Spasitel Duny
Frank Herbert
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/532349/bmid_spasitel-duny-65cffec5af54b.png
4
1051
1051
Dvanáct let uplynulo od vítězství Paula Atreida a jeho pouštních fremenů nad Harkoneny na Duně a ovládnutí imperiálního trůnu. Z planety Arrakis se stalo centrum moci a ze všech koutů sem poutníci přijíždějí uctívat věštecké schopnosti Paula Muad'diba a jeho sestry Alie. Jenže zářivá sláva vrhá temné stíny a staří nepřátelé připravují plán na Paulovo zničení. Gilda vesmírných navigátorů potřebuje získat kontrolu nad vzácnou melanží, kněžky Bene Gesseritu usilují o trůn a zvrácení genetičtí mágové z Bene Tleilax vytvoří dokonalou návnadu: oživením dávno mrtvého Paulova přítele, mistra šermíře Duncana Idaha.... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno:
2021
,
OneHotBook
Originální název:
Dune Messiah , 1969
Interpreti: Marek Holý , Jan Vlasák
více info...
Přidat komentář
Až přes míru filosofující, blábolivé s minimem děje. Já bych to nenazval Spasitelem Duny, ale epilogem knihy první (rozuměj, ne epilogem Duny jako takové). Po přeměně Paula v prvním díle tady ještě víc budí smutek nad jeho osudem. Osud samotáře, který nemá jak vysvětlit, proč jedná jak jedná, a pro zastavení násilí je ochoten obětovat doslova všechno. Je mi smutno.
Napsat 240 stránkový román bez děje, to je celkem umění. Musím říct, že něco takového jsem po prvním díle opravdu nečekala. Děj (pardon, chci říct: nekonečné rozhovory, popisy a myšlenkové pochody) se odehrává o dvanáct let později a Paul tak řeší úplně jiné problémy než v prvním díle. Řeší, tím myslím, že o nich přemýšlí a mluví, ne že by často něco aktivně podnikal. Mě to ale vlastně bavilo, přemýšlet a filosofovat společně s postavami. Rozhodně se Herbertovi musí přiznat, že je velmi originální...
Nejvíce akce a zvratů tu bylo v rozhovorech a líčením vizí, ale překvapivě mi to tolik nevadilo.
Spasitele jsem začal číst hned další den po přečtení pětihvězdičkové Duny, a četl jsem úplně jiný druh knihy. Knihy nezáživné, celkem náročné na pozornost a vcelku i zmatečné, což mohlo být způsobeno překladem. Je to pohled do smyslu řádu světa Duny, do jeho existenciální polemiky. Není to mnou očekávané hodnotné pokračování, tak skvělé napsaného prvního dílu. Je to mišmaš schopností různých postav, které jsou užity skrze dlouhé chytrácké spirituální dialogy a monology postav, u kterých se jejich řeči zdají sebechytřejší, ale na Paula stejně nikdo nemá.
Musím vyzvednout poslední dvoustránku, na kterou jsem čekal 50 posledních stran, a bál jsem se, že se jí nedočkám. Na ní se mi dostalo alespoň krásného, leč krátkého, uzavření příběhu několika postav a příjemné slasti ze čtení.
Nuda, knížka plná žvatlání o ničem a skoro bez děje. Také odpověď na to, proč se toto dílo tak dlouho vyhýbalo kvalitnímu filmovému zpracování a otázka jak s s tímto tvůrci dál poradí. Dočetl jsem to jen proto, že mám zatím v plánu číst i další, snad lepší, díly.
Příběh se posouvá o 12 let dopředu, než nějaké velké akce, tak se kniha spíše zaobírá Paulovými vidinami. Opravdu musím říci, že mě to bavilo, vnitřní boj a pocit bezmocnosti vůči budoucnosti. Fakt skvele napsané.
Nechápu, proč se v anotacích u knih nepíše, jakou formou byla ta která kniha napsána. Knihy které nemají děj musí mít hlubokou myšlenku a být napsány opravdu mistrovským způsobem, jako je například 1. díl Nadace, aby mě mohla plně zaujmout. To se o této knize v žádném případě říci nedá. Některé myšlenky jsou sice zajímavé, ale tam kde příběh mohl rozvíjet děj a vytvářet nějakou atmosféru je pauza. Co se jak odehrálo se dozvíme pouze z dalšího rozhovoru. Proto knihu považuji za velmi špatně napsanou. Audiokniha je oproti tomu mistrovským dílem a mohu je všem vřele doporučit. Načetl jí pan Marek Holý. Z kroniky čte pan Jan Vlasák.
Dlouho se mi u žádné knihy takhle nezavíraly oči. Ne že by život imperátora nebyl zajímavý, ale je to tak zbytečně komplexně napsané, že místy čeká člověk na nějakou děj posunující informaci jak na smilování klidně několik stran. Myslel jsem si, že touhle knihou jsem se sérií skončil, ale nečekaně věcný závěr mě možná ještě přesvědčí se k ní vrátit.
