Stará dáma vaří jed
Arto Paasilinna
https://www.databazeknih.cz/img/books/16_/16188/mid_stara-dama-vari-jed-iDP-16188.jpg
4
502
124
Hrdinkou nového humoristického románu oblíbeného finského spisovatele je důstojná stará dáma, vdova po plukovníkovi Linnea Ravasková, která se všemožně obětuje svému nepovedenému synovci - prodá luxusní byt v Helsinkách, aby za něj mohla zaplatit dluhy, odevzdává jemu a jeho dvěma zlotřilým kumpánům každý měsíc důchod... Pak ji ale jednoho dne synovec nutí, aby napsala závěť - a stará dáma se vzepře. Rozhodne se vzít věci do vlastních rukou a čtenáři s napětím sledují, jakou kaši (ale kdyby jenom kaši!) ty staré, vrásčité a křehké ruce dokážou navařit. V knize nechybí černý humor, scény jako z grotesky, dobrodružné plavby po rozbouřeném moři, několik mrtvol... Paasilinna je v celé Evropě populární právě proto, že dokáže poutavě a čtivě psát o vážných věcech - jako třeba o tom, že i staří lidé mají právo na život podle svých představ. Přeložila Markéta Hejkalová.... celý text
Literatura světová Humor Romány
Vydáno: 2005 , HejkalOriginální název:
Suloinen myrkynkeittäjä , 1988
více info...
Přidat komentář
Výborná věc, černohumorná, svižná, ve výsledku optimistická nejvíc - doporučuji všemi deseti. Ovšem, můj prožitek z příběhu skutečné dámy, v kostýmku a kloboučku, byl určitě ovlivněn vzpomínkou na takovou roztomilou osobu, kterou jsem znala, vdovu po panu řediteli Tabákové režie, dejž jí Bože nebe. Pokud žádnou neznáte, mohlo by se vám možná zdát, že autor přehání - bohatá vdova po primášovi dělnické partaje, to není ono!
Fakt.
Chci dodat, že máte-li možnost sehnat si rozhlasové zpracování s Jiřím Lábusem, určitě to udělejte.
Bavila mě myšlenka nihy i její děj, o něco méně jsem si užívala styl, jakým to bylo napsané. četla jsem to dlouho, musela se do toho nutit, ale docela to za to stálo.
(SPOILER)
Z knihy plyne ponaučení, že zahrávat si se stařenkama se nemusí vyplatiti, zvlášť když se jedná o vdovu po plukovníkovi.
Knížka je plná humoru černého jak ruského vojáka po setkání s finským Molotovým koktejlem, hodně se tam pije, souloží, berou s drogy a experimentuje s jedy. Zabíjí se zvířata, kradou auta a lodě a taky se dozvíme, co se stane s úhořem když chytí AIDS. Takové absurdní úvahy, zvlášť když Vám je do uší nevzrušeně předčítá Milena Steinmasslová, to já můžu. A sám sobě se divím, že jsem Paasilinnu neobjevil dřív.
Skvělý humor, který mi sedl. Velice osvěžujíci, i když se jedná o závažné téma celého světa. Též jsem vyslechla skvělou audioknihu, která jen podtrhla komičnost černého humoru.
Knihu jsem si jako vždy velice užil, protože mi neuvěřitelně vyhovuje autorův jemný styl psaní. Navíc se jedná o lehký a volně plynoucí příběh staré dámy, které se na stará kolena převrátí život vzhůru nohama.
Hlavní postava představuje klasický autorův archetyp staršího člověka (většinou muže, ale v tomto případě se jedná o ženu), který žije prázdný život nebo kompletně ztratil životní jiskru. Nicméně osud či nějaká nečekaná událost ho donutí radikálně změnit svůj zaběhnutý život a znovu jej uchopit do svých rukou.
V každém případě v této knize autor dokonale popsal myšlení psychopatů. Trojice mladých zlodějů/vrahů projevuje všechny známky této diagnózy, tj. nulová empatie, projevování lítosti pouze vůči sobě samému a samozřejmě žádná sebereflexe. Komicky působí například scéna, kdy synovec bere své staré tetě důchod a zároveň se rozčiluje, jak je společnost a finský stát nelidský, protože vyplácí starým lidem tak nízké důchody. Trojlístek vrahů jsou opilci a životní ztroskotanci. Pokud si to čtenář uvědomí, nepřijde mu série zdánlivě neuvěřitelných náhod tak nerealistická, jak by se mohlo zdát.
