Štvanice
Lucy Foley
https://www.databazeknih.cz/img/books/45_/458308/bmid_stvanice-PHE-458308.jpg
3
414
117
Skupina bývalých spolužáků z Oxfordu, nyní třicátníků, se tak jako každý rok od ukončení studia setkává o vánočních prázdninách, aby spolu přivítali nový rok. Tentokrát pro svou silvestrovskou oslavu zvolili idylické, odlehlé sídlo na Skotské vysočině – dokonalé místo, kde si s přáteli odpočinout od civilizace a spěchu každodenního života. Na místo dorazí 30. prosince, krátce předtím, než dům odřízne od okolního světa dlouho nevídaná sněhová vichřice. O dva dny později, na Nový rok, je jeden z přátel nalezen mrtvý. Výlet přitom začal nevinně: obdivováním okolní přenádherné, leč zlověstné přírody, popíjením šampaňského před krbem s praskajícím ohněm a vzpomínáním na studentská léta. Ale po deseti letech se tíha dlouho potlačovaných výčitek a vzájemných obvinění stává natolik neúnosnou, že ji nepřebije ani nostalgie vyvolaná vzpomínkami na společné zážitky. Uprostřed silvestrovského veselí se pouto, které přátele drželo tolik let pohromadě, znenadání přetrhne. Jeden z nich přijde o život. A někdo z přeživších je pachatelem.... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi Romány
Vydáno: 2021 , VendetaOriginální název:
The Hunting Party , 2018
více info...
Přidat komentář
(SPOILER)
Tato autorčina kniha náhodou vůbec není špatná ;-). Sice jí do dokonalosti něco málo chybí, ale čtivost se jí upřít nedá. Hned na začátku se dozvídáme, že došlo k vraždě. Je totiž nalezena pohřešovaná osoba, která ovšem již na první pohled nezemřela přirozenou smrtí. No a po tomto úvodu se autorka vrací zase o několik dní do minulosti a přibližuje nám, jak to všechno začalo.
Skupina přátel, které spojuje společné studium v Oxfordu, tráví tradiční novoroční setkání v odlehlé skotské vysočině. Vedle Marka a Emmy jsou zde Miranda a její manžel Julien, Nick a jeho americký partner Bo, Samira, její manžel Giles a jejich maličká Priya a také svobodná Katie. O hosty, mezi nimiž je i další podivný pár, se potom starají Heather a Doug. Celé to začíná poměrně nevinně, ovšem postupně děj začíná nabírat na obrátkách a přibývá zášti, nepřátelství i odhalených tajemství. No a samozřejmě autorka postupně odhaluje podrobnosti ohledně jednotlivých hostů. Ti jsou sněhovou bouří izolováni od vnějšího světa, takže situace eskaluje jak se ostatně dalo očekávat ;-), a jeden z hostů se ztratí. Autorka celou situaci přibližuje z pohledu jednotlivých postav a kromě toho neustále mění časové roviny a střídá popis událostí mezi dnem, kdy byla odhalena vražda, a příjezdem skupiny přátel na Vysočinu o tři dny dříve. Tím vytváří skvělou atmosféru, která postupně houstne stále víc a víc. Ani jedna z postav není vyloženě sympatická, spíš naopak. Každý ze zúčastněných také skrývá nějaké temné tajemství a samozřejmě se bojí, aby nevyšlo na světlo. A teprve na konci se dozvíme, kdo se stal obětí, jak k vraždě došlo - a pochopitelně dojde i k odhalení pachatele, které je (aspoň podle mého názoru) dost překvapivé. Ve finále tedy ubírám pouze jednu hvězdičku, jinak se mi kniha totiž líbila a je možné, že se časem zase s nějakou další od této autorky potkám? ;-)
Tento psyhologický thriller se opravdu povedl. Po delší době jsem našla skvěle vykreslené postavy, pěkně do hloubky. Přesto,že partička přátel ze školních let není nijak sympatická, je zajímavé jak postupně příběh odhaluje jejich osobní kostlivce.
Prostředí, v kterém je příběh zasazen je poutavé. Ach,ta skotská vysočina! Atmosféra, příjemně lehce mrazila. Víte, že není úniku a stále nemáte zdání, kdo je vlastně obětí. Jen tušíte. A nebude mrtvých nakonec více?
Kniha bavila a navnadila k přečtení dalšího počinu autorky.
Mně se to četlo dobře. A to i když nemusím to střídání “vypravěčů”.
No, zápletku jako od Nesba nečekejte. Ale jako lehčí čtení je to v pohodě.
