Trhlina
Jozef Karika
https://www.databazeknih.cz/img/books/35_/355445/bmid_trhlina-4EX-355445.jpeg
4
3831
1246
Tahle kniha vznikla zvláštním způsobem. Po vydání mysteriózního thrilleru Strach se autorovi ozval člověk, který mu povyprávěl opravdu děsivý příběh. Jozef Karika jeho vyprávění zaznamenal, mnohá tvrzení ověřil, doplnil o vlastní zjištění a zpracoval v knize, kterou máte před sebou. Na jejích stránkách rozmotává velice tajemný, tragický a hrůzostrašný případ. Zároveň poodhaluje jednu z největších záhad Slovenska – nevysvětlitelné mizení lidí v pohoří Tribeč. Legenda, záměrná mystifikace, nebo děsivá skutečnost? Tuhle otázku si klade i autor. Předkládá strhující hororový příběh a nechává na čtenáři, aby našel odpověď. Román Jozefa Kariky byl jako jediný žánrový titul v historii nominován na nejvýznamnější slovenskou literární cenu Anasoft litera.... celý text
Horory Thrillery Literatura slovenská
Vydáno: 2017 , ArgoOriginální název:
Trhlina , 2016
více info...
Přidat komentář
Táto kniha ma úprimne sklamala, škoda času ktorý som strávila jej čítaním. Je to riadna blbosť, vymyslený príbeh nejakého chlapa na drogách, ovšem ak aj ten chlap nebol autorom vymyslený... Ťažko povedať ale určite si od autora už nič neprečítam, fakt ma sklamal touto knihou... To si radšej prečítam staré Slovenské povesti a mam lepšie čítanie... :D
Nechala som sa strhnúť davom a siahla som po Karikovej Trhline aj ja. Za mňa lepšie ako Tma, ale do „Trhlino-nadšencov“ sa nezaradím. Prvá tretina ma dokonale vtiahla do deja, ďalej to už išlo len pozvoľne a poslednú tretinu som prečítala už len preto, že som knihu začala čítať – na môj vkus to bolo už moc zmätené. Avšak priznávam, že príbeh sa mi dostal pod kožu, čo je spôsobené hlavne tým, že sa odohráva na Slovensku, na miestach, ktoré poznám a o ktorých kolujú rôzne príbehy.
Dusivú tmu štvrtkovej noci rozpára svetlo nočnej lampy a ja, napriek vrodeným inštinktom a dobrej výchove (odpusť otče), napriek všetkým varovným signálom, ktoré moje telo vysiela a strachu, ktorý mi zviera vnútornosti, napriek tomuto všetkému, vezmem do roztrasenej ruky súčasnú slovenskú knihu. Síce to nie je prvý krát teno rok, čo takto hazardujem so svojím zdravím, ale to, čo držím v ruke tentoraz, je čosi oveľa desivejšie. A síce súčasná slovenská kniha, ktorá vyhrala cenu Anasoft litera. Strasie ma a sťažka preglgnúc prevrátim prvý list. Po uistení sa, že to bola len cena čitateľov sa na chvíľu uvoľním no vzápätí si uvedomím, že je to cena slovenských čitateľov a opäť ma zaplaví vlna strachu. Nervy mám úplne v kýbli a pritom to najhoršie mám ešte len pred sebou. Úvodné strany prekonajú všetky moje predstavy. Z kostrbatých formulácií mi škrípe v ušiach a rádoby bububu štýl drása moju ubolenú dušu. Viem, že po tomto už nikdy nebudem rovnaká, ale niečo, snáď nejaká zvrátená entita parazitujúca na mojej mysli, alebo možno vidina dobrého hejtu ma ženie ďalej. Napriek tomu, že po kostrbatom úvode sa štýl zlepší, nepoľavujem v ostražitosti, pripravená kedykoľvek si naliať do očí Savo. Asi po 30 stranách si začnem uvedomovať, že sa pomaly blížim k bodu, odkiaľ niet návratu. Kŕčovito zvieram