Svatá hlava
Hana Lehečková
https://www.databazeknih.cz/img/books/40_/406879/bmid_svata-hlava-hZb-406879.jpg
4
166
62
Nemá tátu, nemá práci, nemá přátele, v malé pohraniční vsi poznává krušný rodinný život v dluzích, šikanu, výsměch okolí, domácí násilí. Ale když vezme do rukou propisku a sešit, už není chudáček, ale svatý člověk obdařený nadpřirozenými schopnostmi. Zná smysl života a má tu moc zachránit celý svět. Psychotická novela vykreslující život na pomezí reality a bludů poodkrývá, jak těžké je vymanit se ze života v sociálně slabé rodině, pokud jste jen obyčejná slabá duše.... celý text
Přidat komentář
Tak tohle byla více než jen kniha. Stylistické a grafické zpracování textu mě naprosto dostalo. Bylo tak jedinečné a překvapivé a knize dodalo tolik skvělosti, čtivosti a živosti. Příběh odehrávající se především v hlavě zvláštního jedince vás nutí číst dál a dál, až máte pocit, že jeho myšlenky se vám dostaly do mozku. Brrr. Velmi odvážné, zajímavé a neotřelé dílo. Chválím a doporučuju, ovšem není to vlastně vůbec příjemné čtení. A o to jde.
Chápu rozporuplné reakce, nicméně mě mile překvapila. Příběh kluka ze slabší rodiny, který nemá tátu, práci ani kamarády. Příběh, který může každý z nás nalézt ve svém městě klidně hned za rohem.
Chtěla jsem tu knihu odložit, že se přes věty bez čárek nepřekousám... Ale pak jsem pochopila, že to vlastně dodává té knize ještě hlubší dramatický obsah, než se prvně zdálo. I grafika písma. Stojí za to se knihou prokousat.
Rozumím všem rozporuplným názorům na tuto knihu, avšak mě uchvátila od první stránky a pak už jsem se od ní nemohla odrhnout. Co se nejdřív jevilo jako vtipné průpovídky, se vyvinulo do vážného příběhu, který jsem přečetla jedním dechem. Tahle kniha rozhodně není pro každého, ale já bych jí i tak každnému doporučila. Zasmějete se, naštvete se a v hlavě zůstane spoustu dojmů.
Stačí pár vět a člověk pochopí jinakost textu, kterou zde autorka předkládá. Kniha hezky plyne, ale vlastně do poslední chvíle nevíte, co je skutečnost a co blud. Oceňuji grafické zpracování a důmyslné propojování myšlenek a děje. Krásně se ukazuje svět v hlavě plné současnosti, myšlenek, smyšlenek, pocitů a bludů. Nemoci, o které se příliš nemluví.
Svatá hlava je jiná - myšleno v tom nejlepším slova smyslu. Hana Lehečková mě dostala do zvláštních sfér uvažování a bytí hlavní postavy, že jsem, stejně jako on, netušila, co mi nalhává pouhá iluze a co mi odvrací zrak od naléhavé pravdy. Tahle "slabší duše" mě vlastně i šokovala svou každodenností, dalo by se říct "normálností". Hodně zvláštní, fascinující novela, jež svou formou doslova proteče bez jediné čárky. Díky Svaté hlavě za ní!
„proč je život takový
a ne jiný
proč já vidím svět
a ne někdo jiný
proč moje hlava bolí
myšlenkami
přemýšlel jsem proč vidím před očima
věci takové
a ne jiné”
Silné, hodně silné. Současná česká próza je něco, do čeho se příliš nepouštím, ale jsem moc ráda, že jsem udělala výjimku a vybrala si zrovna Svatou hlavu. Za mě je tohle brilantní počin, nesmírně silný a deprimující, ale úchvatný, a zároveň často také ironický a humorný. Život chlapce ze sociálně slabé rodiny, směs jeho zážitků, myšlenek a fantazie; někdy ani nevíte, co je co.
Neskutečná typografie – chápu, že pro někoho možná velké mínus, ale mně stačilo pár stránek, abych si zvykla, a později jsem čím dál intenzivněji vnímala, jak je ten způsob psaní – téměř úplná absence interpunkce, různě velké písmo apod. – v harmonii s obsahem, jak tahle technika 'proudu vědomí' dotváří atmosféru textu.
Vážně skvělý literární počin.
„ M y š l e n k á m n i k d o n e z a b r á n í ”
Obvykle se do postmoderny moc nepouštím, u Svaté hlavy jsem udělal výjimku a byl jsem za to rád. Organicky plynoucí text s uměle omezovanou slovní zásobou odtikává podobně jako komentáře na facebookovém účtu Ortelu - jednoduchost a naivita se tu mísí s občasnými výbuchy vzteku s realistickou absencí interpunkce a jakýchkoliv dělících prostředků. Rozhovory potom odplývají podobně jako v Andělině popelu, jako by hlavního hrdinu od světa odděloval tenký, ale neprostupný závoj.
Celý senzorický atak vrcholí, když to jednou hlavní hrdina přežene a pro jednou za své chování musí nést zodpovědnost. Svatá hlava je úžasný zážitek, která zachází s jazykem v nejlepší tradici Becketta, Joyce, Havla a dalších položek na seznamu povinné literatury, které nikdo nečte. Na rozdíl od nich je ale neuvěřitelně svěží a dobře ví, kdy přestat.