Knížku jsem si vzala na cestu a nebyla jsem zklamaná. Děj se odehrává svižně, byla jsem napnutá z jeho vývoje, líbilo se mi střídání pohledů jednotlivých účastníků akce. Kdo je oběť jsem odhadla správně, u vraha si jistá nebyla .
Celkově mi hlavní postavy, Katie, Emma, Miranda, Julien a Mark, nebyly příliš sympatičtí, což vůbec nebylo na škodu. Zvláště v případě Mirandy jsem měla pocit, že taková ta primadona je popsaná až trochu jako karikatura, krásné děvče z dobré rodiny, které vlastně celý svůj život vybudovalo jen na pěkném vzhledu a nekultivuje svou duši, na druhou stranu mi jí potom bylo až líto.
Příběh nastolil docela zajímavé otázky ohledně starých přátelství: kdy je přátelství ještě živé, obohacující všechny zainteresované a kdy je vyčpělé a stává se spíše protivným závazkem.
Kdysi jsem viděla italský film Naprostí cizinci, tento příběh mi ho hodně připomněl. Ta malá i velká ošklivá tajemství, které před ostatními ukrýváme a hýčkáme si je, a která pak v mezních situacích vyjdou na světlo.
Dle hodnocení jsem očekávala, že kniha nebude nic extra. Rozhodně jsem již četla daleko horší knihy to bezpochyby.
Je fakt, že nemám příliš v oblibě knihy, které vypráví více osob, navíc se tu ještě střídá současnost s minulostí. Ze začátku jsem měla problém si tu oblíbit jakoukoli postavu, ale postupně, jak jsem se posouvala v ději, stále víc a víc jsem se zajímala, kdo je tu obětí a kdo vrahem. Do poslední chvíle nebylo jasné, zdali se bude jednat o ženu či muže dokonce. Nehledě na to, že v podstatě byli podezřelí naprosto všichni.
Konec mi přijde poněkud slabšího rázu a trošku nedotažený. Navíc obálka i název neodpovídá, jak už tu mnozí psali, ale přesto se jedná o celkem napínavé čtení na pár večerů.
Mně knížka až tak špatná nepřišla. Četla se dobře, děj mě bavil, bylo přítomno určité napětí, konstruované jednotlivostmi jako například tím, že o oběti toho dlouhou dobu moc nevíme. Někde v půlce textu se dozvídáme její pohlaví, v samotném závěru pak její identitu. Děj se odvíjí ve dvou časových rovinách, vyprávějí jej čtyři ženy, další pohled sleduje Dougha, jeho počínání je na rozdíl od líčení žen sledováno formou er-formy. Z textu prosakuje jistá konstrukčnost, nicméně jak jinak docílit toho, aby jednotlivé složitě kombinované střepy do sebe zapadly. Osobu Mirandy provázel lehký patos, celkově se těch podivností na tak odlehlén místě v tak malém počtu osob najde přehršle (mám na mysli Iana, Islanďany, vlastně i Dougha a v neposlední řadě osobu vraha), jako celek to působí krapet překombinovaně. Rysy, jednání, vnitřní motivy ostatních postav party mi nepřijdou nereálné. Slabá místa by se tedy našla, mně čtení ale bavilo.
No... četla se vcelku svižně, ale je to takový střed. Jejich problémy mi přišli jak u patnáctiletých děcek než u dospělých lidí, ale co. Jinak autorka použila stejný scénář jako u Seznamu hostů, který se mi teda líbil více.
Už jen to... Jako kolik slov má naše mluva? A anglická? A jakákoliv jiná? Navíc bych to pojmenovala jinak. Tohle se k ději, výpravě ani postavám prostě nehodí.
Jakoby se se Štvanicemi roztrhl pytel. Možná se jen zkrátka ke mně dostávají v čas, ve který mají.
K obsahu bych řekla, že začátek byl slabej. I prostředek. Konec byl dobrej. Jenže kvůli tomu tu nemám 215 lidí, že...
Brala jsem tuhle knihu jako posuzovací materiál k té Štvanici s červeným obalem a kterou napsal N. Lebel.
Ale nejde to srovnávat. A nemělo by se to dělat nikdy u ničeho.
Tak tedy žlutá Štvanice.
Příběh nás odnáší do bohem zapomenuté krajiny, úplně prostě do prdele. Wifi špatná, dostupnost to samý a kdyby vás tu oddělali, už vás tu nikdo nikdy nenajde.
Tohle ale na letáku nestálo. Když Emma vybírala, kam letos vezme tu svou partu, říkala si, dám těm snobům co proto a vezmu je nádherný místo, sníh, Silvestr, šáňo...
