Stroje jako já
Ian McEwan
https://www.databazeknih.cz/img/books/43_/432181/bmid_stroje-jako-ja-1xw-432181.jpg
4
188
49
Velká Británie prohrála válku o Falklandy a Alan Turing se věnuje vývoji umělé inteligence… To je alternativní historie 80. let minulého století z pera jednoho z nejvýznamnějších anglických prozaiků. Důležitým tématem knihy je však také láska – respektive otázka, jak se vyrovnáme se skutečností, že umělá inteligence patrně nebude umět lhát. Nebude totiž chápat ani naše milosrdné lži, na kterých mezilidské soužití stojí a padá a které my lidé tak dobře ovládáme.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2021 , OdeonOriginální název:
Machines Like Me , 2019
více info...
Přidat komentář
Hodně k zamyšlení, autor umí vždycky nastolit kontroverzní témata, u kterých není všechno jen černé nebo bílé.
Hlavní hrdina třicátník Charlie je neúspěšný snad ve všem - má bídné bydlení, nemá práci ani vztah, skrovné příjmy má ze spekulací na burze. Za slušné dědictví si koupí umělého člověka Adama a doufá, že skrze něj se dá dohromady s o 10 let mladší sousedkou Mirandou. Adam dokáže být velice užitečný třeba tím, že vydělá svým geniálním umělým mozkem na burze majlant, jenže dokáže taky vymyslet věci a na základě svých závěrů uskutečnit činy, které člověka rozhodně nepotěší.
Určitě zajímavé téma umělé inteligence a její „neschopnosti chápat ani naše milosrdné lži“, jak říká anotace, ale vůbec mne nebavilo to číst, což asi nebude jen občas skřípajícím překladem. Nebavila mě alternativní historie, která mi přišla samoúčelná, a neměla jsem chuť dozvědět se víc o nanicovatém slabošském Charliem. On i geniální Adam mají v knize hodně prostoru na nezáživné šroubované promluvy, vyprávění se dlouho divně plácá na místě a čtení mě chytlo zhruba v poslední třetině, což mi přijde málo. A to i přesto, že myšlenky na konci knihy jsou silné a stojí za přečtení.
---
„S dalšími vylepšeními za nějaký čas vás překonáme a přežijeme i když vás tolik milujeme. Věřte mi, ty verše nevyjadřují žádný triumf. Pouze lítost a žal. Odmlčel se. Vyslovoval ztěžka a sotva slyšitelně.
Listy padají.
S jarem přijde obnova,
leč váš pád trvá.“
Celkově hodně zajímavá kniha s alternativní historií , politikou, láskou a sci-fi žánrem na téma roboti. Příběh je hlavně o pocitech robota a člověka, a že to někdy nepůjde úplně skloubit. Váhal jsem mezi čtyřmi a třemi hvězdami ale nakonec dávám tři ( 70 % ), podle mě napsal Ian McEwan lepší knihy.
Občas mě zaujme nějaká kniha třeba podle anotace a čekám, až vyjde v češtině a ideálně v audio podobě. To je i tento případ. Netrpělivě jsem čekala, až konečně vyjde audioverze a jakmile se objevila, byla jsem jasná, všechny ostatní knihy posunuty na druhou a další koleje. jsem nepoučitelná, protože tímto postupem si tak akorát nabudím vysoké očekávání a často pak bývám zklamaná.
Jsem ráda, že tentokrát se to nestalo.
Sice se mi dostalo něčeho úplně jiného, než jsem očekávala, čekala jsem to víc do sci-fi a méně román, ale ve výsledku to byl dokonalý čtenářský/vlastně posluchačský zážitek.
Umělá inteligence vyvedená k dokonalosti, morální dilema, román mě do sebe prostě vcucnul a plně mě pohltil. Musím dát plný počet a doporučuji.
Chvílemi to nebylo lehké čtení. (pasáže o politice Británie), ale příběh a téma knihy mě udrželo v napětí. Zaujal i nápad - sci-fi z minulosti.
Tak tento příběh mě opravdu zaujal. Jen jsem doufala, že tam bude Turing více vystupovat a působit...
S knížkou jsem se docela prala a místy se do ní musela i nutit, za mě jí prostě a jednoduše něco chybí. Autor pracuje s několika tématy a mám pocit, jako by se vzájemně nedoplňovaly tolik, jak by měly, a jak by si to čtenářský zážitek žádal. Některé pasáže mi připadaly zbytečně rozvleklé a ke konci jsem je očima jen prolétávala, abych knížku neodložila úplně. V knížce narazíte na několik důležitých myšlenek a podnětů k zamyšlení, to jo! Ostatně ty mi nedovolují dát špatné hodnocení. Jenom si myslím, že by šly zpracovat lépe. Možná by knize neuškodilo, kdyby byla o něco kratší.
