Svatá hlava
Hana Lehečková
https://www.databazeknih.cz/img/books/40_/406879/bmid_svata-hlava-hZb-406879.jpg
4
166
62
Nemá tátu, nemá práci, nemá přátele, v malé pohraniční vsi poznává krušný rodinný život v dluzích, šikanu, výsměch okolí, domácí násilí. Ale když vezme do rukou propisku a sešit, už není chudáček, ale svatý člověk obdařený nadpřirozenými schopnostmi. Zná smysl života a má tu moc zachránit celý svět. Psychotická novela vykreslující život na pomezí reality a bludů poodkrývá, jak těžké je vymanit se ze života v sociálně slabé rodině, pokud jste jen obyčejná slabá duše.... celý text
Přidat komentář
Není to lehká a prvoplánově líbivá kniha. Ale proč číst jen líbivé knihy? Občas je dobré a přínosné vystoupit z komfortní zóny. Nespolehlivý vypravěč, nespolehlivý text a umanutá touha hlavního hrdiny zapadnout do světa a společnosti, která je všechno, jen ne přátelská a vstřícná. Text bez interpunkce, v němž lze jen těžko najít začátek věty, jsem chtěla po pár stránkách odložit- bylo to až moc divoké. Postupem času jsem si ale zvykla, na text i na politováníhodného antihrdinu.
Nelehké, ale pozoruhodné čtení; autorku si budu hlídat. V hlavní roli Samko Tále dnešních dnů, z rodu nespolehlivých vypravěčů, próza v rytmu poezie, maminka a babička a Ježíš a dny drncající po poničené koleji někam, kam vlastně? Je to reál, sen, iluze, představa, touha, běs? Ne že by četba byla nějaká radost - ale to zklidnění na konci stojí za to.
Svatá hlava je velmi zvláštním příběhem muže s mentálním postižením, vnímajícího intenzivně své okolí, leč s problémy všemu správně rozumět. Autorka zde využívá metodu volného proudu vědomí, která má sloužit coby vhled do mysli hlavního hrdiny. Asociace, které hlavnímu hrdinovy proudí v hlavě, se nabalují jedna na druhou, jako stále se zvětšující sněhová koule valící se ze svahu. Kniha tak pro leckoho může působit nesourodě, zmateně, chaoticky. Autorka však záměrně balancuje na pomezí reality, myšlenkového víru, bludů, představ. Dává tím nahlédnout do chaotické, neukotvené mysli jedince, který často tápe, nechápe a neví, co se sebou. A autorce se toto zobrazení daří náramně.
To nic nemění na tom, že to není příliš snadné čtení. Jednak je volný proud vědomí sám o sobě nelehký v tom, aby ho člověk "správně" vnímal a dokázal si ho sám pro sebe interpretovat. Autorka totiž ještě vedle toho ve většině textu vypouští interpunkci - užívá ji většinou jen k ukončení vět. Jinak se interpunkcí nenechává příliš svazovat a volnému proudu vědomí tak popouští uzdu takřka naplno. I to může být pro leckterého čtenáře při čtení oříškem.
Tato kniha tak nejspíš nebude pro každého. Přiznám se, že i já zpočátku váhala, zda ve čtení pokračovat. Trvalo mi, než jsem se do čtení tzv. "dostala". Nakonec jsem ráda, že jsem vytrvala. Dostalo se mi totiž nevšední sondy do hlavy jedince, díky němuž člověk vidí svět jinýma očima. Často je to pohled nečekaný, nicméně přínosný v tom, že se tím společnosti určitým způsobem nastavuje zrcadlo ukazující, jak se někteří lidé chovají vůči mentálně postiženým jedincům.
Knihu jsem četla trochu se sebezapřením, nepopírám, že se jedná o zajímavý experiment, ale po jejím přečtení ve mně zůstal pouze nepříjemný pocit neurčité beznaděje.
M y š l e n k á m n i k d o n e z a b r á n í
Slabá duše, silná kniha.
Takto si představuji psychologickou sondu do hlavy člověka - a to schizofrenika, který pravděpodobně trpí nějakým mentálním onemocnění a má svůj vlastní svět, který tvoří z různých infantilních pohledů.
Experimentální forma je na toto téma jak dělaná, až automatický proud myšlenek bez interpunkce, vyšinutí z větné vazby a zafixované výrazy ("To je velká záhada.") Nádherná typografie, při níž se střídají dialogy, kurzíva, testy, důrazný capslock - deníkový zápis jak dělaný. A přestože ilustrace v beletrii běžně nevyhledávám, tak zde působí koláže Ondřeje Dolejšího velmi promakaně i myšlenkou.
Vlastně nevím, zda jsem se zápiskům víckrát pousmával (pokoj obývací tobě, žížaly za plotem, omlazení babičky), nebo jsem se chmuřil. Zejména rozbroje s matkou mě hrozně skličovaly; jak sociální bída dokáže všechny členy domácnosti rozpoltit. A těch chmurných pasáží tam málo není. Představy fungují na plný plyn a dodávají novele kouzlo, v něčem se člověk jako dítě nemůže nevidět. A ten myšlenkový chaos je tak autentický.
