Den Trifidů

Když vyšel poprvé v roce 1951 Den trifidů od Johna Wyndhama, měl autor knihy za sebou už řadu románů a povídek. S nimi však literárně příliš neuspěl. I Den trifidů vycházel původně jen časopisecky na pokračování. Velký zájem čtenářů si však vynutil rychle za sebou hned několikeré knižní vydání a způsobil, že se Wyndham věnoval pak již nastálo vědeckofantastickému žánru. Román o tom, jak neznámý roj meteoritů způsobí u většiny pozemšťanů slepotu a jak toho využijí průmyslové rostliny „trifidi“, které náhle vyvinou zcela nečekané vlastnosti a zaútočí na lidi, má v sobě dostatek prvků neobvyklosti, aby čtenáře přitahoval. Zároveň mu však nechybí onen wellsovský obecný pohled na život a jeho reálné jádro, které z fantastického příběhu činí podobenství o skutečném ohrožení přírody člověkem a člověka přírodou. Verše přeložili Hana Žantovská a Jan Zábrana. Vydání třetí, opravené. (= První necenzurované)...celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/29_/29816/den-trifidu-29816.jpg 4.63493
Série:

Trifidi (1.)

Originální název:

The Day of the Triffids (1951)

Žánr:
Literatura světová, Romány, Sci-fi
Vydáno:, Odeon
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (458)

Přidat komentář
Ladislav73
20. června

Přečteno jedním dechem

Medunkavera
18. června

Přesně tak. Tohle není sci-fi, jak pode mnou napsala nefernefer. A ostatní. My té přírodě tak ubližujeme.. To je hrůza hrůzoucí. Vůbec si neuvědomujeme, co nám dává, co nám nabízí.. Ničeho si nevážíme! A prostě.. jen ji ničíme. Achjo.
Měli bychom se nad tím opravdu zamyslet. Protože ona nám to může takhle jednou vrátit.
Co jednou.. Ona se na nás zlobí už teď.
A ten otevřený konec se mi náhodou líbil. Čišela z něj jakási hrozba. Něco jako: Vidíte? Takhle to může jednou dopadnout..

Peyka
16. června

Kniha, která předčila dobu. Bravo, pane Wyndhame, jste borec! Opět se objevuje prvek slepoty jako v Saramagově Slepotě (1995) - poukazování na zaslepenou společnost, kritika společnosti jako celku. Den trifidů se zaměřuje hlavně na jedince, jak bojuje a jak se postaví k dané situaci. Chování přírody k člověku a naopak. Postapokalyptický román, kde se rostliny chovají stejně jako lidé - chodí, zabíjejí a jsou zákeřné.

hippiesak
08. června

Doporučuji, nebude litovat. A pokud je tu zároveň někdo fanda PS3/4 gamesy "The Last Of Us" tak se mu toto bude líbit :) Jasan, že tu nejsou žádný zoombící, ale z knihy je dobře cítit ten postapokolaptický svět a to mě prostě baví...

Snehulajn
08. června

Dobře rozvinutá myšlenka autora a zajímavý děj. Celou dobu mě kniha velmi bavila. vřele doporučuji!

zluk
07. června

Moje srdcovka od ranných dětských let. Už tenkrát se mi líbil ten nápad. Čas od času si tuto knihu ráda přečtu.

Maevie
31. května

Můj problém u postapokalyptických knížek je, že děj je většinou dost obdobný. Sice i zde se vyskytuje klasický scénář útěku z civilizace na venkov a boj o záchranu lidstva, ale oceňuji skvělý nápad s trifidy a především myšlenky o lidstvu a jeho jednání, do kterých se autor nebál pustit. Doufejme, že nic z toho se nevyplní.

