Tisíc podzimů Jacoba de Zoeta

O Japonsku jsem toho již hodně načetla, ale z tohoto románu mám trošku rozporuplné pocity, zřejmě styl psaní mě až tak nesedl, chvílemi krásné čtení, chvílemi pasáže, které mě nenutily číst rychle dál, ale ve výsledku podává věrohodný obraz tehdejší doby.

07.02.2014

I přes počáteční dezorientovanost v mnoha a mnoha holandských a japonských jménech a funkcích jsem dospěla k závěru, že ačkoliv se mi o trochu více líbil Atlas mraků, mé hodnocení bude 85 %. Vždyť kdo umí tak krásně propojit všechny své knihy? Už teď mám v hledáčku autorovy starší romány!

02.01.2014

Tentokrát žádné experimenty, ale "jen" kvalitní historický román.

30.12.2013

Výborná kniha , zajímavý pohled na Japonsko a jeho životní styl na přelomu 18 a 19 století . Na rozvíjející se obchodování se světem , zejména s Holanďany , také pohled na život námořníků . V neposlední řadě láska ,v této kruté době něžně vykreslená. Vše krásně smíchané a čtivé . Je to trochu těžší četba , ale stojí za to, určitě mě četba této knihy obohatila.

27.11.2013

Tato knížka byla má prvá od Davida Mitchella a i když jsem měl ze začátku problémy zapamatovat si kdo je kdo ( nezvyk ta japonská jména:), tak se mi knížka moc líbila a rozšířila moje obzory ohledně japonské kultury.

03.11.2013

Úžasně napsaná kniha. Při čtení mi hlavou běžely obrazy vykreslené do jemných detailů. Ale musím přiznat, že jsem se ze začátku musela trochu přemlouvat, abych četla dál. Naštěstí jsem vydržela a odměnou byl příběh z exotického prostředí se sympatickým hlavním hrdinou.

22.09.2013

Z mého vlastního náhledu určitě zajímavější, lepší a celkově lépe napsané než Atlas mraků. Krásná freska o tom, jak se někdo dokázal postavit Východoindické společnosti, která ve své době okupovala všechna místa, kde byl nějaký zisk. Kniha o cti, o neznámém a uzavřeném světě. A jak jinak, také o lásce, i když je takové, jako v jiných knihách. První třetina knihy se mi četla sama, možná to bylo díky Zoetovi a jeho poctivostí, nevím. Prostřední část knihy byla těžší, hutnější, méně zábavná. Ale jako celek nadprůměrná. Kdo aspoň trochu obdivuje Japonsko, jeho historii, či možná i jen Holandsko, měl by si knihu přečíst.

22.07.2013

Který prorok obchodu dejme tomu v roce 1700 by dokázal předvídat dobu, kdy obyčejní lidé budou popíjet čaj po galonech a cpát se cukrem po pytlích.

Který poddaný Viléma a Marie by uhodl, kolika bavlněných prostěradel, kávy a čokolády bude "třeba" nesčetným zástupcům dnešních plebejců?

Lidské potřeby podléhají módě, a čím neurvaleji halasné nové potřeby vytlačují ty staré, tím znatelněji se mění tvář světa jako takového...

KAPITÁN PENHALIGON
LOĎ JEHO VELIČENSTVA PHOEBUS
VÝCHODOČÍNSKÉ MOŘE
16. ŘÍJNA 1800

13.07.2013

Skvělá kniha, i když se do ní hůře včítá, už kvůli množství postav, které si musí čtenář zařadit. Zajímavá i tím, v jakých reáliích se odehrává. Neskutečná tím, jak se příbehy pokaždé ubírají úplně jiným směrem, než jsem čekala. Zjišťuji, že se mi o ní těžko píše, jsou to jen pocity, které se mi melou v hlavě a asi potřebují ještě déle uzrát, abych z nich zplodila nějaký střízlivý názor. Takhle je to jen omámený výkřik: Báječné!