Co pro mě bylo skvěle zvládnutým motivem - ovlivnění náboženství, ty zaryté věty v mysli, které pak jasně cloumají protagonistou. To bylo děsivé.
Zajímalo by mě, jak by novela vypadala v cizím jazyce (a že je toto dílo žhavým aspirantem na reprezentaci naší literatury), už teď čest překladateli.
A jedno trapné přiznání nakonec: v testu "Blbec: ano x ne" jsem se dostal na 10 bodů. Jsem velký blbec a měl bych se jít zahrabat, což je velká záhada.
Na mši svaté se mi ze všeho nejvíce líbí že v létě není v kostele vedro dále se mi líbí ten pokoj svatý jak si lidi třesou rukama a říkají, pokoj tobě, to je v kostele celý rok třesou si rukama i lidi co se neznají vždycky jsem si říkal, jaký pokoj jako myslíte nějaký obývací pokoj, a když jsem třásl lidem rukou a říkal, obývací pokoj tobě, tak mi začali říkat, blázne, a to mi říkají i dneska když už říkám normální pokoj tobě.
(s. 15)
Sonda do duše dušičky jednoho kouzelnýho kluka klučíka co měl o kolečko míň, nebo navíc...to je jedno. Aneb život na vesnici nemá slitování. A Bůh to nezachrání.
Zajímavý hravý, graficky působivý text s originálním obrazovým doprovodem. Nenudil jsem se.
Velmi syrová kniha, kterou jsem nečetl, ale slyšel jako audioknihu na ČR. Kniha na mě hodně zapůsobila. Mám pocit, že kdybych tu knihu četl, tak bych asi tomu nedal tolik, jako Jakub Albrecht, který tomu dal ještě další úroveň. Vzpomněl jsem si na Jižanské baroko, na amerického autora Cormac McCarthy nebo maďarského Szilárd Borbély... v představách s příběhem jsem byl někde u Kaplice a Velešína.
Skvělé. Že začátku jsem tápala v textu, zejména ve slovosledu, ale cestu mi ukázal Jakub Albrecht, který to fantasticky načetl pro Česky rozhlas Vltava.
Tahle kniha je pro mě objev roku: je to přesně ten styl, který mi sedí a neskutečně mě baví. Svatá hlava je jako polévka, ,,všehochuť” kterou nám vařil otec, když jsme byli malí a mamka zrovna nebyla doma.
Styl nekontrolovatelného proudu myšlenek, které jsou někdy úplně jakoby vytržené z kontextu a chybějící interpunkce vykreslují osobnost mentálně pomalejšího kluka, který si píše deník a přemýšlí nad tím, jak funguje svět kolem něho.
V knize je toho tolik! Spousty zajímavých myšlenek, které nejsou pouze jednostranné, tedy ne jenom z hlediska toho, jak postižený kluk vnímá svět, ale také, jak vlastně svět vnímá jeho. Myšlenky o tom, jak nemůže najít místo, kam vlastně patří. Myšlenky o tom, že chce být ,,normální”. Ale co to vlastně znamená být normální?
Koukám, že tady na Databázi je na knihu spousta rozporuplných reakcí. Já si ale čtení doslova užívala, dokonce jsem se při něm několikrát smála i nahlas, což se opravdu často nestává.
Je jen na vás, jestli dáte Svaté hlavě šanci. A možná tam stejně jako já najdete párkrát i sami sebe. Doporučuji!
Sonda do hlavy idiota. Ale kniha hraje příliš na to, že ti "normální" jsou z obliga - ale to je lež, každý máme svoje démony. Nevidím to jako nic víc, než zakrytí autorského neumětelství - někdy experiment takhle dopadá. Ženský prostě statisticky, jako spisovatelky, mě málokdy zaujmou a to i když si zvolí dobré téma. Lehečková působí jako typická městská buchta, co ráda čte a chce taky psát a má k tomu prostor a možnost to vydat, jenže pravý psaní není lehkej citronovej dortík k čaji, ale zakrvácenej čerstvě vyřízlej steak s krví na umaštěným papíru. Chybí tomu hodně i s přihlédnutím k faktu, že jde o pohled idiota a věřte nebo ne, ale já mám k jakkoliv postiženým lidem hodně empatie. Je to instinkt, ale já mám na slabý pseudopsaní silnou agresivní reakci. A speciálně, když vidím recenze, kde rozebírají kvality a hlubiny tohohle textu. Kvality, které tu vůbec nejsou.
Nerada knihy příliš kritizuji, protože každý, kdo se rozhodne knihu napsat, má můj velký obdiv. Ale tentokrát jsem se do dočtení musela vyloženě nutit, na čtení jsem se pranic netěšila a kdyby kniha nepatřila do série Tvář, kterou chci mít z principu přečtenou, tak bych s ní stoprocentně praštila do kouta.
