Ústav
Stephen King
https://www.databazeknih.cz/img/books/43_/436882/bmid_ustav-e5N-436882.jpg
4
1068
266
Uprostřed noci, v domě na klidné ulici v příměstské Minneapolis, vetřelci tiše zavraždí rodiče Luka Ellise a naloží ho do černého SUV. Operace netrvá ani dvě minuty. Luke se probudí v Ústavu, v místnosti, která vypadá stejně jako jeho pokoj – kromě okna… Psychicky děsivý stejně jako Žhářka a s úžasnou dětskou imaginací kultovního To je Ústav dramatickým příběhem o dobru a zlu ve světě, kde hodní kluci vždy nevyhrají.... celý text
Literatura světová Romány Thrillery
Vydáno: 2020 , Beta-DobrovskýOriginální název:
The Institute , 2019
více info...
Přidat komentář
Jednou zase klasická pořádná Kingovka.
Jo, tohle mi sedělo, napínavé a i když nemám ráda moc Kingovy osamělé dětské hrdiny, tady mi jeden hlavní nevadil.
Neřekla bych, že to je zrovna nejlepší Kingovka, ale určitě patří k těm lepším. Takové 4,5*
Nezařazuji ji tedy do kolonky "vřele doporučuji", ale jen do kolonky "doporučuji". :)
King patri mezi me oblibene autory a to i presto, ze jsem par kniham uplne neporozumnela (To, Geraldova hra...) a tahle kniha mne opet nezklamala. Velmi jsem se vcitila do postav az mi bylo vseljak po vsech tech popisech metod na deti. Velmi ctive ale bez muceni priznam, ze nektere pasaze byly zdlouhave a mozna jsem cekala trosku vic horky konec, tenle byl moc feel-good. Ale pekne tema, plne rozporu. Vlastne co bylo tedy spravne?
Místy zdlouhavé, ale pro mě mnohdy nečitelný autorův styl mi tady příliš nevadil.
Jen ke konci jsem se nudila.
Je vidět, že se už opravdu nemůžu dočkat vypuštění další sezony seriálu Stranger Things. Po celou dobu, co jsem totiž listoval knihou Ústav, jsem se nemohl zbavit pocitu, že listuju příběhem, který se musí odehrávat právě ve světě tohoto úžasného seriálu.
Příběh o tom, že se sílou přátelství se dají překonat i sebevětší útrapy, a že samotná monstra nemusíme hledat jen a pouze na stránkách knížek s fantasy tématikou.
King opět prokazuje um vytvářet charaktery, které dokážou člověka chytit za srdce. V tomto případě je to navíc umocněno tím, že většina postav jsou děti. Ani to však Kingovi nebrání v tom tyto dětské charaktery vystavovat neskutečným psychickým a fyzickým bolestem, které jsou velmi často dost brutální. O to horší je, že úlohu monster zde tentokrát ztvárňují samotní lidé, což příběhu přidává dost na realističnosti. U dětských charakterů se možná pozastavím s tím, že ne každému se bude líbit jejich vyspělost a chování. I přesto, že tyto děti jsou v mnoha ohledech výjimečné, velmi často jejich uvažování působí až přehnaně dospěle, což je otázka zdali je u postav s průměrným věkem 12let úplně adekvátní.
King si tentokrát odpustil své oblíbené odbočky od hlavní dějové linky a servíruje příběh lineárně. Díky tomu kniha nepostrádá spád, nebo akčnost a nutí člověka otáčet další a další stránky. Výsledek je pak takový, že Vám těch více, než 400 stránek bude připadat jako krátká 200 stránková novela. Musím ocenit i několik pěkně zakomponovaných odkazů na autorova předchozí díla, které nijak nenabourávají samotný příběh a dokážou věrného fanouška takhle krásně odměnit za pilnou četbu.
Jsem moc rád, že je King i v pokročilejším věku stále schopen psát velice kvalitní díla, která vyvrací tvrzení lidí, že za posledních 10-15let už nevydal nic pořádného a prakticky vykrádá jen sám sebe z let minulých. Ústav je toho důkazem. 85%
Ústav - pro mě bezvadný čtenářský zážitek, od začátku do konce. Vůbec nevím, jak rychle jsem knížku zhltala, přitom musím říct, že nemá absolutně nic společného s lacinými díly, které mnohdy jsou nazývány bestsellery (díky počtu prodeje, ne však literární hodnotou), nemá moc společného ani s klasickým hororem, na který jsme od S. Kinga zvyklí. Já sama za sebe hodnotím jako mistrně napsané dílo, kde autor čtenáře napíná a pohrává si trošku s naší psychikou, ne však nepříjemně. Neusnete možná ne proto, že byste byli k smrti vyděšení, ale spíš proto, že vám nedá usnout otázka : Jak to bude dál?