Prozatím řadím tento román na druhou příčku svého žebříčku, hned po Synovi boha hromovládce a před Autobus sebevrahů. Vřele doporučuji, ale myslím, že si knihu užijete nejvíce, pokud autora již trochu znáte.
Posloucháno jako audiokniha rodinou včetně babi přes 85.r. a všichni jsme se moc pobavili, ale není to humor pro každého !!! Opatrně pro někoho, kdo neměl s ARto Paasillinou ještě žádné zkušenosti ... Nám autor sedí a rozšiřujeme pro něj místo v knihovně. Doporučuji pro nadšence černého humoru.
[audiokniha]
Čistokrevný černý absurdní humor, zejména v dokonalém podání Mileny Steinmasslové a Jana Zadražila.
Roztomilá záležitost, co mi skvěle zapadla do dovolenkových veder.
Pestré, vtipné, nehloupé osvěžení. Knihy ze šuplíku 'humor' se mi zavděčí dost zřídka, ale toto mi výjimečně sedlo.
Závěrečná "dáma v pekle" trochu rozkolísala pátou ⭐, ale v rámci celkové absurdity asi ok. Ovšem dalo mi to pochopit výhrady některých a nízké hodnocení. Kdo ví, jak bych vše vnímala v kulisách šustění papírové knihy?
5/4
Možná za to může zařazení mezi humoristické romány, ale celá první polovina byla zklamáním nejen v tomto ohledu. Poté, co "dáma" vyzkouší jed na kdekom, mi už aspoň přišlo, že chápu, po kom její synovec je.
Zlom a sranda nastává v kapitole o krádeži lodí a pak už je to sice absurdní, ale směšné. Do té doby to spíš vypadá, že má autor nějaký dost vážný problém s... Ano, s čím vlastně? Nebo spíš s čím ten problém nemá?
Poslouchala jsem audio, načtené je to velmi kvalitně, kdybych četla knihu, tak s ní prásknu někde kolem třetí kapitoly.
Prvních zhruba 50 stran bylo otřesných a já to chtěla ne odložit, ale rovnou hodit do kamen. TOHLE že je humoristická kniha? Tak to máme s autorem asi odlišný pohled na slovo "humor". Kromě toho si myslím, že ve Skandinávii musejí mít fakt problém se zvířaty, protože je umění na ani ne dvou stech stranách popsat brutální zamordování selátka, kočky a ovčáka, a to tak, že se uřeže hlava, upižlá ocas a omlátí o zeď do zdechnutí. V tomto je autor nemístná píča, co měl fakt seriózní problém a měl se jít léčit. Suma sumárum - už nikdy více.
Starší dáma, která žije v domečku a nemůže se zbavit příživníků, mimo jiné je jeden její synovec. I když se odstěhuje do města, nemá klid. Ty situace, jak se jich chce zbavit nebo oni jí, jsou komické. Já jsem bojovala i za ní a držela palce, i když to bylo proti zákonu, protože policie nebyla schopná jí pomoci. Kniha mi při čtení vykouzlila úsměv na tváři.
.
Jedna velice ctihodná stará dáma, trojice líných, neschopných a vychytralých pobudů a několik vražedných pokusů a máme základ příběhu. Kniha plná černého humoru a absurdních situací.
Spokojeny, ale asi ne nadseny. Nebyl to uplne pekny humoristicky roman, na to byla trojka vylupku moc hnusna. Bylo to prijemne, ale trochu smutne. Zkusim dalsi roman :-)
'' Dáma je dámou i v pekle ''
Sice jsem to poslouchala, i když je to spíše krimi, ale musela jsem se hodně nasmát. Spisovatel poukazuje na násilnické mladé smrady , jak se chovají ke starším. Děje se to prakticky po celém světě, ale podává to spíše humornou cestou.