Pro kontext hodnocení je potřeba říci, že se jedná o moji první knihu od autora, takže mi možná nesedí jeho styl psaní jako takový. Také jsem očekávala trochu silnější "dystopickou/sci-fi linku" v příběhu, nad kterou silně převažuje linka sociálně-politická a vědecká.
McEwan je zpátky ve vrcholné formě. Opravdu skvěle vystavěný příběh, a já nemůžu nic vytknout. A to musím přiznat, že po zjištění, že se autor tentokrát pustil tak trochu do sci-fi, jsem moc nadšený nebyl. Avšak kdo umí, ten umí.
To si tak klidně čtete, když najednou narazíte na stránku, která vám tak strašně mluví z duše, až si říkáte: Kdy se to stalo? Kdy mi vlezl do hlavy?! a skoro se vám chce brečet, jak moc to přesně takhle cítíte a jak moc je to pravda. (Strana 86)
McEwan se mnou přesně tohle umí a není knížka, která by do mě nezasekla svůj drápek. Každá další do mě uloží nějakou zásadní myšlenku nebo námět k úvahám. A přesně to v literatuře hledám.
(Vrcholem všeho pak je, když umí autor pracovat s textem a vkládat do něj tak promyšlené detaily, jako McEwan.)
•
“Řešení matematických problémů je pouhý nepatrný zlomek toho, co lidská inteligence provádí. NAUČILI JSME SE CHÁPAT Z NOVÉHO ÚHLU, JAK ÚŽASNÝM ZAŘÍZENÍM MOZEK JE.”
Autora jsem dlouhá léta přehlížel, a to byla chyba! V minulém roce jsem od něj četl knihu BETONOVÁ ZAHRADA, která se mi líbila.
Román STOJE JAKO JÁ můžeme zařadit do žánru sci-fi a kniha se mi líbila. Takové sci-fi se mi líbí a je přesně určeno pro mě. Alternativní historie - Velká Británie prohrála válku o Falklandy a Alan Turing se věnuje vývoji umělé inteligence.
Hlavní postavou je mladý muž CHARLIE, který si pořídí do své domácnosti robota Adama, který má umělou inteligenci. V románu nalezneme autorova morální dilemata, osudovost rozhodnutí, společenskou a politickou kritiku, nesnadné vztahy. Části z politiky mne příliš nebavily, ale naštěstí jich nebylo mnoho. Zajímavý byl také životní příběh Alana Turinga.
Někdy si říkám, jestli se skutečně nemůže stát v budoucnosti, že roboti převezmou vládu nad lidmi! Něco se zvrtne a lidé budou sloužit robotům. Tato myšlenka vypadá jako sci-fi, člověk se zasměje předchozím větám a řekne si, že je to naprostý nesmysl a nikdy se to nemůže stát, protože člověk je pánem lidstva a nic nemůže lidskou inteligenci přemoci. Jenže co když je to možné a umělá inteligence nás jedno dne všechny zničí. Vidím to příliš černě, anebo je to realita budoucnosti?!
Určitě je to kniha na zamyšlení a myslím si, že autor zpracoval knihu dobře a kniha stojí za přečtení. Knih s podobnými náměty bylo napsáno hodně, přesto mě kniha vtáhla do děje a docela rychle jsem knihu přečetl, i když je poměrně obsáhlá. Po přečtení knihy si kladu řadu otázek. Jedna z nich je, jestli je vždy nutné za každých okolností dodržovat zákon a vždy říkat pravdu?! Román STROJE JAKO JÁ vychází česky přesně 100 let od světové premiéry R.U.R. od Karla Čapka.
V závěru knihy se nachází POZNÁMKY a DOSLOV, který napsal Ivan Adamovič.
Od autora mne láká kniha POKÁNÍ, případně další knihy.
Citáty z knihy, které mne oslovily:
Čerstvě zamilovaný člověk ví, co je to život.
Stručně řečeno vynalezneme stroj jen o málo chytřejší, než jsme sami, a poté tento stroj přimějeme, aby nalezl jiný, jemuž již nedokážeme porozumět. K čemu potom budeme potřeba?
Po osobitém díle Skořápka jsem mohla tušit, že autor přijde opět s něčím neobvyklým ....
I když téma umělé inteligence se již v knihách i filmech objevuje - i s myšlenkou vcítění ....
" Myslím, že Adamové i Evy /tedy roboti/ byli špatně vybaveni k tomu, aby pochopili lidský rozhodovací proces, způsob, jakým jsou naše principy deformovány v silovém poli našich emocí, našich svérázných předsudků, našich sebeklamů...."
Zajímavé je zapojení matematika Alana Turinga do děje ....
