Noční země

29.04.2021

skvělé pokračování, sice horší než díl předešlý ale také dobré

11.08.2020

Co jsem četl první díl už uplynulo několik let, takže jsem musel dlooouho vzpomínat, co se tam vlastně stalo a trochu jsem se ztrácel v pojmech a postavách, a proto jsem se do čtení musel nutit a kniha mě zpočátku neoslovila a spíš mě nudila. Ke konci už jsem se do toho zase dostal a bylo to hodně napínavý, ale díl mohl být kratší, přišel mi dost vycpávkový, jsem zvědavej na pokračování.

31.12.2019

Už mě to nebavilo tak, jako první díl - moc odboje a suchopárného vysvětlování (a obhajování vlastních názorů včetně filozofování nad jejich oprávněností a dopadem pro společnost...). Původně jsem tuto sérii začala číst hlavně kvůli třetímu dílu, který jsem si chtěla zařadit do výzvy (slovo "kniha" v názvu), ale nějak jsem to nestihla. Tento díl se mi místy četl hodně namáhavě - nemám ve zvyku v textu přeskakovat, takže jsem se tím vším musela prokousat. Nudné pasáže střídaly napínavé, ale těch suchopárných bylo zhruba do půlky knihy bohužel více. Dávám tři hvězdy a než všechno zapomenu, začnu číst i ten poslední díl. Snad to bude lepší.

16.11.2019

Musím říct že tenhle díl byl mnohem lepší než první. Začátek byl pomalý. Ale posledních 200 stránek bylo super. Nemohla jsme se od nich odtrhnout. Za mě to je prostě průměrná série, ale jelikož mě druhý díl bavil tak se celkem těším na třetí.

06.08.2019

Zralejší než první díl, a i když to není dokonalé, těch 5* dávám bez výčitek.

09.01.2019

Opět další skvělá série. Ještě třetí díl - na ten jsem moc zvědavá.

13.11.2018

Druhý díl mně zaujal o něco méně, než ten první, nemohla jsem se pořádně začíst a ztotožnit se s některou z postav. Vylíčení světa bibliomantů je úžasné, vylíčení postav už méně. Velmi se mi líbily vzpomínky bývalého sídla Rosenkreutzů a zcela souhlasím s myšlenkou, že když se knize vytrhají stránky, tak zemře, a tak se ke knihám vždy chovám hezky :)

01.06.2018

Z knihy Noční země jsem nadšená. Originální fantasy svět, který v ní autor vytvořil, je prostě dokonalý. Bezesporu potěší každého milovníka knih. Autor má úžasnou fantazii. Jeho nápady mě opravdu bavily. Uvedu jeden příkad za všechny a to drogoknihy, neboli knihy na nichž je čtenář natolik závislí, že je z něj jen troska toužící po jejich věčném čtení. Nebo bibliomantské parfémy...
Čtenář se na knihu musí plně soustředit, protože příběh je vrstevnatý a komplikovaný. Také musí být správně naladěn na prozkoumávání složitého fantasy světa. V knize je hodně dějových linek. Má úžasnou atmosféru. Fascinovala mě její promyšlenost. Překvapila mě drsnost knihy, v knize se hojně umírá a bojuje.
Mluvící a věčně se dohadující křeslo a lampa, létající ptáčci origami požírající prach, houf písmenek zvaný Ypsilonzet nebo sarkastickou zobákoknihu si prostě nejde neoblíbit. Zato lidští hrdinové mi místy přišli povrchní, občas se chovali nelogicky a naivně. Autor do bezchybného fantasy světa vložil young adult hrdiny a zápletku, která má svoje mouchy.
U této knihy nemůžu jinak než plný počet hvězdiček. Nemohla jsem se od čtení odtrhnout. Jenom samotný začátek: "Už týdny Furia voněla po knihách."

25.03.2018

Po přečtení prvního dílu z této budoucí trilogie jsem do knihy nevkládala zas až tak moc naděje, že se mi zalíbí, a proto mě opravdu mile překvapilo, že už od prvních stránek mě knížka vtáhla do děje takovým způsobem, že jsem se pomalu nemohla od čtení ani odtrhnout, čemuž nasvědčuje také to, jak poměrně rychle jsem si zhltla. Nejvíce mě pobavily pasáže, kdy se mluvící křeslo hádalo s lampou. Podle mého názoru je tato kniha jako stvořená pro knihomoly (jako jsem já), už jen proto, že je celý děj postaven na knihách a vše se točí kolem knih. Moc se mi líbila úplně nová slova, která si spisovatel sám vymyslel a také velmi originální děj. Nevím, ale dokonce se domnívám, že tento druhý díl byl dokonce i lepší než první, protože si pamatuji, že prvnímu dílu jsem moc nerozumněla a zalíbil se mi až ve tři čtvrtině. Ale asi je to i odstupem věku, jelikož první díl jsem četla před rokem. Za mě velké doporučení. SUPER a ČTIVÉ čtení!
Pozn. Už se nemohu dočkat závěrečného dílu, protože tento konec byl trošku neuzavřený.

