Tisíce planoucích sluncí
Khaled Hosseini
https://www.databazeknih.cz/img/books/22_/2292/bmid_tisice-planoucich-sl-2292.jpg
5
1955
391
Marjam je pouhých patnáct let, když ji pošlou do Kábulu, aby se provdala za pětačtyřicetiletého Rašída. O necelých dvacet let později vyroste mezi Marjam a dospívající dívkou Lajlou ze sousedství silné pouto podobné vztahu matky s dcerou. Když se dostane k moci Tálibán, už tak neutěšený život se promění v zoufalý boj s hladem, krutostí a neustálým strachem. Láska však dokáže člověka pohnout k nečekaným skutkům a překvapivým hrdinstvím překonat i nesmírně bolestivé překážky. Druhý román Khaleda Hosseiniho přijalo světové publikum neméně příznivě než autorovu veleúspěšnou prvotinu Lovec draků.... celý text
Literatura světová Romány Pro ženy
Vydáno: 2008 , Leda , RozmluvyOriginální název:
A Thousand Splendid Suns , 2007
více info...
Přidat komentář
Velmi zajímavá knížka o věcech nám sice známých, ale přesto tak vzdálených. Určitě je to čtení pro všechny, kdo chtějí aspoň trošku pochopit tento nepochopitelný arabský svět. Jen se obávám, že většina podobných skutečných životních příběhů takovýmto "happyendem" neskončí.
Stejně jako Lovec draků, krásná kniha se silným příběhem přibližující historické události za několik desítek let v Afganistánu. K. Hosseini má obrovský talent, dokáže děj, lásku a utrpení, popsat velice reálně, citlivě a dojemně, tak že jsem vše naplno prožívala s hlavními postavami. Kniha, která ve mě zanechala velké emoce.
Krásně zpracované velmi smutné téma. Ač muž dokáže autor tak citlivě a empaticky popsat osudy a pocity žen...
Život v Afganistanu je z pohledu moderního Evropana naprosto nepochopitelný a děsivý, přesto afgánci svou zemi milují. Ve mně opět vzbuzuje spoustu otázek - má svět právo nebo povinnost zapojovat se do válečných konfliktů v jiných zemích, přijímat uprchlíky a poskytnout jim pomoc, protože jde o lidi, kteří chtějí klidně žít v míru a protože v jejich vlasti to nejde, jsou dohnani k tomu ji opustit? Nebo se jich máme bát, protože jsou přece jen stoupenci toho jiného náboženství a smýšlení?...
Příběh Lovec draků mě fascinoval tím, jak byl plný lidskosti a naděje. Kniha Tisíce planoucích sluncí mě nepřestávala spíše nepříjemně udivovat svou brutalitou. Od určitého dějového zvratu jsem se občas skoro bála otočit na další stránku, bála jsem se, co šíleného hrdinky příběhu potká. Ano, byl to velmi silný příběh, plný lidské - ženské síly, plný odhodlání najít si aspoň malé drobné radosti v hrůzách každodenního života v podmínkách, které si my tady u nás můžeme jen těžko představit (dlužno dodat, že naštěstí), ale těch hrůz a překážek na mě bylo v této knize prostě moc. A je mi hrozně smutno, že někde se něco takového může dít a děje.
Díky za sílu a nezdolnost žen, za jejich vzájemná přátelství, lásku a pospolitost.
Kéž bych jen mohla přenést do této recenze vše, co ve mě Khaled toto knihou vyvolal. Plakal jsem, smála se, zamilovala se, zuřila, zlobila se a litovala. Tolik emocí na 400 stranách. Tak vzdálený svět. Rve mi srdce, že tak silný živnotní příběh pár žen je jeden z tisíců příběhů žen, které procházely(zejí) obdobná trápení, útrapy a smutky. Politická situace této země (a všech okolních) je tak strašně vrtkavá věc. Troufám si tvrdit, že je to prostě povahou těch mužů. Pokud v něčem takovém vyrůstáte, nemůžete podle mého nikdy nabrat ten správný směr pro klid obyvatel. Pořád vás bude hnát neskutečná surovost, ctižádost a neutuchající potřeba vládnout - jiným národům, etnikům, ženám, svým dětem. Troufám si tvrdit, že Talibánci a jejich chování k ženám je mnohem hanebnější, než tyto ženy masově vyvraždit, a to právě kvůli tomu, že žijí celý život ve strachu, jaké hrůzy je čekají každý každičký den.
Skutečně je pro mě jako ženu tato kniha mnohem silnější než tomu bylo v Lovci draků, kde se spíše řešilo svědomí a charakter jednotlivce. Tisíce planoucích srdcí nenechávají kámen na kameni a nutí každého k zamyšlení nad absurditou tolik neštěstí. A kvůli čemu vlastně?!