Prdlajz!
CO se tak asi může dít v bandě z vysoký?
No samý zajímavý věci. Třeba že ten miluje tuhle, tenhle je posedlej touhle, tenhle zahýbá s touhle zase támhle tý... Nemůžu říkat jména. Protože pak bych vás připravila o tu nudu se tím prokousat.
Od cca 280 strany už to začínalo nabírat lepší otáčky, víc pálivých papriček do tohohle lidskýho guláše osudů, minulosti ale i budoucnosti.
Po pravdě, po celou dobu jsem si říkala, že je to Dough. Nebo že je do toho nějak víc zainteresovaná Heather.
Není to špatný čtení. Jen jsem se místy fakt bála, kdo kdy na koho vyskočí, protože napružení byli všichni.
Zápletka mě oslovila, překvapující a to oceňuju.
Pokud na ni narazíte v knihovně. Pujčte si ji. Ale kupovat ji asi není úplně nutný
První polovina byla poměrně dost slabá, autorka zvolila veeeelmi rozvláčné tempo a věnovala hromadu prostoru budování charakterů postav, což je zároveň i hlavní problém. Skupinka hrdinů je totiž směska těch nejmíň sympatických lidí, jaké si umíte představit. Nafoukaná pařmenka Miranda, která vlastně nic nerobí, protože je na práci příliš pěkná. Zapšklá Katie, která v skrytu duše nenávidí svou nej kámošku. Oplzlý Mark neustále obtěžující ženu, která není jeho partnerka... Prostě banda zoufalců na výletě. Naštěstí je hned od prvních stran jasné, že někdo společnou párty nepřežije, takže se čtenář má na co těšit. Já osobně jsem nefandila nikomu a doufala v nalezení dalších mrtvol ostatních účastníků (v ideálním případě by přežil jen personál chaty). Přesto mě příběh postupně pohltil.
Štvanice je nevyváženým dílkem, které se z naprosté průměrnosti vyvine v chytlavé psycho drama. Já osobně v první polovině knížku neustále odkládala, zato druhou půlku jsem zhltla za jedinou noc. Přestože jsou hlavní hrdinové na facku, postupně se jim dostanete pod kůži a i když si je neoblíbíte, jejich osudy vás budou zajímat.
Kniha velmi dobře pracuje s fenoménem přátelství a poukazuje na to, jak povrchní vazby z mládí mnohdy nepřetrvají do dospělosti. Každý člověk se uplynulými roky mění a plynutí času je pro přátelství největší výzvou. Určitě se oplatilo dát autorce šanci hlavní myšlenku pořádně rozvinout. I když bych to v úvodu neřekla, nakonec šlo o povedené dílko se zajímavou pointou.
Tak tohle mi úplně nesedlo.
Čekala jsem thriller plný napětí, dramat a různých odhalení, ale nic z toho jsem nedostala.
Velice mě zaujala obálka knihy, i to že to měl být slibovaný thriller, přesto se to podle mého názoru thrilleru nepodobalo ani v tom nejmenším.
Většinou, když hodnotím knihy nebývám zase tak přísná, pro většinu autorů dokážu mít pochopení, ale tohle byla skoro až tragédie.
Kdybych řekla, že mi postavy nesedli nebyla by to ani z půlky pravda. Tak hrozné postavy jsem snad ještě nezažila. Možná na jedné nebo dvou z nich bych našla nějaká pozitiva, přesto negativa u většiny postav velice převažovala. Ze začátku jsem si ještě myslela, že je to tak záměrně, ale až postupem času mi došlo, že je to jen špatně napsané.
Do čtení jsem se neskutečně nutila, jelikož příběh nebyl absolutně napínavý, nýbrž nudný a zdlouhavý. Autorka měla v plánu nás nejspíš během knihy celou dobu napínat, bohužel povedlo se jí mě akorát tak unudit. Vybrala si skvělé prostředí, z kterého mohla vytvořit skvělé místo pro zápletku.
Opravdu mohu vyzdvihnout jen velmi nečekaný konec, kterému dávám alespoň trochu slušné hodnocení. Bohužel je to opravdu asi to jediné co mohu vyzdvihnout. Přišlo mi absolutně zbytečné, jak autorka napsala vesměs celou knihu jen o zbytečné minulosti postav, která byla ještě absolutně nezáživná.
Když jsem teď tuto recenzi napsala dokonce zvažuji, že by si tato kniha ještě zasloužila méně hvězdiček přesto to tak nechám díky skvělému konci který ale v podstatě se zbytkem knihy skoro nějak nesouvisel.
