Trest života

Moje třetí setkání se spisovatelkou - a suverénně nejtemnější. Smekám před autorkou, že se pustila do tak obtížného a kontroverzního tématu, jako je spravedlivá odplata za vraždu dítěte. Román skvěle odhaluje naprostý rozklad rodiny a kruhu přátel i variabilitu způsobů, jakými se všichni snaží se strašlivou tragédií vyrovnat. A přestože závěr je bezpochyby šokující (myslím tedy poslední stranu), já osobně za něj tleskám.

(SPOILER) Tato kniha od oblíbené spisovatelky Joy Fieldingové byla nejhorší z těch, které jsem četla. Nemohla jsem se nijak do děje vcítit. Po slibném začátku, který ukazoval na napínavý detektivní příběh, následovaly desítky nudných a nečitelně zamotaných stránek.
Gail Waltonová, matka dvou dcer a manželka milujícího muže, která až do doby, kdy došlo k oné tragické události, mohla tvrdit, že je v životě šťastná. V ten osudný den přišla o svoji mladší, šestiletou dcerku Cindy, která byla brutálně znásilněna a zavražděna neznámým individuem. Její svět se zhroutil, zhroutila se ona sama, a stala se z ní životní troska, která si vzala za úkol, že sama musí vypátrat vraha svého dítěte. Policie podle ní byla neschopná, nevěřila, že ho vypátrají, a kdyby ano, určitě nebude potrestán, ale najdou důvod, jak ho osvobodit, coby psychicky nemocného, či jinak trestně nestíhatelného.
Vzala případ do svých rukou, ale nikomu z bližních se nesvěřila, co míní udělat. Proto se pro všechny stala osobou velice podivnou, neschopnou žít normální život, vrátit se zpět do života i navzdory tragedii, která jejich rodinu postihla.
Nedovedla jsem pochopit způsob, jakým začala pátrat po vrahovi na vlastní pěst. Neměla žádné vodítko, podle kterého by ho mohla hledat. Zaměřila se ve svém pátrání po mladém, vysokém a štíhlém muži, se světlými delšími vlasy ve žluté větrovce. Takových mužů běhaly po ulicích města desítky a stovky. Při této činnosti se sama nejednou ocitla v ohrožení života, jednou byla dokonce napadena a zraněna, když konfrontovala a obvinila nevinného člověka.
Neměla jsem tušení, kdo by mohl být vrahem a až do konce knihy nic nenaznačovalo tomu, že se skutečně najde. Ten úplný konec mne velice překvapil a hned ve dvou různých případech. Nehodnotím knihu na více než dvě až tři hvězdičky.

Jen proto, že je Joy mou oblíbenou autorkou dávám tři hvězdičky.
Vlastně ani pořádně nevím, co ke knize napsat.
Na to jak zpracovává silné téma, mě kniha až tak nezaujala.
Řekla bych, že psychologický byla zpracována moc pěkně, ale některé části byli zdlouhavé a možná až zbytečné. A ten konec... prostě asi jedna z knih, ktreou znovu číst nebudu.
Má mnohem lepší a čtivější knihy.

Když se šestiletá Cindy brutálně zavražděna v nedalekém parku, její matce Gail se zhroutí svět. Pátrání po pachateli hrůzného zločinu navíc zpočátku nevypadá přiliš povzbudivě. Gail se navíc potýká nejen s depresemi, ale hlavně se silným pocitem viny, že svou dceru nechala hrát si v parku samotnou. Devětkrát se nic nestalo, podesáté bohužel ano.....
Zdeptana Gail dochází k závěru, že jediným řešením bude odhalit vraha sama.......

Autorka je neuvěřitelně pilná, kolik už napsala knížek! Tahle byla pro mne zbytečně doplňovaná vedlejšími příběhy a měla dost depresivní téma. Ale výborně psychologicky zpracované.
Katko, ty jí rozhodně nečti!

Tuhle knížku jsem už četla

Sonda do nitra ženy, matky, která přišla o šesti letou dcerku; znásilněna, uškrcena. "Když tě ta zrůda zabila, zabila také mně." Všechno kolem sebe ničí. Posbírat střepy svého života, dokáže jen najde-li člověka, který je rozbil. Hledání je samozřejmě bezvýsledné, na konci svých sil sahá po zbrani; jako z jiného světa přichází zpráva "našli ho". Půl roku trvalo, než přišel soud, než přišel úsměv na její tváři, než přišel pocit, že opět vládne sama sebou, než přišel trest.....