Savo... keď v tom...keď v tom sa stane niečo...prosto....prosto ma to začne baviť a až na niektoré pasáže ma to baví až do konca. Ale aj tak, celý čas ostentatívne gúľam očami, pre prípad, že by niekto vošiel do izby a načapal ma s víťazom anasoft litera in flagranti. Síce neviem kto by tak ku mne vchádzal, pretože ako single tridsiatnička bývam sama, ale o to viac musím predsa dbať na svoju povesť! (Ale keďže mám z toho dbania dodnes celkom slušnú svalovku na očiach, nabudúce sa na to asi vykašlem)
Zhrnutie deja:
Prvá tretina - v ktorej rozprávač Igor nájde nahrávky (3*)
Nejaké to intro, klišé, klišé, Igor nájde staré dokumenty a nahrávky, klišé klišé, Igor si prehráva nahrávky, klišé, klišé a keď už som si myslela, že sa na to vykašlem, zrazu ticho s očami, spomienky s deravým svetlom a dvanástková sústava, v ktorej sa dvanásť píše ako desať a pre mňa nastal ten point of no return, keď som si povedala, že toto dočítam, aj keby som si pri tom mala vykrútiť oči z hlavy
Druhá tretina - v ktorej sa partička ľudí, dosť blbých na to, aby sa rozdelili, vyberie do strašidelného lesa a rozdelí sa (2*)
Prídu do strašidelného lesa, klišé klišé klišé, bububu, klišé. Pár momentov, keď som si povedala, že to možno predsa len nedočítam, ale potom ma dostalo, že fúka, fúka, ovečka sa pasie a tak som čítala ďalej
Tretia tretina - v ktorej sa partička ľudí, dosť blbých na to, aby sa znovu vybrali do lesa, z ktorého sa predtým skoro potento, znovu vyberie do lesa, z ktorého sa predtým skoro potento. A rozdelí sa. (4,5*)
Tu som skoro odpadla, pretože celý čas som čakala nejakú duchárinu a ono sa z toho zrazu vykľulo plnokrvné sci-fi a dokonca na tému, ktorú zbožňujem. Karika síce neprišiel s ničím novým, ale v kombinácii s celkovou atmosférou ma to zaujalo tak, že som som asi chvíľami aj zabudla gúľať očami.
Pozn 1
Kniha je štylizovaná ako mystifikácia a sú v nej dokonca uvedené linky na zdroje, týkajúce sa udalostí v Tribeči a Karika sa celý čas tvári (v knihe i mimo nej), že sám nevie, kde v Igorovom rozprávaní končí realita a začína fikcia. K tomu asi toľkoto:
Niekde na strane 12 Igor len tak mimochodom prehodí, že jeho článok o skúsenostiach s cestovaním ŽSR má cez 100 000 pozretí. Sto tisíc. Sto. Tisíc. Ak sa ten blog nevolal 2 hot chicks gangbanged in Fast Train R 611 Fixinela tak týmto Karikovi oznamujem, že realita sa končí na strane 12.
Pozn 2
Ja takýmto báchorkám väčšinou* neverím, ale z vecí, na ktoré sa v dohľadnej dobe nechystám, je návšteva Tribeča na popredných miestach, niekde medzi predvolebným mítingom KDH** a koncertom sestier Niezlových***
*konkrétne od 6:00am do 9:30pm, v lete o hodinu dlhšie
**u nás v kulturáku
***tamtiež
Četlo se to zvláštně, první třetina fajn. Druhá nešla vůbec a třetí, u té jsem se mohla pos***.
Celkově ale musím dát 3*.
Musim přiznat, že jsem se při četbě i po dočtení knihy pár dní bála, protože mě to opravdu vtáhlo. Kniha je hodně dobře čtivá, graduje a je zajímavé, že je to psáno pohledem člověka, který to údajně zažil. V hlavě mi však zůstávají otázky, co vše je pravda a co je smyšlené. Nebo si to celé včetně Igora vymyslel autor? Spoustu nezodpovězených otázek...