Začátek super. Střed, super. Závěr, velký špatný. Po pár kapitolách z ústavu jsem zapomněla, že čtu vlastně o dětech. Takhle rozumný, statečný a dospěle uvažující děti, ty mají asi jen v Americe . Když Luke mluvil se Stockhousem a diktoval podmínky, tak už jsem se úplně chystala za hlavu. Ke konci mě už vlastně ani nezajímalo, jak to dopadne. Stránky jsem očima jenom prolétla. Jak kdyby sám King zapomněl, že jsou to děti. Že Lukovi má být 12. Rázem z nich byli akční hrdinové...ale to je pro mě prostě King. Pasáže které jsou super a ani nedýchám, střídají pasáže kdy si říkám že to snad ani nedočtu. Závěr překombinovaná slátanina ale ve finále si člověk řekne, že to byla ztráta času, která za to asi i stála
(jen Zelená míle je výjimkou)
Knihu samotnou jsem nečetl, ale poslechl jsem si audioknihu skvěle interpretovanou Martinem Preissem. Jeho vyprávění je bezchybné a díky jeho hlasu a změnám v intonaci se člověk nikdy neztrácí v tom, která postava zrovna mluví a celkově je to prostě profesionalita. Teď k samotnému obsahu:
Od Kinga už mám za sebou několik knih a často byly dost přehnané a překombinované, někdy i dost abstraktní. V Ústavu sice také najdeme nějaké nadpřirozené tele-schopnosti (patie a kineze), ale hlavní prim tady hraje mnohem hrůznější představa - únosy, bezohledné mučení a pokusy na nevinných dětech... a to vše bez ohledu na nějaké všeobecné morální zásady. Po pomalejším rozjezdu, kdy někomu může přijít zbytečně zdlouhavé představení bývalého cajta Tima Jamiesona, se soustředíme hlavně na nadprůměrně geniálního chlapce Luka Ellise, který si musí projít peklem, abychom postupně zjistili, o co v tom podělaném ústavu vlastně jde.
Napětí se dá často krájet jak v masokombinátu a nechybí četné zabíjení, týrání a vraždy, ale i organizace s neomezenými možnostmi. Dost mi to připomínalo bořiče/ničitele z Kingovy série Temná věž, ale skutečná spojitost zde asi není.
Kniha mě opravdu hodně bavila a už teď se bojím, že jednou natočená filmová verze bude stát za strachem vypuštěnej prd.
Tak tato kniha mě tak dostala, že jsem jejích skutečných 448 stránek vnímala, jako kdyby jich bylo tak maximálně 200.
Sice jsem si na začátku skoro myslela, že čtu úplně jinou knihu, než kterou jsem očekávala podle anotace, ale zanedlouho bylo všechno vysvětleno.
Kniha má výborný a skvěle propracovaný námět i jednotlivé postavy. Luka i Averyho jsem si zamilovala. Intenzivně jsem s nimi prožívala veškeré jejich bolesti, které jim byly způsobovány, cítila jsem strach o ně a současně i strach s nimi. Atmosféra, děj i popis života v ústavu byly popsány tak působivě, že mě to dokonale pohltilo a vlastně jsem úplně zapomněla na její začátek a první klíčovou postavu Tima. Pak jsem jen napjatě čekala, kdy a jak se příběhy obou hlavních hrdinů - Luka a Tima protnou.
I když je to kniha dost obsáhlá, byla téměř bez hluchých míst a každá věta tak měla svůj určitý smysl a důvod.
Vyústění příběhu bylo sice trochu slabší než začátek a střed knihy, bylo mírně absurdní, ale na druhé straně vlastně takové pravé „kingovské“, kde nesměla chybět pochopitelně aspoň trocha vkusného nadpřirozena.
