Den Trifidů

Když vyšel poprvé v roce 1951 Den trifidů od Johna Wyndhama, měl autor knihy za sebou už řadu románů a povídek. S nimi však literárně příliš neuspěl. I Den trifidů vycházel původně jen časopisecky na pokračování. Velký zájem čtenářů si však vynutil rychle za sebou hned několikeré knižní vydání a způsobil, že se Wyndham věnoval pak již nastálo vědeckofantastickému žánru. Román o tom, jak neznámý roj meteoritů způsobí u většiny pozemšťanů slepotu a jak toho využijí průmyslové rostliny „trifidi“, které náhle vyvinou zcela nečekané vlastnosti a zaútočí na lidi, má v sobě dostatek prvků neobvyklosti, aby čtenáře přitahoval. Zároveň mu však nechybí onen wellsovský obecný pohled na život a jeho reálné jádro, které z fantastického příběhu činí podobenství o skutečném ohrožení přírody člověkem a člověka přírodou. Verše přeložili Hana Žantovská a Jan Zábrana. Vydání třetí, opravené. (= První necenzurované)...celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/29_/29816/den-trifidu-29816.jpg 4.63240
Série:

Trifidi (1.)

Originální název:

The Day of the Triffids (1951)

Žánr:
Literatura světová, Romány, Sci-fi
Vydáno:, Odeon
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (404)

Přidat komentář
Misan1993
13. prosince

Takové Walking dead v podání Trifidů :) skvělá kniha!

Nifredil
12. prosince

Kdybych nevěděla, že to bylo napsáno v době, kdy žánr katastrofických distopií nebyl ještě vůbec na světě, tak bych napsala, že to je jedna z nejlepších knih toho žánru, kterou jsem četla. Takhle jen smekám před výbornou knihou s úžasnou atmosférou. Ta je nepřekonatelná především na začátku celého příběhu, až jsem chvílemi chtěla přestat číst, jak na mě také padala tíseň a beznaděj celé té situace. Moc se mi líbily také pasáže, kde se řeší veškerá morální dilemata spojená s pomocí druhým, s tím, jak dál fungovat. A konečně jsem pochopila všechny ty táborového hry na trifidy. Že by to ale mohlo být až takhle, to mě tedy nenapadlo. Až teď bych ty hry teprve ocenila. A přiznám se, že jsem moc ráda za ten konec.

piroušek
05. prosince

kniha nabitá dějem, výborné čtení

FireOfFilth
19. listopadu

Velmi nadčasová kniha popisující svět, kterého zastihla katastrofa, vlastně dvě. Naštěstí hlavního hrdinu jedna z katastrof v podobě meteoritického roje, který oslepí většinu obyvatelstva, mine. Během několika momentů, kdy unikne z nemocnice, kde byl hospitalizován, zjistí, že něco není v pořádku.
Postupem času odkrýváme co stálo za druhou katastrofou v podobě chodících kytek, nazývaných trifidi.
Dále sledujeme hrdiny, kteří se snaží přežívat ve světě, kde je velmi málo vidomých jedinců a mnoho slepých.
Nejzajímavější myšlenky knihy jsou v podobě úvahy, zda přežívat ve větších skupinách a starat se o slepé. Určitě se mi líbilo uvažování hlavního hrdiny o kometě a následném meteoritickém roji, kdy popsal konspirační teorii o možném úmyslu obyvatele oslepit.
Kniha se mi velice líbila a doporučuji všem sci-fi a postapo fandům. Hodnotím 4,5*

veriszv
16. listopadu

Silný příběh mého oblíbeného žánru.

Chesterton
16. listopadu

Moje první a zřejmě poslední sci-fi v životě, přečtena někdy na přelomu základní a střední školy :) Od té doby již ani jediná z tohoto žánru. Přesto dojem stále přetrvává.
Dokonce jsem po letech potkala v práci o málo starší kolegyni, se kterou naprosto sdílíme stejný zážitek z této parádní knihy. Teď bych asi ráda zkusila audio o kterém píše buturenka. Přečíst znovu, nevím, spíš ten poslech.

Gustik5
10. listopadu

Nesmírně čtivá a zajímavá kniha. Navíc velmi poutavě zachycuje lidskou povahu a náš způsob uvažování. Kvalitní postapokalyptické sci- fi, jež svou kvalitu ukazuje nadčasovostí a myšlenkami, jež čtenáře nutí, inu, k zamyšlení. Jeden se místy při čtení pozastaví a říká si: "Ona nám to ta příroda jednou vrátí..." Někdy si zkrátka neuvědomujeme, že naše existence visí na vlásku a cokoli může ono pomyslné vlákno našeho bytí přetnout a ukončit.

gordon13
09. listopadu

Jedna z nejlepších knih mého života...vynikající příběh, absolutní špička!