26.06.2013

Náročné, čo sa týka postáv. Ich neskutočné množstvo som si poctivo zapisovala, aby som sa v nich úplne nestratila. Čo sa týka obsahu, jedným slovom, vynikajúce. Aj keď ma viac zaujala Aibagawa, než samotný Jacob, ich spoločný príbeh ma dostatočne pohltil a ponúkol mi viac než len zaujímavé čítanie. Hneď na žačiatku mi to pripomenulo Clavellovu ázijskú ságu a celkovo knihy z tohoto orientálneho prostredia sú pre mňa magnetom a istým druhom exotiky, ktorá ma baví. 4/5

22.05.2013

Dočetl jsem právě historický dobrodružný román, detektivku, cestopis nebo příběh lásky? Asi od všeho něco a dohromady strašně moc dobrého čtení. Atraktivní a tajemné prostředí Japonska začátku 19. století a silný příběh mladého hrdiny objevujícího podivnosti života a hodnoty pravdy a odvahy mne zcela pohltily. Nelze než ocenit úžasné přiblížení reálií života Evropanů v exotických zemích a odlišností kultury Japonska. Opravdu jeden z nejlepších románů, které jsem kdy přečetl.

16.05.2013

Román Tisíc podzimů Jacoba de Zoeta ve mně zanechal velmi silný zážitek. A to nejen tím, jak skvěle je tato kniha napsána, ale především příběhem samotným. Jacob je odhodlaným bojovníkem nejen za kolonii, korupci a rozkrádání, které v ní doslova kvete, ale je i bojovníkem za svou zemi a lásku, kterou poznává na přímo na Dedžimě. Přiznám se, že na konci románu jsem cítil, jak odplouvám společně s Jacobem... Za sebe tuto knihu vřele doporučuji.

15.05.2013

Musím říct, že to bylo opravdu podnětné a zajímavé čtení, byť poněkud nelehké. už jen to množství postav s obtížnými japonskými a holandskými jmény (neví, co bylo horší). Trvalo mi dobrých sto stránek, než jsem se začetla. Možná ještě zajímavější než příběh Jacoba de Zoeta byl pro mne osud japonské porodní báby Orito. A vůbec, celý pohled na japonskou kulturu a japonské pojetí cti...a pokud jde o situaci v holandském ostrůvku - je jasné, že pokud jde o korupci, nevymysleli jsem v současnosti nic nového. Jak ale je těžké, když se snažíte býti čestným v tak "prohnilém" prostředí. Ale kupodivu nám to dává jistou anději, že pravda a čestnost může zvítězit.
Co pro mne bylo jistým rozčarováním jsou poslední dvě stránky knihy - nechce se mi věřit, že člověk, který ukáže takovou morální sílu v mládí, a svým zásadám se nezpronevěří ani ve středním věku, prožije po návratu domů do Holandska tak banální zbytek života. V autorově pojetí to vypadá, že Jacob, který z nesmělého úředníčka dozrál v silnou osobnost, po opuštění orientu vlastně tak napůl "umřel". Stal se nezajímavým, naprosto všedním člověkem, který žije tak, jak okolí očekává. Připadá mi, že tím autor tak napůl shodil, celou proměnu svého hrdiny.

29.04.2013

jednym slovom ...dokonalost

28.04.2013

Historický román připomínající knihu Adama Williamse (Palác nebeských rozkoší). Do četby jsem se vrhl, i když u zmiňovaného autora jsem se přistihl, že válečná dobrodružství z historie - příběhy z oblasti Asie mě příliš nezajímají. Po "Tisíci podzimů J. de Zoeta" jsem sáhl díky renomé, které si u mě získal Mitchell rozvrstveným Atlasem mraků. Ve válečných pasážích jsem se ztrácel, asi díky mému technickému nezaujetí. Paluby a podpalubí historických fregat mě doslova nudily. Naopak nebezpečně-romantická cesta na horu Širanui hnaná touhou po osvobození mi připomínala mýtické - pohádkové příběhy, a tak mě bavila. Některé popisy mi přišly zbytečně zdlouhavé. Různě prokládané přímé řeči znesnadňovaly pochopení. Příběh lze číst i jako kariérní růst jednoho úředníka. U některých postav byla čitelná jistá černo-bílost povah (opat Enomoto, Orito Aibagawa, Jacob de Zoet...)