To prší moře
Radka Třeštíková
https://www.databazeknih.cz/img/books/24_/245561/bmid_to-prsi-more-E3G-245561.jpg
4
1587
1587
Napínavé psychologické drama jedné zdánlivě obyčejné rodiny, ve kterém autorka umožní čtenáři nahlédnout nejen do křehké duše dvacetileté Hanky, ale také do osudů dalších, vzájemně propojených postav. S lehkostí sobě vlastní vypráví nelehký příběh o pocitech. O bolesti, o nedorozumění, o strachu, o bezpodmínečné lásce, o otázkách a odpovědích, které se všichni snažíme v životě najít. O naději.... celý text
Přidat komentář
Knihu jsem v polovině odložila...jednoduše mě nebavila. Mám doma ještě od autorky knihu Veselí, na kterou se teprve chystám. Ale po odložení knihy To prší moře mám obavu, abych se ke čtení Veselí vůbec přinutila.
Jsem z této knihy docela zmatená. Příběh, jako takový je velice dobrý. Ale dost často jsem se ztrácela v přítomnosti a minulosti. Často jsem se musela vracet v ději zpět a to mě vážně nebavilo. Je zde vše hnáno ode zdi ke zdi, moc vyhrocené až si řeknete, jestli by se to mohlo někdy vůbec stát ?! Ale jak se říká tohle by ani v televizi nevymysleli :-).
Mám z toho příběhu strašně rozporuplne pocity.
Zacetla jsem se téměř okamžitě (s tímhle nemám u Třeštíkove problém), dějově super.
První ale - Hana mě neskutečné stvala, její chování bylo na řemen.
Další problém je pro mě dej.
Vše je tak starasne vykonstruované a vyhnané do extrému, ze člověk sice čte, ale zdravý selský rozum tedy spí. Musí.
Na druhou stranu jsem se přistihla, ze často na knihu a příběh myslím
Závěrem ale musím říct, ze je tato kniha rozhodne lepší, než Babovky.
Kniha mě zaujala. Byla čtivá a hlavně mi přišly zajímavé osudy tří žen, které byly propojené a tak se podobaly.
Tak tahle kniha od Třeštíkový mě hrozně bavila. Nemůžu si pomoct, ale hrozně se mi líbí autorčin styl psaní, kde má děj svižné tempo a neustále se tam něco děje. Ze začátku jsem se sice moc nechytala, ale po chvíli jsem se začetla a čím víc jsem obracela stránky, tím víc mě příběh bavil. Místy byla i celkem humorná a pobavila jsem se. Líbí se mi příběhy, kde je jasně vyobrazená realita a ne všechno je vždy růžové.
Jako takhle, nebylo to špatné, ale že bych byla z knihy nadšená, to se taky říct nedá. Od autorky jsem navíc četla už Bábovky a Osm, která byla dokonce s detektivním nádechem. Kniha To prší moře se bohužel ani s jednou z nich nedá srovnat.
Příběh se točí kolem Hanky, která během několika let přijde jak o tátu, který spáchá sebevraždu, tak o mámu, která zemře při autonehodě. Zda vlastní vinou či s přispěním někoho jiného není do úplného konce tak úplně jasné.
Hlavní hrdinka, již výše zmiňovaná Hanka, mě občas trochu štvala. Chovala se jako spratek, ale to se vzhledem k její situaci možná dalo trochu chápat. Během knihy se postupně sblíží se Zorou, "ježibabou", jak jí říkala zprvu. Zora je její babička a jak Hanka postupně zjišťuje, není až tak špatná, jak se na první pohled zdála. Kniha je prokládána vyprávěním i jiných postav, které v příběhu figurují, a my se tak navíc dozvíme, proč Zoře říkají ve vesnici bláznivá a proč je taková, jaká je. Prožijeme poslední den s Hančiným otcem a zjistíme, že někdy je život tak neúnosný, že už to prostě nejde dál. A že by byla stačila jedna jediná věta či pohlazení od správného člověka a Hančin otec tu ještě mohl být. A zjišťujeme, že každý z nás si nese to své trápení, které se na něm chtíc nechtíc podepsalo. Na nás ale je, jak s touto bolestí naložíme a jestli se jí necháme zlomit nebo naopak posílit.
Třeštíková píše dobře a možná i díky tomu mě její knihy o vztazích baví. Sahám po nich ve chvílích, kdy dočtu něco náročnějšího a chci si přečíst něco odlehčenějšího, ale nikoliv hloupého. Kdybych to ale měla srovnat s jinou českou autorkou, která píše o vztazích, dejme tomu s momentálně velmi oblíbenou a nadanou Alenou Mornštajnovou, nedá se to srovnat, Mornštajnová je na úplně jiné úrovni. O jejích knihách, na rozdíl od Třeštíkové, přemýšlíte i dlouho poté, co jste je dočetli.
