Tulák po hvězdách
Jack London
https://www.databazeknih.cz/img/books/43_/436166/bmid_tulak-po-hvezdach-CXn-436166.jpg
5
3004
513
Když vyplujete katamaránem z městečka Larkspuru, zanedlouho se objeví panorama San Francisca, jehož stříbřité věže pronikají mlhou, do které se většinou halí průliv Golden Gate. Vyhlížíte město, a nevšimnete si, že za vámi je San Quentin. Ve vězení zasazeném do rajské přírody se odehrává děj románu. Vězně – hrdinu románu tam nechávají ležet na podlaze ve svěrací kazajce celé hodiny i dny, ale on se naučí trápení uniknout tím, že se vydává na astrální pouť mnoha minulými životy. V převtělení do prehistorického jeskynního člověka bojuje o život, jako francouzský středověký šlechtic se s mečem v ruce účastní divokých bitev, jako holandský námořník před stovkami let ztroskotá na pustém pobřeží severní Koreje, žije osud římského vojáka v Ježíšově Jeruzalémě. Tulák po hvězdách oslavuje vypravěčství, jež pomáhá zapomenout na vlastní utrpení. Nabízí zdravý únik z reality. „Žít jen vzpomínáním je cesta k šílenství,“ říká hrdina. Člověk musí také umět zapomínat… Smír a tichá radost se dostaví, když si hrdina uvědomí, že ve všech svých životech vždy bojoval – a mnohokrát i zemřel – pro lásku k ženě. Pro ni zkrotil koně, ulovil mamuta i sklízel obilí: Přišel jsem k závěru, že nejvýznamnější v mém životě, ve všech životech, pro mě a pro všechny muže, byla, je a bude žena. Tak to bude, dokud hvězdy budou plout po obloze. Naši dřinu, hru idejí a fantazie, bitvy, pohled na hvězdnou oblohu a jakékoliv tajemství – všechno to převyšuje žena. Tulák po hvězdách náleží k nejlepším světovým románům, a to nejen pro svoje magické kvality. Kniha, kterou často přirovnávají k Hraběti Monte Cristo, propojuje téma reinkarnace s historickým dramatem i snahami o reformu společnosti a představuje strhující četbu také pro ty, kdo se zajímají o mimotělní zážitky duše nebo o spojení s minulými životy.... celý text
Přidat komentář
Obvykle klasické autory moc nemusím, ale tato kniha s nádechem filosofie mě nadchla. Úvahy člověka co je po smrti, a že není vše jen černobílé jsou velmi zajímavé. Kniha donutí člověka zamyslet se jestli člověk žije "pouze" jednou a nebo ne. Takovéto úvahy bych nečekala od autora z roku 1915 ale spíše v pozdějších letech. Zároveň tato kniha není žádnou filosofickou obrovskou knihou ale je propojena zajímavými krátkými příběhy.
(audiokniha) Docela jsem se na knihu těšil, ale nakonec mě poslech moc nebavil. Jediné co mě v podstatě zaujalo, byl samotný způsob a trénování řízeného opuštění svého vlastního těla.
(SPOILER)
Takže ,na kouzelnou scenérii bezstarostné existence poprvé...
To máte tak.Dokud to nezažijete přijde vám většina věcí tzv. absurdní.Vycucaná z prstů.Neurčitě nadsazená.Přehnaná spektakulární.A pak se to stane.Stane se to třeba vám.
Zrovna,jsem se stal vězněm.Stal jsem se Darrellem Standingem.Ano měl jsem to v plánu.
Přichází samotka.Dostane se vám pod kůži.Kazajka.Vryje se vám doslova pod kůži.Bachaři ty svině.Co dokáže udělat člověk člověku.Nechte mě bejt,chci bejt svůj.Táhněte pryč,křičím,vy jste přeci fuj.Absurdita,řeknete si.Až moc skutečná,zdá se mi.
Ještě,že tu máme naši komunikaci.Doslova před-virtuální poklepávanou.
(Jeden z nejsilnějších momentů mezi námi).Každý kloub a záškub těla je doslova zachranující v tom čirém šílenství v touze zůstat živou bytostí,člověkem chcete-li.Zoufalství,chtělo by se říct.Slabé připodobnění.Jestli jde něco takového slovy vyjádřit.Kdo nezažil.A to vše poněvadž lidé jsou společenští,a právě v takových chvílích.Touha podělit se.Sdílet zážitek.Nejsi sám člověče.
A pak jsem se jako Standingova postava odpoutal.
Takže ,na kouzelnou scenérii bezstarostné existence podruhé...