Hlavní hrdina, dospělý "kluk" s mentálním postižením, žijící se svou matkou a babičkou, nám promítá svůj život, svoje myšlenky, svoje vztahy v jednolitém textu - což není vůbec lehké čtení. Navíc mi to přijde vzhledem k jeho postižení poměrně nekonzistentní, něco jsou celkem hloubavé pochody, něco je právě to jednoduché vidění světa - jako celek to potom nepůsobí reálně.
Pokus dobrý, ale já ho bohužel neocením.
Co musím pochválit, byly krásné koláže od Ondřeje Dolejšího, které nás provázejí celou knihou a jejichž základem je "vždy jeden a ten samý obraz - fiktivní portrét hlavního hrdiny, který je dekonstruován na malé úlomky a posléze znovu složen do nového celku. Představuje tak rozpadající se a znovu se obnovující vnitřní svět hlavního hrdiny."
Vidět svět očima duševně nemocných nebo mentálně postižených je čtenářsky zajímavé, umožňuje to totiž nahlížet známé věci v nových, často překvapivých, souvislostech. Zároveň je to pokaždé tenký led i pro autora, výzva, která prověří literární talent i schopnost vciťování se.
Ve Svaté hlavě jsem našel pár silných míst, především interakce Zdeňka se svou matkou v momentech, které jsou pro jeho matku extrémně psychicky náročné – je zde vidět, jak oproti všem zkušenostem prostě od našich blízkých očekáváme, že budou schopni oplácet ohleduplnost a lásku stejnou mincí, že nás naše intuice nutí věřit, že když bude náš smutek a zoufalství dostatečně silné, bude to registrováno a bude na to reagováno. Marnost této touhy (protože tam, kde druhý člověk není schopen citu, tam prostě není schopen citu a nehraje roli, jak moc zrovna potřebujeme, aby se právě teď alespoň jednou v životě citlivě zachoval) je popsána působivě a s mrazivou krutostí.
Jinak se novela – pouze v mých očích, samozřejmě – nepovedla skoro vůbec, místo do hloubky nás zve spíš na povrchní procházku po atraktivních tématech, spíš než touhu čtenáře obohatit vnímám snahu šokovat a upoutat. Najdeme zde očekávatelné: sociální deprivaci, násilí, šikanu, výsměch čecháčkovství, trochu toho upoceného sexu...
Nejvíc mně ale vadila nekonzistence hlavní postavy. Většinou byl bezcitný asociál budující si vlastní sebeklam, do toho měl ale chvilky citlivého sebezpytu a občas se u něj objevila jako zázrakem schopnost empatie... Celé se mi to zdálo dost roztříštěné, nevěrohodné.
Specifičnost jazyka je pro podobné knihy velmi důležitá. Nemají to spisovatele lehké: musí zachytit svět člověka, jehož výrazové prostředky nejsou bohaté takovým způsobem, který by čtenáře nenudil. Hana Lehečková si to ale docela zjednodušila – Zdeňkova slovní zásoba i tvorba vět v zásadě odpovídá běžnému standardu, jen se ve větách často prohazuje slovosled (například místo „ona měla šedé oči“ by zde bylo „ona měla oči šedé“ - vždyť takhle psát by každý dokázal, a navíc to vypadalo, jako kdyby vyprávěčem velmistr Yoda byl), to se mi zdálo opravdu dost málo, třeba při porovnání s Růží pro Algernon nebo Knihou o hřbitově.
A pak, že "do hlavy nikomu nevidíš..." Tady se to povedlo. Vyprávět ten příběh někdo jiný, tedy klasický vypravěč, co to má z druhé ruky, neměli bychom šanci mu porozumět. Jako by Bohumil Hrabal rapoval ;-). Bravo a díky.
A ještě dva citáty:
"Dnes v noci jsem měl důležitý sen o smyslu života ráno jsem si ale nemohl vzpomenout o čem byl celé lidstvo teď mohlo znát smysl života
kdybych si jen dokázal
kdybych si jen dokázal vzpomenout
kdyby jen
můžu za to já lidstvo žije takhle ale nemuselo by kdybych já věděl"
" Největší problém ve vztazích je ten že když chci ženu veselou tak musím chvíli čekat abych zjistil jestli je veselá nebo smutná a někdy to člověk ani nepozná"
V půlce jsem si říkala, jestli knihu vůbec dočítat. Ale závěr mě mile překvapil :)
Zajímavý pohled očima hrdiny, ale jinak mě tato kniha moc nechytla. Čekala jsem asi více podle anotace a toho jsem se nedočkala. Nicméně pro tíhu příběhu hodnotím alespoň 3 hvězdami.
Příběh pěkný, ale styl psaní mi nevyhovoval, přeskakovala jsem ty "fantazie" a "páté přes deváté" což chápu, mělo nám přiblížit způsob uvažování retardovaného kluka, ale...
Štítky knihy
schizofrenie chudoba, bída psychologické romány psychologické příběhy domácí násilí sociální problémy vesnice rozhlasové zpracování Cena Jiřího Ortena české romány
Autorovy další knížky
| 2021 |  Poupátka |
| 2019 |  Svatá hlava |
| 2018 | Co se děje v Podpostelí? |
| 2020 | Vesmírné putování komety Julie |
síla...