Vlastně mi to skoro připadalo, že jsem četla tři různé knihy napříč žánry: nejdřív klasický klidný beletristický román, pak skvělý parapsychologický thriller a nakonec nějaké napínavé fantasy zkombinované s žánrem ne nepodobným typickému akčnímu filmu.
Knihu jsem opravdu hltala a čtení si do sytosti užila. Těžko jsem ji každý večer zavírala.
Základní myšlenka využití dětí (nebo i dospělých lidí) s takovými schopnostmi určitě nutí i k přemyšlení, možná je v kontextu bezpečí celého světa dokonce i ušlechtilá, ale díky způsobům provedení, jak byly popsány v knize, je bez jakýchkoliv debat a pochybností nelidská a zrůdná.
A tak chci pevně věřit, že je to opravdu jen Kingova fantazie…bohužel dětí ve světě mizí pořád až moc…
Osvícení, Řbitov zviřátek, Doktor spánek, Ústav - tak nějak mi to dává smysl a vše se propojuje, jak je zvykem. U Krále zvykem. Ó jak dlouho jsem od něj nic nečetla a tato kniha je zase ta stará dobrá jízda! Krk stažený, srdce bušící, oči vyschlé dlouhým čtením a po chvíli zaplněné slzami ze soucitu se všemi těmi dětmi, nejvíce, samozřejmě, s Lukem a také Avery. Snažila jsem se spolu s nimi pochopit, o co se jedná, co se děje, o co jde a pak jak z toho ven. Byl to drasťák jak bejk. Velké plus za putování, velké plus za poldu Tima.
Ústav je velmi silný příběh o přátelství a soudržnosti, a je plný násilí a utrpení. A protože Stephen King umí naproto skvělé popisy nejen míst, ale také postav, o to silnější vjemy z této knihy člověk má. Ano, nejednou mi běhal mráz po zádech a jen představa, že něco takového reálně existuje je naprosto příšerná.
Žhářka, Carrie a teď i Ústav to mi sedí. Další top od Kinga. I ten konec mi seděl víc než u některých jiných děl. Možné pokračování? Kdoví
Král je zpět! Budování atmosféry, skvělé dětské postavy, propracované charaktery, excelentní čtivost, to jsou atributy starého dobrého Kinga. Slabší byly akční sekvence, ale řekněme si to na rovinu, akce nikdy nebyla Kingovou nejsilnější stránkou. Jediné s čím nejsem úplně za jedno, je konec. Ten úplný závěr, poslední kapitola. Vlastně jsme se nic pořádného nedozvěděli a přišlo mi to trochu fádní. Ale plné hodnocení to rozhodně neznehodnocuje.
Je to sice zdařilejší počin než téměř vše, co za posledních asi třicet let ze Štefana vypadlo, ale přesto se nelze zbavit dojmu, že je to psané jen jaksi mechanicky, bez zápalu a kouzla děl typu Osvícení či To. Zkrátka takový průměr.
Zajímavý námět, zpracování samozřejmě řemeslně zručné, finále ale vcelku nepřekvapivé (pokud už od Kinga člověk něco četl nebo viděl ve filmovém zpracování).
Finálem nazývám poslední události přímo v Ústavu. Vše další jsou natahované řeči, které ještě po lopatě přežvýkávají morální aspekty příběhu pro případné natvrdlíky, kterým vše nedocvaklo z příběhu samotného. Pobavil už jen bankomat a názor na Trumpa.
Děti působí až příliš dospěle, na druhou stranu si moc neumím představit, jak by to mohlo fungovat, kdyby tomu tak nebylo.
Kniha byla skvělá, moc se mi líbila. Pravda je, že jsem se ji dost dlouho vyhýbala, už kvůli tématu, když jde o děti, tak se mi to příčí. Nakonec jsem opatrně zkusila přečíst pár stránek a pak už to jelo. Skvěle napsané, přesně podle mého gusta a hlavním hrdinům jsem moc fandila a věřila, že to musím prostě dopadnout.
Posloucháno jako audiokniha…
Stephen King je pro mě Pan spisovatel (povšimněte si prosím toho velkého “P”), kultovní autor… já bych nezvládla vymyslet a napsat ani jednu jeho knížku, takže se mi do komentáře moc nechtělo.
Nejsem žádný literární kritik, knížka mě prostě buď zaujme hodně, méně či vůbec a přesně podle tohoto kritéria zde na databázi hodnotím.