Užíval jsem si napříč epochamy i časem.Hodně jsem zkusil a zažil.Několikrát zemřel... jen,kdyby mě jenom,ty svině pořad nebudily.Někdy jsem si připadal, jako něco ve stylu Forrest Gump.Jakoby mimoděk,vždy u něčeho důležitého,aniž bych o něco takového usiloval.Dokonce potkávám,co trpěl za naše hříchy.Jo a pak dva tisíce let ještě pořád taky.Jako cestovatele čtenáře mě to kapánek trápilo.Někdy v tom bylo něco málo rozporů a protiřečení.Omlouvám se,už si nevzpomínám.Nikdy to však nebyl život doslova obyčejný.
Na ty svině,kdyby věděli,kde jsem byl,tak by to udělalo asi dojem.Ale... Jim stačilo,když jsem je usadil úsměvem.Dobře trocha jsem se povyšoval i ty ramena.Vždyt jde o duši.Trošku jim to musí člověk nechat sežrat.Jen tak mě nedostanou.Ještě jsem tady,vy sráči.I když,moc nezbývá.
Takže ,na kouzelnou scenérii bezstarostné existence...naposled.
Čtenáři,ty si užiješ.Pokud navíc máš blízko k tématu reinkarnací v nekonečném putování alias duše je věčná.Budeš si chrochtat na místo Standinga chrochtat blahem.Bezesporu myšlenkově nadupaná věc.Trvalá hodnota.Nic nekončí.Síla lidského vědomí.A co dokáže vytrpět bytost s nekonečnou doslova nesmrtelnou esencí duše jako takové.Postavit se sviním.Jestli chtěl básník,pardon London,říci něco takového,v tom je jistě proslulost tohoto díla bezesporu zasloužená.
Jen ta forma a ještě pár výhrad.Dobře,fajn přiznávám.Úplně do kolen jsem nešel.Kapánek Darrell štval,úplný stotožnění se nedostavilo.Ta kazajka byla kapánek úzká pro nás dva.Jo a forma.To členění jakoby povídek.Jen se začtete už vás buděj.A pak znova a znova vcítit se do někoho jiného:) Jako vězen bych,nechci domyslet.A v roce 1915,to už vůbec.
Asi se to nehodí.Mnohé to však vystihuje.Neodpustím si slova jednoho replikanta:
Viděl jsem věci,kterým byste vy lidé,nevěřili.
Zapálené válečné lodě v dráze Orionu.
Viděl jsem paprsky C zářit ve tmě poblíž Tannhauserovy brány.
Všechny ty chvíle ... se ztratí v čase,jako slzy v dešti ... Čas zemřít.
Jedna z těch knih, které Vám změní život.
Když jsem se ke knize dostal, po určitých životních událostech, očekával jsem víc spirituální knihu zaměřenou na osobní rozvoj. Vlastně jsem čekal něco úplně jiného. Co jsem ale dostal, bylo ještě mnohem více, než sem si dokázal vůbec představit. Brutalita v knize a s ní spojená bezmoc hlavního hrdiny je opravdu velká. Při čtení jí skoro cítíte na sobě. Jak příběh ale pokračuje dál, otevře Vám to oči.
Veškeré vyprávění z putování hlavního hrdiny je silné, emotivní, kouzelné. Po dočtení jsem seděl ještě několik hodin na zahradě a vstřebával vše co jsem se v knize dozvěděl. Děkuji za ten zážitek.
Zajímavá kniha, která stojí za přečtení. Přiznám se, že jsem dle jiných komentářů očekávala větší pecku. Některé vypravěčovy výlety do minulosti mě nebavily a nejraději bych je přeskočila, ale jiné mne naopak bavily tak, že bych uvítala kdyby Darella nevzbudil ředitel věznice. Zajímavá mi přišla také dorozumívací vyťukávací metoda mezi vězni, kteří byli uvěznění na samovazbách.
Kdysi jsem tu knížku přečetl za jediný den a strašně se nadchl. Druhé čtení už mě tolik nebavilo. Měl jsem pocit, že v minulých životech byl pan dokonalý. Někdy zkusím po třetí a uvidím, jaký mám názor.
Určitě zajímavá kniha se spoustou úvah k zamyšlení. V astrální cestování věřím a líbily se mi i příběhy (některé víc, některé méně), které "tulák" popisoval.
K této knížce jsem se dostala prostřednictvím školy a jsem velmi ráda. Myšlenka, že naše duše je vždy volná, bez ohledu na to jak je naše tělo uvězněno, se mi hrozně líbila. Určité duchovno s krutou realitou a utrpením. Za mě super!!
Když v úvodní "snové" vizi Saint-Maure zapíchnul prvního Dartaňana, tak jsem spadnul do jezera čtenářského štěstí. Od té chvíle jsem se v tom jezeře topil a topil, dokud jsem neutonul. Každá epizodka z Darrellova minulého života je vlastně strašně skvělá. Nebudu je tu popisovat, protože to nemá cenu, to si prostě přečtěte. Každá z nich by fungovala jako samostatná povídka, každá by snad i zasloužila vlastní knihu. Vlastně mě bavila i všechna hrubá probuzení správcem věznice s králičím srdcem. Takže to krásně funguje pospolu, jako jeden celistvý příběh.