Fínskeho autora Paasilinna som si zadovážila už pred rokmi a som rada, že som mala tú možnosť, keďže už nič nové nenapíše (1942-2018). Ale na druhé čítanie to už nevidím, knižku som už posunula ďalej, pretože tento štýl písania ma občas viac rozčuľuje, ako rozosmieva. Humor, miestami absurdne čierny a suchý ako staré kosti, je vlastne tragikomický a téma stále aktuálna; vydržiavanie mladšieho člena rodiny z dôchodku vs. právo na vlastný život. Vdova po plukovníkovi takto pomáha finančne svojmu synovcovi, no ten nevďačný parchant chce stále viac a viac. Predala luxusný byt, aby mu pred rokmi pomohla z dlhov, veď sú rodina a teraz živorí v starom domčeku, no on si myslí, že mu dáva primálo peňazí (čo je jej celý dôchodok). A teraz sa mladý rozhodne, že ju dotlačí k prepísaniu majetku. Terorizuje ju aj so svojimi dvoma podarenými kumpánmi... táto časť je obzvlášť drsná, chúďa mačka (to je znakom severskej literatúry, že vždy si to odnesie nejaké zviera?). A ja som len s obavami čakala, ako a kedy by sa im babča vzoprie. Vlastne celá kniha ostáva v akejsi rovine čakania, nie je tu jedna veľká akcia typu a teraz vám ukážem, vy hnidy, je to len sled menších epizód, ktoré na seba pekne nadväzujú. A keďže pani plukovníková je dámou aj v pekle, necháva to na Božích mlynoch, ktorým vo vhodnej chvíli aj trochu pomôže kvapkou jedu. (Ako yštudovaná chemička je skvelá, hlavne keď ten ekrazit skúša na svojom súčasnom milencovi.) Vlastne ani neviem, či som občas nechcela, aby tí traja zadubenci starú pani konečne odpratali. Autor svoje postavy opisuje s takým odstupom, že si ich nechcete ani obľúbiť (ani ja som si babku nezamilovala, len som s ňou súcitila), zároveň vám ukáže všetky pohľady postáv, takže ich pohnútky dávajú zmysel. Ale scéna s ruskou loďou a jej kapitánom bola aj tak tou opitou čerešničkou na záver. Odporúčam nielen priaznivcom Storočného starčeka, či Svéráz národního rybolovu, ale aj milovníkom krimi.
Na úplné začátku knížky jsem si říkala, že nevím jestli chci číst knihu o stařence, kterou trápí 3 darebáci, kteří mají pocit, že na vše mají nárok a hlavně ten nárok mají zadarmo. A ona se vůbec nebrání a vše přijímá s naprostou odevzdaností, ale... pak jsem se začala bavit :-) Styl psaní a vyprávění příběhu mi v jeho občasné absurdnosti připomíná knihy Jonase Jonassona - Stoletý stařík... Prostě oddychovka jak má být. Rozhodně zde nehledejte prvoplánovitý humor, ten vychází spíše ze situací ve kterých se hrdinové ocitnou a jakým stylem se je snaží řešit. A paní Linnea Ravasková mi přirostla k srdci ... musím si zapamatovat, že pravá dáma je dámou i v pekle! :-)
Vůbec jsem netušila do čeho jdu, ale název mne zaujal. Obsah byl tedy překvapením a to víc než milým. Černý humor to tedy byl parádní.
Výborně načtené, obsahem také pobavilo. "A o náhody tu není nouze." Zvlášť setkání s ruským námořníkem, co nemusí Gorbačova, potěšilo.
V humoristickém románu jsem předpokládala tak nějak více… humoru. V první polovině knihy jsem se snad ani jednou neusmála, celá ta situace mě rozčilovala: stará dáma nezvládla výchovu synovce, pročež je dotyčným spratkem a jeho obdobně defektními kamarády šikanována. Nepřipadalo mi to vtipné, akorát odporné. Moc jsem si přála, ať babce konečně bouchnou saze, aby trojce budižkničemů ukázala, jak drsní mohou být senioři, když se někdo postaví mezi ně a jejich důchod. Finský autor však vsadil na jinou kartu, charakter paní Plukovníkové nesměl být zkalen mrzkými úmysly, čtenář si tedy musí trpělivě počkat na vrtkavou činnost Božích mlýnů.
Druhá polovina už nabízí více absurdních scén, moje zatuhlé mimické svaly možná i párkrát naznačily úsměv, přesto nezbývá než přiznat, že tohle zkrátka nebyl úplně můj kotel zeleného čaje. Ještě panu Paasilinnovi dám šanci. 60-65%
Štítky knihy
humor stáří Finsko finská literatura zločiny senioři humoristické romány
Autorovy další knížky
| 2005 |  Stará dáma vaří jed |
| 2006 | Autobus sebevrahů |
| 2006 |  Les oběšených lišek |
| 2004 | Zajícův rok |
| 2005 | Chlupatý sluha pana faráře |
Co se stane, když se křehká stará dáma naštve (nechci použít drsnější výraz)? Ukáže třem kumpánům zač je toho loket. Celou dobu jsem paní plukovníkové Linee držela palce a zároveň se o ni bála. Myslím, že by se zfilmování měli chopit bratři Coenové nebo Quentin Tarantino. Je to přesně v duchu jejich filmů.