Den Trifidů
John Wyndham (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/29_/29816/bmid_den-trifidu-65e21d5db9c39.jpg
5
5606
830
Když vyšel poprvé v roce 1951 Den trifidů od Johna Wyndhama, měl autor knihy za sebou už řadu románů a povídek. S nimi však literárně příliš neuspěl. I Den trifidů vycházel původně jen časopisecky na pokračování. Velký zájem čtenářů si však vynutil rychle za sebou hned několikeré knižní vydání a způsobil, že se Wyndham věnoval pak již nastálo vědeckofantastickému žánru. Román o tom, jak neznámý roj meteoritů způsobí u většiny pozemšťanů slepotu a jak toho využijí průmyslové rostliny „trifidi“, které náhle vyvinou zcela nečekané vlastnosti a zaútočí na lidi, má v sobě dostatek prvků neobvyklosti, aby čtenáře přitahoval. Zároveň mu však nechybí onen wellsovský obecný pohled na život a jeho reálné jádro, které z fantastického příběhu činí podobenství o skutečném ohrožení přírody člověkem a člověka přírodou. Verše přeložili Hana Žantovská a Jan Zábrana. Vydání třetí, opravené. (= První necenzurované)... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 1990 , OdeonOriginální název:
The Day of the Triffids , 1951
více info...
Přidat komentář
Přišlo mi, že ze začátku byly knižní formulace trochu krkolomné, ale pak si to krásně sedlo, prožíval jsem útrapy spolu s postavami, některé scény byly vážně dojemné. Zajímavé je, že kniha není dějem vázaná na konkrétní období (jen zhruba od širšího využití automobilů veřejností), člověk si může představovat současnost i časy dále v minulosti a stále to funguje, autor to napsal velice chytře. Spoustu "tropů" pak člověk zná už dávno z sci-fi a postapo filmů, tohle je ale takový dávný předchůdce, který to dělá velmi povedeně.
K této knize jsem se v rámci letošní výzvy vrátila po mnoha a mnoha letech, a znovu jsem nadšená, i když mě tentokrát zaujaly i jiné aspekty příběhu, než jenom napínavá sci-fi linie. Nějak jsem víc vnímala tu obrovskou zranitelnost a křehkost naší civilizace a naprosto tomu neodpovídající, neměnné chování lidí. Tento mistrně napsaný příběh opravdu nestárne a proto se dá číst pořád.
Nejsem úplně přítel čtení knih, které jsem už jednou četla, čtenářská výzva ale mluví jasně. Když tak nad tím přemýšlím, je to hrozně přínosné! Nejen, že si člověk nepamatuje detaily, ale mění se pohled tím, v jaké životní etapě se čtenář zrovna nachází. Kniha je to skvělá, nadčasová, poutavá. Tak se těším, až si ji přečtu znovu a pak ještě jednou.
Klasika, která uchvátí a vede k zamyšlení a srovnání s naším současným světem.
Výborné retro! Nadčasově univerzální. Je až k nevíře, jak se tato distopická vize budoucnosti v mnoha obměnách v literatuře i filmu opakuje.
Wyndhamův Den Trifidů nepochybně spadá do povinné literatury fanoušků sci-fi a i můj výtisk je někdy z 90. let. S určitou nostalgií, i když tentokrát v e-formátu, jsem knihu opět "vzala do ruky". Postapo v klasickém hávu, kdy hlavním viníkem svého konce výjimečně není výhradně člověk. Dvojí katastrofa a k zamyšlení jsou obě. Je to nakonec přece jenom člověk, který k následnému obtížnému vývoji přispěl svou pýchou, nadřazeností a nevědomostí. Příroda už totiž díky jeho zásahům není jen tak ledajaká příroda. A tak se s nastalou situací musí vypořádat a Wyndham přitom neopomněl snad na žádnou lidskou slabost a nešvar. Jen málokdo totiž odolá pocitu moci a výjimečnosti, když z hrstky přeživších zůstane jen pár jedinců zdravých a schopných nejen bojovat s rostlinnými trifidy, aby jednal pro blaho těch, kteří zůstanou naživu, ale se zásadním hendikepem, a nepokusil se podmanit si je, i nový svět.
Wyndham se mi jeví jako vizionář, protože objevy GMO se datují až někdy do konce 60. let, jiný zdroj mluví o počátku 70. let 20. století. Bohužel nebyl asi dost varovný ani burcující, protože záhy po rostlinách následoval první GM živočich v myším kožíšku. Takže můj pocit, když jsem víkend strávila na zahrádce a na vinici s pocitem, že jsem tam pár trifidů zahlédla, nemusí být vůbec lichý. I když význam Dne trifidů dnes člověk už asi nevnímá jako zamýšlený vztyčený prst.
Další skvělé sci-fi s nadčasovým tématem a skvěle zpracovanými myšlenkami hrdinů. Jak se dokáží lidé chovat, když se stane nějaká katastrofa ohrožující život? Jak se v nich probouzí instinkt přežití a sebezáchovy? Přežijí jen silní, kteří se dokáží zamyslet nad možnostmi a mají úctu k přírodě.
(SPOILER) Ok, mám splněno, na tuhle knihu tak nějak číhám pár desetiletí a konečně jsem si mohla odškrtnout v seznamu nachystaného čtení. A že tohle je kniha, která za přečtení stojí. Lidstvo je geniální ve vymýšlení všelijakých způsobů sebedestrukce a zde nám autor naservíroval hned dva. K tomu trochu těch sociálních problémů, hádek, půtek a bojů o kus žvance, o moc, o život. Hlavní poselství románu je o schopnosti lidstva adaptovat se téměř na cokoliv. Takže žádné armády probíjející se trifidy zamořenou planetou. Žádná akční střílečka. Jen snaha přežít.