Luciefever
30. května

Když většina lidí na zeměkouli přes noc náhle oslepne, poté co s úžasem sledovali neznámý roj meteoritů…
Když toho využijí trifidi – dosud přísně hlídané a na speciálních farmách pěstované chodící divnokytky, jejichž zbraní je vystřelovací žahadlo se smrtelným jedem…
Tak tu máme zaděláno na slušnou post-apokalyptickou sci-fi pecku!

bondula
17. května

Mám rád tieto staršie postapo/scifi knižky. Oproti vlne, ktorá je v móde dnes majú aj hlbšiu myšlienku a podnecujú na filozofické úvahy. Nestoja len na brutalite a kurióznych gadgetoch. Den trifidu je jednou z tých najlepších. Je to nadčasová knižka, má čo povedať aj dnešnému čitateľovi.

Tétéčko
15. května

Moc pěkná sci-fi, vlastně jsem ji už jako malá holka četla, takže jsem se jen ujistila, že kvalitní věci nestárnou.

brodequin
14. května

Jak jsem se na to těšil. Další kniha, kterou jsem odkládal a říkal jsem si - "Až mě jednou začne bavit zase číst, Den trifidů nesmím vynechat!". Bohužel, byl jsem celkově zklamán, asi jako jeden z mála. Při každé četbě jsem měl pocit, že vlastně vůbec nevím, kde jsem skončil. Nevěnoval jsem příběhu moc pozornosti. Den trifidů totiž nebyl ani tak o trifidech, jako o událostech, které následovaly po meteorickém (?) roji. A trifidi tam byli jako něco navíc. Některé věci nebyly dovysvětleny a kniha měla na můj vkus až moc přemýšlecích a uvažujících pasáží. Bavil mě začátek a poslední kapitola, která mě utvrdila v tom, jak to mohlo být dobré, kdyby takto byla vedena celá kniha. Strach o život, vlastní, či blízkých, strach z trifidů apod. Nic z toho jsem nepociťoval. Knihu jsem se snažil pak dočíst co nejrychleji, abych se už přesunul k další knize.

zuzis
14. května

Četla jsem několikrát, možná i proto, že to byla pro mě první postapokalyptická knížka a fascinovalo mě to.
Dobrá ukázka toho, jak málo stačí, aby se lidstvo posunulo na potravním žebříčku, a jak rychle se najde něco, co toho využije. Celkový popis rozpadu civilizovaného světa - věci, které člověk bere za samozřejmé, protože prostě nějak fungují - najednou nemá kdo spravovat - mě hodně bavil.
Co mě naopak nebavilo je fakt, že mi vlastně na žádné postavě nijak zvlášť nezáleželo, nedokázala jsem si je oblíbit.

Pazúzu96
02. května

Jedna z nejlepších knih, co jsem kdy četl :-). Myšlenka inteligentních roslin s nebezpečnými šlahounky je vskutku úžasná. Už je to dlouho, co jsem to četl, ale určitě si to opět někdy zase zopakuji.
Knihu opravdu vřele doporučuji :-).

vamp
01. května

Stejný styl jako Karel Čapek Válka s mloky, hold minulé století

buldozer5
30. dubna

Jakožto milovník sci-fi literatury jsem si tuto knihu nemohl nechat ujít, ale že bych z ní byl nějak unešený, to se nedá říct. První polovina mě bavila, líbil se mi námět padajících meteoritů, které zapříčinily slepotu obyvatel na Zemi, i masožravé rostliny ušly, ale největší problém, se kterým jsem se musel při čtení potýkat, byl autorův styl psaní. Nevadí mi, že používá spisovná slova, ale stejný způsob vyjadřování mi už neseděl v přímé řeči, kde postavy mluvily dost strojeně a nepřirozeně. V druhé polovině jsem se už navíc nudil, autor se opakoval a jak už tu někdo psal, trifidi měli dostat v ději víc místa.

Selket
29. dubna

Trochu mi tam chybělo větší promyšlení celé katastrofy a trifidi podle mě hráli až vedlejší roli...

