Ty chladné oči
Scarlett Wilková
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/537155/bmid_ty-chladne-oci-662a5a7ad857c.jpg
4
662
662
Válka hraje s lidmi krutou šachovou partii, pěšáci se promíchají, na barvě uniformy tolik nesejde. Během nacistické okupace Smolenska se setkají okouzlující ruská dívka Neonila a český mladík Emil donucený bojovat za wehrmacht. Když se spolu po válce usadí v Československu, vznáší se nad nimi stigma kolaborace, a tak jim nezbývá než opatrný život ve strachu. Utají svou minulost a dokážou se po tom, co zažili, dívat na svět i jinak než chladnýma očima? A může strach ospravedlnit krutost spáchanou na jiných?... celý text
Přidat komentář
První autorčinu knihu Až uvidíš moře, jsem označila jako nejlepší roku 2022, a tak nějak jsem už tušila, že pro mě bude Scarlett Wilková oblíbenou autorkou. S touto knihou ji opravdu řadím mezi tři své nejoblíbenější spisovatelky. Tahle kniha je také výborná a závěr mi vzal dech. Po přečtení jsem měla tolik otázek, slzy se mi kutálely po tvářích, hodně jsem o knize přemýšlela a říkala si, co by kdyby. Výborné! Více v mojí recenzi zde v záložkách - Veru, Knihy na cestách :)
(SPOILER)
Děsivá kniha: děsivě uvěřitelná i neuvěřitelná. S hlavní hrdinkou si opravdu nevím rady - ledová, bezkrevná, bez citů, empatie, názorů...Mrcha, blázen, výplod sovětského režimu?!
Uvěřila jsem jejímu chování za války, zejména v SSSR a na útěku na západ a zase na východ (záchrana u řezníka Proška mi ale připadala přespříliš prostá, kdo by si na to troufal a ještě s takovou péčí a ochotou...?).
Nemohla jsem ale uvěřit jejímu chování v desetiletích poté - zarytá komunistka, podlá, krutá, přes mrtvoly. Nešetřila nikoho, vlastní rodinu ani ty, kteří ji zachránili, všechny v podstatě vědomě pohřbila, nešetrně, hnusně. Tuhle část už jsem musela proběhnout rychle, příliš známé reálie, a přesto ještě o několik stupňů děsivější dění, než si dovedu představit (natož vzpomenout).
Neonila je prostě neuchopitelná, vědoma si své zvláštní krásy či charizmatu jednala zásadně pragmaticky, bezohledně, špetku citu nevěnovala ani jednomu manželovi, ani jedné dceři. Pochopila bych její přístup "přizpůsobit se", ale ruku v ruce s nevyčníváním. Ona se ale zviditelňovala až moc a hlásala názory, o kterých nevím, kde k nim přišla - doma o kvalitách režimu nijak přesvědčivě nehorovala..., vlastně neprojevovala sebemenší názor, jen jednala.
A ten děsivý úvod, k němuž se vracíme v samotném závěru. "Povedené", otřesné.
Pro mne překvapivě čtivé (byť stejně studený styl jakým oplývá hrdinka), pěkně poskládané, ale s obsahem, nad kterým zůstává rozum stát, srdce usedá a zvedá se žaludek. A to nemluvím o hrůzách války, které byly vylíčeny velmi věrohodně, zase z jiného místa a úhlu, než je současný trend (povinnost, kolaborace, fronta, zázemí, lazarety, vlaky, zajetí, tábory...). 85%
(Rozhodně bych to tedy nemohla shrnout jako "skvělé čtení".)
Pro mě literární skvost. Trocha fikce, trocha historie - dohromady neobyčejný příběh o obyčejně neobyčejných lidech a jejich osudech, příběh, ve kterém by se jistě mnoho přeživších války našlo a nám nezbývá než se podivovat, co všechno dokázali přežít a zvládnout.
Neskutečně silný příběh, kterých tady byly po válce stovky. Ti lidé byli silní, odhodlaní přežít za jakoukoliv cenu. Neumím si představit nikoho v dnešní době, kdo by něco takového zvládl. Všichni umí neustále jen brečet a kňourat. Hlavní hrdinka mi připomíná chameleona, který se přizpůsobuje momentální situaci s jedinou myšlenkou přežít. Není nesympatická, není sympatická, prostě je. Zpětně si uvědomuju část své minulosti, kdy tatínek nechtěl vyprávět o svých rodičích, protože otec byl členem Wehrmachtu a padl jako obyčejný voják. Zatímco jeho maminka zůstala se třemi dětmi sama a nakonec pro přežití svoje a dětí, dala tatínka a jeho bratra do dětského domova. Nikdy o svém dětství tatínek nevyprávěl, jen z pár střípků vím, že život v dětském domově v 50-tých letech byl peklo. V naší minulosti je ještě spoustu nevyřčeného a mělo by být v našem zájmu vzdělávat se, mluvit s lidmi, kteří něco takového prožili. Už jen z toho důvodu, abychom se z minulosti poučili a začali si vážit života, který právě žijeme. Těším se na další literární počin autorky.