A v závěru se přikloním k názoru, že autor dává přednost lidské inteligenci ....
Zvláštní kniha. V počátcích jsem se s ní trochu prala, ale pak ve druhé části mě zcela pohltila. Jako bonus jsem brala dějovou linku s Alanem Turingem, o kterém čtu ráda.
V té hlavní části po většinu času mé mysli vládla myšlenka, že jsme skutečně zodpovědní za to, co (či koho) jsme k sobě připoutali. Smutek strojů... - to byla asi ta nejzajímavější a nejdojemnější část knihy. Upřímně by mě ovšem zajímalo, když naložili s Adamem tak, jak naložili, jak poté Charlie s Mirandou zacházeli s malým, problémovým Markem...
Celkem mě pobavila nepatrná pasáž se zlomenou kůstkou v ruce. V okamžiku, kdy lidstvo stvořilo dokonalého androida, téměř nerozeznatelného od ostatních lidí, v okamžiku kdy zdravotnictví dosahovalo úspěchů s kmenovými buňkami a Charlie měl ruku v klasické sádře a bál se koupat ve vaně, aby sádru nerozmočil...? :-D
Jako velmi důvtipné a lehce škodolibé mi od autora přišlo nechat čtenáře dopátrat, ve kterém roce se vlastně děj odehrává.
Kniha pro mě nepatřila do skupiny knih, u kterých se musím nutit, abych číst přestala, ale bohužel patřila mezi ty, ke kterým jsem se musela nutit. Postrádala jsem nějakou výraznější zápletku, zajímavé byly však jen zmínky o politickém dění, hlavní postavy byly nudné a byť se v příběhu objevovaly zajímavé náznaky konfliktů (zamilovaný robot, znásilnění, otázka adopce), vše bylo velmi plytké, okamžitě to vyšumělo :(
Četla se mi dobře. Myšlenka jako taková se mi líbila. Jediné s čím jsem měla problém je chování hlavní postavy. Byl laxní a nevšímavý ke všemu co se kolem něj dělo. Robot mu spí s jeho přítelkyní a řekne mu, že jí miluje A Charlie nic. A jdeme dál..jako vážně?! Bylo mu absolutně jedno co robot dělá. Kdyby mi robot začal z ničeho nic mizet asi bych zbystřila, že se něco děje! (Teda asi jako první by mě napadlo, jestli nemá sebedestrukční sklony jako jeho soukmenovci, i když tvrdí, že ne).
Konec hodně překvapil. Líbí se mi myšlenka Adamova a Evina tvůrce. " Jak můžeme chtít, aby nám roboti rozuměli, když nerozumíme sami sobě?!"
Já jsem z této knihy zklamaná. Děj mi přijde nevýrazný, hlavní hrdina je laxní ke všemu a nechává robota žít si vlastním životem. Přišlo mi, že mu vůbec nedělá nic starosti třeba vypínací tlačítko, nový oblek, samostatné prochazky, robot jako sexuální hračka. Pořád jsem to musela srovnávat se sebou, že když si koupím robota, který stojí majlant jako dům, tak se k němu takhle nechovám.
Jinak alternativní realita a jiný průběh historie byly fajn. Hodně mě potěšil jiný osud Alana Turinga. Ale víc si to clovek užije, pokud se orientuje v britské historii a politice 20.stoleti.
Na mě je kniha příliš filozofická a politická.
Mnohem víc se mi líbily robotí detektivky od Asimova, třeba Nahé slunce.
McEwan neobjevil nové téma ani do něj nevnesl nové motivy, ale ty tradičně s UI diskutované dokázal nenásilně propojit do alegorického příběhu, lehce vyprávěného, ale kladoucího těžké otázky; až do posledních stránek jsem se obával, aby pointu nezprasil happy-end nebo trapné poslání typu "děti jsou naše budoucnost", ale autor nezklamal, závěr celé vyprávění zvedá o laťku výš
Ian je můj oblíbený spisovatel jehož každá kniha je jiná. Příběh se odehrává v alternativní realitě osmdesátých let ve Velké Británii. Technologickou vyspělostí však svět připomíná spíše blízkou budoucnost. Technologie nás předběhly, a tak už v té době si lidé mohli pořídit vlastního robota. Ti jsou vyráběni jako společníci a pomocníci v domácnosti.
Hlavní postavou příběhu je Charlie, který se rozhodne pořídit si Evu, zbude na něj ovšem jen robot Adam. Třicátník Charlie nemá smysl života a jen tak přežívá. Z dědictví po matce si koupí androida Adama, který se tak stává jeho společníkem a vyplňuje vnitřní prázdnotu.
