy různých více či méně bezvýznamných postav. A ten závěr... čekal jsem alespoň v něm něco velkolepého, nějakou intelektuální disputaci mezi Faustem a Mefistofelem, pravý romantický boj o Faustovu duši. Doufám, že jsem v té změti nic nepřehlédl, ale tento závěr mi připadal až příliš náhlý, plochý a jednoduchý. Ale částečně to mohlo být způsobeno i překladem, který byl jen obtížně čitelný a navíc z něj podle mě moc nevyzařovala doba, ve které dílo vzniklo... tedy mého oblíbeného romantismu (ale nevím, jaký je originál a na koho si mám tedy postěžovat :-) ). Ale abych Goetheho jen nekritizoval, když si s tím dal takovou práci... líbila se mi zvolená forma. I když jde o drama, nepředpokládám, že by autor počítal s tím, že se bude celá hra hrát v divadle, už kvůli délce, množství postav a potřebě všech těch speciálních efektů... spíše mi připadá, že chtěl vyjádřit život jako drama odehrávající se na jevišti života pro pobavení ostatních lidí a bohů. Zkrátka slovy Shakespeara: "Celý svět je jeviště a všichni lidé na něm jenom herci."

hanina7
03.05.2018

První díl byl krásný, srozumitelný, jednoduchý, místy i vtipný. Naopak druhý díl byl velice složitý a dlouhý, často se tam přesouvali časem a proto bylo těžké se v knize zorientovat. Celkově je toto dílo velice rozmanité a určitě k zamyšlení...

Kuža007
03.04.2018

Složité přesto velkolepé dílo. Faust, Mefistofeles a Markétka, je tu trochu podoba s Dantovou Božskou komedií, ale jen trochu. Bohužel, zde takový konec není.

terule202
25.03.2018odpad!

Druhá část příliš komplikovaná

katushah
23.03.2018

Je to hodně těžké literární sousto, musela jsem to číst po menších kouskách, po chvíli mi ty verše lezou na palici. Každopádně toto dílo v sobě skrývá tolik pravdivých věcí a tolik krásných veršů. Určitě se k tomu ještě budu vracet, protože 1 přečtení nestačí. :-)

RemiBlack
27.02.2018

2018/10
Místy byl jazyk tak složitý, že jsem vůbec nechápala děj. Nejvíc se mi líbil úplný začátek, kdy Hospodin a Mefistofeles uzavírají sázku a první část knihy – ta byla dobrá.
Když Faust potkal Markétu, začal být děj ještě méně přehledný a část s čarodějnickým sletem jsem vůbec nepochopila; doteď netuším, o čem byla. Kdyby autor vynechal scény o cestování (kvůli epizodním postavám), popřípadě vše, co následovalo straně 154, příběh by se mi líbil víc.

gacie
12.02.2018

Pro mě velice těžké a obtįžne čtení, i když je dílo veršované. První díl se jakž takž dál přečíst a porozumět mu. Ale druhý díl byl opravdu těžký boj. Veliká hromada postav ve které se člověk ztrácel. Nesouvislý děj. Spousta pro mě zbytečných a prázdných veršů. Bohužel Faust u mě nezabodoval.

LenysekC
02.02.2018

No, tak je to za mnou, hurá! První část ještě budiž, ale ta druhá... Celé mi to nějak unikalo. Za líbivost veršů můžu asi poděkovat panu Fischerovi, tomu klobouk dolů. Ale nejvíc za to, že to dopřekládal až do konce. Já to měla jen číst a trápila jsem se s tím dobře měsíc. Upřímně by mě zajímalo, kolik lidí, kteří to tady chválí, to opravdu tak sebralo, a kolik to píše jen proto, aby nebyli za burany :)
Jedna část mě ale hodně pobavila, asi v souvislosti s tím, že jsem nedávno četla Robota na konci tunelu (Šichtařová, Pikora). Těch pár veršů naprosto vystihuje, jak funguje dnešní ekonomika (zkráceno, vyzobáno):
KANCLÉŘ:
Nechť každému ta poukázka dí:
Stát za ni tisíc korun vyplatí.
Je spolehlivou kryta zárukou:
poklady všemi, pod zemí jež jsou.

CÍSAŘ:
Jak! Bezpříkladný zločin se tu stal!
Kdo císařův že podpis padělal?
A neztrestáno je to? Nepomstěno?

SPRÁVCE POKLADU:
Vzpomeň! Ty sám jsi podepsal své jméno.
Dnes v noci bylo to. Tys Panem byl,
kancléř tě s námi takto oslovil:
"K oslavě dne a k obecnému blahu
rač, prosím, psát: jen něco stačí tahů!"
Tys podepsal; a v noci podpis ten
na lístků tisících byl rozmnožen.
Pak, aby všichni, co jim patří, brali,
my celé stohy orazítkovali:
to platí deset - padesát - to sto.
A nadšení, jež vyvolalo to!

CÍSAŘ:
To že je zlato mým poddaným?
Vojsko i dvůr že platí lístkem tím?
Nu, ať jen platí, ač mi to jak div je!