Musím jen a jen chválit. Nevšední příběh hrdinky, která se asi nestane pro nikoho tou oblíbenou kladnou postavou. Neonila dělá věci, nad kterými zůstává rozum stát. Ale pak se zamyslíte a zjistíte, že chce jen přežít a žít v klidu. Donutí vás přemýšlet, jak byste se v té situaci zachovali vy. Skvělá kniha, neotřelý námět, zvláštně odosobněný styl. Jsem moc ráda, že jsem tuto autorku díky DK objevila.
Nejsem si úplně jistá, co si mám o knížce myslet. Neonila mi byla protivná. Její chlad, nedostatek empatie nebo čehokoliv vroucnějšího mi byl až odporný. Samé studené kalkulace, uvažování v čistě praktické, sobecké linii. Příběh na můj vkus plynul stejně odtažitě, bez nějakých emočních výkyvů. A byla jsem ráda, že je konec.
(SPOILER)
Seznamte se s Neonilou, pragmatickou a oportunistickou mistryní přežití. Neonilu totiž život naučil ctít pouze dvě pravidla: přizpůsobit se, přežít a mít hezký život.
Běda komukoliv, kdo se jí postavil do cesty: smetla ho bez milosti, ať už se jednalo o rodinu, která se jí ujala a i přes nebezpečí ji ukrývala, či adoptivní dcerku. Jako Sněguročka (které je podobná i fyzicky) z ruského folklóru, sněhová královna, ničí a zmrazí všechny, kteří jsou jí nepohodlní.
Na druhou stranu, člověk nesmí Neonilu přísně soudit: za jejími činy se ukrývá strach a ona se této strategii učila od mládí: z příběhu vyplývá, že byla zřejmě dcera statkáře a narodila se v Sovětském svazu ve 20. letech. Podařilo se jí vystudovat zdravotní školu a uplatnit se jako porodní asistentka na venkově blízko Smolenska. Jenže i do Sovětského svazu přichází válka a ona je rozhodnuta přežít... za každou cenu.
Když jí vojáček ze Slezska, který musel narukovat k wehrmachtu a s kterým se seznámila jako zdravotnice německého lazaretu, napíše svou adresu, je o jeho osudu rozhodnuto.
Sledujeme pouť Neonily z Ruska přes Německo do Slezska a osudy jejích blízkých.
Bylo mi až líto jejího manžela Emila a adoptivní dcery. Manipulovala s nimi, aby se chovali podle jejích pravidel. A svou výchovu založenou na podezíravosti, nedůvěře, neustálém strachu z prozrazení a nutnosti se přizpůsobit přenese i na vnučku Karin. Přijde mi také strašné, že si všechna tajemství, i ta v podstatě nevinná, vezme s sebou do hrobu.
Kniha zajímavě otvírá téma českých vojáků v uniformách wehrmachtu za 2. světové války.
Zaujalo mne i jméno Neonila, původně jsem si myslela, že je podobného významu jako Ninel (toho Lenina jsem tam našla), ale není tomu tak, je to jméno řeckého původu.
Celou dobu jsem si říkala, že s podobně motivovanou postavou jsem se už v knize setkala, byl to Marcello, hrdina knihy Konformista od Alberta Moravii.
Musím ještě napsat, že jsem velice překvapená, ze Severní Moravy, Slezska, Valašska či Těšínska, prostě z kousku naší republiky na obou dvou stranách Beskyd, pochází velice zajímavé autorky: Alena Mornštajnová a Karin Lednická, ke kterým nyní přidávám i Scarlett Wilkovou (navíc dámy jsou stejná generace, prostě se tam dobře urodilo).
Úžasně napsaný příběh, přečteno jedním dechem. Už první knížka Scarlett Wilkové mě uchvátila a tato se jí zcela vyrovná.
Téma kolaborace byla síla. Hlavní postava, vůbec ne okouzlující sovětská žena Neonila má nejen chladné oči, ale srdce a charakter. Autorka ji popsala tak skutečně, že mi z ní bylo opravdu zle. Dokonale popsaný sovětský charakter, podezíravost a přístup vždy se přizpůsobit, odolat!! Lze pochopit aspekt strachu, noční můry z války, ale tohle bylo hodně hodně přes míru, což lze porovnat u dalších postav. Emila mi bylo tak líto... připomněl mi, jak většina z nás musela trpět sověty, v mnoha městech, dlouho, příliš dlouho.