K tomuto sci-fi románu Johna Wyndhama jsem se vrátil po mnoha letech stejně, jako k ostatním sci-fi, které jsem dříve hlavně četl a hltal jedním dechem. Vtáhl mě opět do děje svojí možnou aktuálností, kdy lidstvo může potkat podobná noční slepá můra, ze které nejde vystřízlivět. Jsem rád za ten ranní pocit, že tu ještě jsme a chvíli to tak ještě zůstane, ale pro jistotu se na komety na obloze nedívám.
Velice mě bavil svět, do kterého Wyndham svůj příběh zasadil, do jehož půdy zasadil trifidy, kde vyrostli. Vyskytlo se ale pár postav, které mi nepřirostly k srdci.
Zábava jako na zahrádce zvráceného botanika!
Květiny nemusí být tví nejlepší přátele.
A ne, nemusíš se začít bát každého trávníku... zatím.
Stavím se zde do řady nadšenců. Kniha s trošku těžším jazykem, ale děj vás strhne. Prvně jsem si říkala, jak je autor geniální, že již před tak dlouhou dobou ho napadla tato myšlenka. Postupem čtení knihy jsem si uvědomila, že to zase tak převratné není, jen byl autor velmi všímavý a mě fantazii, aby mu došlo to, co se nám může stát. Když už to máme teď přímo před nosem.
Moje první přečtené Sci-Fi. Chvílemi jsem ani nedýchala. Tak skvělé, že jsem o knize musela říct i svému osmiletému synovi, který pak po mně chtěl po každé přečtené pasáži stručně převyprávět děj. Tak skvělé, že jsem o knize musela říct i svým čtvrťákům v práci (první stupeň ZŠ) a jeden z nich se pak při společné návštěvě knihovny ptal knihovnice, jestli má "dentritidu", protože mi špatně rozuměl :-D (jaký by to byl příhodný lékařský název pro oslepnutí v Dni trifidů :-D) Kniha velmi čtivá, nadčasová. Jak už jsem se zmínila, jde o mé první knižní Sci-Fi, jsem tedy v této oblasti nezkušená, každopádně si troufám říct, že tenhle loubanec stál rozhodně za to ;-)
Se svým hodnocením jdu bohužel proti proudu. Kniha mě poměrně zklamala, jelikož začala velmi silně - prvních cca 100 stránek bylo úžasně napsaných, líbila se mi tísnivá atmosféra, popisy prostředí, hlavní postava, ale byl jsem spokojený i s důvody, které ke katastrofě vedly a k popisu trifidů. Jenže pak se najednou pozornost autora vůči knize přesunula a já si uvnitř sebe říkal: "Aha - takže autor jde TÍMHLE směrem". Najednou pro mě kniha ztratila výjimečnost a nápaditost a stal se z ní průměrný sci-fi román. (Pozn. Nevím, jestli na vině stojí autor samotný nebo další jeho nástupci, kteří podobné zápletky využili.) Naštěstí je "Den trifidů" velmi čtivou knihou, proto je zcela bezbolestné dostat se až na konec, také - abych pořád nekritizoval - cením dialogy mezi postavami, ty jsou napsány velmi dobře. Bohužel mě však kniha nenadchla - konec jako takový mě poměrně otrávil, autor otevřel spoustu myšlenek, ale ne všechny zcela uzavřel.
Knihu jsem četl na doporučení, ale nezaujala mne tolik jako kamaráda který ji vychválil. Nejvice mne zaujaly posledni dvě kapitoly.
Skvělá kniha. Začátkem jsem moc nevěděl co od ní čekat, ale děj mě nutil číst dál a dál. Když se člověk zamyslí tak si uvědomí, že příroda je naším pánem a tím by jsme se měli řídit. I když sci-fi, realita v chování některých jedinců za jakékoli situace přijít k moci je velmi smutná a ponaučení z minulosti nepřichází a nepřichází. Krásná ukázka toho, když lidé drží při sobě, zvládnou cokoli, bohužel při sobě drží stále méně. Změna v nedohlednu. 5*
Den trifidů jsem četla dvakrát. Poprvé ve dvanácti letech jako jednu z prvních "dospěláckých" knih a podruhé ve třeťáku na VŠ. Pokaždé jedním dechem. ČRo ji občas dává jako četbu a i ta je skvělá.
Je to napínavé, nadějeplné a nevyrvalo mi to srdce z těla, což cením.
Před knížkou jsem znal filmovou podobu a opět se potvrdilo, že kniha je prostě kniha. Výborný nápad a rozhodně důvod k zamyšlení, co kdyby ... A i když je to pro mnohé možná starý kus, tak to určitě za přečtení stojí.
Tohle je krásný příklad nadčasové knihy. Příběh ukazuje křehkost nadvlády člověka nad přírodou. Den trifidů a Malevil jsou stálice mé knihovny.
Štítky knihy
boj o přežití zfilmováno invaze slepota rozhlasové zpracování sci-fi zfilmováno – TV seriál postapokalyptické romány
Kniha Den Trifidů je v
| Právě čtených | 65x |
| Přečtených | 8 105x |
| Čtenářské výzvě | 757x |
| Doporučených | 869x |
| Knihotéce | 1 882x |
| Chystám se číst | 1 271x |
| Chci si koupit | 245x |
| dalších seznamech | 54x |
četla jsem to na dvakrát a pak to vzdala asi v druhé půlce.