08.03.2018

"Už týdny Furia voněla po knihách." Dovedete si představit nadějnější začátek knihy? Druhá kniha bibliomantie pokračuje s jinou překladatelkou, ale nijak zásadně se to neprojeví. Prohřešků proti české gramatice naštěstí výrazně ubylo, takže čtenáře v podstatě nic neruší (snad jen vazebná nedokonalost "má vinu/odpovědnost na něčem" - určitě by lépe znělo za něco). A přesto si většina komentářů stěžuje na nesympatické a ploché hrdiny, na příliš akční děj(?) i na nejasnosti v příběhu.
Mně se tato kniha četla lépe něž ta první - možná to bylo proto, že už jsem znala většinu hrdinů i základní pravidla a prostředí. Za hlavní hrdinku považuju Furii a poněkud překvapeně jsem si uvědomila, že autor se jí opravdu nijak nevěnuje. O Cat, Isis a nakonec i o Finianovi se postupně dozvídáme více, dokonce i jakási milostná zápletka se rozvíjí jinde než u ní. Naopak u postav zcela vedlejších se autor doslova vyřádil - mám na mysli třeba Patience, Ariela a především Pandoru, ta se mu opravdu povedla velmi plasticky a reálně.
Čím více jsem se do příběhu nořila (to je slovo, br), tím uvěřitelnější mi jeho hrdinové a jejich jednání připadalo, ať už jde o Isis a Duncana (drogoknihy, to tedy bylo něco!), zvrhlé sourozence Rachelle a Veita či o neuvěřitelně akční starou hraběnku a jejího předčitatele Jamese. Úžasný oblouk, kterým se celý příběh vrací k jeho zakladatelům, mě fascinoval. Pravda, největší tajemství světa bibliomantiky, jak je psáno v anotaci, jsem neodhalila. Ale už jsem si zvykla na velmi nepravděpodobnou věc: popisky některých knih zřejmě sestavuje osoba, která knihu vůbec nečetla.
Rozhovor(?) Furie se světicí Viboradou byl naprosto úžasný (s.106):
„Znáš ten pocit, když jsou všichni kolem šťastní, plní naděje a optimismu a ty bys nejradši něco rozmlátila a jsi jediná, kdo vidí, že na obloze se stahují temné mraky? . . . Ale nakonec zůstaneš zticha, protože je ti jasné, že to jsi možná ty, kdo myslí jenom na sebe a nedochází mu, že má všechny důvody být šťastný. Nebo aspoň trochu spokojený.“
Následný dodatek přisednuvšího si Ariela je snad ještě lepší, ale přečtěte si ho sami, milí čtenáři. A nezapomeňte na výčet bibliomantských parfémů, příští týden dokonce ve slevě (s.144).
Podobně úchvatné bylo vyznání, které Patience věnoval kalistě Nassandře, je ovšem mnohem delší, takže už nebudu nikoho unavovat. Možná tento příběh není dokonalý, má svá slabší místa, ale pro nadšené čtenáře a milovníky knih má velké kouzlo. Autor, který takový svět dokázal vymyslet a poslat k nám čtenářům, si určitě zaslouží alespoň 4 hvězdičky.

12.12.2017

Tato kniha má jedno velké plus a jedno velké mínus.
To velké plus je nádherný svět knih ve kterém se příběh odehrává. Všechny ty jednotlivé prvky: dušeknihy, bibliomantika, refugia, exlibri,... A potom ještě všichni ti roztomilí knižní tvorečkové: origami, Ypsilonzet (ten je nejlepší), zobáknihy, mluvící křeslo a lampa, inkoustovci,... Ano, počítám i ty záporáky, protože autor vytvořil nádherný knižní svět, který by dokázal vymyslet vskutku jen knihomol do morku kostí.
A teď to velké mínus: autorův styl psaní. To že vymyslí krásný svět je jedna věc, ale děj je zbytečně komplikovaně napsaný a jeho postavy jsou suché, povrchní a naprosto bez osobnosti. Není tam jediná postava kterou bych si oblíbila (myslím teď lidi... kdo by si neoblíbil hejno písmenek nebo skládanky z papíru požírající prach? :-D)
Tato knížka v mojí knihovničce symbolizuje moji lásku ke knihám. Je ztělesněním mého knihomolství. Proto nelituju že jsem si ji koupila...

11.11.2017

Rozhodně souhlasím s tím, že celá série je postavena na naprosto originálních nápadech a myšlenkách. Autor vytvořil svět, který v žádné jiné knize nenajdeme. A to bychom měli ocenit. Na druhou stranu jsem zklamaná z toho, jakým způsobem je druhý díl zpracován. Mám spoustu dějových nesrovnalostí a chybí mi některé souvislosti. Doufám, že třetí díl autor lépe promyslí.