Příběh ÚSTAVU mi bohužel přišel hrozně zdlouhavý; já někde před polovinou úplně zapomněla, že ta úvodní část byla vlastně součástí knihy. Nemůžu ale říct, že by mě děj vůbec nebavil, střední část mě bavila dokonce moc, zato závěr knihy jsem už poslouchala jen na půl ucha.
Když mě audiokniha zaujme, jsem schopna si ji pouštět klidně i jen na pětiminutové intervaly, kdykoli mám alespoň chviličku, ale u ÚSTAVU tomu tak nebylo, většinu času jsem neměla potřebu dozvídat se, co bude dál.
Hodnotím tedy průměrně, třemi hvězdami, s tím, že jsem na Kingovu tvorbu rozhodně nezanevřela, některé jeho knihy (spíše ty staré klasiky) mám velmi vysoko v žebříčku mých oblíbených titulů.
Jakmile je hlavním hrdinou v Kingově knize dítě, je téměř jisté, že to bude stát za to. Nevím jak to dělá, ale on prostě odkáže napsat dětskou postavu tak přesvědčivě, že mu to prostě žeru od A do Z. Čtenář Kinga tu najde vše, na co je zvyklý. Otázka dobra a zla, která prolíná většinu jeho děl je tu vlastně hlavním tématem, ač to není zřetelné na první pohled. Kdo je dobrý a kdo zlý? Kde jsou hranice rčení "účel světí prostředky"? Kromě skvěle napsaných postav a příběhu, který chytí a nepustí, mi ale po dočtení zůstal v hlavě tichý, ale o to víc nepříjemný hlásek: Jsme jako lidstvo opravdu tak otupělí a zaslepení vlastním prospěchem, že jsme se už dávno sami odsoudili k záhubě? Každopádně je dobré si připomenout (ostatně naše historie je nám toho důkazem), že dělat odporné věci pro "vyšší dobro" se nevyplácí.
King tohle prostě umí. Za jeho příběhy se často skrývá daleko víc. A Ústav je toho jen dalším důkazem.
Ústav je směsicí skoro všeho známého od pana Kinga. Najdeme tu spousty odkazů na jeho starší příběhy, najdeme tu stejná jm=éna, najdeme tu navazující situace. Ústav je dobře odvedenou prací a čtenáře rozhodně pobaví a donutí se zamyslet.
Občas jsem schopen pochopit, proč je tolik lidí fascinováno seriály. Občas jsem schopen pochopit tu obsesivní potřebu sledovat každý díl za každou cenu. Znovu a znovu se nořit do cizích světů, znovu a znovu potkávat své oblíbené hrdiny. Občas podobné touze také propadám. Občas se najde kniha, kterou nemám chuť odložit. A když musím, těším se na návrat do příběhu. A když už vím, že bude za pár stránek konec, propadám nervozitě. Knihy Stephana Kinga do této kategorie patří vždy. A díky této obsesi jsem vždy miloval ty jeho tlustý bichle.
Nevím, zda je za tím tlak nakladatele, nebo nějaká forma autocenzury, ale kingovky jsou čím dál stručnější. A stručnější, rychlejší – z mého pohledu ochuzenější – je tak i celý příběh. To je snad jediná výtka, kterou k Ústavu mám. Tedy dá-li se to výtkou nazvat.
Samotný příběh pak má standardní kingovskou strukturu. A standardní kingovskou kvalitu. Děsivé na něm je jedna zásadní věc – jsem přesvědčen, že podobné experimenty probíhaly a možná stále probíhají i ve skutečném světě. A že by si někdo dělal skrupule, že laboratorními krysami jsou právě děti, tak to si nemyslím. Ale to bychom se nořili do temných konspiračních vod a ne každý o to stojí…
Štítky knihy
telepatie horory telekineze pokusy na lidech
Autorovy další knížky
| 1994 |  Řbitov zviřátek |
| 2010 | Pod kupolí |
| 1993 | Osvícení |
| 2001 | Zelená míle |
| 2008 | Svědectví |
Můj první King. Nevím, čeho jsem se vždycky u jeho knih bála.
Četlo se to moc pěkně, oceňuji krátké kapitoly. Kniha měla docela rychlý spád, jen nějaké pasáže se zbytečně táhly.