Povídky z jedné kapsy / Povídky z druhé kapsy
Karel Čapek
https://www.databazeknih.cz/img/books/82_/82840/povidky-z-jedne-kapsy-povidky-z-druhe-kapsy-82840.JPG
4
1370
158
Ze všech jeho románů, próz i skvělých fejetonů patří Povídky z první a druhé kapsy k tomu nejlepšímu. Povětšinou detektivní příběhy, jejichž hrdiny jsou policejní komisaři, agenti, strážníci, četníci, ale také sňatkoví podvodníci, zločinci či fanatičtí sběratelé, přinášejí daleko více, než se na první pohled zdá. Čapek v nich uplatnil všechny stránky svého výjimečného talentu. Nejenže je skvělým vypravěčem napínavých příběhů, ale zároveň mistrem paradoxů, autorem, který jednou uplatní svůj smysl pro jemnou ironii (básník ve svých verších podvědomě zachytí číslo auta, které srazilo ženu), jindy přiblíží své pojetí spravedlnosti, kterou nelze vtěsnat do žádných zákonů, jindy napůl vážně napůl s tichým úsměškem předvede novou psychoanalytickou metodu jak usvědčit vraha i rychle rozpoznat novináře. Čapkovy povídky jsou přeloženy do všech myslitelných jazyků, většina z nich bezesporu obstojí ve srovnání s dílem největších mistrů drobných próz ve světové literatuře; přiznávám, že nikdy jsem žádnou knihu nečetl tolikrát a s takovým potěšením jako právě tuto.... celý text
Přidat komentář
Krátké detektivní povídky, některé mě zaujaly více, jiné méně. Z Povídek z jedné kapsy se mi nejvíce líbila povídka s názvem Zmizení herce Bendy a z Povídek z druhé kapsy zaujala nejvíce povídka Příběhy sňatkového podvodníka.
Podobne ako pri Povídkach z jedné kapsy - z krvopotne hľadaných (dolovaných s obrovskou námahou z pomyselnej "kapsy") námetov vyžmýkané, čo autor mohol, a konce drvivej väčšiny poviedok nedotiahnuté (občas sa v záveroch vyskytne nejaká múdrosť, no príliš samoúčelne, akoby nasilu dodaná). Sú to veľmi únavné texty, odoberajúce energiu, po prečítaní ktorých ani neviete, čo ste vlastne čítali. Na môj vkus ide o dielo značne preceňované.
Až ma mrzí, že to musím napísať, ale mňa Povídky z jedné kapsy vyslovene sklamali. Nezaujali ma ani štýlom, ani námetmi, nehovoriac o (ne)vyústeniach jednotlivých mini príbehov. Pripadalo mi, akoby autor prišiel (prácne - rozumovo, teda bez tvorivého osvietenia) na jeden námet, vyžmýkal z neho, čo mohol, použil ho hneď v niekoľkých poviedkach, ale vždy mal akosi problém s vypointovaním. Z poviedok veľmi cítiť, že neboli písané s ľahkosťou. Jednotlivé príbehy nemajú hĺbku, nič vlastne nehovoria a po ich prečítaní má človek pocit, že ani nevie, čo vlastne čítal...
Lidský pohled a postřehy na lidské osudy, povídky, detektivní příběhy jsou někdy více a někdy méně poutavé. Ovšem jako celek mají svou kvalitu a sílu. Jazyk, kterým jsou psané je příjemný. Obdivuji Čapkův lidský a občanský postoj.
Škoda mluvit, prostě klasika světové úrovně. Práce s jazykem úžasná, zápletky a gradace, celková nálada. Kdo nečetl, neměl by váhat.
...už cvakli náramky pánů vod dýrekce.Copak ale,copak ale...inu co.Jo jo zlatý třicítky.Myšleno s prominutím jako léta třicátá,nikoliv třicetiletá něžná pohlaví :-D Ale vopravdu,už mě tam chyběla jen mord parta,galérka,či jedová chýše :-) Ach,jak ten náš Kája uměl,také mě to nedá znovu a opět ho pochválit,právě zde na portálu Databáze knih a na stránkách tomu určených.
Je v tom poetika zašlých časů a v podstatě,ne vždy po světě chodili společně za ruku jen Vinnetou se svým ehm pokrevním sestrobratrem Old Shatterhandem.Že přeháním ? Ne,ne milé děti nepřeháním,tací Mirkové Dušínové už asi vymřeli a nebo se přinejmenším schovali a čekají až bude nejhůř...bezpráví se poté náležitě bude třásti a po zásluze bude potrestáno.Ano Jeníčku i ty Mařenko,věřte,věřte,nejsem šílený či snad pošukáný.Výhledově určitě se máme na co těšit.
Povídky jakoby nabírají na obrátkách a ve druhé z kapsy příběhy vysypanné,tak to je provázaná etúda z různých životních pohledů nekalých živlů i podvratně sympatických obyčejně lidských osudů jenž se může zdánlivě sousedsky,stát takzvaně kousek od vás.
A pak to přijde,pak přijdou vrcholy.Krystalicky vybroušené Čapkovky jako: Jehla,Telegram,Muž,který nemohl spát,Sbírka známek.Pod lupou odhalená psyché,jednoduše nemají chybu.