18/2021 Nejkratší román ze série Duna. Paul má hrozivé vidění, všichni proti němu intrikují a snaží se ho svrhnout, do toho na scénu vstupujue ghola Duncan Idaho (znovuoživená mrtvola bez vzpomínek na předchozí život) a také tleilaxan Scytale - tančící maska, tedy člověk, který dokáže měnit svou podobu i hlas. Podaří se Paulovi odhalit spiknutí a uniknout svým vrahům? Bude mít někdy Paul dítě? A s kým? Se zákonnou manželkou Irulán nebo se svou milovanou ženou Chani? Tolik otázek. Oceňuji způsob psaní, který je velmi nevstřícný vůči čtenářovi, Frank Herbert si prostě jede to svoje, a je mu úplně jedno, jak dobře nebo špatně se v tom čtenář bude orientovat. On má svou vizi, již svěřil papíru, a teď už je jen na nás, jak si to přebereme.
Pokračování příběhu Duny je rozhodně zajímavé, ale přidávám se k těm, kteří měli problém se do knihy začíst. Nejsem si jistá, jestli je to třeba překladem a lehce kostrbatou stavbou vět (ačkoliv v menší míře, než v prvním dílu), nebo něčím dalším. Děj sám o sobě je totiž poměrně přímočarý, avšak nabízející řadu poměrně zajímavých myšlenek, což člověka tak nějak ponouká přečíst si knihu znova, třeba s lepším, komplexnějším pochopením.
Kdyby "Spasitel Duny" byl obsažen jako další část původní Duny asi by se nic nestalo, je to takový krátký, ani ne moc příběh, navíc co se dělo po událostech Duny, bohužel kvalita pokračování již nedosahuje stejných kvalit jak bychom si všichni přáli.
Sem tam mi to trochu připomínalo Hru o Trůny, spousta intrikování jak svrhnout božského imperátora Paula, který trpí pod návalem věšteb možných budoucností. Ale abych byl upřímný, po většinu času jsem se při čtení bavil, zajímalo mě jak to s Paulem, Chani, Aliou a Duncanem dopadne a hořkosladký, možná až špatný konec dost pomohl tomu, abych nakonec přidal i tu třetí hvězdu. Tímto se považuji za připraveného na (snad) ne moc vzdálený film a k sáze Duny se ještě někdy určitě vrátím:)
Bylo již napsáno mnoho recenzí, ve kterých je tato kniha nazývána "složitá", "nezáživná" a kde je opakovaně upozorňováno na to, že začíst se do ní je takřka nadlidský výkon. Beru to jako axiom a proto se hodlám spíše než na celkový dojem zaměřit na jednotlivé aspekty Spasitele Duny.
Úvodem, postavy, jejich charaktery a motivace jsou úžasně vykreslené, mnohem lépe, než v původní Duně. Herbert jako by se utrhl z příslovečného řetězu, vykašlal se na mainstreamové Sci-fi čtenáře a psal knihu pouze pro sebe, maximálně pro úzký kruh studentů filozofických fakult. A to je dobře, protože když se k takovému dílu dostane někdo jako já, začne se o filozofii také zajímat a najednou se přistihne, že se v posteli ptá na smysl své existence.
Dalším kladně vnímaným aspektem je pro mne práce s časoprostorem. Děj se prakticky celý odehrává na Arrakis během jednoho či dvou týdnů. Krása, minimální prostor pro čtenáře, aby ztratil přehled.
Autor si také příjemně pohrál s formou textu, využívá pro něj klasické myšlenkové vsuvky a stará se o to, abych coby čtenář vždy věděl, proč postava to a to říká a to a to dělá.
Suma Sumarum, proč má tato chytrá knížka mezi lidmi tak rozpačité postavení? Nevím. Skutečně nevím.
Hoci druhý diel rieši viac vnútorné myšlienkové pochody a fatalizmus Paula, stále sa z neho môžeme dozvedieť viac o celkovom vesmíre Duny a preto je veľmi dobrým pokračovaním tejto epickej série. A presne, hoci Herbert v tomto diely maľuje na menšom plátne, načŕta tu mechaniky a postupnosti, ktoré sú kľúčové pre ďalšie časti. Osobne sa mi veľmi páčila filozofia Bene Tleilaxu, ktorý bol načrtnutý v prvej knihe len okrajovo a krásne sem zapadá. Hoci dej pokročil len o pár rokov, stalo sa mnohé a rozprávanie ako aj príbeh samotný tento fakt výborne zvláda. Za mňa naozaj podarené pokračovanie, ktoré veľmi pekne rozširuje univerzum.
