Tady byla Britt-Marie
Fredrik Backman
https://www.databazeknih.cz/img/books/27_/275172/bmid_tady-byla-britt-marie-T4L-275172.jpg
4
1610
1610
Román o tom, jak se lidé ztrácejí, zamilovávají a kopou do všeho, co je kulaté. Nejhezčí věc, kterou můžete o vesnici Borg říct, je to, že leží u silnice. O Britt-Marii zase někdo řekl, že je pasivně agresivní, zpomalená a hašteřivá babizna. A to není hezké vůbec – i když možná ne úplně nepravdivé. Britt-Marie po čtyřiceti letech manželství opustila město a manžela, který ji podváděl, a přijela do Borgu. Borg zasáhla finanční krize a nechala po sobě jen cedule s nápisem „Na prodej“ a pizzerii, která je cítit pivem. Britt-Marie nesnáší fotbal. Fotbal je to jediné, co v Borgu zůstalo. Tohle nevypadá na začátek krásného přátelství, to rozhodně ne. Ale když děti z fotbalového týmu v Borgu potřebují trenéra tak zoufale, že se nakonec rozhodnou přijmout kohokoliv, tak je detaily jako třeba ten, že ona opravdu, ale opravdu dělat kouče nechce, nezajímají. Tady byla Britt-Marie je román o tom, jaké to je mít předsudky (ne že by Britt-Marie nějaké měla, to samozřejmě ne), o ukládání příborů ve správném pořadí (vidličky, nože, lžíce, v tomhle pořadí, ale Britt-Marie na tom přece netrvá!) a o přírodě vedle silnice. Je to příběh o druhých šancích, prvních výkopech a o tom, že jedlá soda vyčistí skoro všechno.... celý text
Literatura světová Humor Romány
Vydáno: 2016 , HostOriginální název:
Britt-Marie var här , 2014
více info...
Přidat komentář
Stále jsem měla pocit, že ten příběh znám. On je totiž opravdu stejný, jako miliony dalších. Většinou se dá odhadnout, co bude na dalších stránkách následovat a konec jakbysmet. Jenže, nakonec mi tolik ani o ten příběh nešlo, líbila se mi prostě Britt-Marie. Je to milá, veselá i smutná knížka, která trošku ždíme z lidí emoce. Nepatří určitě k nejlepším, které jsem kdy četla, ale proč ne, jednou za čas..
Tak tahle kniha mne úplně dostala. Přišla mi nejlepší, nejvíc jsem se zasmála a konečně jsem Britt-Marii pochopila. Samozřejmě se mi líbila i Babička pozdravuje a omlouvá se a Muž jménem Ove. Těším se na další knihy od tohoto autora.
Upřímně má ráda všechny Backmanovi knihy, které jsem zatím četla. A Britt-Marie nebyla výjimkou. Začátek byl sice o něco těžší, ale postupem času jsem Britt-Marii začala chápat. Je to dost zvláštní osůbka (čtěte zapšklá baba), i tak mi přirostla k srdci, stejně jako zbytek Borgu (o kterém se jediné hezké dá říct, jen to, že leží u silnice).
Ač si to plno lidí nemyslí, tak podle mě je to vážně dobrá kniha od které jsem se nemohla odtrhnout... aj i slzička málem ukápla. Tohle fakt umí jen Backman!
tak tieto "geriatricke humoresky" nie su nic pre mna ...mala som velky problem na zaciatku pokracovat v citani a knihu neodlozit, no musim priznat ze stredna cast- pobyt v Borgu ma celkom bavila, no pokazil to pre mna taky akysi nijaky koniec... stylistika autora mi tiez velmi nesedla .....
Milá Britt-Marie, už jsem Tě trochu znala z knížky Babička pozdravuje a omlouvá se. Po několika prvních kapitolách jsem začala vrtět hlavou, co mě to popadlo chtít se s Tebou blíže seznámit. Nakonec jsem byla ráda, že jsem nebyla "z těch, co to vzdávají". Nebyla jsi jen otravná bába a bylo mi s Tebou fajn.
Ne, že by ta kniha byla otravná, ne že bych jí nemohla soudit, to já přece nedělám. Opakující se věty, výroky, myšlenky, jasně, takže do 80% knížka byla oříškem, pak se konečně začalo něco dít a pak pro změnu byl nijaký konec. Bylo nutné, aby se některé věci děly - kolem Psycha? Karlův motiv byl šlechetný, ok. Ale já prostě tuto knihu nemohu soudit a seznam? Jinak by to bylo na seznam poznámek psaných propiskou...
Některé knihy u Vás zanechají stopu,,neco se ve Vás změní a mnohdy nevíte co.Opět se mi to stalo u Britt-Marie.Je to nádherná knížka .Je to má druhá kniha od tohoto autora,první jsem četla Babičku,kterou jsem si též zamilovala.Je to vtipné milé čtení,ale jak to v životě chodí není to sluníčkový příběh pod růžovou duhou.Britt-Marie mi přirostla k srdci a stejně tak i obyvatelé Borgu
Fredrik Backaman opět nezklamal. Brit-Marie sice byla tak trochu Ove v sukni,ale ani to mi dojem nezkazilo. Moc jsem si čtení užila.
Kniha sa mi páčila, avšak zo začiatku mi dojem kazilo to, že som mala pociť, že je to Ove ako cez kopirák, prinajmenšom opis osoby bol vedený rovnakým spôsobom. Nebyť tohto rušivého vedomia, tak by to bolo za 5 hviezdičiek.