Odvážný pokus o ojedinělou formu textu který dle mého názoru názorečku vyšel zadřel se pod kůži a dlouho tam zůstane. Téma náročné smutné hodně konec příběhu se mi zdál poněkud useknutý a ne moc pravděpodobný ale i graficky obrázkově je kniha moc hezky provedená a i ve čtečce pozoruhodná. Lehečková ukazuje že je hlava otevřená a že o ní o spisovatelce mladé nadějné nebojácné experimentovat ještě uslyšíme.
PS. Můj komentář byl inspirován knihou, zasvěcení pochopí :)!
Pravděpodobně jsem jediná, komu styl psaní nevadil, ovšem kdyby kniha neměla rozdělené kapitoly, tak by to byl šílený chaos i pro mě.
Příběh mě nijak nenadchnul, přišel mi nedodělaný bez něčeho, co by bylo výjimečné.
Velké plus za mě má spousta citátů.
Ta jeho svatá hlava mi bohužel tak svatá nepřišla.
Knihu bych si sama nejspíš k přečtení nevybrala - styl mi naprosto nesedl (musela jsem knihu přečíst na jeden zátah, abych se vyhnula dalšímu třeštění hlavy), nejsem prostě fanouškem textu psaného myšlenkovými pochody. Ale zase oceňuji, že se jedná o něco jiného, než je běžné. A co se obsahu myšlenek týče, tak mi přemýšlení hlavního hrdiny bylo silně nesympatické. A taky ta přemíra křesťanství.
Avšak hodnotit knihu záporně, protože se zde sešlo náhodou příliš mnoho aspektů, které u knih nevyhledávám nebo mi přijdou rovnou protivné, mi nepřijde fér.
E-knihu jsem si kupovala v době, kdy tu byly vesměs pochvalné komentáře.. nicméně hodnotím s lehkými rozpaky, za celou dobu čtení jsem si prostě nezvykla na styl psaní, kdy slova jsou psaná jedno vedle druhého, s absencí čárek. Četlo se mi ztěžka, rušilo mi to příběh, který mi jinak přišel zajímavý a k zamyšlení..
Po dočtení této knihy jsem stále zmatená. Docela mi vadil styl psaní autorky, text bez čárek a teček mě vyrušoval a já se do příběhu nemohla ponořit. Příběh duševně nemocnému muže mi přišel na jednu stranu dost smutný a v závěru mi chyběl nějaký doslov. Něco od autorky, co by mi celý příběh osvětlilo. Nebo alespoň pár slov o jeho nemoci.. Cokoliv. :(
Bohužel velké zklamání. Kniha se nedá absolutně číst, chybí čárky ve větách. Text nezajímavý. Dočetla jsem knihu z nouze, čekala jsem, že se v průběhu čtení něco změní, ale bohužel. Jediné co se mi líbí je název a obal knihy. Škoda.
Nesedl mi styl psaní, příběh je dost silný, smutny. Chvílemi jsme se i smála. Nevím, chtěli by to k příběhu něco dodat. Něco mi tam chybí.
Příběh to byl zajímavý, ale bohužel mi nesedl styl, jakým byl napsán a na můj vkus tam bylo příliš křesťanství.
Myšlenkám nikdo nezabrání. A když je někdo tzv. slabá duše, jeho myšlenky si žijí po svém. Hana Lehečková svému hrdinovi do Svaté hlavy pronikla experimentem, který se na první pohled tváří jako velký zmatek, ale dokonale vystihuje nezkrocenou mysl v její naivitě, bolesti, nedospělosti i hravosti. Svatá hlava určitě stojí za pozornost.
Chvílemi je to smutné, pak veselé, a zase smutné, prostě se to střídá jak na houpačce. Je cítit, že rodina s hlavním hrdinou neumí a neví jak jednat.
V textu není použita diakritika, nebo jen velmi vzácně. Takže jsem si chvíli zvykala na text psán jinak. Možná o to víc to umocňuje pocity.
Kniha je nádherně graficky zpracována. Ilustrace i text je umístěn různými způsoby a podkresluje vnímání hlavního hrdiny. Někdy je mi ho líto, někdy si říkám, že takhle by tu situaci mohlo vidět víc lidí. Autorka skvěle vystihla jinakost, a je to trochu psycho. Ale četlo se to moc dobře a vlastně knihu obdivuji. Tohle napsat chce mít dar od Boha, a autorka ho očividně má.
Štítky knihy
schizofrenie chudoba, bída psychologické romány psychologické příběhy domácí násilí sociální problémy vesnice rozhlasové zpracování Cena Jiřího Ortena české romány
Autorovy další knížky
| 2021 |  Poupátka |
| 2019 |  Svatá hlava |
| 2018 | Co se děje v Podpostelí? |
| 2020 | Vesmírné putování komety Julie |
Tohle bude čistě neliterární názor: ta kniha byla prostě děsně otravná na čtení. Myslím, že je skvěle napsaná s že přesně vystihla hlavní postavu, ale mě to děsně nebavilo a otravovalo číst. Myslím, že po určitým množství knih s takovým tématem, prostě člověk už nechce takový knihy číst, je z nich umavenej a nervózní a nepřekvapujou ho. A v týhle fázi jsem. Takže oukej chvalozpěvy literárních instagramů, ale já se těšila jen na to, až tu knihu dočtu.