Čtení ze kterého mrazí. V jedné rovině příběh o domácím násilí, ale hned zkraje si uvědomíte, že v reáliích Afghánistánu se Rašíd nechoval nijak mimořádně a že takhle to tam prostě chodí. A do toho válka - původně snad spravedlivý boj proti okupantům, ale pak naprostý zmar konfliktu mezi frakcemi nejrůznějších militantů. A v tomhle prostředí je potřeba nějak přežívat, vychovávat děti a nepřilákat k sobě pozornost náboženské policie tálibů.
Tuto knihu jsem dlouho odkládala,ne, že bych pochybovala o její kvalitě , spíš jsem si ji nechávala jako něco vyjímečného .
A nezklamala . Je sice pravda,že svým způsobem by se příběh týraných žen mohl odehrát kdekoliv na světě. Nemá smysl si nalhávat,že v Evropě nebo Americe se něco podobného neděje dnes a denně .
To jiné je samozřejmě islám . Nestačí nadřazenost mužů jako takových .Věřící v Alláha to mají i posvěcené pánem Bohem .
Vůbec se nechci pouštět do rozboru islámu,na to o tom vím jen to špatné ,ale ono to spíš bude výkladem lidí a v tomto případě imámů .
Vždyť i v této knize jsou moudří a laskaví vyznavači islámu .
Ne, pro mě je to kniha o zoufalé situaci obyčejných lidí v Afghanistánu , o jejich zoufalé touze po normálním životě bez bomb,bez hlídek talibanců ,bez bojů mezi jednotlivými kmeny .
Má to vůbec řešení ? Snad ano,ale je to především na nich ,oni musí chtít brát náboženství jako soukromou věc , která nezasahuje naprosto do všech myslitelných oblastí života.
Žijí a nechávají žít .
Takže kniha skvělá, jak jsem čekala a proto doporučuji .
Co všechno tahle knížka je? Poutavá, smutná dojemná, přitom je tam i zrnko naděje.
V centru pozornosti je postavení žen v islámské zemi, ale pro mě to má obecnější platnost, Napadlo mě, že ve světě, kde je někdo zotročen a nesvobodný není vlastně tak docela svobodný nikdo, ani ti kdo někoho zotročují a utlačují. Tedy nejsou tak svobodní, jak si opravdovou svobodu představuji já.
Dokonale je popsáno, že v některých konfliktech se z pohledu běžného člověka starajícího se hlavně o obživu své rodiny někdy ztráci rozdíl mezi "těmi hodnými a těmi zlými", chaos v Afghánistánu po odchodu sovětských okupantů, potyčky mezi skupinkami bývalých spolubojovníků, kde civilní oběti nikoho moc netrápí. Taková krutost na konci 20. a počátku 21. století. Padla z toho na mě beznaděj. Co umí Talibán je celkem známé, ale nejde jen o něj.
Hosseini píše krásně, ale přitom čtení jeho knih obvykle bolí. A ani zde nejde o výjimku.
Smutné vyprávění o osudech žen, které neměly šanci o sobě samostatně rozhodovat. Neštěstí, které plodí další neštěstí a zlo, které chrání před ještě větším zlem.
Přesvědčivě naplněný význam slov "nepřízeň osudu" a "těžký život".
Krásné čtení, možná že drsné a surové, ale krásné. Silný příběh, který ukazuje krutost války. Ale také ukazuje sílu lásky a přátelství. Doporučuji k přečtení.
(SPOILER)
Druhá knížka od tohoto spisovatele.
Ze začátku jsem si říkala, že pro mě nebude tak skvělá jako Lovec draků, ale nakonec mě opět dostala.
Příběh dvou žen, manželek Rašída, jsem prožívala s nimi. Obě neskutečně silné.
Marjam žije pouze s matkou jako nemanželské dítě. Otec ji do své rodiny nepřijal i když Marjam touží po jeho lásce. Po smrti matky ji provdá do Kábulu za Rašída. Poté co několikrát potratí jí začne manžel opovrhovat a tyranizovat ji.
V sousedství mezitím vyrůstá Lajla, která se sbližuje s mladíkem Tárikem.
On však s rodinou utíkají pryč před začínajícími boji a Lajla přichází o rodiče a tak skončí u Rašída jako jeho druhá manželka. Čeká však dítě s Tárikem o kterém si myslí že je mrtvý.
Nejprve si obě ženy ignorují, ale časem se sbližují, pokusí se u utéci od despotického manžela. Ten je týrá a je výbušný čím dál víc. I když mu Lajla porodí vysněného syna.
Trápí je hlad a bída a tak musí i svou dceru poslat do sirotčince.
Jednoho dne se ve dveřích objeví Tarik. Když to zjistí Rašíd, pokusí se Lajlu zabít. Marjam však zasáhne a Rašída zabije.
Za tento čin je odsouzena k trestu smrti, Lajla s Tarikem odejdou i s oběma dětmi...
Neskutečný čtenářský zážitek. Neskutečné co si tamní ženy musí vytrpět a jakým způsobem musí žít. Jak napsal sám autor - jejich utrpení snese srovnání jen s málokterými skupinami lidí v moderních světových dějinách.