Backman sa stale točí okolo typových stereotypov, snaží sa ich rúcať, pozerať pod povrch, avšak bohužiaľ to robí stále rovnakým spôsobom, čo mi akosi nesadlo.
Moje hodnotenie: 75%
"Oveho" mi doporučila kamarádka, pak jsem přečetla "Babičku" a jako poslední jsem si šetřila "Britt" ... Pro mě osobně to byl správný postup a myslím si, že kdokoli chce Tady byla Britt-Marie přečíst a měl by mít problém s její jedlou sodou, úklidem, ha, ...ha (které neznamenají smích :-) ... a dalšími jejími zvláštnostmi, měl by začít Babičkou ... Mně osobně Britt velmi přirostla k srdci, neleštím sice okna každé ráno, ale včera odpoledne po práci jsem to skutečně udělala :-) Nemám ráda fotbal a naprosto mě za normální okolností nezajímá, ale tady jsem si ho zamilovala ... A hlavně, jsem úplně, zcela a na vždy zamilovaná do knih pana Beckmana!!!
Bylo to lepší než Babička, ale na Oveho to nedosahuje. Knihu bych se zřejmě odložila, začátek byl na mě příliš zdlouhavý, ale vzhledem k tomu, že jsem ji nečetla ale poslouchala, díky Valerii Zawadské jsem nakonec udělila slabší 4 hvězdičky.
Backmanovy knihy jsem četla postupně, ale musím přiznat, že nejvíce mne přece jen zaujal Muž jménem Ove. Ostatní jsou sice psány ve stejném duchu, se stejným posláním či myšlenkami (člověk, který vyčnívá z řady; sociální cítění; tragikomický nádech..), ale už to není ono. Bála jsem se fotbalové tematiky, ale naštěstí je obsah zpracován nevtíravou formou, která však vystihuje autorův záměr. Byli tam věci na zamyšlení, na zasmání....ale Ove je Ove...
Moje první kniha od F.Backmana a rozhodně ne poslední. Britt-Marie mě bavila od první do poslední stránky. O Faxinu a sodě se mi bude snad i zdát :-)
Pěkné, ale nejlepší byl Ove, pak Babička a Britt-Marie je třetí :-) Ale až napíše další román, ráda si ho přečtu a zasměju se :-)
Po přečtení knihy mi došla slova. Teď jsem si přečetla ještě hodnocení a připadá mi už zbytečné něco dál psát. Tak jsem knihu "pouze" nominovala na Knihu roku 2016. Jen dodatek: Někdy mám strašnou chuť skočit... Někdy to dám... Někdy ne... Ha:-)
Já vám do toho samozřejmě nemám co mluvit, ale ráda bych vás informovala, že to byla skvělá kniha. :) A to ani nejsem milovnice fotbalu, ba dokonce neznám rozdíl mezi týmem a klubem. :-)
Již třetí kniha od Fredrika Backmana. Každá byla úplně jiná, ale v každé jsem našla znaky toho, že je napsal stejný spisovatel. Britt-Marie jsem kapátko měla ráda už v předchozí knize, i když tam hrála zápornou postavu. Ale teď jí mám ráda úplně bez předsudků celou takovou jaká je! A musím přiznat, že do předposlední stránky jsem netušila, jak to vlastně skončí :-) Moc hezký závěr. Děkuji za tuto knihu
Valerie Zawadská namluvila knihu na CD a tím zpečetila moji lásku k Britt-Marie, k této obsedantní okouzlující ženě. Naprosto doporučuji. Příběh nemá slabých míst, je vtipný a dojemný.
Po úspěšném Muži jménem Ově a (pro mě) obrovským zklamáním jakým byla Babička pozdravuje a omlouvá se, se tu objevila Britt-Marie. Ti, kteří četli Babičku, už Britt-Marie znají. A to je ten omyl. V babičce nevýrazná, nudná a prvoplánově protivná Britt-Marie je v této své knize naprosto dokonalá! Miluji tu její asociální a autistickou povahu. I přesto to s lidmi umí lépe než kdokoliv jiný. Je to nádherně citlivé a dojemné. Nemohla jsem přestat číst. Tady byla Britt-Marie se mi vryla hluboko do srdce.
Štítky knihy
děti švédská literatura úklid mezilidské vztahy vesnice nový začátek stereotypy fotbal, kopaná
Autorovy další knížky
| 2014 |  Muž jménem Ove |
| 2017 | Medvědín |
| 2020 | Úzkosti a jejich lidé |
| 2015 | Babička pozdravuje a omlouvá se |
| 2016 | Tady byla Britt-Marie |
Výborná knížka, která mi nedovolila jít spát a na kterou asi jen tak nezapomenu. Místy tak humorná, že jsem se smála nahlas. A také tak dojemná, že jsem brečela jako želva. Bála jsem se, že Backman sám pro sebe nasadil laťku moc vysoko Mužem jménem Ove. A na začátku této knihy jsem si říkala, že už jí asi nikdy nepřeskočí - ale zase to dokázal. Jeho kombinace smutku a humoru je prostě jedinečná a do toho ještě vloží myšlenky, které člověka nutí přemýšlet. To všechno s úžasnou lehkostí, díky které se příběh velice dobře čte. Je to mistr svého řemesla.