Strach
Jozef Karika
https://www.databazeknih.cz/img/books/22_/223435/bmid_strach-sJR-223435.jpg
4
1505
485
Vyhorený tridsiatnik sa po rokoch vracia do prímestskej štvrte na úpätí hory ukrývajúcej mrazivé tajomstvo – vo výnimočne studených zimách sa tam strácajú deti. Spolu s bývalou láskou a kamarátmi musí čeliť nielen zlomyseľnej sile, ale aj tieňom vlastnej minulosti. Všetky pády a sklamania, ktoré dovtedy zažil, sú ničím oproti peklu striehnucemu na miestach, kde vyrastal.... celý text
Přidat komentář
Jedna hvězda dolů za nechutné vyžívání se ve zcela zbytečných detailech (odsekávání, odtrhávání, vykloubení, prstíky, oční bulvy ..... ). Masakry si dovedeme všichni představit bez přesného popisu, stačí jednou naznačit. Nebojím se tím víc či míň, ale obrací mi to žaludek, což je neslučitelné s pitím něčeho dobrého při čtení :-)
V knize je všechno, co mě baví..záhady, mystéria, starý deník podivínského archeologa..k dokonalosti však ještě něco scházelo. Četla se velmi dobře. Patrná inspirace Kingem i Lovecraftem. Ve výsledku hodnotím nadprůměrně = více takových knih!
Oproti Trhlině, kterou jsem četl před touto knihou, velké zklamání. Začátek mě navnadil, hltal jsem každou větu, od poloviny jsem už tak nějak tušil, že tato kniha nebude můj šálek čaje. Nemohl jsem se zbavit hořkého dojmu, že se autor inspiroval v Kingovu "To" (dokonce jedna postava tuto podobnost v knize zmiňovala). Karika má můj velký obdiv za to, jak bravurně dokáže popsat tak prosté věci, jako je obyčejný (v tomto případě by bylo vhodné použít spíše "neobyčejný") les, sníh, velmi se mi líbila pasáž se sousedkou, dále musím vyzdvihnout pěkně popsané charaktery jednotlivých postav, ale tím pozitiva z mé strany končí. Konec odfláknutý, neuvěřitelný, ujetý... Trhlina a Strach je sto a jedna.
Horory příliš v oblibě nemám, ale tento je opravdu vydařený. Vyvolání STRACHU se autorovi podařilo :-) napínavé až do poslední stránky, závěr mě překvapil
Stejně jako Trhlinu, i tuto knihu jsem spolkla jako jednohubku. Styl psaní Jozefa Kariky mi velmi vyhovuje, je to napínavé, napětí se postupně stupňuje a závěr byl zajímavý a svým způsobem překvapivý. Řekla bych, že inspirace knihou "To" je zjevná. Tato kniha ale měla větší spád a napětí (i když samozřejmě King je mistr slova, spisovatelský bůh a propracovaností se díla vzájemně nedají srovnat). Na konci jsem se příjemně bála a už se těším na Tmu :). Doufám, že už letos extrémní mrazy neudeří!
Nemohla jsem se do knihy moc začíst, ale nechtěla jsem ji hned odložit a chtěla jsem se dozvědět, co z toho "vyleze". Hlavní hrdina, který mě rozčiloval, byl tak komplikovaný a vystrašený, že zastínil i únosy malých dětí, které se v okolí děly. Nechápu, jak mohl žít těch 37 let mezi děsivým zážitkem z dětství a návratem do rodného města. V knize sice nebyly nějaké zdlouhavé prodlevy a schylovalo se k docela dobrému tajuplnému rozuzlení, ale pak to autor překombinoval a závěr byl absolutně useklý, který vůbec nesouvisel s předešlým odhalováním...prostě divný.
Asi mi úplně nesedl styl psaní (nejspíš důvod toho, že mi na knize "něco" nesedělo), ale celkově jsem byla zvědavá, jak to dopadne. A když jsem to četla večer v posteli, bála jsem se, takže to účel asi splnilo :). A 4 hvězdičky dávám za závěr, který mě překvapil.
Takové slovenské TO. A dalo sa TO aj TO.:-). Ale ze všech tří thrillerů mě asi nejvíc dostala Tma,hlavně díky dialogů s diktafonem a poslední větě knihy.A to jsem ji několikrát rozečetl a odložil.Pane Karika ,děkuji za nevšední zážitky.
Mne sa štýl písania Kariku páči. Strach sa čítal sám, miestami ma ozaj mrazilo. Postavy jednoduchšie čo nevadilo, prostredie dobré, vhodné. V knihe niesú hluché miesta, nestihnete sa nudiť.
