Sametové iluze

31.10.2019

Jo jo,taky jsem v tom domě občas zabloudil.(viz.doslov).Ale jinak velmi čtivé,velmi nostalgické, zkrátka skvělé napsaná česká kniha .

30.10.2019

Luxusní čtení. Shoduji se s Lokiz.
Autor napsal knihu, která se dá srovnávat se světovou literaturou stylem psaní. Téma je ovšem ryze české.
Skvěle vykreslený příběh zasazený do 70. 80 a 90 let, vystihuje skvěle atmosféru těchto let, myšlení a jednání lidí v té době v naší zemi.
Knihu jsem nedokázala odložit.
Příběhy hlavních postav jsou nejrůzněji propletené a zjišťujeme, jak všechno souvisí se vším. Opravdu jsem musela hodně dávat pozor, abych dokázala dát dohromady všechny souvislosti.
Knížku jsem si skvěle užívala. Doporučuji možná spíš lidem, kteří tuto dobu zažili, nevím, jak dalece tato kniha bude bavit mladší ročníky.

29.10.2019

Pokud tuhle knihu nenapsal pod pseudonymem Patrik Hartl, tak jsem přesvědčená, že přesně takto to dopadne, až se jednou rozhodne napsat detektivku. A to nemyslím nutně negativně. Sametové iluze jsou spletenec bizarních vztahů stereotypních postav a nepravděpodobných situací, ale vlastně je docela zábavné jej stránku po stránce rozplétat.

22.10.2019

Mně se to strašně líbilo! Užila jsem si návrat do 80.let, dobře se to četlo, skvěle vypointované. Opravdu můžu jen doporučit.

12.10.2019

Přestože má román Sametové iluze přes tři sta stránek a takhle dlouhé knihy obvykle louskám alespoň týden, přečetla jsem ho jedním dechem za pouhé dva večery. Připadalo mi to jako skládat puzzle. Nikoliv to obrovské komplikované s dvěma tisíci téměř stejnými fádními dílky, ale příjemné střední puzzle pětistovku, kde je každý dílek odlišný a něčím zajímavý či důležitý. Na závěr všechno do sebe skvěle zapadne a člověk ví, že svůj volný čas věnoval něčemu pěknému. Jsem sice mladší ročník než většina protagonistů románu, ale skoro u každé postavy jsem měla pocit, že jí rozumím a že její činy (dobré i ty špatné) docela chápu. Už se moc těším na nějaký Čepkův přídavek! Iveta

07.10.2019

Tak tohle mi přijde opravdu jako zjevení. Je známo, že kvalitních nových románů českého původu je jako šafránu, o to více mě kniha Sametové iluze potěšila. Postav je tu veliké množství, děj sahá přes dvě dekády (od konce 70. let až do 1994), ale co je tu nejdůležitější je samotný příběh. Hned v úvodu strhne autor čtenáře skvěle popsaným osudem nadějného stolního tenisty, který byl po střední škole v roce 1979 odveden na vojnu. Postupně se takto kniha věnuje propleteným osudům mnoha spolužáků a vtahující vyprávění doplňují scény z roku 1994, kde zrovna probíhá třídní sraz. Tady opravdu není nic takové, jak se zdá a kniha často způsobí nutkání znovu nalistovat o 100 stránek dozadu a povšimnout si malého náznaku, který je důležitý pro rozuzlení děje. Jde opravdu o výborně napsanou knihu, do které dal autor mnoho ze sebe. Na ději je samozřejmě znát láska ke stolnímu tenisu a sportu obecně, ale vůbec to nepůsobí rušivě a rozhodně si knihu užije i naprostý ping-pongový a sportovní analfabet (jako třeba já). Postavy jsou sympatické i nesympatické, zlé i hodné, zkrátka nejsou černobílé a těžko zde můžete mít někoho stoprocentně rád nebo upřímně nenávidět. Jde zkrátka o úžasně napsané retro z dob komančů a raného kapitalismu, které se čte jedním dechem a lehce detektivní náboj se záhadnou smrtí jednoho spolužáka skoro znemožňuje knihu odložit.