Maťkooo5
19. dubna

Tato kniha byla moje první kniha v tomto žánru.
Do půlky zajímavé, potom se zápletka začne neustále opakovat a nakonec to skončí zcela otevřeně.

kvnhvta
18. dubna

Must-read post-apo napsaná v době, kdy p-a nebyla jen módní nálepka k přilákání znuděné mládeže.

theMarty
17. dubna

Jednoho dne se Země probudí slepá a po ulicích se začnou prohánět lidožravé kytky.

radusak9806
02. dubna

Nepopiratelně je to skvělá kniha!
Nebudu ale předstírat, že jsem od ní čekala o něco více trifidů (zatím mi přijde, že jsem se toho o nich moc nedověděla). Je to krásně ale zcela krásně vystavěný příběh skrývající mnoho smyček a dalších vysvětlení.
Hold jsem na od ní přece jen čekala trochu více a obávám se, že pokračování by o tom co mě nejvíce zajímá nejspíš uspokojivou informaci nevydalo. :(
Po přečtení jsem prostě strašně na vážkách jaký postoj k této knize zachovat :(
Ke přečtení jí zcela jistě mohu doporučit.

Awax
28. března

Jedna z mých nejoblíbenějších knih

thorir
25. března

Den Trifidů je jedna ze základních knih žánru. Knihu jsem četl několikrát a stále se k ní čas od času vracím. Motiv apokalypsy, první kroky v „novém světě“, boj o přežití, záchrana blízkých, romantický motiv tváří v tvář konci světa, kdo z nás snílků by to nechtěl zažít (a přežít)? OK, v reálném světě asi nikdo, ale pěkně se o tom sní. Nadčasový příběh čtenáře doslova pohltí, v textu není nudná pasáž, stále se něco děje a nemyslím teď „akci“, děj se velice svižně posouvá dopředu a čtenář ho prožívá s protagonisty. Je velmi snadné sžít se s hlavním hrdinou, prožívat a cítit to co on. Sympatie k hlavní postavě je za mě jeden z důvodů proč se ke knize opakovaně vracím. Podobně autentický dojem konce světa jsem nalezl jen v několika málo dalších knihách. V dnešní době může být archaičnost textu pro mnohé těžko stravitelná, nicméně na čtivost to v žádném případě nemá vliv. Naopak, z mého pohledu podtrhuje atmosféru a uvěřitelnost příběhu. Jen je třeba si připomínat, že kniha byla vydána v době, kdy se teprve rozjížděla konzumní společnost, neexistoval internet, mobily, … Přesto tvrdím, že jde o zásadní knihu, která by měla být na čestném místě v každé sci-fi knihovně.

MC87
13. března

Den Trifidů nás uvede rychle do děje katastrofou, která připravila o práci všechny optiky a ostatně nejen je.

Dopad katastrofy je o to horší, že dává šanci dalšímu živočišnému druhu, který trpělivě čekal na svou šanci v chovných ohradách. Nutno podotknout, že stejně jako v případě alienů si lidé za rozšíření trifidů mohou sami. Nevím, jestli je to náhoda, ale podobně jako alieni, jsou trifidi opatřeni žahadlem, které jim zesnadňuje „manipulaci“ s člověkem.

Tato naprostá klasika sci-fi si v ničem nezadá například s Remarquem, kdy je pojítkem hlavních hrdinů zdánlivě bezvýchodná situace, nutnost pragmaticky chladného uvažování a popíjení alkoholu. Tento postoj je bezpochyby ovlivněn koncem druhé světové války, po níž zmíněné romány vyšly.