Je to pecka. Tleskám čtenáři "work" za komentář. Lépe bych to nenapsala. Přečtěte si (i knihu, i citovaný komentář) sami.
Být mou dcerou, řeknu "Huuustýýý". Nad Trhlinou jsem strávila celé odpoledne a večer a hltala stranu za stranou. Moc se mi líbilo pojetí - přepsané nahrávky, odkazy na weby... Všechno vypadá tak pravdivě. A přesto radši budu věřit, že je to fikce. Ale kdyby mě někdo lákal na Tribeč, má smůlu:) Hvězdička dolů jen za jakoby neuzavřený konec, nemám je ráda.
Velmi poutavě psaná kniha, která vám nedovolí přestat číst. A závěr? Ať si každý sám rozhodne, zda to byl výplod blázna, nebo skutečnost... Jinak já vím, že mě na Tribeč nikdo nedostane, natož v zimě :)
Jako správný geograf jsem si celou dobu studoval, kde se odehrává děj knihy... díky tomu jsem objevil nádhernou krajinu Tribeče plnou úžasných zámků, zřícenin hradů i pěkné přírody. Asi nikoho nepřekvapím, že můj plán okamžitě tam vyrazit na výlet dostal po přečtení této knihy pořádnou trhlinu. Tak do léta snad zapomenu, protože v zimě mě tam nikdo nedostane. Ale k samotné knize... je napsaná úžasně poutavě, nedá ani na chvíli vydechnout. Nejsilnější částí byl začátek knihy odhalující příběh blázna ze zapomenutého žilinského ústavu, u kterého jsem ani nedýchal, pak příběh trochu ztrácel na intenzitě, ale začátek podivných událostí v Tribeči vše vrátil zpět do děsivých kolejí. Navíc mi připadalo vyloženě geniální propojení knihy na reálné internetové zdroje, které přidávají příběhu na síle. Co mu naopak trochu ubírá, je český překlad (tím nemyslím kvalitu, kterou snad ani nejde pokazit, ale samotný fakt překladu). Mnohokrát mi připadalo divné, že postavy ze Žiliny a Nitry mluví česky, přecejen originál by byl ještě autentičtější a tím o dost děsivější. Tak si možná další Karikovy knihy seženu přímo ve slovenštině.
Je to přesně tak, jak napsala vivula - můžete si o tom příběhu myslet cokoli, stejně o něm budete ještě pěknou řádku týdnů přemýšlet. Už to samo o sobě dělá z Trhliny hodně povedenou knížku, ne? Ale ne všechno v příběhu klape.
Celá mystifikace je vystavěna docela mistrně - docela proto, protože je tu a tam ve snaze uvést co nejvíce "faktografických" údajů lehce přemystifikováno. Na druhou stranu tleskám autorovi, že nepodlehl pokušení poměrně krátké dílo nějak dál nadstavovat a natahovat, takže celek vychází kompaktně a napínavě, a gradací a stylem připomíná třeba Strugackých Piknik u cesty (což je samo o sobě rovněž poklona směrem k autorovi). Skřípe to snad jen ve vykreslení charakterů postav. Jediná povedená je úsporněji pojatá Mia, která sice moc prostoru k mluvení nedostane, ale kupodivu to stačí. Všichni ostatní hlavní protagonisté jsou do jednoho podivní. Možná to byl Karikův záměr (tedy alespoň pevně doufám, že byl) postavit do hlavní role thrilleru hned 3 nesympatické postavy, z nichž jeden je přechytralý učitel, druhý paranormální ajťák a hlavní hrdina sebestředný frajer. Já vím, já vím, ono to tak v reálu vlastně i kolem nás je, ale nemusíme si o tom ještě číst, ne?:)
Podtrženo sečteno je Trhlina výborná knížka, ze které vám bude ještě dlouho divně po těle, a to že pochází z pera "našeho" autora, si zaslouží bod navíc.
P.S. Pokud vás oslovil experiment, který Karika rozpracovává a kterému se se v kvantové fyzice říká problém Schrödingerovy kočky, doporučuji třeba výborný komorní filmový kousek Coherence.