Milý deníčku! Otevřel jsem to, abych si připomněl atmosféru Duny jedna. A bylo to super. Ikdyž se tam jen diskutovalo a věštilo, zamlčovalo a myslelo a jinak se tam nic nedělo. Atmosféra nejistoty, strnulosti, nátlaku mě opět pohltila. Je to takové malé, sugestivní mistrovské dílo.
"Kde mám babylónskou rybku?" je otázka, kterou si musel nejeden otřelý stopař položit při čtení této knihy.
Zní to neuvěřitelně, ale Herbertovi se podařilo povznést Dunu na novou, vyšší, úroveň. To bohužel není nutně dobrá zpráva. Připadal jsem si jako návštěvník vesmírné stanice, kterou vybudovala nějaká pokročilá, dávno vymřelá civilizace. Byla plná divných a fascinujících věcí. U většiny jsem ale vůbec netušil, co to je, jaký to má účel, jestli to funguje, nebo to je jen nevynesený koš plný mimozemského smetí. Přesto to celé bylo ohromující a působilo dojmem, že by se v tom možná někdo, někdy, po dlouhém bádání, dokázal vyznat a najít odpověď na otázku Života, Vesmíru a vůbec. Já to nedokázal.
Jak by řekl Duncan Idaho, mentat a zensunnitský filosof: "Nekonečné systémy! Mentat nemůže jednat, aniž by si byl vědom toho, že pracuje v nekonečných systémech. Pevné poznání nemůže zastřít nekonečno. Veškerosti nelze dát konečnou perspektivu. Spíše se veškerost musí stát nekonečnem - na okamžik."
Úctyhodné pokračování, původní Duně se ale bude cokoliv vyrovnávat těžce, alespoň v mých očích. Děj neplyne tak hladce a je dost kostrbatý. Spiknutí, otázky, odpovědi, další otázky, další spiknutí. Tohle je můj hlavní dojem co na 211 stránkách najdete. Neříkám, že to není zajímavé, to v žádném případě, dává to světu Duny nové úhly pohledu a barvy, ale je to prostě trochu jiné. Hodně úvah, myšlenek a tajemství, mnohem více než v prvním díle. Tohle už není čtení pro casual čtenáře, spíš pro milovníky tohoto vesmíru, co jsou ochotni strávit v něm více času i za cenu překonání autorova obtížnější stylu.
Jedna z nejméně doceněných knih klasické sci-fi literatury. Vše se odehrává prakticky jen v rozhovorech, myšlenkách a vnitřních pochodech zúčastněných postav. Přesto je děj knihy napínavý a příběh je opět plánem v plánech jiných plánů. O vesmíru Duny nám poví mnohem víc než slavný díl první. Vše prostupuje tísnivá osudovost. Poznání, že ani téměř všemocní vládci nedokážou změnit běh dějin a prozíraví vševědoucí nakonec ví stále jen málo. Tato kniha upevňuje postavy ve svém světě mnohem víc než téměř geniální Duna. Autor dokázal navodit skoro nekonečnost imperiálního vesmíru bez mezihvězdných lodí, vše se odehrává prakticky jen na jedné planetě, přesto se čtenář ztrácí v rozhlehlosti Arrakisu a skrze něj i celého impéria. Fanatičtí věřící se svým lidským bohem, mocní stejně fanaticky věřící v neomylnost svou nebo svého starobylého řádu, ti všichni ve jménu vyššího dobra a lepší budoucnosti opovrhují lidskými životy tak, že je obdivujeme i nenávidíme. Vždyť i hlavní kladný hrdina bez oka mrknutí přijme smrt několika miliard výmluvou na nezměnitelnost jasnozřivé předpovědi. Autor napsal mnohem více, než jen space operu.
Jestli jsem u prvního dílu Duny psal, že Herbert dokonale zkombinoval naší pozemskou filozofii a náboženství, tak u tohoto dílu to platí dvojnásob (možná spíše trojnásob). Absence jasně plynoucího děje sice znamená, že se tato kniha čte mnohem hůře, ale pokud je člověk ve správném rozpoložení, uteče to velmi rychle. Rozhodně tohle není četba na čtvrthodinovou jízdu v tramvaji, jako spíše na klid domova. Už se těším, až se vrhnu na třetí díl.
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 1988 |  Duna |
| 1993 |  Spasitel Duny |
| 2007 | Děti Duny |
| 2001 | Božský imperátor Duny |
| 1999 | Kapitula: Duna |
Dlouho jsem tomu odolával, ale nakonec jsem podlehl... A vůbec nelituji. První díl sice částečně přichází o určité kouzlo ( navigátory Gildy jsem si nepředstavoval tak mimozemsky, jsou tu tvaroví tanečníci, oživení mrtví - zkrátka to nepůsobí tak zemitě), přesto je kniha i nadále plná spousty podnětných a skvělých myšlenek a postav, které mě baví. Slabší než první Duna, ale pořád skvělé. Tak trochu se hodí přirovnání ze světa filmu - první Matrix vs. druhý...