Studie v šarlatové
Arthur Conan Doyle
https://www.databazeknih.cz/img/books/47_/472113/bmid_studie-v-sarlatove-nxi-472113.jpg
4
448
60
Příběhy Sherlocka Holmese / Sherlock Holmes série
< 1. díl >
Doktor Watson se vrací se zraněním z Afghánistánu do Londýna. Náhodou potkává svého přítele Stamforda, který mu zprostředkuje setkání se Sherlockem Holmesem. Protože se oběma ten druhý zamlouvá, najmou si byt č. 221B na Baker Street. Watson se zajímá, jakou má Holmes práci, a zjistí, že je soukromý detektiv. Společně hned musí řešit případy záhadných vražd a pátrat po jejich pachateli, jemuž Scotland Yard jako obvykle nemůže přijít na stopu.... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi Romány
Vydáno:
2021
,
ARTiS
Originální název:
A Study in Scarlet , 1887
více info...
Přidat komentář
Knížka je velmi stručná, ale i přesto jsem se nějak zasekávala v ději. Ani nedokážu určit, čím to vůbec bylo.
Holmes je zajímavá postava a věřím, že v dalších knihách má své kouzlo, ale případ ani zápletka mne moc nezaujala a připadalo mi, že se Sherlock zase tak moc ke slovu nedostal. Pro mne jeho osobnost zatím není dostatečně vykreslená.
Mám moc ráda Sherlocka Holmese a Johna Watsona a jejich případy. A tady ještě bylo super, že se dozvíme, jak se seznámili.
Dokonala zapletka...uz jdu schanet dalsi dil :D dal bych plny pocet ale mene me bavila druha cast odehravajici se v americe...jinak parada ;)
Mám ráda detektivky i Sherlocka Holmese. Přiběh byl napínavý a zajímavý. Zde se Holmes seznámil s Watsonem a řešili svůj první případ.
Detektivní příběh je jako vždy kvalitní, ale pro mě je tahle kniha nejzásadnější v jiné věci - tady se seznamuje Watson s Holmesem - a je to seznamování hodně ostré, vtipné a nabité emocemi a hlavně britsky gentlemanské.
Vynikající detektivka a první kniha spisovatelské legendy o legendárním Sherlocku Holmesovi.
Největší plus celé této knížky spatřuji v seznámení Sherlocka s Watsonem a jejich první interakce, které jsou místy ohromují, místy zábavné. Samotný případ mi příliš zajímavý nepřišel.
Já jsem kdysi měla povídek Sherlocka Holmese přečtených stohy, ale kdo si je má všechny pamatovat, že? Tenkrát mi bylo "náct". Po shlédnutí seriálu BBC Sherlock, jsem se k nim vrátila a musím uznat, že stále mají své kouzlo a navíc mi pak neuniknou perfektní narážky a vtipy v seriálu. Myslím, že spousta fanynek Cumberbatche a Martina, které by jinak ani nenapadlo tohle číst, už má přečteno skoro všechno o SH. Stačí se mrknout na nějaké forum a na komentáře zde. Tomu říkám super kulturní počin. Bravo BBC!
Veľmi pekné vovedenie do témy Sherlocka a jeho doktorského spoločníka. Zápletka bola síce zatiaľ nie moc žhavá a taká opatrná, ale tento príbeh mi pomohol viac pochopiť Sherlocka ako ho vykreslil samotný sir Doyle a nie dnešné rôzne filmy a seriály.
Kdekdo (já) by od detektivky ze sklonku 19. století čekal poněkud rozvleklejší styl, avšak v případě Sherlocka Holmese by se nemohlo jednat o chybnější premisu; díky brysknosti svého autora i detektiva zůstává co do metod absolutně moderní (což vynikne zejména při takřka geniální aktualizaci v podobě televizní série od BBC), bez výraznějších stop strnulosti nebo antikvovanosti a díky své proslulosti nabízí i více možných kontextů čtení.
Klíčový je už je přinejmenším způsob založení fikčního světa prostřednictvím Watsonových zápisků – stejně jako důsledek tohoto rozhodnutí, že čtenář se stává de facto Watsonem, stafáží, tedy převážně pasivním pozorovatelem geniálních detektivových závěrů, avšak zároveň někým, s kým se může čtenář identifikovat –, které společně s odkazováním k reáliím aktuálního světa přinutily nejednoho čtenáře domnívat se, že Sherlock Holmes je/byl reálná entita, pročež tato skutečnost (mýtus) se může stát záminkou ať už pro (i) beletristické zpracování v Mitchellově Atlasu mraků, kdy ještě ve 30. letech v kontinentální Evropě nevnímá mladičká Belgičanka v konverzaci s anglickým skladatelem Holmese coby literární postavu, což slouží jako charakteristika její naivní nevinnosti, nebo pro (ii) literárněvědné procházkové úvahy o fikci a skutečnosti u Umberta Eca.
Holmes se také při jednom z úvodních dialogů vymezí vůči srovnání s jinými dvěma proslulými literárními detektivy; jako by tím chtěl kromě své převahy a jedinečnosti manifestovat i svou skutečnost. Už bez ironie však Holmes v dalším díle (Podpis čtyř) přejímá základní detektivní postulát, že „nejsložitější případy jsou ty nejjednodušší“, stanovený jedním z oněch dvou vysmívaných detektivů, C. Augustem Dupinem (Odcizený dopis), o němž Holmes soudí, že nebyl zdaleka tak geniální, jak se Poe domníval. Ostatně současná popkultura pro změnu také značně vytěžila schéma sherlockovské postavy (geniální asociál, pohrdající citovostí; u Sherlocka ovšem bývá asociálnost zřídka tlumena bipolární činorodostí a konverzační brilancí), namátkou stačí jmenovat Dr. House nebo Sheldona Coopera, dva nejviditelnější následovníky mimo detektivní obor, v literárním prostředí se vrstevnatěji odráží v postavě-aluzi Viléma z Baskervillu ze Jména růže.