Po dočtení Trhliny jsem váhala s komentářem, protože jsem si tak nějak nebyla jistá, jak ji vlastně zhodnotit... Každopádně od října, kdy jsem knížku četla, do dnes neuběhl snad jeden den, kdy bych si na ni nebo na to co se v ní odehrálo, nevzpomněla. Takže ať už si každý uděláte názor, jaký chcete, Trhlina se dostane pod kůži a jen tak se vás nepustí.
Naprosto úchvatná kniha. Pravda nebo lež? V některých pasážích mi běhal mráz po zádech a nikdo by mě tam nedostal ani za zlatý prase. Nápad kamaráda, že pojedeme na 3 dny na výšlap Roháče mi po přečtení této knihy připadl dost ujetě.... kniha stojí za přečtení, ale zůstaňte radši jen u toho čtení ;-)
1.Kapitola: Co je Tribeč, je to na mapě?
2.Kapitola: Hmmm, tam bych se chtěla podívat, z toho by mohl být pěkný strašidelný zážitek.
3.Kapitola: K Tribeči bych se v zimě nepřiblížila ani za všechny peníze světa.
Už dlouho mě nic tak nesemlelo. Pokud někoho nudí horory typu upíři, strašidla, zombíci a podobné povídačky pro malé děti, měl by zkusit tohle. Po přečtení jsem pořád jak na jehlách a v hlavě mi šeptá malý hlásek ".. může to být pravda? .. může to být pravda? .." Tohle je četba, kterou čtenář asi buď nepochopí a zavrhne, nebo pochopí a kromě rozvinuté paranoidní psychózy dostane i naprosto fantastický hororový a literární zážitek jako ještě nikdy.
Ano, přesně toto je typ knihy, kterou máte do dvou dnů přečtenou, a veškeré povinnosti přitom jdou stranou (ať už je to psaní diplomky nebo mytí nádobí), protože je skutečně čtivá (to slovo naprosto nesnáším, ale myslím že Trhlinu vystihuje). Když opustíme od toho, že hlavní hrdina je opravdu velmi nesympatický, přeskáčeme ze začátku pár odstavů, tak nás v poslední čtvrtině čeká opravdu grandiózní a děsivé počteníčko (hodně vět zejména o rozkladu osobnosti jsem si podtrhávala). Jenže autor musí na konci dodat, že Igor po přežvýkání tohoto příběhu náhle přestal komunikovat, tudíž ani o dalších hrdinech nikdo nic neví, blog smazal (mimochodem i smazané blogy se dají znovu obnovit; z internetu jen tak nikdo nezmizí!) a na žádné jiné otázky týkající se Trhliny už nehodlá odpovídat. Tohle opravdu na věrohodnosti velmi přidává. Takže za mě nakonec velké zklamání a mám pocit, že celkem pěkně z toho Karika rejžuje.
Na tuhle knihu jsem se hodně těšila a musím říct, že je zajímavá a čtivá. Když pomineme velice nesympatickou hlavní postavu Igora, kdy mi jeho myšlenkové pochody fakt lezli na nervy, celkově jsem možná i čekala jiný styl vyprávění tohohle románu, občas mě nebavily články, které byly v příběhu dodány. Čekala jsem více tajemna, akce a napětí. Přesto mě tahle kniha bavila a měla jsem u ní mrazivý pocit během čtení. V člověku to zanechá otázky, jestli se to opravdu stalo a nebo je to smyšlené.
Štítky knihy
tajemno záhady fyzika horory šílenství rozhlasové zpracování zmizení lidí Tribeč slovenské horory zfilmováno – TV seriál
Mě osobně kniha naprosto pohltila. Možná díky tomu, že jsem ani na chvíli neuvěřila v onen "pravdivý příběh" a četla ji tedy pouze jako fiktivní a skvěle vystavený příběh. Napětí je postupně dávkováno a na konci graduje do šíleného konce. Přečteno za dva dny, nemohla jsem se odtrhnout.