Stará dáma vaří jed
Arto Paasilinna
https://www.databazeknih.cz/img/books/16_/16188/mid_stara-dama-vari-jed-iDP-16188.jpg
4
502
124
Hrdinkou nového humoristického románu oblíbeného finského spisovatele je důstojná stará dáma, vdova po plukovníkovi Linnea Ravasková, která se všemožně obětuje svému nepovedenému synovci - prodá luxusní byt v Helsinkách, aby za něj mohla zaplatit dluhy, odevzdává jemu a jeho dvěma zlotřilým kumpánům každý měsíc důchod... Pak ji ale jednoho dne synovec nutí, aby napsala závěť - a stará dáma se vzepře. Rozhodne se vzít věci do vlastních rukou a čtenáři s napětím sledují, jakou kaši (ale kdyby jenom kaši!) ty staré, vrásčité a křehké ruce dokážou navařit. V knize nechybí černý humor, scény jako z grotesky, dobrodružné plavby po rozbouřeném moři, několik mrtvol... Paasilinna je v celé Evropě populární právě proto, že dokáže poutavě a čtivě psát o vážných věcech - jako třeba o tom, že i staří lidé mají právo na život podle svých představ. Přeložila Markéta Hejkalová.... celý text
Literatura světová Humor Romány
Vydáno: 2005 , HejkalOriginální název:
Suloinen myrkynkeittäjä , 1988
více info...
Přidat komentář
Rychlá severská oddechovka na upršené dny. Povedená partička darmožroutů je hned v úvodu vykreslena tak, že skutečně není šance s nimi sympatizovat, pokud to tedy máte v hlavě v pořádku. Příběh je místy vtipný, drží solidní tempo, až úplný konec mi tedy úplně nesedl. Ale jinak za mne vcelku povedená kniha.
Klasickou knihu bych asi nedala, ale jako audio jsem v autě vyslechla a občas se černým humorem pobavila. Je to nezvyklé, když chybí dialogy.
Po přečtení názvu a prvních stránek bylo bohužel hned jasné, o co půjde a jak to dopadne. Příběh má spád. Hned od začátku naskočí na určitou úroveň - ta se ale během celé doby už nemění. Nějaké zvraty, napětí, vyvrcholení - to se tu podle mne moc neděje. Jazyk přímočarý nekomplikovaný, občas (ale ne často) povedeně vtipný. Při porovnání se staříkem je nutné si uvědomit, že Stará dáma vznikla i více než 20 let dříve.
P.S. Zajímalo by mě, jestli se na úhoře opravdu může přenést AIDS, když tento sežere nakaženého člověka :) V roce 1988 byl AIDS přece jen ještě novinkou.
Kniha mě okamžitě zaujala svým názvem, který ovšem předčí obsah. Ano, místy jsem se zasmál, je to taková průměrná oddychovka, kterou určitě stojí za to si přečíst. Ale jenom jednou... 65 %
Ne, že bych se i tentokrát nebavil, ale přišlo mi, že si Paasilinna v tomto případě až příliš vypomáhá dějovými oslími můstky, které tu a tam vyznívají křečovitě. Jinými slovy je až moc zjevné, že s příběhem směřuje do nějakého bodu a hodlá ho tam dotlačit za každou cenu. To ale nic nemění na tom, že jeho druh humoru mi setrvale šmakuje.
SPOILER:
Chytrý, vtipný a poklidný čtení, jak omylem zprovodit ze světa bandu chuligánů a příjemně se ještě na stará kolena provdat. Doufám, že jste jim to všichni taky přáli, hlavně za tu umlácenou číču! Naštěstí pro mě, která nerada moc velký drámo, knížka vznikla dávno před vším tím krvavým thrillerovitým skandinávským běsněním. A taky to jde!
ČV (Kniha, jejíž hlavní postava má vaše vysněné povolání): Pamatuju si, že už od malička jsem chtěla bejt důchodce, protože jsem hrozně záviděla babičce a dědovi, že nemusej ráno nikam vstávat :-)))
Název knihy pro mě není úplně lákavý, ale v knihovně mě zaujala a zdejší recenze mi pomohly s výběrem. Byla jsem příjemně překvapená, pochvalné komentáře nelhaly. Doporučuju.
Suchý humor, někdy se trochu tlačí na pilu, aby to bylo vtipné. Ale má to svoje momenty, kdy si řeknete, že to je vlastně docela zajímavý nápad. Líbí se mi, že autor drží celou dobu určitý odstup, díky čemuž vám možná hlavní hrdinka ani nebude moc sympatická, a možná, pokud ve vás převáží temná strana síly, si budete tak trochu přát, aby její protivníci nebyli takoví zabedněnci a už ji konečně oddělali.
vybornee!!
pri tejto knihe treba mat silny nadhlad (je tam vela situacii pritiahnutych za vlasy) ... skvela cierna komedia.
Padesát tisíc komických situací v příběhu vyprávěném suchopárnou formou. Finský humor? Kdysi už jsem jednu knihu od autora četl a nemohl si vybavit, proč jsem se nepustil do další. Už jsem si vzpomněl! Na to, jak je to tenounké, jsem druhou půlku už vyloženě přetrpěl. Mentorský tón mi lezl na nervy asi nejvíc. Zjednodušení na dřeň.