Čtenářský zážitek až na dřeň. Jsem šokován jak se můžou někteří lidé chovat k ženám a ještě horší je že v islámských zemích je takovéto hrubé nasilnicke a tyranské chování bráno jako standard a vlastně společenský nijak zavrženíhodné. Ten příběh mě šokoval ale i nadchnul zároveň. Byl jsem otřesen tou brutalitou hlavních postav, zejména pak Rašída, ale na druhé straně je to neuvěřitelný příběh o síle člověka přežít a bojovat o své místo na slunci všemu tomu zlu navzdory. Už předchozí autorova kniha Papiroví draci byla extrémně silná a tahle ji ještě předčila. Za mě by tohle měli číst úplně všichni jako povinnou četbu, ať se naučíme vážit si toho co máme a v jaké kultuře žijeme.
Chudák Marjam - žena, která toho chtěla od života tak málo a dostalo se ji jen bolesti, ztráty a ponižování. Těžko představitelné, co tam musí ženy prožívat. . Věřím, že většina lidí (mužů) je normální a milující, ale jejich středověký systém bohužel nahrává právě těmto násilníkům, kteří se v té nezasloužené moci nad ženou vyžívají..
Hustý. Hlava plná otazníků a vykřičníků, srdce se svírá úzkostí a soucitem. Nic na tom nemění fakt, že příběh je fiktivní, protože celý svět ví, že se v Afganistánu toto děje, myslím, že Hosseini čtenáře ještě šetří.
Laila i Marjam...každý den teď pomyslím, jak se milionům žen žije, když budu mít chuť skuhrat
...
Román je samozřejmě výborně napsaný, dobrý překlad.
Da sa vobec toto pochopit v nasej europskej kulture a mysleni? JEHO KNIHY TREBA PRECITAT, clovek vela pochopi.
Krásně napsané, ale zároveň strašné. Bylo mi nanic z toho fanatismu a krutosti. Hlava mi to nebrala. Ve vší té hrůze jsem si ale uvědomovala, jak nejen postavy, ale hlavně autor Afghánistán milují, že přes smutek nad tím, co se s tou zemí dělo a děje, je srdcem pořád tam, pořád s nadějí.
"Není to vaše vina. Slyšíte mě? Vaše vina to není. Je to vina těch primitivů, těch vahší, ti by se měli stydět. Jako Paštun se za ně stydím. Zhanobili čest mého národa. A nejste sama, hamšíro. Neustále k nám chodí matky jako vy - pořád. Matky, které sem přicházejí, nedokážou uživit své děti, protože Talibán jim nedovolí, aby si na živobytí mohly vydělat. Neobviňujte proto sebe."
"To je mi líto," řekne Lajla a žasne, jak každý afghánský příběh je poznamenaný smrtí, ztrátou a nepředstavitelným žalem. A přesto, jak vidí, lidé nacházejí způsoby, jak přežít, jak žít dál. Lajla myslí na svůj vlastní život a na všechno, co ji až dosud potkalo, a diví se, že i ona dokázala přežít, že je naživu, sedí v tomhle taxíku a naslouchá příběhu toho muže.
Hodně silný příběh dvou neskutečně silných žen, které musely žít v nelidských podmínkách a přesto se nenechaly zlomit. K Marjam i Lajle jsem hodně přilnula, už jen proto, že jejich životní příběh je v knize popsán už od jejich dětství, kdy byly ještě malé holčičky, až po dospělé ženy. Opravdu mi rvalo srdce, co vše musely prožít.. Autor knihy má velký dar popsat prostředí, kde se celá kniha odehrává, vše se mi jako film promítalo před očima..
No ty v*le... Cetla jsem po Lovci draku, ktery byl tak trochu drsny, ale tohle je silene. Jen se neda prestat cist, do pribehu se zazerete a cekate, jak to vsechno dopadne, a tusite, ze uplne ruzovy happyend to nebude.
Nechci verit, ze takove hruzy nekde jeste dnes v popsane mire existuji, doufam, ze je vse "jen" koncentrovano v jednom pribehu. A dekuju tomu nahore, ze ziju v Cechach.
Štítky knihy
Afghánistán Tálibán uprchlíci migrace
Autorovy další knížky
| 2007 |  Lovec draků |
| 2013 | A hory odpověděly |
| 2008 | Tisíce planoucích sluncí |
| 2018 | Mořská modlitba |
Kniha Tisíce planoucích sluncí je v
| Právě čtených | 18x |
| Přečtených | 2 872x |
| Čtenářské výzvě | 337x |
| Doporučených | 375x |
| Knihotéce | 590x |
| Chystám se číst | 927x |
| Chci si koupit | 150x |
| dalších seznamech | 13x |
Další z krásných knih tohoto autora. Je cítit láska k rodné vlasti...z každé stránky