MEFISTOFELES:
Ne zlato, perly ne, jen papír dáš;
tak pohodlný je, neb víš, co máš;
netřeba hrdlit se či smlouvat jíti,
lze láskou, vínem dosyta se zpíti.
Směnárník, chceš-li, mince dá ti zas;
a nemá-li, jen kopej krátký čas,
pak řetěz, pohár do dražby je dán,
a papír, ihned amortizován,
těm, kdo v něj nevěří, se vysměje.
Tak to svět chce a tak to zvykem je.

aneta7057
19.01.2018

Zajímavá kniha, plná úžasných myšlenek. Rozhodně je nutné si ji přečíst vícekrát.

Dolina
15.01.2018

Tak tohle teda otestovalo mou čtenářskou gramotnost. Na první přečtení se snad ani nedají zachytit všechny myšlenky, které tam Johann vložil. K tomu mi taky dopomáhal fakt, že se moc neorientuji v řecké mytologii (hanba mi - má přítelkyně je z Řecka) takže mi asi i unikly některé souvislosti z 2. dílu.
Podtrženo sečteno, opravdu skvělé dílo, po zásluze nazývané klasikou. Až načerpám potřebné znalosti, tak si to musím přečíst znovu.

Ally154
30.12.2017

Opravdu nejlepší kniha, kterou jsem kdy četla. Pět hvězdiček mi nestačí :)

Mira7
28.12.2017

Do svého celoživotního díla vložil Goethe svůj um. Verše lze číst opakovaně a nacházet v nich různé myšlenky. Ani monumentálnost díla neubírá na jeho čtivosti, u veršů je ale pro pochopení nutné dost přemýšlet. Přečtením knihy čtenář automaticky „znalost Fausta“ asi nezíská. Může začít číst znovu...

angloumene
02.12.2017

Faust patří mezi světové klasiky zcela zaslouženě. Jedná se o čtivé dílo s přitažlivým dějem a překvapivě hlubokými úvahami převážně o hledání sebe sama. Překvapuje mě, že se Goethemu podařilo vyjádřit tak komplexní děj a úvahy s pomocí několika málo básní.

jani.ruzicko
25.11.2017

Můj oblíbený Faustíček ;o)

Messilina
09.10.2017

Mám tady málo hvězd na ohodnocení knihy. Ale na Fausta bych jich potřebovala celou hvězdokupu.

bee88maja
23.09.2017

Kdo vnitřně sám je filosofem, s tím tato kniha zacloumá, pohrouží se do myšlenek, a nekonečnosti poetických slov. Touhy, vášně v nás, probouzí zlo i za cenu všeho, co máme, a nepřemýšlíme, co ztratit lze.

Jacck
21.07.2017

Co dodat. Kongeniální překlad geniálního veledíla největšího německého básníka. Četl jsem česky i v originále. Nádherné nejen jazykově a básnicky, ale i hloubkou myšlenek. Věčně nespokojený Faust uzavře pakt s Mefistofelem o tom, že M. mu bude sloužit a bude se snažit jej učinit šťastného.

Katranis
03.07.2017

Temný to příběh jednoho Fausta.

Zelvinka
24.06.2017

Kniha na kterou jsem se dlouho chystala, četla jsem jí jen kvůli čtenářské výzvě. Nic mi nedala, ale ani nevzala. Čtivá, ale znovu po ní nesáhnu

PeťkaW.
21.03.2017

Faustovi (i dalším knihám) hrozně škodí zaškatulkování do "povinné četby". Většina lidí čte to, co musí, s nechutí. Faust je úžasný příběh. Má mnoho rovin, ze kterých si podle mě každý něco vybere, i kdyby to měla být jen jedna zajímavá myšlenka. Je psán sice těžším jazykem, který nesedne každému, ale přidává knize na kouzle.

Faustka
13.03.2017

S tím starým byl bych nerad rozmíchán
a milerád ho vídám časem.
Vždyť je to rozkošné, když velký pán
tak lidsky ráčí hovořit i s ďasem.

………………..

Nu, toť Faust,
jenž v srdci mém si komůrku udělal.
Dlít tam bude vesměs tiše,
než znovu ozve se má duše,
chtíc další šprým a švár.

Hoshi
17.11.2016

Fausta jsem poprvé četla na základce a spousta lidí si ťukala na čelo, že jsem se pustila do tak těžkého čtení. Tento příběh o sázce boha s ďáblem jsem četla již několikrát a neustále v něm nacházím nové a nové poznatky, které jsem předtím neviděla a nebo je pořádně nepochopila. Nezavrhujte tuto knihu a dejte jí ještě jednu šanci :)

radusak9806
23.07.2016

Nevím si nějak rady s hodnocením. Nechci knize nijak křivdit, protože mě se v rýmech spatně drží nit. Což přece jen není chyba knihy. Proto volím 3 z 5, protože co rýmů týká je i kniha, která mě vzala o něco více.

wiix
21.06.2016

Celý čas ma udivovalo, ako to autor dokázal, že je to celé vo veršoch a v rýmoch, s dejom a hĺbkou. Už chápem, prečo príbeh odoláva času a kritike čitateľov. Je nadčasové, má dušu a človek musí načrieť hlboko do seba aby sa dovtípil, o čo Faustovi ide a čo sa vlastne s ním deje.