Tentokrát, oproti prvotině Až uvidíš moře, byl rozsah akorát, i opakování bylo méně, svižnější děj. Kolaboraci není snadné soudit - oceňuji, že autorka nezakrývá nabídku Němců vzít Neonilu do Německa, aby ji zachránili před vlastními lidmi.... Autorka si téma umí vybrat i zpracovat. Doufám, že bude dál pokračovat ve spisovatelském progresu :o)
Historie nejsou jen dějiny, je to i naše současnost. Není sporu o tom, že velké historické události se skládají ze střípků malých osobních příběhů, které z minulosti přesahují do životů dalších generací. Nic není černobílé, jak jsme se to, bohužel, učili v dějepise. Nebyli jen hodní partyzáni a zlí fašisté. I mezi obětmi se vyskytovali lidé charakterově pokřivení i mezi nepřáteli byli ti, kteří podali pomocnou ruku. A to vše skvěle vystihuje nový román SW. Jasně, že jsem srovnávala s prvotinou Až uvidíš moře, která se mi velmi líbila. Zprvu jsem si říkala, že ta se povedla lépe, ale tak jak příběh plynul od druhé světové války až do současnosti, propadala jsem mu stále více. Spisovatelka čerpá z příběhů zpracovaných společností Post Bellum pro databázi Paměť národa. Člověk si při jejich poslechu říká, že nejlepší spisovatel je nakonec život sám. Zápletky, které napíše nevymyslí sebelepší spisovatel. Je dobré, že se jim dostává i románového zpracování a dostanou se tak k dalším lidem. Abychom nikdy nezapomněli... Těším se na další knihu Scarlet Wilkové.
Zajímavá kniha, hlavně o tom, jak se v příběhu života může měnit charakter člověka.
Čtivé, ze života a tak nějak smutné. První knížka od autorky a určitě přečtu i tu předchozí.
Stejně čtivé jako Až uvidíš moře, ale asi o malinko slabší, nebo možná ti Řekové mi přišli zajímavější něž osud ruské ženy, která tedy také neměla jednoduchý život.
(SPOILER)
Nic není černobílé a nikdo neví, jak by sám zachoval.
Jediná věc je pro mě nepochopitelná, nezkusit najít vlastní dceru.
Někdy dám u knihy na první větu. Podle té poznám, zda se mi bude líbit, nebo to bude pro mě těžké čtení. A v této knize tedy první věta naprosto super!!!
Do knihy jsem se začetla a neodložila, dokud jsem ji celou nezhltla.
Četla jsem od autorky i Až uvidíš moře. Podle mě byly tyto dvě knihy srovnatelné a hlavně moc se mi líbily.
Spisovatelka mi přesně Kápla do noty. Životní příběhy na pozadí historických událostí, to já můžu.
Moc se mi líbil rozbor vztahu matka dcera a pak matka vnučka.
Byla to kniha, po které se vám po přečtení nějakou dobu stýská.
Krásné čtení.
Doporučuji.
Po předešlé knížce od autorky, i když je na počet stránek útlejší, tak nic neubýrá na kvalitě. Opět svižné čtení, kdy řešíme lidské postoje, hodnoty, chování člověka. . . .,kdy se zase ukazuje, že nic není černé nebo bílé, kdy nemůžeme a ani nám nepřísluší soudit. Nehodnoťme, když neznáme historii nejen člověka samotného, ale historii samotnou. Všechno má své " A "a "B" a já jsem ráda, že jsem další stránky poznala. Doporučuji k přečení!
Předchozí knihu jsem nečetla, takže žádná porovnávačka.
2. světová válka, Smolensk a život jedné ruské ženy jménem Neonila, která celý příběh působí chladně, pragmaticky, bezcitně a velmi uzavřeně.
Trošku se to ve mě pere, podstatnou část knihy jsem jí opovrhovala, ale po přečtení dalších stran jsem jí litovala a sympatizovala s ní. Líbilo se mi volba prostředí, do kterého je děj zasazen, z Ruska jsem žádný válečný příběh nečetla, zase mi to dalo jiný úhel pohledu. Skvěle je tu vykresleno chování nacistů k "běžnému obyvatelstvu" a co všechno je člověk ochoten udělat pro to, aby přežil.
No a ten konec? Masakr! Potřebuju vědět jak to dopadlo!
Kniha se četla svižně a rozhodně se k ní zase někdy vrátím. Doporučuji nejen milovníkům historických románů.
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) tajemství Sovětský svaz rodinná tajemství komunistický režim přežití
Autorovy další knížky
| 2022 |  Až uvidíš moře |
| 2023 | Ty chladné oči |
| 2023 |  Desetkrát a dost |
| 2010 | Legenda Hana Zagorová: Málokdo ví |
| 2007 | Celebrity 2008 |
Na knihu jsem se moc těšila a nezklamala mě, jen ten začátek byl pro mě méně záživný, od druhé části se kniha jen těžko odkládala. Chování hlavní hrdinky komentovat nebudu, nevím jak bych se chovala, když bych byla v její situaci, což naštěstí nejsem.