Tak tahle kniha od pana Kariky byl trochu jiný level než Trhlina. Mně sedla mnohem víc a víc jsem se u ní bála. Začátek trochu rozvláčný, ale rozhodně stojí za to knihu dočíst.
Tak u mňa naozaj strach.Knihu som čítala už tretí krát a stále mám pri nej nepríjemný pocit,Veľmi dobre navodená atmosféra strachu.Vždy keď sú von mínusové teploty ako aj teraz,spomeniem si na túto knihu...teraz som ju mala so sebou v Tatrách...von zavíjal vietor a teplota klesla na mínus 19 a kniha Strach tomu pre mňa dodala tú pravú atmosféru .
Vytvořená hororová atmosféra na mne valný dojem neudělala. Hlavní hrdina se bojí prakticky všeho a celý úvod působí dost komplikovaně a místo děsu je spíše matoucí.
Naopak detektivní pátrání v minulosti se povedlo. Od závěru jsem čekal nějaké lepší vysvětlení a taky zakončení. 50%.
Nebylo to špatné, ale potvrdilo se mi, že někdy méně znamená více... v Trhlině "nechutnosti" nebyly a líbila se mi víc. Závěr byl pro mě šokující, takové popření toho, co bylo předtím napsáno.
Návrat do bytu, v ktorom vyrastal spolu s rodičmi. A desné spomienky na minulosť a strach. Toto stále dokola - cca 80 strán. Podľa mňa NUDA, nie strach :-). Potom sa to konečne rozbehlo a bolo to celkom fajn. Záver prekvapil, ale bol divný. Nemal logiku - veď bolesť ich mala ochrániť, nie?
Dočetl jsem STRACH a pomalu se šoural do kuchyně kde na mě čekala dcerka. Chtěla ať si s ní jdu malovat. Začala mě prosit ještě než jsem začal číst poslední kapitolu. Přisedl jsem ke kuchyňskému stolu vedle ní. Ještě před tím jsem dal mobil do nabíječky a vytáhl ze zásuvky rádio. Podala mi obrázek, který zatím namalovala. Byl to hluboký smrkový les. Hned na tento papír s obrázkem mi položila další papír kde nakreslila panáčka. Prý si ho mám vybarvit jak chci a pak si ho mohu vystřihnout. V tu chvíli jsem se propadl do temnoty, temnější než cokoliv co jsem do té doby zažil. Z temnoty mě vyvedla má žena, která stála u mě a zlostně se na mě dívala a ptala se mě: "Kdo to bude uklízet?" V ten moment jsem si uvědomil, že v pravé ruce držím křečovitě černou fixu. Podíval jsem se na obrázek panáčka, který byl celý počmáraný černým fixem. Musel jsem na fix dost tlačit aniž bych si to uvědomil a tím jsem prodřel do papíru dvě dírky, kterými jsem protlačil černou barvu i na obrázek, který jsem měl pod ním. Vznikly na něm dvě černé tečky - černé oči - černé oči ve smrkovém lese. Vzal jsem obrázek a dal jsem ho své ženě do úrovně jejích očí a odpověděl jsem: " Papírové děti ". Ve stejný okamžik se moje duše roztrhala na miliony kousků a semínko šílenství v mé hlavě začalo bujet. Poslal jsem dcerku, do ložnice, spát. Venku se začalo stmívat a v rádiu hlásili, že v noci spadne teplota hluboko pod bod mrazu.
A teď vážně. Dost mě mrzí, že jsem jako první četl Trhlinu. U Strachu jsem se tolik nebál jako u Trhliny, ale myslím si, že pokud bych si jako první přečetl Strach a pak až Trhlinu, bál bych se u ní o hodně víc.......... . Děkuji za super zážitek a doporučuji.
Kniha čtivá, mrazivá, děsivá. Po několika stranách až do konce knihy se mi ale neustále vkrádala myšlenka na spisovatele Kodžiho Suzukiho... Kruh, Temné vody,... Kdovi jestli je nečetl i pan spisovatel Karika :)
Štítky knihy
tajemno Slovensko, Slovenská republika strach zima mysteriózní, mystéria slovenské horory
Kniha je taková rozporuplná. Na jednu stranu napínavá atmosféra, měla jsem pocit, že mi leze les a mráz až do baráku. Na druhé straně různé nechutnosti, které snad ani nebyly z hlediska příběhu nutné. Trochu jsem měla problém se srovnat s rolí, jakou zmizelé děti hrály později v příběhu. Připadá mi nelogické, proč o "tom" víc nevěděla Hana. Vždyť tu situaci viděla na vlastní oči. Ale to se v knize vůbec neřeší. A závěr byl takový ujetý. Nicméně spravedlivě musím říct, že jsem knihu přečetla za den.