Starší kniha mojí oblíbené autorky, která mi unikla, proto jsem ji četla teprve roky po jejím vydání. Vykreslení matčina zoufalství po brutální vraždě její malé dcery je perfektní. Dojemné, smutné, děsivé, nejspíš i pravdivé. Matčino (ne)přijetí této skutečnosti ji dovede ke konání, které se dá pochopit, i když může vyznívat ulítle a přehnaně.

co napsat... situace, kterou by si nedokázal představit žádný z rodičů ani v tom nejděsivějším snu...a pak spousta úvah, plánů a úletů hlavní hrdinky, které by se zjednodušeně daly shrnout v jedno...že jí prostě hráblo a není se čemu divit. To, jak nakonec všechno vyřešila, je trochu z říše fantazie, ale jako rodič přijímám jako jediné možné řešení

Čtivá a dokázala mě vtáhnout do děje. Příběh matky,která přišla o dceru, je sám o sobě velmi citlivý a myslím, že pochody co vše se honilo matce v hlavě vystihla spisovatelka velmi dobře. Nemohla jsem se pomalu odtrhnout od knihy. Zhltla jsem ji za dva večery.

Každá máma která miluje své děti se bojí že se něco takového stane. Celou knihu jsem byla rozrušená a opravdu jsem prožívala strach, aby se mi nic takového nestalo. Gail jsem zcela chápala, že chtěla pomstít tak hrůzný čin. Konec mě fakt dostal.

Druhá moje kniha od této autorky opět velice čtivá, ale příběh je takový rozvleklý. Pokud by to v dnešní bezpečnostní době bylo možné, zachoval bych se stejně, ve spravedlnost už dávno nevěřím.

Přečtena za dva dny,děj byl svižný,jako matka jsem konec tušila.Psychologicky silné téma,kéž by se toto dělo jenom v knihách...

Toto je první kniha od této autorky,která mě zklamala.

Psychologická sonda do života matky, které zavraždí dítě. Silné, mrazivé, jako oddechovku bych to teda nenazvala ...

Od první kapitoly jsem věděla, že tuhle knížku jen tak z ruky nedám. Byla to moje první knížka od autorky, a rozhodně se pustím do dalších. Trochu mě nudila část, kdy se Gail bezcílně ubytovávala po penzionech, aniž by se cokoliv stalo - proto "jen" 4*

Asi najslabšia Fieldingová, ktorú som kedy čítala. Rozoberá pritom asi najsilnejšiu tému – príbeh matky, ktorej šesťročná dcérka bola znásilnená a zavraždená. Vrah sa nenašiel. Nie zápletka je však slabinou knihy – ňou sú stereotypné pasáže a dej plynúci odnikiaľ nikam. Rozoberá výnimočne iba jednu dejovú líniu a tou je postupné duševné rúcanie sa hlavnej hrdinky. Tá sa rozhodne vypátrať vraha na vlastnú päsť. Tu sa musím pousmiať nad naivnou predstavou, ako to pred rodinou tají: hrdinka každé ráno po odchode rodiny iba odloží zo stola a ustelie postele a potom hurá hľadať vraha. Z vlastnej skúsenosti môžem povedať, že už po pár dňoch by sa rodinka brodila po pás v prachu.

Pozor, spoiler! Polícia ani hrdinka pri pátraní na vlastnú päsť sa k vrahovi nepribližujú. Napriek tomu jedna z postáv začína byť čím ďalej tým podozrivejšia. Knižku však úplne odpísal jej záver. Tesne predtým, ako sa hrdinka pokúsi spáchať samovraždu, ju zachráni Boh na stroji. Vrahom napokon nie je osoba, ku ktorej smerovali všetky náznaky a ktorá sa celý čas nevysvetliteľne podozrivo správala, ale postava, ktorá sa v deji zjavila len na niekoľkých posledných stránkach. Niežeby v živote nebolo bežné, že vrahom bol neznámy človek, ale v literatúre sa to tak nerobí. A nerobila to doteraz ani Fieldingová. Vrcholom je, že nájdením vraha sa zázračne vyriešia takmer všetky hrdinkine psychické a rodinné problémy. Palec dole.

Od poloviny dost roztahané a přestože jsem chápala pocity a potřebu se pomstít, lezla mi Gail svým chováním k sobě i celé rodině na nervy. Konec byl očekávaný a těch 5 ran správných, já však dávám jen 3.

Kniha mě docela zklamala,.. slibný začátek a pak už se kniha strašně vlekla, měla jsem problém ji dočíst. Jinak její knihy miluju :)