Když to vezmu kolem a kolem, kniha je celkově depresivní, její závěr byl na můj vkus trochu uspěchaný a kýčovitý. Ve finále mě ale ta druhá půlka příběhu bavila víc, měla spád a spousta věcí zde byla vysvětlena.
Tři hvězdičky, takový horší průměr.
Moje oblíbená autorka. Mám moc ráda, když se na stejnou situaci dívá z různých úhlů a to je v jejích knihách vždycky. Výborná kniha i když hodně depresivní.
Z knihy jsem v rozpacích. Do první půlky knihy jsem se musela hodně nutit a když jsem knihu odložila, nechtělo se mi vracet k tak depresivnímu příběhu. Druhá půlka přečtena jedním dechem. S příběhem jsem se nedokázala sžít a ponořit se do něj a tak dílo ve mě nezanechalo žádný čtenářský zážitek.
Styl psani se mi velmi libi, stridani osob a casovych rovin a postupne poodhalovani deje. Pribeh muze na nekoho pusobit depresivne, ale je rozhodne zajimavy. Hlavni postava na prahu dospelosti se diky zivotnim peripetiim meni a prvotni zamilovanost a sobecke jednani se po tragickych udalostech se vytraci a konecne se stava dospelou. Otevreny konec je uz u teto autorky klasika, ale tak je to i ve skutecnem zivote. Rozhodne to neni romanticka cervena knihovna. Doporucuji.
Ou, ou, ou.
Já nevím jak vy, ale já mám z této knihy jednu velkou depresi. Došlo to až tak daleko, že mi i slza ukápla. Byla to slza lítosti nad životy jednotlivých lidí, byla to slza zoufalství z toho, jak je někdy všechno na jedno velké h....
Byl to prostě jeden velký a emociálně těžký čtenářský zážitek, který mi opět nasadil do hlavy několik myšlenek.
Díky, Radko :)
Z této knihy mám smíšené pocity. První polovina byla nudná, občas depresivní, chaotická, nemohla jsem se začíst. Chování hlavní postavy Hanky bylo mnohokrát na facku. Je pravda, že druhá polovina se četla lépe a donutí vás se zastavit a nad některými životními momenty se zamyslet. Přesto hodnotím knihu jako průměrnou. Za mě zatím u Radky Třeštíkové vede Veselí. Bez této bych se klidně obešla.
čtivá, líbila se mi, trochu víc smutná a depresivní, občas vtipná, líbilo se mi i přeskakování kapitol minulost/přítomnost/pohledy aktérů. Moje čtvrtá knížka od Třeštíkové a řadím jí na druhé místo, za Bábovky:)
Klasický styl psaní R. Třeštíkové. Kniha mě velmi bavila, přečetla jsem ji jedním dechem. Ovšem pak opět zklamání z otevřeného konce, na který si u této autorky stále nemohu zvyknout.
Moje první Třeštíková, sáhla jsem po ní z takové vnitřní povinnosti, že bych tedy asi měla a záměrně jsem sáhla po této knize, protože mi byla velmi doporučovaná. Prvních 100 stran jsem se trochu trápila. Bojovala jsem z předsudky a se stylem psaní. Nakonec mě ale příběh uchvátil a kápnul mi do noty. Druhou polovinu knížky jsem zhltla jedním dechem.
Radka Třeštíková umí psát, její knížky jsou velmi čtivé, bohužel také velmi depresivní. Po Bábovkách a Osm jsem si tuhle vzala už jen proto, že mi ji hodně doporučovali. A musím říct, že se mi líbila z těch tří nejvíce. Vcelku lehká a čtivá psychologická a vztahová sonda. Doporučuji.
Štítky knihy
sebevražda láska rozvod rodinné vztahy psychologické romány ztráta blízkých české romány
Autorovy další knížky
| 2016 |  Bábovky |
| 2017 | Osm |
| 2018 | Veselí |
| 2020 | Foukneš do pěny |
| 2023 | Kde jsi, když nejsi |
První polovina knihy spíš hodně k zamyšlení, pak už se to více rozjelo a bavilo mě to. Jako mě baví autorčin smysl pro humor a styl psaní.
SPOILER: ihned po dočtení se nemůžu udržet a jako pozorný čtenář musím upozornit na jeden detail - v Ilonině seznamu úkolů přece neměla být na posledním řádku žádná interpunkce (str. 46 a 410) ????
Knihu doporučuji spíše jako oddychovku, ale s myšlenkou!