Autora podezřívám, že skrze Darrela Standinga nám nepokrytě ukazuje, že je alfa samec, vždycky jím byl a vždycky jím bude. A já to beru. Trocha staré dobré sebestřednosti někdy dělá velkého autora. Oproti leckterým nounejmům vystavujícím své ego čtenářům na odiv, si to chlapík jménem Jack London může s klidem dovolit.
Závěrem bych rád doporučil tuto velice originální a zábavnou cestu vězeňským utrpením, ponižováním a hlavně lidskou fantazií. Dal bych tomu sto dnů ve svěrací kazajce z deseti.
Stalo se pro mě nečekané - kniha mě v poslední třetina přestala naprosto bavit. Těšila jsem se na hlavní dějovou linku a poslední boční příběhy jsem prolétla s nechutí a tak mi to zkazilo finální dojem. Škoda.
Román o utrpení vězně odsouzeného na smrt a jeho svobodě při myšlenkovém "cestování".
Krásné propojení reality a snu, skutečného příběhu a fikce. Velmi poučné čtení, které je ještě silnější tím, že je příběh inspirován skutečností.
Úžasná kniha, jak mě mohla minout ? Duch vítězí nad hmotou, obsah nad formou, neuvěřitelné nad všedním, věčnost se vzpírá mučení a omezenostem života. Platonismus v akci- tělo je ničím, zahoďte jej !
Duše je všude. Proti tomu je Mořský vlk frontální útok na idealismus a vše duchovní.
Jedím slovem - Dechberoucí!
Kniha, která z počátku tak nepůsobí, ale nakonec pohltí a život v mnoha věcech usnadní, pokud jí to umožníte... A prestanete se bat.... Čehokoliv!
Knížku jsem začínala několikrát a poměrně trvalo, než jsem se do ní opravdu pustila - bylo to pro mě docela těžké čtení, na které jsem se potřebovala soustředit, žádná oddychovka. Některé minulé životy mě bavily více, jiné méně... celkově to byl dost neuvěřitelný příběh, který ve mně ale přesto vyvolával nejednu otázku a po dočtení knížky mám v hlavě pár otazníků a stále mě to nutí přemýšlet, jestli třeba vážně přeci jen... ?
Vadilo mi neustálé opakování faktu, že hlavní hrdina je vězeň, kterého každou chvíli čeká oprátka. Mě by bohatě stačilo to říct jednou. Vracení se k tomu mě spíš vyrušovalo. Jinak jsem, ale byla knihou příjemně překvapená. Četla se dobře a popsané příběhy byly zajímavé. A obejvilo se tam pro mě i pár myšlenek z zamyšlení. Takže celkově příjemné čtení.
"Není smrti. Život je duch a duch nemůže zemřít."
Jak tahle knížka plynula, přinášela mi klid. Což je, vzhledem k tématu, docela zvláštní úkaz
Začátek byl pomalejší, ale postupně jsem si na tempo zvykla a vcuclo mě to. Hlavu jsem z toho měla ve hvězdách a zamotalo se mi to i do snů. Z toho, že jde o reálnou postavu, člověka mrazí.
Čtu komentáře a jsem jiného názoru. Za mě tato kniha ne. Mám ráda knihy s dějovou linkou. Tato snová mi nesedla.Nápad, jak se vzdálit od reálu ve vězení tohoto typu, dobrý.
Krásná a čtivá kniha, nemohla jsem se odtrhnout. Zaujalo mne propojení příběhů tolika existencí a amerického krutého vězeňského prostředí.
Štítky knihy
20. století vězení, věznice reinkarnace USA (Spojené státy americké) minulé životy podle skutečných událostí mučení povídkové romány
Autorovy další knížky
| 2002 |  Démon alkohol |
| 2020 | Tulák po hvězdách |
| 1974 | Bílý Den |
| 2003 | Bílý tesák |
| 1988 | Mezi zlatokopy |
Kniha Tulák po hvězdách je v
| Právě čtených | 126x |
| Přečtených | 4 291x |
| Čtenářské výzvě | 801x |
| Doporučených | 594x |
| Knihotéce | 1 083x |
| Chystám se číst | 1 394x |
| Chci si koupit | 243x |
| dalších seznamech | 28x |
Dlouho jsem se této knížce odolávala i když jsem ze všech stran slyšela jak je nádherná.
Čas dozrál a jsem ráda, že jsem ji nezavrhla. Je to napsáno čtivě a natolik působivě, že jsem při četbě zapomínala kdo jsem a kde jsem. Tato knížka bude patřit k těm několika málo knihám, ke kterým se ráda vracím