Moje druhé stretnutie s Artom dopadlo o trošku lepšie, ako v prípade knihy "Autobus samovrahov". Ono všetky Artove knihy budú asi na jedno kopyto a humor v nich je pomerne slaboduchý, tzn. kniha viac poteší čitateľov, ktorí si chcú oddýchnuť po náročnom dni, ako aj tých, ktorí sa nachádzajú na ľavej strane inteligenčnej krivky. Príbeh o vdove Ravaskovej je oddychovým čítaním, ktoré je síce strelené, ale nie zas príliš. Niektorí čitatelia sa sťažujú, že je to slabý odvar "Storočného starčeka, ktorý ...", ale to nie je pravda. Vdova Ravasková tu bola skôr a "Storočný starček" je vlastne bujón - čiže vývar bez vody. No a to, že v tejto útlej knižočke opäť príde nejaké zviera o život (vlastne je ich viac), tak to je už takým fínskym literárnym poznávacím znakom.
Vtipné mi to nepřišlo, spíš absurdní. Čekala jsem více a byla jsem zklamaná. Víc k tomu nemám co dodat.
Humor ani náhodou, recenzista to asi ani neviděl, anebo o humoru nemá ponětí, příběh, kdy jde o život dobračce nemůže být komický, ani když si to nenechá líbit a kuje odvetu na obranu.
Rádoby odklon dramatu k humoru byl možná jedině ten " pekelný konec", který vyzněl falešně a ulítle.
Představy nespouštět.
Audiokniha.
Vdova plukovníkova je síce stará distingvovaná pani, ale v podstate je to submisívna puťka terorizovaná svojím nepodareným synovcom, z ktorej sa stane vrahyňa aj travička! ARTO tu opäť balansuje s čitateľovými sympatiami, či mať hlavnú hrdinku rád alebo ju odsúdiť a nenávidieť ako vlastne väčšinu postáv z jeho kratučkých románov. Ako v živote, tak ani v autorových dielach nie je nik 100%-ný klaďas, v tomto diele napríklad niekto hrdúsi kačičky a niekto ľudí...
Celkovo zveromilom bude toto dielo rvať srdce, no kto má rád “Svéráz národního lovu” + “....rybolovu” a podobné rusko-fínske úlety plné vodky a absurdít, tak je PAASILINNA jeho človek. Ja sa radím k jeho priaznivcom, preto mi JONASSON so svojím 100ročným Alanom a analfabetkou Nombeko celkom zahral do nôty a určite je dôstojným pokračovateľom tohto fínskeho satiricko-naivného štýlu.
Samotný dej je schématický a pomerne predvídateľný, ale irónia celý príbeh krásne nadnáša a dokresľuje autorovým vlastným koloritom. Záver s ruskou mínolovkou bol trochu podivný, no EPILÓG z pekla bol až prekvapivo trápny a úplne zbytočný. Za ten znižujem 1* a aj keď mám ARTA v obľube, má pár lepších diel. Toto si vyslúžilo staromilských 71%
ODPORÚČAM:
Ochrancom zvierat sa tejto knihe radšej oblúkom vyhnúť ako ju tu potom hejtovať.
Naopak tým, ktorí maju radi trošku tvrdší humor a ocenia dobrú satiru, tí môžu byť s týmto autorom spokojní. Musia však pristúpiť na jeho ľahko naivný až rozprávkový prístup.
Mňa osobne tento štýl oslovil najviac v novele “Les oběšených lišek” na teraz tak modernú tému úteku pred civilizáciou a v čiernohumornej roadmovie s prvkami sociálnej kritiky “Autobus sebevrahů”. Takže ak ste ešte s ARTOm neboli na rande, začnite od vyššie menovaných diel.
Asi mám jiný smysl pro humor,neboť toto dílko mi vtipné nepřipadalo ani v nejmenším. Možná jen špatně snáším krutost jedinců vůči starým lidem a zvířatům.
Štítky knihy
humor stáří Finsko finská literatura zločiny senioři humoristické romány
Autorovy další knížky
| 2005 |  Stará dáma vaří jed |
| 2006 | Autobus sebevrahů |
| 2006 |  Les oběšených lišek |
| 2004 | Zajícův rok |
| 2005 | Chlupatý sluha pana faráře |
Vážně jsem se pobavila. Příběh paní Linney Ravaskové, plukovníkové, vylíčený jako pouhopouhé vyprávění bez špetky emocí, s obří dávkou suchého, černočerného humoru, je opravdu vtipný. Linnee jsem po celou dobu držela palce a jen čekala, jak se jí zase rafinovaně podaří uniknout z nevděčných spárů vlastního synovce. Při veškeré přímočarosti vyprávění jsem celý příběh viděla přímo před očima - starou dámu, přisypávající do smrtící směsi další ingredience, partičku věčně opilých zoufalců, zvracející po dalším mejdánku i překvapení majitele dřevěné lodi, probudivšího se díky policii kdesi kde nikdy nebyl...
Doporučuji.