Takže našlapujte tiše,nebo spíše čtěte a vězte přitom,že ne vždy jde o snatkového podvodníka,užívejte si to nadčasově :-)
Pan Čapek zcela právem patří mezi největší spisovatele nejen české, ale i světové literatury. Jeho prostřednictvím jazyk krásně plyne a člověka těší číst každé slovo.
Skvěle nadčasové... Některé situace mi připadaly jako z dnešní doby... Úžasná práce našeho úžasného spisovatele :)
Karel Čapek je jedna z mých literárních lásek. (Jeho styl nedokážu popsat jinak než slovem DOMA. Je při něm tak dobře jako tam.)
Povídky z jedné i druhé kapsy jsou jako náhrdelník z malých jiskřivých temně červených českých granátů. Mohu je číst po sté a pořád se mi budou líbit. Chytré, poetické, trochu filozofické a hlavně laskavé. Prostě pan Čapek...
Asi se budu vymykat, ale víc se mi líbily Povídky z druhé kapsy, právě proto, že byly volně provázány svými vypravěči. Navíc byly i trochu "jemnější" - přestože Čapek píše lehce a úžasnou češtinou (po dlouhé době jsem si k ruce vzala frazeologické slovníky a vyhledávala některé svébytné výrazy), Povídky z první kapsy mi někdy svým tématem přišly drsnější. A po dočtení povídky Jasnovidec mi vyloženě mrazilo. Čapek má dar psaní a svými leckdy otevřenými či neuzavřenými konci čtenáře dráždí a provokuje. A přestože jde o popisy kriminalistických případů, nenápadně podsouvá nádherné myšlenky o lidství, životě a jeho smyslu a dalších hlubokých otázkách. V tomto ohledu mě nesmírně zaujala myšlenka o tom, kolik životů prožíváme (povídka Muž, který nemohl spát) a jak je žijeme (povídka Sbírka známek).
Povídky z první kapsy jsou super, dobře napsané i vypointované. Jednoznačně nejlepší je Poslední soud, z něhož až mrazí. Druhá kapsa je o poznání děravější a koncept propojeného vyprávění pantátů u piva mě dokonce docela štval. Z téhle části mě prakticky bavily jen Případ s dítětem, Ukradený kaktus a Sbírka známek, zbytek byl nic moc. Mé vydání z roku 1985 je ilustrováno Cyrilem Boudou, jehož obrázky ještě zvyšují zážitek z knihy.
Líbily se mi povídky z jedné kapsy a povídky z druhé už mi šly číst pomaleji. Každopádně provedení knihy s otočením bylo taky moc pěkné :)
Kromě Dášenky bylo toto moje první setkání s Čapkem, ještě na základní škole. A tak pro Čtenářskou výzvu jsem si tuhle oblíbenou knížku jako jistě přeloženou do angličtiny opět prošla - a opět jsem nelitovala, něco zajímavého se vždycky najde...
Miluju absurdno; u některých vtipných povídek jsem se skoro nebyla schopná smát, jen jsem koukala a tekly mi slzy. Neuvěřitelné a geniální.
Střídají se však humorné povídky s povídkami ze života a ty jdou tak do hloubky, že snad není možné, aby se nad nima člověk nezamyslel.
Geniální dílo.
Tentokrát se Karel Čapek pustil do povídek s kriminální zápletkou. Někdy je tak lehké přijít na kloub nějakému případu a někdy je to tak moc složité. Někdy pomůže obyčejný selský rozum a někdy to nejde vyřešit léta. A někdy pomůže třeba jen obyčejná náhoda, např. odhozený lístek z obchodu. A nejedná se o žádné maličkosti, ale třeba i vraždy. Ale takový už je život sám.
Poznáváme spoustu postav na obou stranách zločinu – komisaře, obyčejné četníky, ale i zlodějíčky nebo třeba i těžké zločince. A někdy nechybí i trocha filozofování a také mnohdy i předsudky. A tak nám autor přibližuje dobu 30. let minulého století. A v tom byl Karel Čapek opravdovým mistrem.
Milé, vtipné, záhadné, dokonce filozoficky pojaté povídky. Není třeba se dále rozepisovat. Je to prostě výborná kniha!
Napsat povídku, která je vtipná, zajímavá a na malém prostoru vám sdělí mnoho věcí je strašně těžké. Pan Čapek jich vychrlil dost na tuhle krásnou knížku. Jedna z mých oblíbených!
Karel Čapek je autorem, který překonal svou dobu. Jeho povídky i dílo jsou stále smutně aktuální, nikdy mě však neomrzí.
Štítky knihy
povídky detektivní a krimi povídky zločiny první republika, 1918-1938 české povídky
Část díla
- Balada o Juraji Čupovi 1929
- Básník 1929
- Čintamani a ptáci 1929
- Experiment profesora Rousse 1929
- Grófinka 1929
Autorovy další knížky
| 1948 |  Bílá nemoc |
| 2004 | R.U.R. |
| 2017 | Válka s Mloky |
| 2009 | Dášeňka čili Život štěněte |
| 2004 | Matka |
Jde číst pořád dokola. Tím, jak jsou povídky kratšího formátu, tak neunaví. Velmi chválím konce, které buď překvapí, a nebo alespoň nějakým zvláštním způsobem potěší. Donutí člověka k zamyšlení.