Malarkey
09. listopadu

Naprosto uvěřitelná kniha, která ale kvalitou neuvěřitelně přepálila začátek, aby mě ve druhé polovině ždibíček nudila v průběhu nadcházejícího. Autorovi se nicméně nedá upřít neuvěřitelná deprese a smutek, co se čeří snad z každé další napsané věty, která se snaží popsat dystopii, ve které vládnou buď psychopati a nebo trifidi. Nic mezi tím neexistuje. Oceňuji ale skutečnost, jak neuvěřitelně aktuální tento námět je a jak kvalitně a odvážlivě je napsán. A to i přesto, že tento příběh pochází z hlavy člověka žijícího v padesátých letech. Klobouk dolů.

buturenka
07. listopadu

Tak tuto knížku jsem přečetla poprvé v roce 1982 a spadla mně brada, a zůstal příběh teto knížky v hlavě, známí a kamarádi o teto knížce moc nevěděli, až na jednoho kolegu, ten chodil na stejný gympl jako já, a to se nepočítá, minuly týdnem jsem se stáhla na audiotece p. L ichého, a stále je to příběh, který mě chytnul

Malýmedvěd
06. listopadu

Moc pěkná kniha, její nadčasovost a tím i kvalita je dána, podle mne tím, že ukazuje celou katastrofu z pohledu jedince, který hledá řešení a musí se v omezeném čase rozhodovat. Rozhodování však není černobílé, buď zlo, nebo dobro. Rozhodování je bolestné, má spoustu odstínů, spoustu možných dopadů a následků. Člověk předem neumí všechny konsekvence posoudit, natož říci které zlo je menší. Kniha zajímavě ukazuje hledání člověka, jak se s katastrofou vyrovnat a jaké všechny možné scénáře se mohou vyskytnout. Ať už jsou nakonec rozhodnutí jakákoli, největší sílu a největší roli má naděje a chuť žít.

lyriq
02. listopadu

Skoro sedmdesát let stará kniha, ale není to vůbec znát. Neskutečně napínavé, s uvěřitelnými charaktery a spoustou chodících masožravých kytek. Být v kůži hlavního hrdiny, asi bych se bál i uprdnout.

jaroiva
31. října

Přečetla jsem jedním dechem, nějak krátká knížka :)

Helmutek
31. října

Jedna z těch klasik, kterou jsem měl roky na seznamu k přečtení, ale nikdy jsem se do toho nijak moc nehrnul - ňáký kytky, co z toho, žejo. No ale teď jsem se k tomu dostal a zhltnul jsem to jako dlouho nic - a Wyndhamovi i Trifidům se v duchu kaju za to, jak jsem jim křivdil. Ono totiž o nějaký trifidy vůbec nejde, je to naprosto zástupnej příběhovej prvek - gró tý knížky je v reakci společnosti na kataklyzma; a to nezpůsobený nějakejma emzákama, mystickym zásahem shůry nebo kdovíčim, ale prostou a obyčejnou nehodou nebo lidskou blbostí, třeba i v tom poslednim stádiu bez konkrétního záměru něco podobnýho vyvolat. Tady lidi oslepli - resp. 99,9% populace osleplo... Nic "víc" - a přitom to stačilo k tomu, aby se celá naše civilizace složila jako domeček z karet. Den trifidů vůbec neni o nějakejch zlejch nebo hodnejch nebo jakejchvlastně kytkách, je to o tom, jak člověk (už ne společnost, ale jednotliví lidi) na takovuhle změnu reagujou. Co se asi děje s těma 999 z tisíce, který si najednou ani nenamažou chleba, a co bude dělat ten jeden, kterej to všechno vidí. Co bude dělat deset vidoucích, jakej kdo bude mít názor na nastolení novejch nebo zachování starjech pořádků atd. - a to jsou všechno věci tak strašně zajímavý, že člověku (nebo aspoň mě) vyrazej dech i přesto, že zdánlivě o nijak revoluční nebo šokující myšlenky nejde. Nebo možná právě proto: Jedině pak můžou myšlenky, který kvalitu maj, vyniknout s o to větši intenzitou. Wyndham totiž dokázal s těmahle hypotézama v knížce pracovat tak, že pro mě to bylo maximálně autentický a uvěřitelný. Nic, co by na mě působilo vystřeleně nebo šroubovaně - s šokující prostotou vlastně vypráví, jak "jednoduchý" to začne všechno bejt; a to včetně černobílejch přístupů konvencema zatěžkanejch přeživších, kteří samozřejmě nakonec taky budou sami sobě největšíma nepřítelema. A trifidi? Pokud něco, tak jen využili situaci. A čekaj. Až to zase posereme. Oni maj času dost... Větší roli jim Wyndham v příběhu nedává, a budiž mu za to chvála - je to přesně jeden z těch dalších střípků, díky kterejm je to všechno zas o něco autentičetější. Každej civilizační růst v historii zatím předcházel pádu; a řiká to v knížce i Bill: bylo by nepřirozený, kdyby jedna éra čehokoliv měla trvat věčně. Kdy čeká pád naší civilizaci? Já doufám, že za hodně dlouho, protože doby, kdy jsme si sami uměli postavit barák, vykopat studnu, pěstovat brambory a chovat dobytek (a odborníky jsme tak k životu nepotřebovali), ty už jsou dávno pryč.
Den Trifidů je jednoznačně jedna z nejzajímavějších, nejpodnětnějších a nejintelegentnějších sci-fi, co jsem čet. Jedinou drobnou výhradu bych možná našel u občas až moc knižních a podezřele sofistikovanejch dialogů.