Bohužel nemůžu doporučit. Možná tak pro ty, co se chtějí unudit k smrti.
Z knihy jsem velmi rozpačitá. Holá dějová linka se mi líbila. Musím se přiznat, že hlavního padoucha jsem dopředu neodhadla. Ale, to jedno velké ale… kniha mohla mít o 150 stran míň a vůbec by mi to nevadilo. Sálodlouhé odstavce o minulosti jednotlivců, jejich myšlenky, o kterých přemýšleli stále dokola. Tohle mě v knize nebavilo a taktak jsme ji dočetla. Škoda, že byla knížka touto omáčkou pokažena.
Kniha Seznam hostů byla daleko napínavější, tuto jsem po necelých 100 stránkách odložila
(SPOILER) Tak toto byla síla. Variace na Deset malých černoušků, ale velmi povedená. Shari Lapena se svým Nevítaným hostem nedělá legendární předloze ostudu, Štvanice však šla ještě dál. Po pomalém rozjezdu, kdy si nás autorka hezky předpřipraví, se pomalu dostáváme do varu, zatímco se nic netušící privilegovaní dovolenkáři cpou kaviárem a zalévají ho drahým šampusem, aby následně děj pomalu a jistě gradoval a od půlky knihy, v průběhu silvestrovského večírku, zběsile pádil k šokujícímu rozuzlení, že obětí je hlavní hvězda MIranda a odhalení Emmy jakožto ubohé stalkerky a méně kvalitní kopie MIrandy. Všechno do sebe báječně zapadalo a na konci zůstalo jedno velké Wow. Těším se na další knihy této autorky.
Průměrná knížka, která neurazí ani nenadchne. Úplně mi nesedly postavy, přišly mi afektované a spíše mě štvaly.
Štvanice se mi nelíbila. Příběh byl čtivý, to zas jo, ale na to, jaké kulisy měla autorka k dispozici v podobě odlehlé chaty na skotské vysočině, je potenciál brutálně nevyužit. Napětí je minimální, protože směsice nesympatických postav s charaktery odpovídajících paperbackovým harlekýnům a směska neskutečných klišé dělají z knihy céčkový thriller. První polovina knihy je horor, ale ne žánrem, ale tím co je nucen čtenář zakusit - kdo jaké má problémy, kdo má koho raději a koho méně. Jenže je to úplně fuk, protože vyústění příběhu to stejně nějak výrazně nereflektuje. Dočetl jsem to. ale bolelo to.
Ze začátku jsem se v knize docela zamotávala, byla tam na mě spousta postav, začátek byl docela zdlouhavý, nedokážu posoudit jestli bylo potřeba vědět všechny ty informace, co se dělo, když byli na Oxfordu, ale podle mě to bylo do hloubky popisované. Kniha se asi od 100 strany rozjela a nemohla jsem přestat číst, konec byl trošku překombinovaný, nakonec tu osobu mohli zabít opravu všichni, ale to byl zřejmě účel. Skutečný vrah mě ale nakonec překvapil
Občas se člověk trochu ztrácí v postavách a posunech v čase, ale zase touha zjístit kdo tedy vlastně zemřel a proč většinou vždy zvítězí. :-)
Štítky knihy
detektivní a krimi romány Skotsko thrillery spolužáci anglické romány
Autorovy další knížky
| 2021 |  Seznam hostů |
| 2021 | Štvanice |
| 2016 | Kniha ztrát a nálezů |
| 2017 | Pozvánka |
| 2022 | Apartmán v Paríži |
Štvanice je nenáročné a ve výsledku i zajímavé čtení, kterému však několik faktorů sráží celkovou kvalitu. Přišlo mi, že autorka (nebo překladatelka) se dlouho nemohla rozhodnout, v jakém čase chce příběh vyprávět. Z dominantního přítomného času tedy chvílemi přeskakuje do budoucího či do minulého. Nejde o fatální nedostatek, ale o rušivý ano. Rušivé bylo i to, že všechny postavy jsou vyprávěny z první osoby kromě jedné (z ne zcela zřejmého důvodu). A v příběhu figuruje zbytečně moc postav - minimálně 4 postavy jsou pro děj naprosto zbytečné a v případě jejich odstranění by se nic zásadního nezměnilo. Na druhou stranu ale musím uznat, že po náročnější první polovině knihy, kdy se mi do ní nedařilo začíst, mě příběh začal velmi bavit. Závěrečná gradace děje byla povedená a měl jsem radost z toho, jak vše do sebe zapadlo. Takže doporučuji :).