Kromě (spolu)založení literárního typu se Doyle při vytváření Holmesových protivníků pokouší o něco, co by se dalo pracovně nazvat „etika zločince“. Jinak řečeno, záporné postavy se svými činy pokoušejí o obnovu jakéhosi řádu, jejich častým motivem je pomsta zpravidla ještě nespravedlivější postavě; nejednají tudíž nihilisticky, což by se mohlo jevit jako jednoduchá záminka, tedy v logice vyšetřování nejtěžší možný případ k vyřešení. Možná právě tato implicitní potřeba řádu či snahy o jeho obnovení přiměla překladatele Jana Zábranu k tvrzení, že postavy žijí v nekomplikovaném světě, o kterém můžeme dnes (Zábranou psáno roku 1971) jenom číst (v této nerelativizaci hodnot je naopak Doyle nemoderní).
Mohli bychom se společně s Mauricem Merleau-Pontym zeptat, zda svět nebyl komplikovaný odjakživa a zda není zásluhou moderny, že začala tento vztah ke světu rozvíjet, namísto toho však zmiňme druhou Zábranovu poznámku, proč stojí za to Doylovy příběhy Sherlocka Holmese stále číst: pro atmosféru viktoriánského Londýna. Za sebe dodám, že kromě jiného i pro ducha doby samotné: jako důkaz, že některé principy se nemění, když Doyle ironizuje v 19. století bující všemožné konspirační teorie o tajných spolcích nebo senzacechtivý tisk, který těmto masovým požadavkům vychází vstříc a libovolně variuje příčiny zločinu pro ten či onen aktuální problém (liberálové ve vládě, konzervativci v opozici a naopak; německé tajné spolky). Jak geniální. Jak prosté.
Vůbec mě nebavila druhá část a tím pádem mě ani moc nezaujal samotný motiv. Dál nemám co vytknout, 3 *.
nejsem zrovna čtenářem detektivek, ale do Holmese se občas začtu. U této povídky musím vyzdvihnout především skvělé intermezzo o minulosti pachatele, já si myslel že je to nový příběh a najednou prásk ! první hoď kamenem, ty jenž jsi bez hříchu
Přečteno kvůli seriálu (Sherlock). Naprosto geniální. K tomu není co dodat, než přečtěte si tutu 100 stránkovou povídku, stojí za to. Nezabere moc času.
Ten jazyk!! Tohle mě bavilo číst snad už jen kvůli té květnaté mluvě :) Prostřední část byla trochu nudnější, ale pro příběh to bylo třeba, jen by to šlo možná trochu zkrátit. Ale prostě Sherlock mě fakt baví!!
Detektivní knihy nejsou zrovna žánrem, který vyhledávám, ale po Sherlockovi jsem sáhnout musela. Považuji to totiž za klasiku a potom, co jsem začala sledovat seriál, by mi to připadalo jako hřích si nepřečíst předlohu tak úžasného seriálu jako je novodobý Sherlock. A musím se přiznat, že jsem mu zcela propadla. Avšak tuto knihu beru jen tak na rozjezd a věřím, že další příběhy Sherlocka Holmese a doktora Watsona budou zajisté lepší. Na seznámení s postavami ideální. Jen mě sžírá, že jsem se do knih Sherlocka Holmese nepustila už dříve. Už na mě proto čeká kniha sira Doyla v knihovničce a nemůžu se dočkat, až se do ní pustím. A ještě dodám, že Sherlockovo umění dedukce mě opravdu fascinuje.
Je to trochu Doyleův nešvar - ve svých holmesovských románech dělí děj na dvě linky, z nichž jedna vysvětluje padouchovu minulost. Bohužel ve Studii je toto pozadí popisováno zbytečně sáhodlouze, dle mého by se tyto události daly shrnout do jedné kapitoly. Jednou větou: První setkání s geniálním detektivem je poněkud zdlouhavé.
Dozvíme se, jak se Watson a Sherlock seznámili, ale samotný případ je v podstatě nezajímavý. Takový řekněme na rozjezd. Ani se nedivím, že v novodobém britském zmodernizovaném seriálu Sherlock to celé vedli spíše psychotickou cestou, než triviální pomstou. Navíc onen vložený příběh o mormonech je sice řekněme dobrodružný, ale přijde jako pěst na oko a zbytečně tříští holmesovský děj i do té doby nějak rozjeté drama. Aby z toho vylezl sice možná pravdivý (takové věci se u mormonů tehdy skutečně děly), ale přece jen melodramatický slaďák.
Štítky knihy
vraždy Sherlock Holmes mormoni
Autorovy další knížky
| 1978 |  Pes baskervillský |
| 2010 | Případy Sherlocka Holmese |
| 1982 | Dobrodružství Sherlocka Holmese |
| 1971 | Ztracený svět |
| 1987 | Muž s dýmkou a houslemi |
Kniha Studie v šarlatové je v
| Právě čtených | 3x |
| Přečtených | 682x |
| Čtenářské výzvě | 85x |
| Doporučených | 28x |
| Knihotéce | 125x |
| Chystám se číst | 82x |
| Chci si koupit | 18x |
| dalších seznamech | 5x |
Úžasný příběh. Moc napínavé, čtivé a překvapivé. Znám filmové zpracování, i přes to mě čtení ke knize velmi připoutalo a měla jsem velký problém se od čtení odpoutat. Lepší začátek této proslulé série si ani nedokážu představit. Mnohokrát doporučuji.