Ester71
30. října

Přestože moc nemusím sci-fi, tato kniha se mi moc líbila. Začala jsem ji číst díky čtenářské výzvě a rozhodně nelituji. Co mě zaujalo nejvíc, je fakt, že i v takové době, kdy lidé bojují o holé přežití, se najde někdo, komu jde o moc. Nadčasové.

MadMan
29. října

Pro mě obrovské překvapení! Mám pocit, že jsem po 66 letech od vydání téhle knihy "objevil Ameriku". Samozřejmě jsem věděl, že Den Trifidů existuje, že je to sci-fi a že tam jsou nějaké květiny, ale žil jsem v přesvědčení, že to musí být nuda. Tohle přesvědčení ve mě přetrvalo někdy z pubertálních let zřejmě proto, že jsem o Dni Trifidů slyšel poprvé ve škole a tím pádem jsem jej automaticky zařadil do kolonky "nuda", kde v podvědomí zůstalo mnoho let. Jsem rád, že jsem se k téhle knížce nakonec dostal a byť to píšu bezprostředně po přečtení, kdy prvotní nadšení ještě nestihlo opadnout a já náležitě vystřízlivět, posouvám Den Trifidů na první příčku žebříčku mých nejoblíbenějších knih.

Tímto svým příběhem bych chtěl říct všem, kteří zatím odkládají Den Trifidů na druhou kolej podobně jako já, ať si rozhodně přehodí výhybku, aby si tenhle klenot nenechali ujet.

Příběh se mi líbil tím, že popisoval globální problém z pohledu jednotlivce, který se musí vypořádat s každým nově příchozím problémem po svém, aniž by tušil jak správně postupovat. Celý děj si drží rovnoměrné tempo a ukazuje lidskou stránku i v nelidských dobách.

Teď je mi jasné, že všechny novodobé zombie apokalypsy jsou jen slabým odvarem Wyndhamova díla. Chybí lidský faktor všudepřítomných tápajících nevidomých, kterým přece musíme pomoct a číhající nebezpečí z trpělivě vyčkávajících Trifidů.

ddkk
24. října

Moje nejoblíbenější a opakovaně čtená scifi kniha. Neotřelý příběh, výborný konec...doporučuji.

noemus
21. října

Ještě za minulého režimu jsem viděl Den trifidů, jako jeden z prvních zahraničních sci-fi filmů na nějaké 10x zkopírované VHS. Kniha je ještě lepší, Wyndham je vážně dobrý.

micha-ella
19. října

Dokonalé!!

anko57
18. října

Moje první sci-fi a tím i nezapomenutelná, ještě teď se mi vybavuje, jak jsem se tenkrát bála, prožívala děj a přitom četla jedním dechem. Když si uvědomíme rok, kdy byla napsaná, její aktuálnost je až neuvěřitelná, nikdy nevíme co na nás číhá "za rohem". Doporučuji.

Mat_bery
18. října

Na knize mě neuchvátil až tak děj, který byl ale velmi zajímavý a jedinečný. Co mě uchvátilo, byly myšlenky autora. Kniha je jeho myšlenkami nabytá. Stále jsem knihu odkládal, abych se zamyslel. Do toho fakt, že kniha je přes 60 let stará...! WOW! Doporučuji!