petrous90
13. března

Den Trifidů čtu alespoň jednou za rok ..moje oblíbená

Diabel
08. března

Budu asi jeden zmála, ale kniha mě tolik neoslovila. Nejspíš je to způsobeno velkým očekáváním a tím, že jsem ji dlouho odkládal. Každopádně už chápu takový halo kolem této knížky, opravdu jo, jenže jsem z ní takový prožitek neměl. Den trifidů je stará kniha, beru to v potaz a vůbec jí to nevyčítám, spíš naopak.
Kladné i zaporné postavy jsou uvěřitelně napsané a hlavně nejvíc best byla postava Cokera. Na něm bylo totiž nejlépe vidět zrání osobnosti, kdy si během katastrofy začal uvědomovat dopad věcí a měl snahu začít vše skutečně řešit. Jeho názory nebyly zcestné, ba co víc, jsem se s nimi i dokázal ztotožnit. Kniha se velmi dobře čte a především má dost zajímavých podnětů k zamyšlení... Přesto jsem neměl pocit, že by mě kniha vtáhla do děje a prožíval dobrodružství naplno s hrdiny. Na můj vkus to mělo málo akce.
Ději samotnému bych vytkl pár věcí. Třeba, když už se dostanete do varu, tak náhle to až moc rychle přeskočí jinam a vezme vám to možnost, si to víc vychutnat. A nebylo by k zahození více detailů a větší rozsah. A hlavně zaměření se na trifidy jako takové. Víc pasáží, kde by se vyskytovaly boje s nimi a více dramatu. Takhle je to v podstatě jen popis katastrofické události. Takže si říkám, zda by to bez nich nedopadlo stejně? … Dalším negativem byl ten konec-nekonec. Přišlo mi, jako by někdo vytrhl stránky v knížce a nepropracovaně a zbrkle ji ukončil. Neměl jsem pocit, že by se jednalo o otevřený závěr.
Pro mě jako pro fandu postapokalyptických knih byla povinost si ji přečíst, ale knížka mě tolik neuchvátila. Není ani dobrá ani špatná, ale jsem rád, že jsem ji přečetl. Den trifidu má stejně tak silný čtenářský fan klub, že ji moje průměrné hodnocení rozhodně neuškodí :)

P.S. Nevím, kdo dělal korekci knížky, ale tolik chyb je ostuda. Za sebe vydání z roku 2014 od BBArtu nedoporučuju. Radši si kupte to starší.

Moje hodnocení 6/10

Nomia
08. března

Představa postapokalyptického sci-fi, kde chytré květinky mydlí zbytky lidské společnosti, se mi nejevila příliš zajímavě, ale opak je pravdou. Den Trifidů je naprosto skvělá a promyšlená kniha, která si rozhodně zaslouží tak vysoké hodnocení.
Den Trifidů obsahuješ všechno, co očekáváte od skvělé sci-fi: výborná originální zápletka, sympatické postavy - Billovi jsme fandila do poslední stránky, zajímavé nepřátele a spoustu napětí. Navíc výborně popisuje, jak se lidská společnost snaží vytvořit nějaké fungující uskupení přeživších, což po takové katastrofě je rozhodně velký oříšek. Celý příběh působí dokonale promyšleně a chytře.
Tahle kniha krásně ukazuje, jak konec jedné éry - té lidské, může přijít mnohem dřív než čekáme. Bezvadné sci-fi a pevně doufám, že ani nikdy v budoucnu nebudu mít na zahradě takovouhle krásně modifikovanou rostlinku.

eliska2669
08. března

Čekala jsem nějaký strašně děsivý depresivní postapo, a neuvědomila jsem si, že je to jedna z těch knih který s tím vůbec začly. Nejdřív mě to nudilo, ne že by se to četlo těžko, ale spíš tou staromódností projevů, postav a vůbec všeho mi to přišlo strašně cizí. No, změnilo se to a od Cokera a jeho proslovů a nadávání na neschopnost to už bylo fakt dobrý. A taky takový... vlastně miloučký. Hezký. Dopadlo to dobře.

Gagarinuvbratr
07. března

Najlepšie kniha všetkých čias!

gabice4
06. března

Velmi zajímavé....... Doporučuji přečíst...... a jestli se někdy podívám na nějakou neobvyklou záři? Po přečtení této knihy asi ne, a na masožravky si budu dávat taky pozor :-)

edita374
03. března

Byla to kdysi má první kniha v tomto žánru. Přečetla jsem jí několikrát a vždy mě uchvátila. Hodně mne zklamalo filmové zpracování. Jistě , kniha na papíře je vždy poutavější.