Stroje jako já se tváří na první pohled jako román o robotech a umělé inteligenci, ale nenechte se zmýlit, jedná se o knihu o lidech a jejich chybách. Je možné, aby byl robot citlivější než člověk? Je sex s robotem nevěra? Kdo má vlastně svědomí, lidé z masa a kostí nebo ti z kovu a plastů?
Knih o robotech vyšlo nespočet, ovšem Stroje jako já nejsou typickým sci-fi románem, je to spíše filozofická kniha zamýšlející se nad životem lidí. Řeší otázku závislosti na moderních technologiích nebo vyššího zájmu o tržní novinky než o lidské chování a psychologický stav. Kniha obsahuje velké množství zajímavých a krásných myšlenek, které rozhodně stojí za přečtení.
Prózu Iana McEwana byste rozhodně neměli odmítnout. Absurdnost, přemýšlivost, tragikomičnost, trocha sarkasmu, nadčasové zpracování a nikdy nekončící drsná kritika společnosti – to jsou aspekty, které je tento autor schopen propojit v celek. To, co bychom s trochou nadsázky považovali za odporné, on vnímá jako krásné a inspirující. Stroje jako já jsou navzdory zavádějícímu názvu velmi lidskou knihou, snad lidštější než jiné. Roboti na hierarchii postupují strmě vzhůru – přejímají naše vlastnosti, touhy i starosti. A konečně – pro člověka jednou budou jeho zhoubou.
Štítky knihy
roboti alternativní historie láska anglická literatura 80. léta 20. století umělá inteligence Velká Británie lhaní, lži Margaret Thatcherová, 1925-2013 Alan Turing, 1912–1954
Autorovy další knížky
| 2008 |  Pokání |
| 2007 |  Na Chesilské pláži |
| 2015 | Myslete na děti! |
| 2020 | Betonová zahrada |
| 2021 | Stroje jako já |
Kniha Stroje jako já je v
| Právě čtených | 7x |
| Přečtených | 232x |
| Čtenářské výzvě | 24x |
| Doporučených | 10x |
| Knihotéce | 144x |
| Chystám se číst | 186x |
| Chci si koupit | 43x |
| dalších seznamech | 3x |
(SPOILER) 19/2021 Iana McEwana mám čím dál radši. Jeho nejnovější román se odehrává v 80. letech 20. století, nicméně jde o alternativní minulost, v níž Alan Turing nezemřel, ale stal se jakýmsi Elonem Muskem/Stephenem Hawkingem - geniálním vědcem, inovátorem a také bohatým mecenášem, který dál pokračoval ve vědecké práci, díky čemuž došlo k rozvoji mobilních sítí a internetu o desítky let dříve, než v naší realitě, ale hlavně se britským vědcům podařilo vyvinout opravdovou umělou inteligenci a sestrojit androida, který je k nerozeznání od člověka. A jednoho takového robota jménem Adam si za zděděné jmění koupí protagonista, tápající třicátník Charlie, který absolutně netuší co se sebou, nemá pořádnou práci ani vážný vztah (ačkoliv se mu líbí sousedka z vyššího patra) a touto koupí si asi částečně kompenzuje nedostatek cílů ve svém životě. Autor následně rozehrává zápletku, která částečně navazuje na dílo Philipa K. Dicka (a autor tuto inspiraci dává jednoznačně najevo) a táže se po tom, co dělá člověka člověkem, jakou cenu má lidský život, jakou hodnotu člověk vytváří, jestli nás někdy stroje nahradí - protože jsou konec konců ve všem lepší, než lidi atd atd. Chvíli mi trvalo, než jsem překousnul tu zcela nepravděpodobnou premisu, že se lidem podařilo vyrobit androida, který je svým chováním i vzhledem k nerozeznání od člověka. To prostě můj mozek odmítá přijmout. Myslím, že se to nepodaří ani za sto let. Ani kdyby bylo naživu sto Turingů. Nicméně kniha je tak skvěle napsaná, že jsem nad tím nakonec přimhouřil oči a přistoupil na autorovu hru. A ta je rozehraná skvěle. Adam se zpočátku chová podivně - příliš mechanicky čili komicky, ale díky strojovému učení začne brzy dokonale napodobovat své lidské stvořitele a začne dokonce projevovat city. Nebo si to jen myslí? To je právě to. Má to v sobě jen naprogramované, aby takové věci říkal, nebo je možné, aby robot skutečně cítil emoce? Jak je u McEwana zvykem, vše směřuje do vyhroceného finále, vše je podřízeno pointě a vyznění. ___ Narozdíl od svých raných knih (Betonová zahrada, Nevinný) například je příběh spíše jednodušší a zároveň se tolik netlačí na pilu co se týče násilí, takže to není nic šokujícího, ale jde o dobře promyšlený zápletku, která nutí k zamyšlení - nad sebou samým.