Alvari
17. října

O knize jsem věděl vlastně jen jako o naprosté klasice sci-fi. A tak, když jsem na ni narazil v Levných knihách, jsem si ji i na tátovo doporučení pořídil. Byl jsem velice překvapen, jakým způsobem mě kniha vtáhla do děje, i tím, že něco takové vyšlo před více než 60 lety. Autor se zbytečně nezdržoval dlouhými popisy a děj svižně odsýpal. Postavy byly velice, jak jen to říct, "obyčejné", i přes své charakterové rozdíly. Ale bylo to jen dobře. Díky tomu byly velice uvěřitelné a snadno se dalo vžít do jednotlivých situací a třeba i přemítat nad tím, jak bych se v daném okamžiku zachoval já sám. Koupě tudíž rozhodně nelituji a doporučil bych tohle čtení i nečtenářům sci-fi.

zdennyrakky
17. října

Velké překvapení. Sci-fi jsem si představoval docela jinak, a proto jsem se tomuto žánru dlouho vyhýbal. Tahle kniha je nesmírně lidská, "sci-fi" příčina apokalypsy a trifidi tam figurují jen jako jakási kulisy, na jejichž pozadí se autor zamýšlí nad rozmanitostí lidských charakterů, nad jejich projevy za extrémních podmínek a nad potenciálem lidstva k přežití. Mimochodem, kniha z roku 1951, ale stále zatraceně děsivá a varovná...

JP
15. října

Námět a atmosféra nesou zejména v první půli knihu výrazně kupředu, aby hned v druhé Wyndham selhal a přes jakési pseudo-pitvoření o přežití a hlásání o etice a základech civilizace, přiznal, že vlastně neví, co s příběhem dál. Je to spíše jako TV epizoda nějaké sci-fi show. I s ohledem k ročníku, přeceňovaná žánrovka, na kterou jsem se mohl klidně vykašlat a přenechat ji všem ostatním honimírům.

kuruteku
13. října

Skvělé. Namluveno panem Lichým mne donutilo přečíst si celou knihu a jásám. Katastrofa jako souběh špatných událostí, apokalyptický Londýn. Boj o přežití a různá východiska. Do toho trifidi jako symbol člověkem vytvořeného škoditele Nr. 1. A vztah dvou lidí, kteří se dokáží sladit i najít napříč okolím Londýna. ALE. Škoda, že závěr je trochu useklý.

Mindy
08. října

Vynikající, skvělá sci-fi, tento žánr mě baví, doporučuji

JackieDecker
02. října

Dlouho jsem váhala si knihu přečíst, ale na doporučení táty jsem tak učinila a rozhodně jsem nelitovala. Přesto, že doba studené války už je dávno pryč, alespoň v té podobě, která nám byla po druhé světové válce předkládána, tak je příběh zajímavý a poutavý. Řadím knihu mezi ty nadčasové. Je totiž úplně jedno jestli by to to přišlo ze sovětského svazu, z vesmíru nebo třeba ze sousedovi zahrádky. Úžasné na tom bylo, že se sešlo několik navzájem nepropojených (nebo možná ano, ale to už je na představivosti čtenáře) událostí, které zasáhly svět a lidstvo. Představa, kdyby ze dne na den 99% obyvatelstva najednou osleplo, je dost šílená sama o sobě. A když si představíte že se v tom všem zmatku pohybují inteligentní masožravé květiny, které se pohybují doslova, máte před očima hotový armagedon. Akorát že nikdo kolem vás ho nevidí. Říká se, přišel k tomu jako slepý k houslím. Po přečtení této knihy už vám toto rčení nikdy nebude připadat obyčejné. Přiznávám, že mě z ní svým způsobem stále mrazí.

Jana283
29. září

Chystá se audiokniha načtená Norbertem Lichým. Velmi se těším na tento návrat ke knize, která mne v mládí velmi oslovila. Nemůže být lepší zprostředkovatel než p.Lichý.

Hakem
21. září

Tak z teto knihy jsem byla opravdu nadsena. Chytila me uplne od prvni strany a nepustila az do konce. Zacatek mi pripominal probuzeni Ricka v nemocnici (walking dead) :)
Napad s Trifidy je genialni. Jejich vznik a rozsireni by klidne bylo mozne i mimo knizni podobu. Puvod onemocneni me do objasneni vubec nenapadl, ale ted nechapu, ze mi to nedoslo driv. Porad jsem cekala, ze i toto nejak zpusobili trifidi..
Libila se mi spousta trefnych uvah - o lenosti a pohodlnosti zen, moralni uvahy ihned a po letech.. chvili me napadalo, ze prezit takovou apokalypsu by nebylo spatne, citit tu svobodu, svet bez vlivu penez a vlad.. bohuzel, blba lidska (a tedy hlavne muzska) vlastnost by pro prezivci udelala s tou svobodou zase brzky konec.. super kniha, doporucuji ji vsem

LuckyZ
20. září

Mile překvapila; mám jí v povědomí už od dětství, neboť jsme jí měli v knihovně, a četl jí prý táta. Vize předběhla svou dobu, ale asi svět zanikne jinak, ale už je to blíže, než bysme chtěli. Doporučuji klidně i jako první sci-fi na přečtení, pro tykdo nic takového ještě nečetli.